Ikarie XB 1 aneb po Cannes by měli i na Berlinale 2017 zírat...!
Vědeckofantastický film Ikarie XB 1, jako jiné unikáty (Cesta do pravěku, Vynález zkázy atd.) vznikl v tehdy ještě 
československých filmových ateliérech před půl stoletím. Po digitalizaci, jež ale neměnila to nejcennější, tj. dávno ještě ne elektronicky tvořené triky, ohromuje filmový svět. Není divu. Diví se jen filmový svět, divák-pamětník, co u nás film viděl aktuálně, ne. Obsazení nejpřednějšími herci, invenční tvůrci a neskutečná (téměř “rukodělná“) triková práce vynalézavých všeumělů, musí svět udivit. Navíc jde o inteligentní téma a o nosnou myšlenku, zčásti inspirovaná takovou autoritou jako byl Stanislaw Lem. To nejde přejít jen tak.
Průlomový film jde znovu a naplno do světa
Filmofilům neuniklo, že český digitalizovaný film Ikarie XB 1 byl naším 1. zástupcem v historii filmového festivalu v Cannes, zařazeným do sekce Classics. A sklidil tam obdiv a údiv. Že oslovuje i naše diváky – pamětníky i netušící – dokládá, že od jeho letošního červnového zařazení do distribuce se - vzdor všem letním americkým akčňákům a další převážně dost podivné nabídce filmů, o našich pokusech nemluvě, dostal mezi 20 nejnavštěvovanějších snímků.
Nesporně na to má vliv i zvědavost. Rodiče a prarodiče vzpomínají a mládež je zvědavá. Co jste to asi tak tenkrát mohli natočit a na co jste se to mohli dívat…? A hle. Při projekci, jíž jsme se za www.www-kulturaok-eu.cz zúčastnili, bylo půl kinosálu pražského Světozoru obsazeno studenty středních škol. Autor řádek v obavě z jejich posměšků a rušení raději volil místo na jiném konci kinosálu, jež v rámci pražského týdne Vědy a techniky, snímek předvedl. A jak se k údivu autora ukázalo, odsedat nebylo třeba. Mládež, krmená Hvězdnými válkami všeho druhu, Kubrickovou Vesmírnou odyseou 2001 a kdoví čím dalším, mlčky a se zaujetím film sledovala. Zaznamenal jsem jen jedno zasmání, a to ještě ne hromadné. Jen jakýsi poťouchlík se chtěl předvést, ale zjevně neuspěl. Dokonce i po projekci nevystřelila mládež jak splašená, ale pomalu se balila, zjevně ohromena.
Ohromen byl ale autor řádek, protože viděl tento černobílý film naposledy někdy v 60. letech, v době, kdy mu bylo cca 10 – 12 let. Hltal tehdy po sérii snad všech dostupných verneovek svá první sci-fi. Hlava nehlava. Od Isaaca Asimova přes Ludvíka Součka, Ray Bradburyho, bratry Strugacké až po Arthura C. Clarka a a Stanisława Lema. Včetně jeho románu K mrakům Magellanovým, které byly předlohou, byť ne zcela doslovnou, právě tvůrcům české Ikarie XB 1. Což, mimochodem tehdy měli puristé filmu za zlé. Já ne. Film je film a kniha kniha.
A u mne film vyhrál na celé čáře. Tak celé, že jsem skoro nic jiného už nebral. Ani českého, ani cizího. A definitivně jsem skončil na prvním americkém Vetřelci. Děsy a běsy, krev a hrůzáci, to patří do hororu, ne do inteligentní sci-fi. Ale doba si žádá své a krvelační diváci také. Viz četné opakování téhož. Od filmu Vetřelec už moderní sci-fi míjím obloukem.
Zlatá filmová 60. léta i ve vědeckofantastické rovině
Film vznikl v relativně šťastné chvíli. Také proto asi vůbec mohl vzniknout. V době vzniku tály kulturní i politické ledy a z uvolnění vzkvetla zlatá šedesátá.
V českém filmu. Navíc se Ikarie XB 1 dostala za hranice, do distribuce řady zemí včetně jinak až nedobytného zámoří. Šušká se, že ho v New Yorku zhlédl sám velký Stanley Kubrick v době, kdy se mu hlavou honil námět na jeho legendární film 2001:Vesmírná Odysea. Těžko říci, zda to není legenda, ale je fakt, že sem tam něco v jeho filmu na naši malou velkou českou Ikarii XB 1 upomíná. Třeba je to ale náhoda…
Další pecka, a ta už doložená je, že letos v únoru zesnulý Umberto Eco, tehdy coby novinář náš film chválil v Corriere della Sera, v jednom ústředním italském tisku. I on jistě věděl, o čem píše.
