Úvod > JÁ+JÁ - Alena Kupčíková a Alena Petříčková aneb mezigenerační dialog dvou autorek aneb konečně společně

JÁ+JÁ - Alena Kupčíková a Alena Petříčková aneb mezigenerační dialog dvou autorek aneb konečně společně

03.07.2022 17:45

JÁ+JÁ

Alena Kupčíková a Alena Petříčková

28. 6. – 24. 7. 2022

Galerie Nová síň

Obě dámy jsou nám známy, lze zvolat laciným rýmem při zjištění, že je v Nové síni výstava Aleny Kupčíkové a Aleny Petříčkové.

Jenže, ač jsou nám na www.www-kulturaok-eu.cz obě dámy známy, přičemž Alenka Kupčíková dokonce dávno, a troufáme si říci, že až nad rámec našeho webu, nikdy jsme před tím netušili, že právě tyhle dvě – tak typické, osobité a malířskými rukopisy nepřehlédnutelné – autorky, mají cosi společného. A mají. A je toho víc než dost, jak se odhalilo – tedy alespoň pro nás – až na téhle jejich první společné výstavě, konané pod patronací domácí paní – manažerky galerie Nová síň - Markéty Polákové.

Markéta Poláková, má obdivuhodný talent, dokáže Novou síň stále a znovu plnit pohodou. Ne napětím, nervozitou, snahou o prezentaci za každou cenu, ale pohodou. Autoři, kteří u ní vystavují, jsou pohodoví, zahájení je pohodové, výstava je pak také pohodová. Jako kdyby duch té prvorepublikové a funkcionalistické galerie, tedy z dob kdy umění bylo ještě uměním, umělci měli noblesu a talent a doba nahrávala mezilidským vztahům, ve Voršilské ulici přetrvával dosud. A Markéta Poláková, svým - pohodovým – vztahem, to celé ještě dál v tom jejím ostrůvku – pohody, opatrovala a uchovávala. Díky za to.

A proto i dámy, jež jsou nám známy, z toho všeho nevybočovaly.

Dvě spřízněné duše, dvě palety v souznění

Nelze moc psát o obrazech obou autorek. Ty jejich obrazy je třeba vidět.

Velká plátna, Aleny Kupčíkové s ladnými tahy a ženskou něhou poetických námětů. (Na dotaz pro jakou kapli ty velkoplošné malby chystá, když Sixtinská už je obsazena, odvětila, že pro Letenskou vodárenskou věž… inu… proč ne.)

A souběžně, s tím, relativně až jakoby unifikované formáty, ovšem zcela neunifikovaných žen a bytostí vyvěrajících jaksi z nitra a vyzařující vším tím, co dělá ženu ženou, a co tak udivuje a fascinuje, takže pak dělá konečně už i muže mužem.

A k tomu nezvyklé artefakty, a k tomu náplava tvůrčí fantazie obou a – ano, jak jinak v Nové síni – a pohoda. V dílech, autorkách i v nás - divácích.

Nelze moc psát o obrazech obou autorek…

A teď o obrazech obou autorek znovu, jenže odborně

„Společná výstava dvou generací, ´malířské dcery a malířské mámy, Aleny Kupčíkové a Aleny Petříčkové.

Název výstavy ´Já a Já´ symbolizuje jejich vzájemný vztah. Alena Kupčíková se setkala s dílem Aleny Petříčkové v roce 1994 na její šumperské výstavě a toto setkání se ukázalo jako osudové. Jejich cesty se od té doby již nerozešly.

Obě vystudovaly Akademii výtvarných umění, obě se věnují figuře, každá však pojímá svou tvorbu jiným způsobem, nahlíží na ni jinou optikou.

Jejich tvorba reflektuje jejich původ a místa, kde vyrůstaly.

V případě Aleny Kupčíkové to byla příroda, zejména pak louky a lesy. Dětství prožila na statku, kde ji obklopovala monumentální hmota (zoraná pole).

Alena Petříčková vyrůstala obklopena městskou architekturou, životem v blízkosti velké masy lidi a vzájemné konfrontace. Vlivy prostředí, v kterém dospívaly, můžeme pozorovat v dílech obou.

Alena Kupčíková hledá pravdu a dokonalost ve složitých pracovních postupech: v řemesle smaltu, litografii, malbě, českém křišťálu a také ve své věhlasné technice chlupatých reliéfů (z chloupků z ohanbí). Je její perfekcionismus, preciznost a touha po dokonalosti vyvážením její „nedokonalosti” v podobě dyslexie?

