Ivan Bukovský: Berešit - Svědkové a proroci aneb umění má nás protáhnout trním…
Na vernisáži nové výstavy obrazů Ivana Bukovského,
která se konala v Synagoze na Palmovce za bohaté účasti návštěvníků,
byl autor zde vystavených - zcela mytických - obrazů osobně přítomen.
Výstava Berešit - Svědkové a proroci je samostatnou výstavou a zároveň doplněním současně probíhající velké výstavy v Královském letohrádku Belveder. Její součástí je cyklus Berešit a části průběžně vytvářených cyklů Svědkové a Proroci. Vystaveny byly rovněž ilustrace ke knize Františka R. Krause Povídky ze Svrabové čtvrti: zmizelý svět židovské Prahy. Arnošt Lustig považoval Krause za spisovatele světového významu a přirovnával jeho dílo k Jacku Londonovi, E. E. Kischovi či Primo Levimu, vyučoval o něm na amerických univerzitách. V České republice zůstává osobnost a dílo F. R. Krause na okraji zájmu.
Výstavu uvedl PhDr. Tomáš Kraus, tajemník Federace židovských obcí, syn F. R. Krause,
„V první řadě ocenil, to co jsme všichni cítili také,
že vystavené obrazy Ivana Bukovského dokonale korespondují
s atmosférou Synagogy.
Pak krátce zavzpomínal na prapůvod svého vztahu s Ivanem Bukovským. Datuje se prakticky od narození. Oba jsou dětmi rodičů, kteří zázrakem přežili holocaust. A po návratu těch nemnoha, kterým se to podařilo, se jejich osudy propojovaly. A přátelily se jejich rodiny i děti. Což je i případ Krause a Bukovského.
Kraus je synem neprávem opomíjeného spisovatele Františka R. Krause, který vytvořil obsáhlé literární dílo, jehož součástí je velké množství povídek ze staré Prahy a židovskou tématikou. A přestože mnohé z povídek už nějakým způsobem vyšly, většinou v tiskovinách židovské obce, a jen pramálo v jiných titulech, povídali si s Bukovským řadu let, že by se měly povídky jednou vydat jako soubor, a že by je mohl ilustrovat právě Bukovský. Ale jen tak si povídali.
A povídali by si ještě další roky, kdyby je neoslovilo vydavatelství Cattacan, které je vydalo pod názvem Povídky ze Svrabové čtvrti : zmizelý svět židovské Prahy. A protože bylo jasné, že povídky potřebují opravdu adekvátní ilustrace, oslovili bez váhání Ivana Bukovského, který se úkolu rád zhostil. Část originálů ilustrací k této knize povídek je vystavena při pohledu na oltář po levé straně Synagogy.
Druhou část výstavy přestavuje Bukovského cyklus Berešit a třetí částí jsou obrazy z cyklu Svědkové a Proroci. Všechny tři soubory spolu dokonale souzní a plně zapadají do atmosféry Synagogy.
Závěre m Kraus připomněl, že tato výstava v Synagoze je faktickým pandánem monumentální výstavy Ivana Bukovského v Královském letohrádku, o které jsme na našem webu informovali.
Druhým z řečníků byl Václav Špale za sdružení Serpens. Skromně řekl, že on a jeho sdružení, „jen“ pomohlo dát výstavu dohromady. Že i pro něj to byl tak trochu vztahový důvod, neboť i on se zná s Ivanem Bukovským přes padesát let, jak se nakonec oba dohodli.
Závěrečné slovo měl sám autor vystavených souborů děl, Ivan Bukovský.
Upřesnil, že pod názvem cyklu nazvaného Berešit, je zahrnuto 12 obrazů, v hlavní lodi. Berešit je slovo, které stojí na počátku prvního odstavce první kapitoly první knihy Tóry. … na počátku stvořil Bůh… A na vystavených 12 obrazech je text tohoto odstavce rozdělen do oněch dvanácti malých, ale smysluplných celků. Takže na prvním z obrazů najdeme text na počátku stvořil Bůh, abychom na poslední z nich našli slova ... a byl večer, a bylo jitro, den první.
