Úvod > Husa na Kampě aneb „I ty nejšílenější sny, se mohou splnit.“ Vladimír Železný

Husa na Kampě aneb „I ty nejšílenější sny, se mohou splnit.“ Vladimír Železný

26.06.2024 15:46

HUSA NA KAMPĚ

sběratel Vladimír Železný

15. 6. – 8. 9. 2024

Museum Kampa

„Je pro nás velkou ctí, že nám Museum Kampa nabídlo své

výstavní sály ve významném roce,

kdy Galerie Zlatá husa slaví pětadvacáté narozeniny.“

Vladimír Železný

„Soukromé sběratelství je nedílnou součástí příběhu Musea Kampa.

V pojetí Medy Mládkové nešlo jen o ušlechtilého koníčka, ale o

způsob, jak přispět k propagaci českého umění ve světě a

k etablování hodnot, které přetrvají.

Žádná z novodobých českých sbírek se svým významem nemůže rovnat

sbírce Vladimíra Železného.“

ředitel Musea Kampa Jan Smetana

Železný na Kampě

Na okraj si dovolíme za www.www-kulturaok-eu.cz k výstavě Husa na Kampě malou poznámku:

Pravidelnějším návštěvníkům a příznivcům Musea Kampa možná vytane na mysli, že s Museem Kampa již v minulosti Vladimír Železný a jeho Galerie Zlatá husa spolupracovali

a že se už podílel na výstavě zde pořádané. Ano. Bylo to však pouze v roli opravdu jen zápůjčitele, tedy jenom přispěním k monotematické výstavě.

Z doby relativně nedávné si ještě vybavujeme rok 2017 a výstavu nazvanou

„Příliš mnoho zubů“ s podtitulem „České slovenské umění 60. let“.

Tato výstava byla pořádána společně Museem Kampa a Galerií Zlatá husa, která se na ní - zápůjčkou některých svých sbírkových děl - podílela (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/prilis-mnoho-zubu-too-many-teeth-aneb-bejvavalo-zle-zbyva-uz-nostalgie/). Byla to však pouze dílčí podpora dané tematické výstavy. Nikoli však kompletní a rozsáhlá výstava tak jako nyní…

Výstava, která je doslova „ke koukání“

Šéfkurátor Musea Kampa Jan Skřivánek při zahájení komentované prohlídky a současně i zahájení nové výstavy nacházející se ve dvou patrech Musea Kampa, po názvem „Husa na Kampě“, s divácky lákavým podtitulem „Sběratel Vladimír Železný“, netajil své nadšení z této výstavy.

Zjevně to ale nebylo pouze proto, že se mu, a jeho týmu, podařilo získat pro rozsáhlou výstavu zápůjčku obrazů ze skvostné a pozoruhodné sbírky Vladimíra Železného. Hlavně to bylo pro vystavené obrazy jako takové.

Jsou to totiž vesměs obrazy nepříliš či vůbec známé, do značné míry i od autorů, kteří jsou také veřejnosti nepříliš, či dokonce vůbec, neznámí. A jde-li už o obrazy renomovaných autorů, tak jsou to díla, známá spíše jen z katalogů odborníkům, ale nepříliš nebo vůbec ne - nám – tedy veřejnosti.

Není divu, že i ostřílený a znalý šéfkurátor naší přední umělecké galerie byl nadšen. Poznával tu – na vlastní oči - díla i jména známá často jen z odborného studia.

Rozhodující ale je to, že známé majstrštiky mistrů, mohou tu - rovnocenně - působit vedle srovnatelných děl, autorů už prakticky neznámých. A co, že ty obrazy plnohodnotně spojuje v prostorách Musea Kampa? Není to ani tak hodnota vyjádřitelná penězi, ale kvalita. Bez ohledu na zvučnost jmen autorů, bez ohledu na cokoli. Jde, zkrátka a dobře, o krásná a objevná díla, vybíraná citem a úctou k umění.

Nelze se proto divit šéfkurátoru Musea Kampa, Janu Skřivánkovi. Nebyl při zahájení výstavy zdaleka jediným nadšencem.

A co nám pan Skřivánek k výstavě řekl?

Pokusíme se shrnout z jeho úvodních slov, to, co jsme zachytili a volně to tu reprodukovat.

Jan Skřivánek úplně na začátku ocenil ochotu majitele sbírky, provozovatele své vlastní galerie, vystavit část své soukromé sbírky, v takovémto rozsahu a právě na Kampě.

Tím víc, že jde jednoznačně o sbírku výjimečnou dobou i kvalitou.