A do třetice, aby chvály nebylo málo, film Ikarii XB 1 v anketě vyhodnotily slovutné britské listy Financial Times za nejlepší science-fiction od roku 1945! Tak teď hurá na únorové Berlinale 2017. Co víc si přát od filmu za pár šupů, z maličké zemičky pod pěticípou kuratelou. Jo, bývali Čechové zdatní filmaři…
Pár vhledů do díla jako takového
V titulcích jsem hledal hlavně autora hudby. Že režisér snímku byl Jindřich Polák, to se tak nějak ví. Bohužel se tohoto vzkříšení jedné z jeho nejlepších prací nedožil. Opustil nás v roce 2003. A v povědomí veřejnosti zůstal spíš nezapomenutelnou sérií o Panu Tau. Ale natočil i Smrt v sedle, Nebeské jezdce a také Smrt stopařek. Zasloužil se i o sérii filmů s Klaunem Ferdinandem, představovaného Jiřím Vršťalou, jenž se v Ikarii XB 1 také – pro mnohé až překvapivě – objevil. Ale tenhle herec uhrál i hlavního agenta v Pátém oddělení. Tak bacha!
No, a když zmiňujeme Klauna Ferdinanda, sérii, co držela u obrazovek televize děti v řadě dílů, tak v sérii Klaun Ferdinand a raketa hrály mimo Vršťalu i kulisy z Ikarie XB 1. Nic nového pod sluncem.
A když jsme u kulis. Architekt parádně futuristické scény, co si nezadá s velkokapitálovým Star Trekem, byl Jan Zázvorka. Měl za sebou scénografii k Čapkovu Krakatitu, a před sebou třeba Jarní vody nebo stále a stále reprízované Chalupáře. Odešel nám v roce 1991.
A než se dostaneme k mnou hledanému autorství hudby, ještě malou zmínku o další klíčové postavě tvořící film. Scénář napsal Pavel Juráček. Scénárista filmů jako např. Sedmikrásek, Bláznovy kroniky anebo také nedoceněného původního Kinoautomatu. Juráček byl i režisér (např. Případ pro začínajícího kata), a dokonce i příležitostný herec. I on nás už opustil. V květnu 1989. Nedočkal se bohužel ani převratu, což by mu jistě umožnilo větší seberealizaci.
A teď už k tomu autorovi hudby. Typoval jsem Jiřího Srnku nebo Zdeňka Lišku, giganty naší filmové hudby. Autor hudby k Ikarii XB 1 byl Zdeněk Liška. Jeho filmová hudba se tak zařadila mezi víc než 300 filmů, k nimž ji psal. Zde ale virtuózně. Jednak zkusil objevit, na jakou muziku se bude tančit v roce 2163, kdy se děj filmu odehrává, ale vyhrál si i s kosmickými zvuky, včetně signálů jiné civilizace a hlavně - těch „pár“ (relativní pohled!) taktů v závěru, kdy vás to chytí nad vší patetičnost, jaká by se nabízela. Z těchto taktů spíš mrazí. A dovypráví to, co asi bude dál. Drama nebo posun v civilizačním vývoji dvou kosmických světů. Jo, to ježí chlupy. Všude…
O hercích
O hercích jen dobré. Ono také s takovou sestavou nelze snad nic pokazit. Leda, že by se do scénáře cpala dobová ideologie. Tu neuhraje kvalitně ani herecký pánbůh. Ale té byl film ušetřen. Soudruzi se chytili na vějičku všehomíra, mnohonárodnostního státu plného míru a ideálů a moudrých, ale jinak normálně lidských lidí. Což konec konců musí oslovit každého a uspokojit i všemocné kulturtrégry, kteří v tu dobu naštěstí měli na čas trochu oddechový čas.
Vidět Smolíka jako astronoma, Štěpánka jako velitele lodi, Lukavského jako akčního hrdinu, Medřickou jako lékařku či Macháčka v roli usměvavého filozofa jsou nezapomenutelné zážitky. Dokonce i poválečný sexsymbol – Irena Kačírková – tu hrála roli femme fatale a scénu s módou při odlehčeném večírku. Kdo by to uhrál jiný?. V jejím stínu, ale totálním, že jsem ji objevil až v titulcích, zůstala i tehdejší dobová a až trochu pozdější světová sexbomba – Olga Schoberová. Otto Lackovič si zase užil drama a Rudolf Deyl ml. uhrál svou smrt na poli vědy.
Co kluka mě dojímal osud robota Patrika. Jako muže na konci své životní cesty - opět.
