Ian Kershaw: Hitler (1. a 2. díl) aneb „S jistotou náměsíčníka se ubírám po cestě, kterou mi vydláždila Prozřetelnost“ (A. H. 14. 3. 1936)
Není to nijak snadné čtení, je to monumentální biografie. Bezmála 1650 stran obou dílů dohromady není málo. A všechny věnoval renomovaný a nad jiné povolaný britský historik Ian Kershaw momentálně asi nejdémonizovanější postavě německých, evropských a světových dějin, minimálně ve 20. století, jistému Adolfu Schicklgruberovi, či později (zlo)řečenému - Adolfu Hitlerovi.
Dodejme, že Ian Kershaw patří k nemnoha uznávaným celosvětovým historikům, zabývajícím se nacistickým Německem, zejména jeho vůdčí postavou – A. H.
A také připomeňme, že Kershaw tak činí systematicky a dlouhou dobu, a před touto hutnou a dvoudílnou knihou už napsal na dané téma knih více a že jeho bádání v archivech je až neuvěřitelně důkladné.
Žádný genius, jen mimořádně schopný produkt doby a okolností
Kdysi, v roce 1967 u nás vyšla téměř 200 stránková a naprosto výstižná a jasně vyznívající publikace o monstru jménem A. H. z pera, později minulým režimem zapovězeného (po roce 1968), spisovatele, novináře a scénáristy Dušana Hamšíka (25. 9. 1930, Trenčín – 22. 11. 1985, Praha), nazvaná lakonicky, lapidárně a naprosto dokonale – Génius průměrnosti.
Nechvalně proslulý A. H. je líčen ne jako ten, kdo tvořil dějiny a dobu, ale ten, kdo uměl využít dané situace, dějinných zvratů a dobové atmosféry, aby se stal vládcem nad masami, nad životy lidí a jejich osudů.
Sám ale pro to zas tak moc neudělal.
Jen dokázal využít, přisvojit si a hlavně srozumitelně a úderně zformulovat to, co si lid – masa – jak ji označoval, myslí a přeje. To ho vyneslo a dokonale zmagořilo. A s ním i tu – masu – stále neochvějně věřící v jeho zázračné schopnosti až do zaslouženého, tragického konce. Jeho i té – masy.
Stejný pohled přinášel i nezapomenutelný střihový dokument (vznikl v roce 1965), sestavený jen z originálních nacistických filmových týdeníků, od sovětského režiséra Michaila Romma (24. 1. 1901, Irkutsk až 1. 11. 1971 Moskva) nazvaný v téže logice - Obyčejný fašismus. I když se film nevěnoval jen osobě A. H., ale celému fašismu jako takovému, dokazoval (s úžasně česky namluveným komentářem Miroslava Horníčka), že ani fašismus nebyl nic víc než zbalamucení 100 milionů Němců jedním vynikajícím řečníkem a demagogem.
Oba dokumenty dokazují totéž: riziko, že doba, situace a nálady v lidech, či chcete-li – v mase – vytvoří podhoubí vzniku nové (vstanou noví bojovníci?) stejně rafinované osobnosti, jež dokáže, lidově řečeno lidově „vykecat lidem díru do hlavy“ a tou jim tam vlít koktejl zla, nenávisti a zaslepenosti. A to děsí od tehdy dodnes. A také zejména dnes, v rozkolísané a nevraživé době.
Varování, které každým dnem nabývá na aktuálnosti
Ian Kershaw napsal knihu pro britské nakladatelství Penguin Books již v roce 1998. Bezmála před 20 lety! U nás vyšla kniha, kterou na www.www-kulturaok-eu.cz držíme v ruce, v roce 2015 zásluhou vydavatelství Argo. O překlad se postaral Pavel Vereš a výrazný a výmluvný přebal vytvořil Libor Batrla. Když tohle dílo vyšlo kdysi v originále, byl svět ještě jiný a varování, které z knihy přímo řve, se nezdálo nikomu až tak naléhavé.
