Úvod > Identita – Příběh českého grafického designu aneb co jste možná nevěděli o vztahu paní Medy Mládkové ke grafickému designu

Identita – Příběh českého grafického designu aneb co jste možná nevěděli o vztahu paní Medy Mládkové ke grafickému designu

04.11.2024 18:03

Identita

Příběh českého grafického designu

12. 10. 2024 – 2. 2. 2025

Museum Kampa

3. část výstavy

Druhé patro hlavní budovy:

Knihy, časopisy, gramodesky, potisky…

„Grafický design je jedna z oblastí, v nichž má český talent ve světovém kontextu

trvale mimořádně dobré jméno.

Výstava ho představuje jako obor uměleckého rozměru a zároveň

službu veřejnosti,

charakteristickou také výrazným vlivem na kultivaci obecného vkusu a veřejného prostoru.

A protože

český talent ve světě umění i veřejný prostor jsou témata, kterým se věnujeme dlouhodobě, rádi jsme podpořili vznik této jedinečné expozice.“

za Nadaci PPF, členka její správní rady, Jana Tomas Sedláčková

„Výstava věnovaná grafickému designu se může zdát jako

vykročení mimo standardní záběr Musea Kampa,

ve skutečnosti ale mají projekty tohoto typu v našem programu své pevné místo.

Za všechny bych zmínil loňskou výstavu Paradox módy nebo

předloňskou retrospektivu architekta Josefa Pleskota.

Pokud jde o vztah Medy Mládkové ke grafickému designu, rád bych připomněl, že

dřív než se začala věnovat sběratelství a výtvarnému umění,

měla v Paříži knižní nakladatelství, ve kterém mimo jiné vyšla první monografie Toyen.

Grafické řešení knih nakladatelství Mládkové Éditions Sokolova navrhoval později

slavný tvůrce dětských cestopisů Miroslav Šašek.

Výstavy, kterým jsou vyhrazena všechna tři patra muzea, pořádáme jen výjimečně,

grafický design je však natolik pestrým a širokým tématem,

že si takto velkorysý prostor rozhodně zaslouží.“

šéfkurátor Musea Kampa, Jan Skřivánek

Druhé patro – ráj bibliofilů

Asi málokdo zapochybuje, že zajímavou a hodnotnou tiskovinu zdaleka netvoří jen obsah. S obsahem vždy koresponduje i forma, jako je čtenáři ono sdělení, onen text předkládán. Krásná literatura, je krásná nejen textem, ale i obalem, volbou písma, velkosti zvoleného fontu, grafickou úpravou ilustrací či formátem textové části a především, odpovídajícím obalem. Není asi správné a hodno obsahu, když se formou nekvalitního tisku, vazby a ilustrace zpravidla jen na obalu, bude šířit vrcholná literatura. Ale děje se. Jde tu o prodejní cenu takto vzniklé knihy. A ta je pak dostupná široké veřejnosti, která si může zakoupit třeba i spisy Ernesta Hemingwaye, André Mauroise či Vojnu a mír Lva Tolstého. Tím, že si je může zakoupit, si je také přečte. Což má svou logiku i vydavatelskou strategii a je to vlastně docela záslužné. Ale zda je to, až tak důstojné pro taková díla je přece jen diskutabilní. Naštěstí – jak se zdá – éra tzv. paperbacků (knihy v tzv. kapesním formátu, měkké lepené vazbě, čili brožované) vydávaných ve velkých nákladech, mají už díky čtečkám zřejmě odzvoněno. V podstatě po sto letech od svého vzniku v roce 1931, v německém Albatross Books. Zanikají, nahrazovány jinou technologií, i přes obří zaoceánský rozvoj a jeho následné poválečné přelití i do Evropy.

Výstava vjemový rozdíl té či oné knihy a jejího obsahu, jasně ukazuje na řadě příkladů. Jak ostatně tuto třetí část expozice v hlavním sále druhého patra hlavní budovy Musea Kampa, uvádějí autoři výstavy Identita - Příběh českého grafického designu:

„Druhé patro představuje graficky unikátní knihy pro dospělé i děti a periodika od období před druhou světovou válkou přes totalitu až po současnost. Kurátorský výběr nabízí graficky nejlépe upravené knihy ze všech těchto období.“

Když se spojí Museum Kampa, spolek Typo a studio Mowshe

Bylo od autorů projektu výstavy Identita - Příběh českého grafického designu nesporně moudré spojit své síly se studiem Typo a studiem Mowshe. Třetí část výstavy to potvrzuje. Ale v tomto místě dáme raději slovo autorům výstavy:

