Úvod > Ivo Chovanec: Anatomie hlíny aneb když pochopíme elementární problémy materiálu a formy

Ivo Chovanec: Anatomie hlíny aneb když pochopíme elementární problémy materiálu a formy

12.03.2015 09:15

Topičův salon - Praha

10. 3. – 10. 4. 2015

Vernisáž nové výstavy ´Anatomie hlíny – souborná výstava keramiky´ v Topičově salonu zahájil prof. Jindřich Vybíral za osobní účasti autora zajímavých v Topičově salonu vystavených hliněných artefaktů. Autorem vystavené keramiky, ať už se jedná o objekty, nádoby, mísy či keramické závěsné reliéfy, je akademický sochař prof. Ivo Chovanec, narozený v Ostravě. Je rovněž znám jako kurátor přes desítku výstav ARTPERITIV z Ostravské univerzity v Ostravě.

Spor ´duše a těla´ – perfekcionalita, čistota geometrického řádu stojí proti citovosti a tajemnosti života

"Autor své komorní keramické práce netvoří v závislosti na podobě jevové reality, ale formuluje je jako novou svébytnou kvalitu. Předpokladem a zároveň i součásti Chovancova hledání je využití materiálních daností: pružnost stěny dutého tvaru, meze poddajností hlíny a její procesuální chování jako ´pokušitele materiálu´. Oporou je mu technologický postup – vymodelování tvaru v šamotové hlíně s následným zdrsněním nebo obrušováním tvaru po výpalu.

Tvar chápe měkkce a uzavřeně. Dominují oblé formy evokující utajený – tušený proces, koncentraci, samotu, tělesnost, ticho a spolu s konečnou hladkosti a možným dotekům i pocit bezpečí. Rafinovanou střídmostí vyzývá k tiché a intimní kontemplaci.

V Chovancových pracích se snoubí formální čistota až jakési hledání absolutna spolu s dráždivou tajemností a rafinovaností obsahu tvaru.

Zajímá se o otvory, mezery, pukliny v dutých tvarech a měkkou oblost, které pro něj navozují důvěrnou tělesnost a pozitivní energii.

Forma je spoluutvářena materiálem, kterým je vysokožárný šamot. Jeho tvrdostí, kterou ještě stupňuje obrušováním do hladka, navozuje dojem dokonalosti. Ta je současně i výzvou k jejímu překonávání a porušení. Hapticky – dotykem lze narušit klid a vnitřní život objektů nebo se jen přesvědčit, zda jsou skutečné. Některé práce nechává neglazované, aby světlem vynikl tvar, obrys a textura.“ (prof. Jindřich Vybíral)

Jak Chovanec vede své studenty?

Cíle, jež si Ivo Chovanec zvolil pro své výchovné působení, jsou parafrází myšlenek V. Tatlina: Probuzení estetických instinktů a rozvinutí uměleckého vidění. Nikoliv naučení umění, ale dovedení k metodě. Východiskem prostorové tvorby studentů, vedených Ivo Chovancem, je pochopení elementárních problémů materiálů a formy, podstatných vlastností, které vymezují jejich vzájemný vztah, provokují k experimentu a spoluurčují výsledný tvar. Fascinace možnostmi materiálu je jedním z důvodů, proč výsledkem tvořivého aktu nemusí být přepis vnější skutečnosti, ale abstraktní konstruktivní tvar.

Cílem není napodobení, ale kreace. Před konkrétním projevem v duchu tradičních školských představ má přednost vlastní myšlení, fantazie, asociační schopnost, kontext, spontanita, smysl pro humor.

Dynamismus experimentální práce určované procesuálností materiálů, hledání podnětů, vynalézavost, inspirace zákonitostmi tektoniky a prvky náhodnosti, rozvíjení představivosti a improvizace, využití tvořivých variací – to vše má aktivizovat poznání, provokovat objevnost i hledání dialektičnosti vazeb na duševní život, kultivovat tvůrčí inspiraci. Vše má posloužit principu hledání – umění přesně cítit možnosti a vybírat z nich, těšit se ze svých prožitků, umožňujících identifikaci s dobou minulou i současnou. (Jindřich Vybíral – Umění a řemesla – č. 1/1990)

Ze životapisu: Ivo Chovanec