Když kniha vyšla teď u nás, je už jiná situace, jiná doba a jiná konstelace v Německu, v Evropě i ve světě. A tak by varování knihy mělo co nejdříve a co nejnaléhavěji doznít až k uším všech, kteří mají tu možnost něco ovlivnit a hlavně k těm, co rozhodují. Zda varování dolehne, či ne, je totiž dost osudové. Pro nás všechny. V příštích letech, možná měsících a snad ne ještě dnech.
Vynikající dokument (především)o konstrukci moci
Podobně, jako obě výše zmíněná díla, akcentuje a dokládá i kniha Iana Kershawa, co a jak přivedlo jednoho rakouského mluvku, nutno říci, že bohužel vynikajícího mluvku, ale nutno hned také dodat, že pouze mluvku, až na vrchol, z jakého nebylo cesty jinam než do pekel.
Za daleko významnější - při vší úctě k neuvěřitelné mravenčí práci s archivy - je možno považovat především díl 1. nazvaný – Hybris (z němčiny = arogance). Důvod je prostý. Kdo se o dějiny II. sv. války alespoň trochu zajímal, víceméně zná obsah dílu 2. nazvaného autorem Nemesis (což je pro změnu z řečtiny, kde se v řecké mytologii takto nazývala dcera bohyně Noci - Nyx a boha Temna - Ereba a pro Řeky byla bohyní Odplaty).
Autor totiž moudře a logicky oddělil dobu od roku 1889 do roku 1936 a od roku 1936 do roku 1945. Druhá část se tedy věnuje letům, kdy byl A. H. pevně u moci a vedl Německo nezadržitelně do záhuby. Vyvolal světovou válku a zničil vše, co se dalo, včetně samotného Německa, zdecimoval jeho lidi, způsobil dosud nevídané tragédie všude tam, kam německá bota či ideologie pronikly, rozjel genocidu, jaká nemá obdoby - holokaust a páchal jménem své ideje a i svým vlastním jménem zvěrstva, o jakých se nám tenkrát dosud ani nezdálo.
První díl je důležitý především v tom, že precizně a až neuvěřitelně důkladně analyzuje, jak k tomu došlo, jak k tomu vůbec mohlo dojít a jak k tomu – žel a v tom je to varování – může relativně snadno dojít kdykoli - a v současné době zejména – znovu.
Zpracování knihy
Je a existuje přemnoho faktografických děl, mapujících jakýsi okruh otázek. Historici Kershawova typu se zaštítí tunami dokumentů, které nastudovali a jimiž pak ilustrují své vývody. Zpravidla se tak děje formou poznámkových odkazů, které se vtěsnávají do stránek hlavního textu a svádí čtenáře skákat očima od plynulé dějové linky k vysvětlivkám ozřejmujícím daná tvrzení.
Je-li takových odkazů ale tolik jako jich může nabídnout Kershaw, bylo by to při této grafické cestě kontraproduktivní. Trochu textu na stránce by zahltila přemíra poznámek. Kershaw jde cestou čísel u hesel postupujících od 1 do potřebna, a to pro každou kapitolu zvlášť.
První díl nabízí 13 kapitol, druhý dalších 17. Průběžné číslování by tedy bylo nesmysl. I tak je u každé kapitoly i několik set odkazů. Vesměs ale nejde o vysvětlivky, ale o jakési „více a přesněji najdete zde“. Má to tu výhodu, že čtenář neztrácí souvislosti hlavního textu a není nezbytně nucen do odkazů nahlížet. Je to spíše pomůcka pro ty, kteří by chtěli nad danou skutečností bádat dál a najít si k tomu kompletní dokumenty.
Každá z obou knih obsahuje zhruba dvacetistránkový seznam citovaných prací desítek autorů, včetně prací Kershawa. Za velmi zajímavé a dost málo publikované lze považovat citace nejen z knihy samotného A. H. - Mein Kampf, ale i z jejího poměrně málo známého 2. dílu a dokonce z jeho nesčetných dobových článků a stenogramů jeho projevů. Autor také pracuje s citacemi z deníků, článků a dalších písemností osob kolem A. H.
A to jak těch, jemu oddaných, tak i těch, kteří s ním nesouhlasili či dokonce před ním až prorocky varovali. Středová část obou knih přináší fotografickou přílohu bodově ilustrující každou z částí. Tedy fotografie A. H. z dětství až po jeho neslavný konec. Nesporně jde i o materiály, které dosud nebyly publikovány, ale v průřezu jsou známy daleko více než některé informace v texu.