„Expozice představuje jak stálice české grafické tvorby, na nichž se shodla většina odborníků, tak díla původně určená jen malému okruhu diváků. Návštěvníci například zhlédnou detailní porovnání orientačních, systémů pražského metra ze 70., 80. let a ze současnosti v reálné velikosti, první vydání slavných dětských knih od Josefa Lady, Karla Čapka nebo Karla Poláčka, na vlastní oči uvidí i dvacetikilovou knihu Šumava umírající a romantická, kterou napsal, ilustroval, vysázel i vytiskl Josef Váchal, či slavnostní provedení československé ústavy z roku 1932 od Josefa Sejpky. Vystavený zde je také například ilegální Preissigův

časopis V boj, slavné filmové plakáty ze 60. a 70. let minulého století, jako například ten k filmu Flashdance od Zdeňka Zieglera, ale také třeba vinné etikety či obaly známých produktů vysoké estetické kvality. Nechybí graficky hodnotné obaly hudebních alb od Garáže přes Master’s Hammer po Vladimira 518.

V Museu Kampa jsou však k vidění díla stovek autorů, mezi nimi jsou Petr Babák, Adolf Born, Tomáš Brousil, Karel Haloun, Clara Istlerová, Klára Kvízová, Zuzana Lednická, Tomáš Machek, Alfons Mucha, Aleš Najbrt, Květa Pacovská, Martin Pecina, Marek Pistora, Jiří Rathouský, Zdeněk Rossmann, Zdeněk Rykr, Jan Solpera, Ladislav Sutnar, Karel Teige, Jana Vahalíková nebo Rostislav Vaněk.“

Chvála doprovodným textům

Hranici, a platí to pro všechna tři patra výstavy, kde na jedné straně jsou vystavené ukázky grafického designu a na druhé straně této pomyslné hranice je snaha předložit širší charakteristiku grafického designu jakožto odborné výtvarné kategorie pomáhají překonat, odstranit a dokonce i obojí spojit v jeden poučný a zajímavý zážitek z výstavy, řeší skvělé informační texty na četných panelech. Panel nám sděluje teorii, souvislosti a vedle něj si ono duševní sdělení můžeme porovnat očním kontaktem se vzniklou realitou. Výstava se tak stává silně poučnou, ale přesto dál vizuálně lákavou. Ideální je pro studenty mnoha oborů, ale především pro budoucí tvůrce grafického designu v praxi, a to v celé jeho pestrosti a souvislostech. A vše na konkrétních případech.

Co zaručeně nadchne širokou veřejnost?

Kdo z nás si běžně uvědomí, když bere do ruky oblíbenou desku, vyndá ji z obalu, že obal je jedno z praktických uplatnění grafického designu. Totéž ale platí pro módu, či cokoli z papírenského zboží. Vše dotváří extenze grafického designu. A ukázky tohoto způsobu vyjádření a uplatnění grafického designu nabízí bohatě zásobený menší sál ve druhém patře hlavní budovy. Pelmel praktických ukázek užitého grafického designu na předmětech takříkajíc denní spotřeby, je organizátory a tvůrci výstavy, kurátorskému týmu ve složení Linda Kudrnovská, Filip Blažek a Jan Skřivánek, namixován vpravdě dokonale. Trochu retro, trochu nostalgie, trochu uvědomění si faktu, že v grafickém designu není „malých rolí“.

Co říci závěrem?

Výstava Identita ve svém značně rozsáhlém celku, diváka nezahltí, ale vede od jednotlivého artefaktu ke druhému. Tam kde by se divák snad už i ztrácel, nasměrují ho příhodně instalované informační panely. Dokonce pro lepší orientaci diváků je i prostor členěn do šesti různých barev. Autory veškerého promyšleného propojení grafického designu s architektonickým řešením jsou Jan Kloss, Matěj Činčera a Adam Blažek.

Nedílnou součástí výstavy je rozsáhlý doprovodný program pro veřejnost, profesionály a především pro školy. Dodejme, za www.www-kulturaok-eu.cz, že v čase naší redakční návštěvy výstavy Identita – Příběh českého grafického designu, která se konala v té době teprve dva dny od jejího zahájení, bylo v sálech výstavy značné množství studentek a studentů, kteří se zajímali nejen o exponáty samé, ale tako o informační panely.

Doprovodné programy zahrnují komentované prohlídky, workshopy pro dospělé, děti, rodiny i seniory, ale také tzv. sérii Masterclass se současnými grafickými tvůrci.

Poslední rada, pro běžného diváka: rezervujte si na tuhle zajímavou a poučnou výstavu dost času. Chtít výstavu pouze jen tak proletět a pryč, je samozřejmě možné a je to věc každého diváka, ale vzhledem k tomu, že podobně komplexní a přesto živě „stravitelná“ výstava se jen tak hned neuvidí, to není nejlepší rozhodnutí, protože z nějakých malicherných důvodů pouze „proletět“ výstavu prolétnout, by byla pro každého diváka značná škoda.

Text: Richard Koníček

Foto: Marie Kubíčková, DiS.