Jáchymov a jeho církevní památky aneb nejbližší nám byla kaple svaté Barbory
Jestliže v roce 1510 byla na půdě budoucího Jáchymova vyhloubena první šachta, jestliže v roce 1516 zde zakládá hrabě Štěpán Šlik stejnojmennou osadu, jestliže tato osada je už o čtyři roky později, v roce 1520 povýšena na město, jestliže v roce 1533 je mladičké město Jáchymov vnímáno jako druhé nejvýznamnější město Českého království a jestliže se jedná navíc o významné centrum renesance a vzdělanosti, není divu, že se podobným tempem rozvíjí i duchovní stránka Jáchymova a že tu vznikají významné sakrální stavby a památky. A protože jde od počátku především o město hornické, tak kult sv. Barbory, patronky horníků je právě zde tím vůbec nejdůležitějším.
V naší minisérii článků věnovaných městu Jáchymov, jsme se nejprve věnovali městu a jeho slavné historii dávné, poněkud neslavné historii nedávné a úsilí se ke slávě města zase co nejdříve vrátit (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/mesto-jachymov-aneb-jak-slavne-mesto-doplatilo-na-svou-historii-a-dnes-je-na-kolenou-strada-chatra-a-trpi/). V dalším článku jsme se podívali do nejbližšího okolí, nabízejícího pozoruhodnou krajinu, floru a faunu, přitažlivou pro milovníky přírody, stejně jako pro milovníky turistiky a přírodních sportů a to v každém ročním období (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jachymov-a-priroda-kolem-aneb-co-nenabizi-omsele-mesto-to-vynahradi-jeho-okoli/ ). Ve třetím článku jsem se podívali po městě, abychom obhlédli a posoudili, z našeho divácko-turistického hlediska nejrůznější památky, skulptury, sochy a památníky dotvářející veřejný prostor, ať už pozitivně, nebo spíš negativně. A byli jsme docela mile a příjemně překvapeni i když jsme u mnoha děl umístěných do veřejného prostoru postrádali snadno dostupnou faktografii (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jachymov-verejny-prostor-aneb-umeni-pamatky-skulptury-reliefy-drobne-stavby-a-samozrejme-take-mila-i-nemila-lidova-tvorivost/ ). Tentokrát jsme se tedy zaměřili na církevní památky, které dynamický vývoj dějin Jáchymova vnesl do jeho ulic a blízkého okolí nemálo. Zajímal nás ale především logický a hornickému charakteru města odpovídající kult sv. Barbory.
Kostel svatého Jáchyma
Dominantou církevní stránky Jáchymova je rozhodně kostel sv. Jáchyma na náměstí Republiky ze 16. století. Zafinancovali ho jáchymovské hornické společnosti a místní šlechta. Stalo se tak už šest roků po založení první šachty (1510), v roce povýšení Jáchymova z hornické osady na hornické město (1516). Dějinnému kontextu odpovídá, že se původně šlo o kostel protestantský, jenž byl po Bílé hoře (1620) přesvěcen na katolický. Nejcennější relikvií a památkou kostela je socha Panny Marie z Mariasorgu, vábící věřící tak, že je z chrámu už poutní místo. Nejstarším prvkem chrámu je renesanční mříž z 1575.
Malý průlet velkou nabídkou církevních památek
- Socha sv. Prokopa
Původně stála u tzv. cáchovny (místnost, jíž horníci procházejí k těžní kleci). Dnes je ale v jáchymovském Muzeu.
- Kaple sv. Anny
Stojí od roku 1517 v nejstarší části města, Na Slovanech.
- Kaple sv. Jana Nepomuckého
Od roku 1734 stojí vysoko na skále, tak kde se před jejím vybudováním měly konat reje čarodějnic. Po roce 1838 už ale nesloužila církvi. Znovuvysvěcena byla v roce 1873. Ve 20. st. měla být zbořena, ale nakonec byla zrestaurována.
- Kostel Spasitele
Postaven v roce 1904 dle návrhu architekta Paula Langera. Od roku 1945 slouží Českobratrské církvi evangelické.