K části obrazů dokumentujících ilustrace ke knize Ivan Bukovský potvrdil, že o tomto projektu s Krausem opravdu hovořili léta, a nebýt vydavatelství, které je dohnalo ke konání, mluvili by o ní léta další. Díky iniciativě vydavatelství Cattacan vznikl soubor povídek, a tím i obrazů, mapující obraz Prahy a osobností, které se v ní protínaly, stejně jako figurek, které autor znal, a nechybějí i méně veselé, příběhové, z období Mnichova a protektorátu.
A k třetímu souboru, v pravé části synagogy, při pohledu na oltář, připomněl, že jsou to obrazy z jeho volného cyklu, které vznikají průběžně, po léta, cyklus není ukončen, a zobrazují opravdu svědky a proroky. Prozradil nám, že cyklus vlastně vznikl už v jeho mládí, když maloval portrét svého otce, a od něj se později začal odvíjet celý cyklus - jak řekl doslova na téma Ahjasver, tedy situaci osamělé postavy v prostoru.
Celou akci doprovodil na sitár Jakub Čapka. I tato hudební událost má svou historii, jak nám ozřejmil Ivan Bukovský. S hudebníkem se seznámil na své výstavě před třemi lety v Semilech, kde tamní galerista jako překvapení přivedl na vernisáž výstavy Ivana Bukovského tohoto hráče na sitár. A Bukovský byl z vhodně atmosférické hudby- tak nadšen, že si domluvil i pro tuto výstavu spoluúčast Jakuba Čapky. A soulad hudby, tónů, atmosféry a odlesků pozvolna zapadajícího slunce probleskujícího okny Synagogy byl díky vnitřní atmosféře a vyzařování vystavených obrazů opravdu dokonalý.“ (Richard Koníček)
ak. mal. Ivan Bukovský – malíř, figuralista, monumentalista a pacifista
Ivan Bukovský patří k mladší generaci širokého proudu české Nové figurace, která původně vzešla z informelu a ponechala si jeho existenciální východiska a expresivitu. Bukovský byl ovlivněn renesanční a barokní malbou i Rembrandtem, italským civilismem a evropskou Novou figurací. Bezútěšnou situaci druhé poloviny 70. let 20. století reflektoval Bukovský v motivech zdí a labyrintů, ze kterých se člověk marně pokouší uniknout. V 80. letech 20. století se Bukovský zabýval běžnými lidskými situacemi z každodenního života, ale sám sebe vnímal jako pouhého pozorovatele jevů a držel si intelektuální odstup. Nový impuls jeho tvorbě dal pak pád komunistického režimu.
"Umění je strážcem mystéria, ze kterého čerpá svůj zdroj.
Není určené k dekoraci, ale má člověka chytit za pačesy
a
protáhnout ho trním."
Ivan Bukovský
Máme otevřeno: pondělí - pátek: 13.00 - 19.00 hodin
Výjimky v otevírací době: 22. a 23. září otevřeno až od 14 hodin
Hodnocení: 100 %
Zapsal Richard Koníček
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková, © Richard Koníček
Akci pořádá spolek Krajinou přílivu ve spolupráci s Václavem Špale.
Krajinou přílivu
je spolkem vycházejícím z nezávislé občanské iniciativy, která se začala formovat roku 2014. Věnuje se pořádání společensko-kulturních akcí pro veřejnost různého druhu. První projekt se věnoval tématu postindustriálních prostor, v dalších letech se přidaly akce se zaměřením společenským i uměleckým. Krajinou přílivu pořádala výstavy fotografické, sochařské i vzdělávací (významné osoby či výročí české historie), projekce filmů, besedy s odborníky a veřejností. Od roku 2018 úzce spolupracuje se Sdružením Serpens, které působí v Synagoze na Palmovce. Aktuálně se Krajinou přílivu věnuje v zásadě dvěma typům akcí - těm, které vytváří samotný spolek a pak akcím ve spolupráci s dalšími subjekty – převážně divadelními či hudebními.
www.facebook.com/krajinouprilivurohanskyostrov
Sdružení Serpens bylo založeno v květnu roku 1995 s cílem překračovat zažité hranice jednotlivých uměleckých oborů a realizovat divadelní, hudební a výtvarné projekty v netradičních prostorách. Ke své činnosti využívá prostorů Nové Libeňské Synagogy.
Podpořil: Magistrát hl. m. Prahy, Ministerstvo kultury ČR, Nadace Agosto Foundation, MČ Praha 8