Impro Woo Jitky Osičky na téma Kolemjdoucí aneb cesta do hlubin lidské duše ...
Art Space - Praha
25. 1. 2020 - premiéra
O Jitce Osičce jsme na našem webu psali. Ve dvou rubrikách - divadlo a knižní novinky. Je to tím, že je Jitka Osička rozpolcená nebo multitalent? Dodáme-li, že kromě divadla Jitka Osička také tančí, zpívá, moderuje pořady, točí filmy, reklamy a kdoví co ještě, tak rozpolcenost není na místě. Spíš je na roztrhání. Takže multitalent. A to je dobře, či špatně? Dar, nebo prokletí? Je to vír, jenž ji vtáhl, točí s ní a ona se na něm snaží a zdárně plout. Je to mládí a energie, co ji pohání a niternost, hluboká a silná, jež ji drží nad vířením, nad hladinou toho všeho. A když ji a její tvorbu sleduje divák, čtenář či posluchač v jejích multiaktivitách, záhy zjistí, že není tak moc rozptýlená, že ono to celé do sebe zapadá, skládá se to jak mozaika v osobitý projev osobité umělkyně. Jen v rozličných formách. Je to zkrátka vždy tatáž Jitka Osička.
Impro Woo: téma - Kolemjdoucí
Není snadné vymyslet sled gagů, příběhů,
postřehů odpozorovaných ze života nás kolem,
vyjmout z toho názorné a sestavit pořad,
co drží sál nabitý přibitý k seslím s očima jen pro ni.
Ne však jen kvůli jejímu atraktivnímu vzhledu,
ale kvůli její řeči těla a hlavy. A to je to.
Tak jak píše básně řečí spontaneity,
jež se na první poslech drolí,
aby se na druhý stmelily v příběh, moudrost, myšlenku,
tak také zpracovává i příběhy jevištní.
Změť detailů tvoří celek.
Příjemný, zamyšlení hodný, ba zamýšlet se nutící. Divíme se, že nás to nenapadlo, divíme se, jak to vyjádřila, jak je to jasné. Nejde tu o velké divadlo. To, co aktuálně předvádí v divadle Kolowrat v legendární hře Dva na houpačce, tohleto je kaleidoskop miniatur. A miniatury, jež nás udrží ve zmíněných seslích po víc jak hodinu, slévají se a přelévají z příběhu do příběhu, aby to byl nakonec jeden příběh o nás všech, to je kumšt. A dřina. A oběť.
Divadlo jedné herečky
Divadlo jedné herečky je náročné, vděčné, ale strašně osobní. Je to jako návštěva u nás doma, rande kdesi v intimitě, ale i prohlídka u lékaře nebo konkurz na roli, funkci, či pozici. Je to osobní a na tělo. A Jitka Osička to umí. Odhaluje nás, aniž by se nám vnucovala do hlav, srdcí, duší, a přece tam vstupuje, pouštíme ji tam a vítáme. Je v tom cosi mystického.
Šamanského. Spirituálního.
Chce se to jen naladit a sladit. Naladěn divák přichází, zná-li Jitku Osičku, a o sladění se postará ona. A kdo ji nezná, je lapen, vtažen do jejího gejzíru postřehů a i on bude přibit na tu sesli. Dříve, či později. Tomu nelze uniknout. Tedy, je-li ten divák myslící. Protože, ač se jedná ´jen´ o sled gagů, hříček, klauniád, pantomimy, pohybového divadla, čehokoli, včetně výtvarna, nakonec je to intelektuální fuška. Ale příjemná a potřebná. Jak terapie u psychologa. Akorát na rozdíl od kanape taťky Freuda je k něčemu. A to tak, že hned a pak ještě dlouho po té. Ale dost slov. Impro Woo Jitky Osičky je nutno - nejen vidět - ale prožít.
Muž v pozadí? Ani náhodou.
Ondřej Glogar je mág.
Na šamanské nástroje z dálav domorodců.
Vrací hudbu od našňořených not géniů k prazákladu lidské touhy po zvuku.
Po zvukomalebném zvuku.
Po zvuku, který zní bez kalkulu,
který zní z podstaty člověčenství a který skvěle lahodí.
Navozuje, proniká a těší nitro,
zní tak, jako zní nám - myslíme myslícího diváka - uvnitř,
byť to navenek nedáme znát.
Relaxační hudba?
Snad.
Atmosférická hudba?
Asi. A je to vůbec hudba? Ne tak docela. Je to souzvuk zvuků skoro až přírodních, zvuků naší podstaty, souzvuk zvuků prapočátků světa, našeho pozasunutého a pozapomenutého bytí. Zní a my se jí dáváme hladit a laskat. Cit, ne hit, je její cíl. A v hudbě to je to úplně nejvíc.
Souznění
Jitka Osička a Ondřej Glogar, atmosféra, prostě Impro Woo. A mimochodem, anglické slůvko Woo, lze - jak už je v angličtině možné a zvykem - přeložit mnoha významy.
Namátkou:
Woo znamená - žádat si. Ano, vystoupení Jitky Osičky si žádá pozornost, ale neunavuje, žádá si myslícího diváka, ale neohlupuje ho pseudointelektuálštinou.
Woo ale také značí- lákat. A Impro Woo Jitky Osičky, láká. Už tím, že není nikdy stejné, že je pokaždé jiné, ale v jádru pořád to pravé osičkovské. A vždy moudré.
Woo je i - přemlouvat. A Jitka Osička nás po celý večer přemlouvá, abychom zase byli lidmi, abychom byli tací, jací jsme a chceme být, a nebyli tací, jací jen být nemáme.
Woo znamená také - dvořit se. A Jitka Osička se ve svých Impro Woo dvoří. Rozumu, lásce, lidství. Nepodbízí se však. Klidně si sekne šavlí kritiky. Jemně, něžně, ale do živého.
A nakonec, slovo woo to znamená - vábit.
A Jitka Osička vábí.
Intelektem, sebou a osobitostí.
Přitahuje nás jako světýlko majáku plavce,
který spásu hledá v moři balastu.
Sledujete web Jitky Osičky. Je prostý a sdělný, jako Jitka Osička je.
Abyste ji znovu našli anebo objevili. Obojí stojí za to…
Únorové možnosti:
1. 2. 2020 - 19.00 hodin/Vystoupení - Středověká krčma, Dětenice
7. 2. 2020 - 19.30 hodin/DVA NA HOUPAČCE - Divadlo Kolowrat, Praha
15. 2. 2020 - 19.00 hodin/Moderování - Ples, Milovice
22. 2. 2020 - 19.00 hodin/Vystoupení - Středověká krčma, Dětenice
27. 2. 2020 - 19.30 hodin/DVA NA HOUPAČCE - Divadlo Kolowrat, Praha
29. 2. 2020 - 19.00 hodin/Vystoupení - Středověká krčma, Dětenice
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Petr Sankot (4 x), © Ing. Olga Koníčková
Více:
https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jitka-osicka-koze-hadi-aneb-cit-vzdy-vnitrni-navigace/