Humanitárne bomby Ondreje 4. kontra malovaný život Jaroslavy Trstenské aneb kontrast jako ze současného života ve Slovenském dome
Dvojvýstava
Veď maĺujem život
Jaroslavy Trstenské
a
Humanitárne bomby
Ondreje 4. (Zimka)
Slovenský dom
do 31. 7. 2023
Několik desítek obrazů „života namalovaného“ duší Jaroslavy Trstenské
bylo již nějaký čas k vidění v prostorách Slovenského domu v Praze.
Ovšem od 14. 7. mezi ně dopadly
„Humannitárne bomby“
sochaře Ondreje 4…
Obě výstavy se tím promísily a takto souběžně, je lze shlédnout ještě
do 31. 7. 2023.
Veď maĺujem život – Jaroslava Trstenská
Autor těchto řádek patří ještě do staré školy, tedy do časů, kdy se dámě ještě dávala přednost. Věří, že autorka hluboce niterných obrazových výpovědí se nebude podivovat nad touto dnes už mezi částí ženské populace nekorektní privilegií.
Především je třeba upozornit velectěné publikum, že výstava Jaroslavy Trstenské nazvaná „Veď malujem život“, je její první výstavou v České republice.
A rozhodně je nač se dívat, co spolu s obrazy Jaroslavy Trstenské prožívat a také o čem přemýšlet.
Kurátor výstavy této autorčiny výstavy, PhDr. Ľuboslav Moza, významný teoretik a historik umění, odborný znalec v oboru výtvarného umění a také galerista či vysokoškolský pedagog k autorčině výstavě, uspořádané přímo pro prostory pražského Slovenského domu, mimo jiné doslova řekl:
"Vždy mě zaujme někdo, kdo má v sobě umělecký talent anebo nadání, ale který umí tlumočit i něco víc a který to umí tlumočit tak, aby to diváci pochopili a vnímali své vnitřní emoce, své poryvy, jak se někdy říká, ale i radost a veselost.
Jsem přesvědčen, že Jarka to má v sobě, že dokáže namalovat to, co cítí a v tom vidím velikost i velký úspěch v umění. A její umění je speciální, originální, vytváří zážitky, vytváří fantastické emoce a řekl bych, že to je i hlavní poslání této výstavy, ale i toho, že se věnujeme této umělkyni.
Věřím, že její obrazy mají budoucnost."
Ano, spolu s panem doktorem Mozou jsme i my na www.www-kulturaok-eu.cz přesvědčeni, že obrazy Jaroslavy Trstenské budoucnost mají. Ne vždy se totiž divákovi, bez ohledu na to zda, diváka poučeného, nebo nijak odborně erudovaného, poštěstí možnost číst, naslouchat a vstupovat do života autorky, jejíž obrazy vidí poprvé a o níž nic předem netuší. Slovo vstupovat bylo zvoleno záměrně, neboť divák zahleděný do vystavených obrazů do nich virtuálně vstupuje. Dobrovolně s pokorou ale také s až voyeurskou, zvědavostí na to, kam jej autorka tím, kterým obrazem zve a vpouští.
O Jaroslavě Trstenské
O autorce vystavených prací, by vzhledem k jejich citové obsažnosti, již nám překládá, šlo hovořit jistě dlouho a obsáhle. Impulzů k tomu její obrazy dávají dost a dost. Za všechny možné „diskusní příspěvky“ dejme alespoň prostor dvěma.
Tím prvním je úvodní slovo ředitele Slovenského domu, Vladimíra Skalského:
"Jaroslava Trstenská je dáma, která se narodila v Gottwaldově, v dnešním Zlíně,
rodiče byli Češi, ale studovali na Slovensku, ona na Slovensku žije,
vystudovala germanistiku v Německu v Lipsku a pracuje na Švýcarské ambasádě v Bratislavě.
Propojuje tak mnohé kultury a národy
a já si myslím, že se to promítá i do její tvorby.
Tvorby, která je velmi inspirativní, obohacující a je krásnou abstrakcí s příjemnou barevností, která nám přináší příjemný hřejivý pocit."
I zde nelze než s panem ředitelem souhlasit. Obrazy Jaroslavy Trstenské nezneklidňují. Nejsou samozřejmě bez vlivu na emoce diváka, ale ty emoce i ty vlivy nejsou nepříjemné, jsou probouzející pro ozvěny v našem nitru. A tyhle ozvěny obrazů autorky v nás jsou veskrze pozitivní.
Nakonec dejme slovo samotné autorce, která svůj názor vyjádřila při zahájení výstavy slovy:
"Je to má první výstava v České republice konaná ve Slovenském dome.
A je to velmi příjemný pocit, protože jsem Češka i Slovenka, takže to mám ještě znásobené.
A prozradím-li, že svou první výstavu jsem měla letos v březnu v Primaciálnom paláci v Bratislavě, takže toto je má druhá výstava, a hned první v Čechách, tak je to pro mne velmi příjemný pocit.