Jan Skřivánek připomněl, že Galerie Zlatá husa disponuje jednou a půl tisícem děl, která přestavují systematickou sbírku, založenou nejen na volbě autorů, ale na obsahu jejich obrazů. A obrazy – bez upřednostňování jmen autorů - jsou tím zásadním a unikátním pro sbírku Vladimíra Železného.

Jan Skřivánek nás ještě také upozornil na stěžejní dílo celé výstavy, obraz Maxe Švabinského – Splynutí duší a na vedle něj vystavený obraz Mikuláše Medka. Připomněl, že, sbírka v časové ose končí v 60. letech, tedy v době kdy ještě Max Švabinský žil a tvořil.

(Švabinský zemřel v 88 letech, v roce 1962 a jeho - na Kampě vystavený - obraz Splynutí duší z roku 1896, je odborníky považován za nejvýznamnější dílo jež Švabinský vytvořil).

Výběr děl do sbírky Vladimíra Železného je dalek orientace na díla oficiálně TOP, nýbrž přestavuje, a to i v průřezu připraveném pro výstavu v Museu Kampa, umělecky i divácky stejně hodnotné a pozoruhodné obrazy. Takové, u nichž se každý milovník malířského umu může – jak řekl doslova Jan Skřivánek, „kochat viděným“.

Co nám řekl Vladimír Železný?

Dlužno konstatovat, že bylo příjemně nostalgické znovuslyšení našeho „starého známého“, který dokázal ve své době průlom v naší novodobé televizní scéně, a jehož hlas i projev nám byl dopřáván v časech „jeho“ televize pravidelně týden co týden. A hlavně, že se od těch dob nezměnil. Zněl stejně srozumitelně a stejně sympaticky, vhodně formuloval slova a předváděl kultivovanost svého projevu.

Svůj vstup Vladimír Železný začal malým zamyšlením o tom, že i ty nejšílenější sny, se mohou splnit. Ten jeho nejšílenější se mu zdál už v patnácti letech, byl o sbírání obrazů a mohl za něj právě Max Švabinský. Důkazem, že i neuskutečnitelné sny se uskutečňují je železného sbírka a tato výstava.

Nejprve nás upozornil na dva ústřední obrazy této výstavy. Obraz Maxe Švabinského a obraz Mikuláše Medka, instalované vedle sebe, hned proti vstupu do prvního galerijního prostoru, uvozené heslem:

„Proměna českého moderního umění během života jedné generace“.

Dodal k nim, že v jádru by nám vlastně mohlo namísto celé výstavy, pohlédnout na ty dva obrazy a jít pryč, protože je jimi vyjádřeno vše co přináší i celá výstavy. Časová osa sběratelovy sbírky.

Ale, pak pokračoval, že by to byla škoda, neboť všechny zde vystavené obrazy, jsou průřezem vývoje moderního umění od počátku minulého století do 60. let a že všechny vystavené obrazy mezi tím, jsou 1. liga.

A a bychom se o tom přesvědčili, musíme se před obraz postavit, dívat se na něj a vnímat jej. A co nesmíme především, hlavně se na signaturu. Nenechat se ovlivnit silou signatury, známostí či neznámostí autora.

„Nikdy jsem nekupoval podle věhlasu, podle odhadované ceny nebo podle toho, co je napsáno v aukčním katalogu.

Musím se na každý obraz jít podívat.

Stoupnu si na minutu dvě před něj, tahle to se mnou zalomcuje a řeknu si:

´No samozřejmě, to je ono.´“

Vladimír Železný

Pak - s humorem sobě vlastním - dodal, že výstava je a musí být nesporně doslova povznášející, už proto, že se na ní podíleli Holubová, Skřivánek a Hrdlička. Tak to přece nemůže ani jinak být…

Další slova Vladimíra Železného však už ale byla závažnější a moudrá.

Mluvil totiž o tom, že galerie, aukce a obchodníci s obrazy, lákají jen na velká jména. Ale v tom není podstata umění. Není totiž vůbec důležité, zda jsou autoři známí či téměř, ba vůbec, neznámí. V tom přece není podstata opravdového umění…

Umění - a obrazy zejména - jsou dnes brány jako zboží a komerce. Což vynáší jenom jména některých autorů, bez ohledu na šíři a výrazivost celé moderny. Rozdílnost je totiž v řadě případů jen v módnosti a tím pádem v ceně. Nikoli v kvalitě.

V další fázi svého vstupu shrnul Vladimír Železný vývoj české moderny.