Nás ovšem zaujala především havířská kaple sv. Barbory
Kaple sv. Barbory byla postavena za peníze ze sbírky pořádané jistým Florem v roce 1770. V roce 1772 se dočkala zvonů - sv. Jana, sv. Floriána a sv. Pavla. Z roku 1809 pochází její druhá věžička. Důvodem jsou dvě místní profese. První věžička je věnována havířům, druhá hutníkům. Na dnešní místo byla v roce 1917 přenesena kvůli nové dopravní komunikaci.
Proč sv. Barbory?
Jedná se původně o jistou Barbaru z Nikomédie. Mučednici, jež se dočkala prohlášení za svatou, tedy světici, sv. Barboru.
Zemřela mučednickou smrtí v roce 305 a všeobecně je znám její svátek, který se světí 4. prosince, jako lidově označované Barborky. Je za svatou je uctívána všemi křesťanskými církvemi. Zobrazována je se svými atributy, jimiž je věž, kalich, palmový list, meč a její otec s napřaženým mečem.
Pro nás bylo klíčové, že se jedná o patronku horníků a věnovali jsme jí větší pozornost proto, že jsme byli přece v hornickém městě. Sv. Barbora je ale také patronkou dělostřelců, ochránkyní při morových epidemiích, chrání i pracovníky v dalších rizikových povoláních. Patří mezi tzv. čtrnáct svatých pomocníků, kteří jsou vzíváni v časech úplně nejhorších.
Příběh světice je samozřejmě tristní. Byla pannou a mučednicí ve starověké Nikomédii. Dochované zprávy o ní jsou sice minimální, ale i tak ji katolická církev řadí mezi světce a mučedníky.
Udává se, že byla sťata za vlády císaře Galeria (260-311) v rámci tehdejšího pronásledování křesťanů.
Podle legendy, šlo o krásnou dívku, jedinou dceru kupce Dioskura. Matka jí záhy zemřela a otec ji vedl v pohanské víře tehdejší doby. Ve snaze ji uchránit od vlivu křesťanství uvrhl ji do kamenné věže. Obklopil jí tam sice světským bohatstvím a přepychem, ale neubránil ji před vlivem jím nenáviděného náboženství. Jeden ze sloužících, které ji přidělil byl utajený křesťan. A ten ji na víru nakonec obrátil. Barbora - k úctě Nejsvětější Trojici dala ve věži vylomit třetí okno.
Dokonce se dala v utajení pokřtít a zaslíbila se Kristu s tím, že zůstane navždy pannou.
Nic netušící otec ji ale mínil provdat. Barbora to ale odmítla s tím, že je pokřtěna a zasnoubena s nebeským chotěm, protože pouze v křesťanství nachází pravdu a spasení. Otec se s tí0m nevyrovnal a Barbora musela uprchnout. Pronásledovanou zachránila před dopadením na poslední chvíli skála, jež se rozestoupila a ona se mohla do ní ukrýt. Odtud plyne její patronát nad horníky.
Byla však udána, úkryt prozrazen a ona zajata a odvlečena. Otec ji v hněvu uvěznil, týral a nutil k souhlasu se sňatkem. Neuspěl, tak ji nahlásil soudu jako ukrývající křesťanku, a křesťanství bylo v té době zločinem. Barbora skončila na mučidlech, ale trvala na svém, byla ponížena nahotou, zase nic, nepomohlo ani kruté bičování a rozdírání ran střepy. Ale víry se nezřekla. Přišla další mučení, pálení pochodněmi, uřezání prsů, ale víry se nezřekla. Tak ji vyvlekli na popraviště a vykonavatelem se stal zhrzený otec. Hlavu jí sťal vlastním mečem. Jen tak ale učinil, zabil ho blesk z čistého nebe. Odtud zase to patronství sv. Barbory nad dělostřelci a pyrotechniky. Po celou dobu týrání se modlila za kajícníky a hříšníky takže je vzývána i jako přímluvkyně za šťastnou hodinu smrti.
Svaté Barboře je zasvěceno plno kostelů, ale asi nejznámější a vlastně i nejvýznamnější je u nás kutnohorský chrám svaté Barbory. (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/kutna-hora-pamatkova-rezervace-v-seznamu-unesco-aneb-nejen-tu-jen-sv-barbora-a-gask/ ), kam rádi občas zajedeme a kde na nás padne velebnost tohoto mohutného chrámu. Proto nás přitahovala v Jáchymově kaple zasvěcené téže světici.