Poslání knihy
Jak bylo naznačeno, na www.www-kulturaok-eu.cz vidíme nejhlavnější poslání díla Iana Kershawave varování a prezentaci chyb, jež se děly kolem A. H. ze strany dobových politiků, kteří ještě měli šanci něco změnit i ze strany – po uchopení moci a ovládnutí Německa – politiků okolního světa. Ani jedni nebyli až tak moudří, jako jsme znalí my dnes, nemohli tušit, kam to dospěje.
Ale signály měli a bylo jejich chybou, že to nechali dojít až tak daleko.
Je jistě nemožné doporučit knihu všem současným politikům na všech úrovních a ve všech uskupeních v Německu, Evropě i ve světě, ale věříme, že po jejím časově i fyzicky náročném prostudování by byli opatrnější, obezřelejší a v mnoha svých krocích předvídavější a radikálnější.
Jistě je po světě nemálo podobných potenciálních A. H. a „až přijde den“, pokud budou umět tak obratně a sugestivně mluvit jako to dokázal on, pokud budou schopni tak rafinovaně žonglovat s fakty a populisticky a demagogicky se vemlouvat lidu – masám – bude zle.
Pokud nezasáhnout včas a jednou pro vždy. Ale to by se museli být schopni se především dohodnout ti varovaní mezi sebou,což je problém i ve věcech daleko méně zásadních.
Nezapomeňme, že i v době A. H., v době ještě pořád jen a pouze jeho vzestupu, byli i kolem něj moudří, kteří pochopili, o co jde a kam to spěje a tušili, kam to dospěje, ale nikdo je nechtěl ve své zaslepenosti slyšet a nikdo jim nemínil ve své nabubřelosti naslouchat.
Za všechny dovolte citovat Ericha von Ludendorffa, starého německého - původně ještě císařského - generála, ve vlasti všeobecně uznávaného za válečného hrdinu z 1. světové války, který byl po jistou dobu fyzickým i ideovým spojencem A. H, a to až do nepodařeného pokusu o násilné převzetí moci v Německu, vedeného A. H. - vůdcem tehdy ještě malé a relativně nevýznamné a slabé straničky v roce 1923.
Tehdy Ludendorff pochopil, že jim oběma nejde o totéž přesto, že slovní prezentace v podání A. H. tak na první pohled vypadala, ale že A. H. jde o mnohem víc než pořádek v rozháraném a krizí zmítaném Německu.
Ludendorff domyslel, kam to dojde, když se to A. H. nakonec jednou povede. Stal se tedy jeho kritikem a varujícím hlasem. Neuspěl. Ač varoval a argumentoval až do poslední chvíle. Svou vizi, když pochopil, že tragédie Německa je započata, vyslovil až téměř prorocky. A pronesl ji přímo k uším tehdejšího německého říšského prezidenta, Paula von Hindenburga, v lednu 1933, tedy bezprostředně po té, co Hindenburg coby prezident jmenoval A. H. německým kancléřem:
„Slavnostně prorokuji, že ten zlořečený muž uvrhne Říši do propasti a dovede národ k netušenému neštěstí. A za to, co jste provedl, Vás budou generace proklínat iještě v hrobě.“
A stalo se, jak řekl. Obé. Hindenburg zemřel v roce 1934 a dodnes je s osudným rozhodnutím spojován. Ludendorff měl štěstí, že zemřel přirozenou smrtí už v roce 1937. To jiní, méně významní a stejně prozíraví, odpůrci A. H. tohle štěstí neměli…
Titul: Hitler
Autor: Ian Kershaw
Díl 1..: 1889 – 1936 – Hybris
Díl 2..: 1937 – 1945 – Nemesis
Z originálu vydaného v roce 1998 nakladatelstvím Penguin Books přeložil Pavel Vereš
V roce 2015 vydalo nakladatelství Argo
130 00 Praha 3
Milíčova 13
Vydání: první v brožované vazbě
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček, © Ing. Olga Koníčková