Hledání neopakovatelnosti aneb monotyp na cestě k současným podobám aneb 1. přehlídka monotypové tvorby v dílech současných českých umělců
Hledání neopakovatelnosti
18. 8. – 12. 9. 2021
Galerie Hollar
„Podstatou monotypu je přenos primárního obrazu jediným a neopakovatelným otiskem na definitivní podložku. V minulosti byl výchozí obraz zpravidla nanášen na hladkou tiskovou desku a otisk pořizován v tiskařském lisu. Moderní doba přinesla rozmanité autorské postupy, z nichž některé pracují s reliéfní tiskovou matricí, jiné se naopak obejdou bez použití lisu.“
Jiří Bernard Krtička, historik umění, kurátor a výtvarný publicista
Nejsme odborníky na grafické techniky a těžko kdy už asi budeme. Tato výtvarná disciplína je totiž umění i řemeslo v jednom. A musí se dělat celý život, aby se dovedla k dokonalosti. Náročná tak, že přenos zpodobnění autorského talentu a fantazie až k diváckým očím, tedy um, je skoro zastíněn náročností řemesla. Kdo, kdy, jsme viděli na vlastní oči práci s lisem a celý rituál výroby, jeví se nám na celém tvůrčím procesu jako nejnáročnější ono vlastní zpracování předlohy do podoby grafického listu. Zkušení grafici, to jistě vidí jinak, ale laikovi se to jeví takto. A tak ho napadá, zda by to nešlo dělat i jinak. Jsme přece v pětině 21. století, létáme kosmem a téhleté - sic úchvatné, leč přec „jen“ technice, je už víc jak tři sta let. A o tom je do jisté míry, ve své podstatě naprosto unikátní, výstava nazvaná Hledání neopakovatelnosti.
Malebná cesta za poznáním
Dostáváme pozvánek opravdu hodně. Výstav po přestálém kulturním půstu je víc než možností všechny navštívit a referovat o nich na www.www-kulturaok-eu.cz . Ale když nám přišla pozvánka z naší oblíbené Galerie Hollar, od její vedoucí, ale také i tajemnice SČUG Hollar, Kateřiny Slezákové, k zahájení výstavy „Hledání neopakovatelnosti“. A když jsme ještě ke všemu zjistili, jakému tématu se míní výstava věnovat, nešlo (chuti na poučení se) odolat. Otázka, „zda by to nešlo dělat i jinak“ se nám přece jen vtírala do hlavy od chvíle, kdy jsme s výrobním procesem grafického listu byli – jen jako zvědaví diváci (!) - názorně seznámeni. Tak, jak to tedy je…?
Odpověď nám dal kurátor výstavy Jiří Bernard Krtička
- Podstatou monotypu je přenos primárního obrazu jediným a neopakovatelným otiskem na definitivní podložku. V minulosti byl výchozí obraz zpravidla nanášen na hladkou tiskovou desku a otisk pořizován v tiskařském lisu.
- Moderní doba přinesla rozmanité autorské postupy, z nichž některé pracují s reliéfní tiskovou matricí, jiné se naopak obejdou bez použití lisu.
- Motivací umělců pro práci s otiskem obrazu jsou jemná strukturace barevných ploch, měkká obrysová linie, záměrné rozostření kontur a další specifické výtvarné efekty.
- Výsledek otisku závisí na složení a hustotě barvy, materiálu, z něhož se tiskne, materiálu podložky a zejména na metodě provedení.
- Monotyp se v evropském kontextu poprvé objevil v 17. století v díle italského umělce Giovanniho Benedetta Castiglioneho, na dlouhou dobu upadl téměř v zapomenutí, byl vzkříšen v druhé polovině 19. století a s nástupem moderních výtvarných směrů prošel obdobím nového rozmachu.
- Z velkých osobností moderního umění, které se zabývaly monotypií, lze namátkou zmínit Edgara Degase, Paula Gauguina, Henriho Matisse, Pabla Picassa či Marca Chagalla. V českém umění byl průkopníkem monotypie na počátku 20. století Tavík František Šimon, její největší rozkvět však spadá do období informelu čtyřicátých až šedesátých let a je těsně spojen s dílem Josefa Istlera a Vladimíra Boudníka.
- Výstava „Hledání neopakovatelnosti“ je patrně první přehlídkou svého druhu, představující monotypovou tvorbu v díle současných českých umělců.
- Zahrnuje práce celkem 22 autorů napříč generacemi, kteří se věnují monotypii v přítomnosti, anebo se jí zabývali v určitém období své tvorby. Díky tomu nabízí též určitý retrospektivní pohled, naznačující vývoj českého monotypu v období šesti dekád od počátku šedesátých let k dnešku.
- Výstava prezentuje široké spektrum výtvarných názorů i autorských přístupů k monotypii, které navzájem spojuje společný rys – fenomén jedinečného otisku - a záměr vytvořit na principu otisku originální a neopakovatelné výtvarné dílo.
- Monotypie byla v minulosti obvykle považována za mezní typ grafické techniky, protože monotypy vznikaly takřka výlučně v tiskařském lisu.
- Kritikové však poukazovali na skutečnost, že postrádá definiční vlastnost grafiky, neboť neumožňuje reprodukovat více otisků stejné kvality.
- Mezi teoretiky umění je tak odedávna veden nerozhodnutelný spor, zda monotyp je spíše mezním případem grafiky, nebo speciální metodou malby.
- Jak výstava dokládá, dnešní umělci vyvinuli řadu autorských metod, které umožňují pořídit jedinečný otisk obrazu bez lisu i bez ručního tisku.
- A tento nesporný fakt budí naději, že se přiblížil den, kdy monotyp bude konečně uznán jako plnohodnotná umělecká disciplína…
Třikrát sedm statečných, plus jeden ještě k tomu
Ano, výstava přináší přehlídku 22 (slovy dvaceti dvou!) tvůrců, zastoupených napříč výtvarnickými generacemi. Ti všichni se byli ochotni věnovat zadání - Hledání neopakovatelnosti, čili podstatě a možnostem monotypu.
Jsou to – abecedně řazeni:
Mikoláš Axmann, Šimon Brejcha, Eva Čapková, Patrik Hábl, Oldřich Hamera, Šárka Hrouzková, Čestmír Janošek, Robin Kaloč, David Linek, Ondřej Michálek, Martin Mulač, Jaromíra Němcová, Eduard Ovčáček, Berenika Ovčáčková, Miloslav Polcar, Dana Puchnarová, Romana Rotterová, Zuzana Růžičková, Miloš Sláma, Vladimír Suchánek, Pavel Šlegl, Lenka Vilhelmová.
O mnohých z vystavujících jsme už na www.www-kulturaok-eu.cz psali, o nemnohých ještě ne. Škoda, by byla ono 22 krát jiné „Hledání neopakovatelnosti“ na vlastní oči nevidět a minout tu – možná – průlomovou, rozhodně naprosto unikátní výstavu.
Text a foto: Richard Koníček
Hledání neopakovatelnosti
18. 8. – 12. 9. 2021
Galerie Hollar
Kurátor výstavy: Jiří Bernard Krtička
Facebook: https://www.facebook.com/events/1511271279213008
Doprovodný program:
2. 9. v 17: 30 - komentovaná prohlídka s kurátorem výstavy Jiřím Bernardem Krtičkou