A také zvláštní pocit zodpovědnosti za to,
že mi někdo dal možnost v tomto pěkném a důležitém
institutu pro Slováky i Čechy,
vystavovat své obrazy…"
Naším dodatkem je už jen připomenutí
· Že výstava bude k vidění do konce července.
· Že ji lze navštívit každý všední den
· Že otevřeno je vždy mezi desátou a šestnáctou hodinou
· Že výstava je přístupná také během všech akcí, které se ve Slovenském domu konají
Humanitárne bomby - Ondrej 4. (Zimka)
Dáma měla tedy přednost, nyní se zaměřme na „průnikovou“ výstavu nazvanou Humanitárne bomby, kterou pro Slovenský dom připravil Ondrej 4. (Zimka).
Nejprve vysvětlivka na téma uměleckého jména autora
Ondrej 4. (Zimka) sa narodil 28. 8. 1975 v Bratislavě. Narodil se do umělecké rodiny. Otcem je Ondrej Zimka, všeobecně známý malíř a matkou populární herečka Milka Zimková.
A protože Ondřej byl pokřtěn na Ondřeje, jako čtvrtý Ondřej v pořadí generací Zimkových, je tedy Ondrej 4., což přijal i jako své umělecké jméno. Už i proto, aby se jeho práce později třeba nezaměňovaly s tvorbou jeho otce, také Ondreje.
Bombastické bomby? A proč…
Většinu objektů tvoří různě – nikoli však hrůzně – stylizované bomby. A nejen bomby. I nevoják moc dobře rozezná také všeliké náboje. Naštěstí ale nejen to je autorem na výstavu nabídnuto. Otázkou je, proč ten válečný akcent – a proč právě v dnešní době – kdy zase padají bomby a další „vymoženosti“ lidského pokroku, na lidi jako zralé švestky na podzim. Proč tedy právě tyhle moderní militárie? Ondrej 4. (Zimka) to vysvětluje nám i sobě následovně:
„Kolem nás se neustále bojuje.
Dokonce jsem slyšel názor historika, že v budoucnosti se už nebude mluvit
o první a druhé světové válce, ale jen o
jedné velké válce,
která probíhala kontinuálně na různých místech.
Nemám rád bezpráví, agrese silnějších proti slabším…
a tak se za pomoci mé tvorby na to snažím reagovat.
Buďto mě něco naštve, nebo nadchne a já pak podle toho tvořím.
Když vybuchne bomba je to strašlivý pohled, ale já se to snažím dělat tak, aby to na první pohled nebylo děsivé, aby to diváka zaujalo v jiném rozměru.
Ondrej 4. (Zimka) pro slovenské noviny My (citaci přeložil RiKK).
Ondrej 4. disponuje nejen zděděným talentem
Zděděný talent Ondrej 4. rozvíjel na Střední umělecko-průmyslové škole v Bratislavě (1989-1993), kde maturoval na oddělení kamenosochařství.
Ve studiu pokračoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě (1993-1999), v ateliéru prof. Josefa Jankoviče a na University of Newcastle (1997) u prof. Henryho Burtona.
Vliv na jeho tvorbu má nesporně i sochař Andrej Rudavský, do jehož ateliéru chodíval nejen pomáhat, ale už také realizovat některé své první sochy vytvořené v letech 1988-1998.
„Značka“ - Sochařský ateliér „Tri kameny“
Od roku 1998 existuje ambiciózní a progresivní sochařský ateliér nazvaný „Tri kameny“. Tvoří ho tři někdejší spolužáci, dnešní sochaři, Ondrej 4., Martin Pal a Stanislav Kič působící a tvořící ve společném sochařském ateliéru Tri kameny.
Ondrej 4. ale aktivně vystavuje i sám za sebe. A to jak na samostatných výstavách, z nichž jedna právě probíhá ve Slovenskom domu, ale i na kolektivních výstavách. Účastní se také tvůrčích sympozií doma i v zahraničí. Absolvoval například tvůrčí pobyt v Cité Internationale des Arts v Paříži (2007).
Ondřej 4. realizuje svá díla z bronzu, oceli, nerezu, kamene a jiných přírodních materiálů. Od roku 2009 se začal věnovat také malířské tvorbě.
Ondrejova první pražská intervence do prostoru Jaroslavy Trstenské
Organizátoři obou výstav zvolili zajímavý instalační postup. Do již hotové a probíhající výstavy, implantovali výstavu druhou. Mezi poklidné malířské prostředí tak pronikly znepokojující objekty vesměs militárně orientované. I když s jistou změkčující autorskou licencí. Zda je to to nejlepší možné řešení, pro oba tvůrce, je spíše věcí názoru. V každém případě to však cosi naznačuje pro nás, do té naší, a zdaleka nejen naší současné situace. V těsném sousedství klidu míru padají bomby. A navíc značně nehumánní.
Stačí tak jen první pohled, abychom si každý vybrali to, co považujeme za potřebné pro nás a vyloučili předem to, co je nezdravým plodem zla…
Text a foto: Richard Koníček
Dvojvýstava
Veď maĺujem život
Jaroslavy Trstenské
a
Humanitárne bomby
Ondreje 4. (Zimka)
Slovenský dom
do 31. 7. 2023