Vše ve filmu má svůj řád a svůj smysl. A kosmonauti tu jsou nejen uvěřitelní, ale i z masa a kostí. Nejsou to supermani. Ne panáci, ale lidé hodní toho označení. A scéna s objevením jiné civilizace a současným zrodem nového pozemšťana, či jak je ve filmu řečeno, nového člena posádky, se objevuje v podobných filmech ve variacích dosud. Jenže v Ikarii XB 1 to bylo už v roce 1963. Tak klobouk dolů…
A pro ty, co film dosud stále ještě neviděli, ještě na závěr slovo distributora…
Dobrodružná cesta vesmírem v jednom z nejslavnějších českých sci-fi filmů. Na jeho počátku se chodbou kosmické lodi potácí pološílený muž s popálenou tváří. Na obrazovce ho sleduje velitel Abajev a jeho myslí probíhají vzpomínky. V retrospektivě můžete sledovat start kosmické lodi Ikarie XB 1, která se v červnu 2163 vydala se čtyřicetičlennou posádkou do vesmíru, k planetám Alfa Centauri. Čtyři měsíce, během nichž loď urazila polovinu vzdálenosti, proběhly v klidu. Navazovala se přátelství, vznikaly lásky, řešily se běžné pracovní úkoly a mladá astronautka Štefa čeká dítě. Časem se však začala projevovat únava a omrzelost, vznikaly spory a hádky. Oslava 110. narozenin nejstaršího člena posádky Anthonyho Hopkinse byla přerušena poplachem - v dráze Ikarie se objevila cizí kosmická loď. Při jejím průzkumu se ukázalo, že jde o vrak pozemské válečné lodi a nakonec došlo nešťastnou náhodou k výbuchu atomových střel, který oba průzkumníky připravil o život.
Během další cesty provedou astronauti Svenson a Michal důležitou opravu na povrchu lodi. Krátce nato se u posádky začne projevovat zvláštní únava a ospalost vyvolaná zářením Temné hvězdy, způsobující útlum biochemických pochodů v živých organismech. To mohlo znamenat zkázu celé výpravy, a proto Abajev odeslal dosavadní výsledky výzkumů pomocnou raketou k Zemi. Přestože měla působnost Tmavé hvězdy trvat šedesát hodin, už po pětadvaceti se posádka probudila, protože mezi Ikarií a Temnou hvězdou se objevilo záhadné ochranné silové pole. Odkud, nikdo nevěděl. U Michala a Svensona se však projevily následky ozáření z opravy na povrchu a zatímco lékař zachraňoval Svensona, Michal se v záchvatu šílenství zabarikádoval na jedné z palub. Tady končí Abajevovy vzpomínky. Po dramatickém pronásledování se MacDonaldovi podaří Michala odzbrojit a vědci mezitím zjistí, že silové pole bylo vyvoláno vysílačem z jedné planety Alfa Centauri. V okamžiku, kdy se Štefě narodí dítě, objeví se na obrazovkách Ikarie fantastické město mimozemšťanů...
Titul: Ikarie XB 1
Země původu: Československo, 1963, 88 minut
Režie: Jindřich Polák
Předloha: Stanisław Lem (kniha)
Scénář: Pavel Juráček, Jindřich Polák
Hrají: Zdeněk Štěpánek, Radovan Lukavský, Dana Medřická, Miroslav Macháček, František Smolík, Jiří Vršťala, Svatava Hubeňáková, Otto Lackovič, Jaroslav Mareš, Marcela Martínková, Martin Ťapák, Rudolf Deyl ml., Irena Kačírková, Jozef Adamovič, Růžena Urbanová, Jaroslav Rozsíval, Zdenka Borovičková, Eva Cedlová, Václav Irmanov, Vladimír Navrátil, Ladislav Mrkvička, Hana Pražanová, Miroslav Abrahám, Jiří Cejnek, Jan Cmíral st., Karel Duba, Věra Křesadlová, Olga Navrátilová, Renáta Pospíšilová, Olga Schoberová, Vladimír Štúr, Marcela Trsková, Gustav Voborník, Naděžda Blažíčková, Věra Burešová, František Halmazňa, Bohumil Klika, Alena Martinovská, Zdeněk Jelínek, Jan Stanislav Kolár, Marie Popelková, Bohumil Bezouška
Kamera: Jan Kališ
Hudba: Zdeněk Liška
Střih: Josef Dobřichovský
Zvuk: Jaromír Svoboda
Scénografie: Jan Zázvorka
Masky: Rudolf Hammer, Karel Holek, František Klema
Žánr: sci-fi / drama / dobrodružný
Trailer filmu:
https://www.youtube.com/watch?v=cfP94FlgkOI
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: internet