Na výstavě představí jak svá starší, tak i nová díla, v kterých ztvárňuje květinové krajiny z českého křišťálu doplněné malbou na plátno.

Pro Alenu Petříčkovou je podstatný dialog mezi člověkem a prostředím, s lehkostí se snaží zachytit křehkou auru těchto interakcí. Její doménou jsou papír a akvarelová technika, pomocí barev a linií vytváří prostor. Dialogy jsou portréty lidí, které zastupuje i tato výstava. Autorka jde ve svých dílech velmi hluboko, můžeme říct, že nahlíží až do myšlenek portrétovaných. Na současné výstavě v Nové síni představí svou tvorbu z let 2018 až 2021.“

Alena Petříčková (1950)

www.alenapetrickova.cz

· Vystudovala Akademii výtvarného umění v Praze, figurální malbu v ateliéru prof. Oldřicha Oplta a Karla Součka, absolvovala v roce 1979.

· V tomtéž roce získala od AVU studijní cestu do Francie a Španělska, kde se věnovala portrétní tvorbě.

· V roce 1982 podnikla studijní cestu do Japonska, jejímž výsledkem byla v následujícím roce výstava v České národní bance za účasti japonského velvyslance v ČSSR. V roce 1988 získala mezinárodní stipendium na výtvarné sympozium v ruském Krasnodaru.

· V roce 1982 realizovala betonový monument u hlavní brány elektrárny EMĚ, na paměť ukončení stavby EMĚ III. - 500 MW.

· V rané malbě se věnovala především portrétní tvorbě, městské i přírodní krajině v malbě i grafických technikách, později především figurální malbě.

· V roce 1998 absolvovala pracovní cestu do Brazílie, do obce Lidice, kde se stala spoluzakladatelkou českého kulturního domu „CasaCzéca“ se stálou výtvarnou expozicí.

· Její díla jsou zastoupena v soukromých sbírkách v Německu, Srbsku, Itálii, USA (New Yorku) a Austrálii.

· Realizovala mnoho autorských i společných výstav v České republice i v zahraničí, např. v roce 2011 v Českém centru v New Yorku, v roce 1991 ve Vídni a Německu (Berlín), v Kötztingu od 1992 do 2006. V roce 2018 dostala ocenění od italského „Concorso di pittura, scultura e fotografia MUSicA“ ve Florencii.

· Byla a je členkou výtvarných spolků Ateliér 69 (AT 69, Volné seskupení, do roku 1993), Femini Ars 1995–1996, Nové sdružení pražských umělců od 1996, od roku 2002 až dodnes je jeho předsedkyní.

Alena Kupčíková (1976)

www.alenakupcikova.cz

· Vystudovala Akademii výtvarného umění v Praze (ateliér prof. A. Veselý), kterou ukončila titulem Ph.D (ateliér prof. M. Knížák).

· Studovala v zahraničí – v JAR a Paříži.

· Ocenění získala jak za své umělecké, tak za vědecké aktivity v rámci dyslexie.

· Do jejího portfolia patří mnohé – od konceptuálních přesahů až po klasické disciplíny:litografie, smalty, obrazy, objekty, práce s českým křišťálem, zvukové konceptuální instalace, video animace.

· Jejím nejznámějším počinem je vytvoření techniky „reliéfy z chloupků ohanbí – Chlupatice“.

· Právě za své erotické reliéfy „Chlupatice“ získala v roce 2003 prestižní mezinárodní cenu LVMH-Louis Vuitton-Moët Hennessy v Paříži.

· Mnohdy jimi dodnes pobuřuje obecenstvo na celém světě.

· Za svůj projekt „Multimediální a Interaktivní Slabikář a Testy pro děti od 4 let jako prevence počátečních problémů se čtením (dyslexie) a psaním (dysgrafie) a hyperaktivitou” získala na výstavách vynálezů a inovací 3 zlaté medaile v Číně, Moldavsku a České republice a speciální ocenění ze Srbska.

· Její díla jsou zastoupena ve sbírce Národní galerie v Praze, v soukromých sbírkách v České republice, Slovensku, Německu, Polsku, Holandsku, Anglii, Švýcarsku, Japonsku, USA.

· Je členkou výtvarné skupiny FEMLINK: (1 žena, 1 video, 1 země), založené v Paříži v roce 2006.

· Založila neziskovou organizaci DYS - Umění a věda na podporu dyslektickým dětem a Den dyslexie konaný každoročně 9. 9.

Text a foto: Richard Koníček