Připomněl, že české moderní umění mělo smůlu. Od roku 1939 bylo vyřazeno ze světové cenové mapy. Na rozdíl - třeba - od Picassa, který se v Paříži v roce 1924 prodával obrazy za pár tisíc, úplně stejně jako náš Jiří Kars. A dnes…

Svou sympatickou řeč, zakončil Vladimír Železný výzvou, kterou formuloval slovy:

Dívejte se na obrazy a užívejte si ty obrazy. Ale nekoukejte na signaci. Užívejte si Kampu a zde vystavené obrazy. Nacházejí se v opravdu profesionálním prostředí. Tým, který zde působí je totiž nadstandardní a jeho profesionalita je až obdivuhodná.

Doba si žádá, abychom si užívali a společnost si chce užívat. Tak se vydejte mezi obrazy a nechte je na sebe působit, užívejte si je.

A teď už dejme slovo odborné tiskové zprávě

„Pod poněkud kryptickým názvem Husa na Kampě se skrývá reprezentativní výstava sbírky Vladimíra Železného, na které se návštěvníci setkají s díly nejvýraznějších osobností českého moderního umění. K vidění budou práce od Jana Zrzavého, Emila Filly, Toyen, Jindřicha Štyrského či Jiřího Karse. Z poválečného umění pak díla Květy Válové, Jana Koblasy a zejména Mikuláše Medka.

Výběr děl pro výstavu osobně připravil Vladimír Železný, který je klíčovou osobností novodobého českého sběratelství.

„Obrazy sbírám od devadesátých let.

Podařilo se nám soustředit kolekci, která

má charakter nejenom uloženého kulturního dědictví, ale

také něco vypovídá o vývoji české výtvarné kultury

od roku 1900 do roku 1970.“

Vladimír Železný

Podle vlastních slov chce Vladimír Železný ukázat proměnu českého umění během jednoho lidského života, od Splynutí duší Maxe Švabinského z roku 1901 po vrcholná informelní plátna Mikuláše Medka z poloviny 60. let.

Hlavní letní výstavou Musea Kampa je tedy výběr ze sbírky Vladimíra Železného. Pod názvem Husa na Kampě jsou ve dvou patrech musea k vidění špičková díla české moderny, od

takových osobností jako jsou Emil Filla, Josef Čapek, Jan Zrzavý, Jindřich Štyrský, Josef Šíma či Karel Černý.

Prezentovaný výběr, jehož autorem je sám Vladimír Železný, mapuje radikální proměnu

českého umění za pětašedesát let, tedy v podstatě během jednoho lidského života.

Klíčem k expozici je jedna z nejnovějších akvizic Galerie Zlatá husa, která Železného sbírku spravuje, loni získaný obraz Splynutí duší od Maxe Švabinského.

Budeme-li hledat jedno konkrétní dílo, kterým začíná české moderní umění, je Splynutí duší

jedním z nejvhodnějších kandidátů na tento titul.

V roce 1901, kdy Švabinský obraz dokončil, mu bylo dvacet sedm let. Zemřel v únoru 1962, tedy v době, kdy již Mikuláš Medek maloval svá informelní plátna. A právě výjimečnou kolekcí jeho obrazů z padesátých a šedesátých let expozice vrcholí.“

„Výstava Husa na Kampě se koná současně s výstavou

nových obrazů Vojtěcha Kovaříka.

Myslím, že je to mimořádně šťastné setkání, neboť

jeden z nejúspěšnějších mladých českých umělců se tak ocitá

v nepřímém dialogu s největšími osobnostmi české moderny.“

ředitel Musea Kampa Jan Smetana

Vladimír Železný

· Vladimír Železný (*1945) v roce 1994 založil TV Nova, která se pod jeho vedením stala nejsledovanější televizí v České republice.

· Post ředitele televize zastával do jara 2003.

· V letech 2002–2004 byl senátorem za okres Znojmo, následujících pět let působil jako poslanec v europarlamentu v Bruselu.

· Dnes žije střídavě v Praze a v Mikulově.

· Sběratelství umění se Vladimír Železný systematicky věnuje od devadesátých let a jeho sběratelské aktivity na přelomu milénia byly pro český trh s uměním formativní.

· Byl mimo jiné prvním novodobým sběratelem, který se svým zájmem o umění netajil a který díla ze své sbírky prezentoval veřejně.

· Významným počinem na tomto poli byla zejména výstava Šedesátá v Domě umění města Brna na podzim 2004, která představila reprezentativní kolekci umění šedesátých let, již během předchozích deseti let vybudoval.