Za účelem rekonstrukce zavřeno
Zatímco do chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře lze vejít kdykoli, po zaplacení vstupného, tak v čase naší přítomnosti v Jáchymově (listopad 2020) byla kaple zavřená. Probíhala rekonstrukce střecha krovů. Smůla.
A tak jsme ji jen viděli a další údaje jsme si museli nastudovat.
„Obdélníková kaple má segmentově zakončený presbytář a je krytá šindelovou sedlovou střechou. Toho času rekonstruovanou. Střecha je zakončena dvěma šestibokými věžičkami. Vnitřní prostor kaple má rozměr 6 x 4 metru. Obdélný vchod hladké rámování s uchy. Nad ním se nachází kasulovité okno a po stranách liché, mělké lizénové rámce. Vstupní průčelí je zakončeno římsou odděleným trojúhelníkovým štítem s polokruhově zakončenou nikou se středním klenákem a přesahující lavicí. Na bočních stěnách je vždy jedno polokruhovitě zakončené okno.
Vnitřní prostor kaple o rozměrech 5,9 x 4,1 metru je plochostropý, krytý původně malovaným omítaným prkenným stropem. Vnitřní stěny bývaly původně členěny mramorovanými nárožním pilastry a malovanými zdobenými pásy.
Vnitřní zařízení kaple tvoří pozdně barokní oltář z doby kolem roku 1770. Ve středu oltáře býval původně zavěšen oltářní obraz sv. Barbory klečící před Pannou Marií s Ježíškem v rokajovém rámu. Za obrazem byl umístěn rudý dřevěný baldachýn, nesený čtyřmi andílky, doplněný ve vrcholu mariánským monogramem. Na jednoduché oltářní menze je na oblomeném soklu postavena prosklená skříňka, ve které je umístěna dřevěná soška Panny Marie s Ježíškem. Po stranách bývaly původně postaveny dva rokokové relikviáře v bohatě zdobených rámech. Na menze bývaly rovněž postaveny čtyři pestře malované sošky sv. Jana Nepomuckého, sv. Jáchyma, sv. Anny a sv. Václava. Na dřevěných konzolách s nasazenými planoucími srdci na vnitřních stěnách kaple bývalo původně postaveno osm současných sošek světců: sv. Klimenta, sv. Prokopa, sv. Apollinie, sv. Františka Xaverského, sv. Barbory, sv. Antonína Paduánského, sv. Josefa Kalasanského a sv. Františka Serafa. V prostoru kaple byly postaveny dřevěné lavice ve dvou řadách.
Odsun německého obyvatelstva kapli nesvědčil
Zjistili jsme také, že po roce 1945, měla kaple dost typický osud pro vysídlované sudetské pohraničí. O kapli se s ochodem německého obyvatelstva Jáchymova nikdo nestaral, po roce 1948 tuplem. Navíc se na osudu celého města a kaple především podepsala živelná těžba uranu. Stavba tedy zákonitě chátrala.
Další rána pro ni byla nechvalně známá divoká léta 90. Krádeže střídal vandalismus, a co se z toho, co v ní ještě zbylo, nedalo ukrást, to bylo zničeno. Nejcitelnější ztrátou a nenahraditelnou škodou je ovšem zmizení osmi soch světců z hlavního oltáře.
Snad svítá na lepší časy
Samozřejmě doba je, jaká je. Po vrcholné pandemii Covidu v době našeho pobytu, který pro nával větších hrůz už dnes nikdo nebere vážně, je tu válka – zatím „jenom“ v Evropě a ještě ne u nás, ale u nás alespoň exkalující krize energetická a s ní bující ekonomická. Děsivé vize před námi a konce opět nevidět. Vzpomeňme na sv. Barboru a ať věrci, či bezvěrci, zkusme se k ní alespoň symbolicky, alespoň po dobu nejhorší, obrátit. Ona a jejích třináct svatých pomocníků v časech nejtěžších podle legend a víry tvoří krizový štáb, který nám možná pomůže. Ten pozemský těžko, jak se zdá.
No nic. Když už jsme v této části našeho miniseriálu zmínili to hornictví v Jáchymově, a vzývali patronku horníkům, dovolíme si zase někdy příště přinést pár řádek o jáchymovských dolech.
Text: Richard Koníček
Foto: ing. Olga Koníčková