Úvod > Helena Wilsonová: Fotografie 12. 11. 2024 – 23. 2. 2025 aneb ta, která byla při tom, aneb tváří v tvář těm, co otřásali normalizací

Helena Wilsonová: Fotografie 12. 11. 2024 – 23. 2. 2025 aneb ta, která byla při tom, aneb tváří v tvář těm, co otřásali normalizací

14.01.2025 10:33

Helena Wilsonová: Fotografie

12. 11. 2024 – 23. 2. 2025

Kurátor: Jan Mlčoch

GHMP – Dům fotografie

„Výročí sametové revoluce, nutí k zamyšlení

nejen nad Havlovým postulátem o vítězství pravdy a lásky, ale i

nad dalšími společenskými hodnotami, jejichž dosažení je momentální situací ohroženo. Fotografie i život Heleny Wilsonové v nás budí respekt a víru v

překonání mnoha úskalí, kterým čelíme a jimž

budeme muset vzdorovat v naší současné geopolitické realitě.“

ředitelka GHMP,Magdalena Juříková

„Helena Wilsonová,

která byla v sedmdesátých letech nucena emigrovat do Kanady,

patří k významným osobnostem české dokumentární fotografie.

Příběh jejího života a díla byl v mnohém ovlivněn dějinnými událostmi a zvraty

v tehdejším Československu a jeho proměnami.

I to zachycují fotografie, které jsou na výstavě k vidění.

Tvorba Heleny Wilsonové je osobním svědectvím o životě

svobodných lidí v nesvobodné zemi.

Klíčovým tématem byla, a je dodnes, svoboda.“

kurátor výstavy Jan Mlčoch

O výstavě obecně

Výstava představí souborné dílo významné fotografky, která se pohybovala v různých prostředích i na různých kontinentech.

Celá jedna etapa její tvorby je významným svědectvím o neoficiální výtvarné scéně v době normalizace.

Přes 140 fotografií zachycuje neoficiální uměleckou scénu a život v normalizačním Československu. Scény z přátelských setkání, zachycení radosti, ale i odvrácené strany života v normalizaci. Běžný život a projevy svobody v době, která svobodu omezovala. Expozice nabízí dosud největší retrospektivní výstavu české fotografky, která začala být širší veřejnosti známa až po revoluci v roce 1989. Její tvorba představuje jedinečné svědectví o životě v „paralelní kultuře“ sedmdesátých let. Fotografie doplňují i díla tvůrců z Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu, do které Wilsonová patřila a jejíž činnost dokumentovala.

Výstava se uskutečňuje díky autorčiným velkorysým darům do fotografické sbírky Uměleckoprůmyslového musea v Praze a zájmu Galerie hlavního města Prahy mapovat dosud málo známé oblasti naší výtvarné historie.

Výstava se pohybuje na rozmezí dokumentu doby a zároveň je svědectvím o autorčině svébytném pohledu na otázky svobody a jejích omezení.

„Výstava umožňuje nahlédnout do duše doby, kdy

umění bylo tichým, ale mocným projevem odporu.

Retrospektivní pohled na složitou dobu a vlastní historii

může pomoct k pochopení naší kulturní identity a

připomíná, jak klíčová je svoboda v umění, a tím i v životě,“

náměstek pro kulturu, cestovní ruch, výstavnictví, péči o památky, národnostní menšiny a animal welfare

JUDr. Jiří Pospíšil

O výstavě konkrétně

Výstava Helena Wilsonová: Fotografie, se nachází ve dvou patrech Domu fotografie Galerie hlavního města Prahy.

V úvodní části představuje mozaiku každodenních životů běžných lidí i osobností spojených s paralelní kulturou sedmdesátých let. Návštěvníci se tak mohou seznámit s tvářemi, které byly součástí tehdejší alternativní scény, jako byli Ivan M. Jirous, The Plastic People of Universe, Otakar Slavík, Karel Nepraš, Eugen Brikcius a další členové a členky Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu.

Fotografie zachycující jejich aktivity, zejména neformální hospodská setkání nebo dny strávené na venkově mimo dohled režimu, přinášejí živý kontrast oproti tehdejšímu uniformnímu veřejnému životu.

Fotografka dokumentovala tyto chvíle jako tichý, ale důležitý projev odporu, který ukazuje, že život mimo režim si našel své cesty a prostory. Mimo to jsou zde k vidění snímky z významných historických událostí, jako je Palachův pohřeb.

Expozice v Domě fotografie je také poctou přátelství, proto je doplněna i o některá díla generačních souputníků Heleny Wilsonové. Návštěvníci tak vidí díla Otakara Slavíka, Naděždy Plíškové, Karla Nepraše, Jana Steklíka a Ludvíka Fellera, Juliany Stritzkové-Jirousové.

H. W. fotografka paralelní kultury za normalizace…

Helena se stala fotografkou jejich akcí a dokumentovala díla jednotlivých členů tohoto společenství. Právě Helenina práce pro toto sdružení se dnes připomíná nejčastěji, ale mimo to se věnovala i svým vlastním projektům (např. soubory dokumentárních fotografií,

cykly Vltava nebo Vejce) a také pedagogické činnosti.

Helenina tvorba je významným svědectvím o neoficiální umělecké scéně v nejtemnější době československé normalizace, osobním svědectvím o dobové „paralelní kultuře“.

Když byl v roce 1977 po Chartě 77 Paul Wilson vyhoštěn, Helena se za ním vystěhovala do Kanady.

H. W. fotografka „paralelní“ civilizace Severní Ameriky…

V Severní Americe fotografovala Helena Wilsonová zprvu pro výtvarné časopisy.

V první polovině osmdesátých let se ale stala dokumentátorkou umění původních obyvatel Severní Ameriky, zejména z oblasti Ontaria. Během pobytů a cest rezervacemi vytvořila také řadů portrétů.

V devadesátých letech také navštívila Havanu, kde stejně jako již vícekrát uplatnila svůj sociální cit při fotografování obyvatel chudých čtvrtí.

Helena Wilsonová

· (*1937, Návarov, dnes Zlatá Olešnice, † 2019, Toronto, Kanada)

· Autorka jejíž tvorba se vyznačují silnou empatií a snahou o důstojnou interpretaci každého, i sociálně vyloučeného prostředí.

· Babička H. W. fotografovala už na přelomu 19. a 20. století

· Matka H. W., žačka Jaromíra Funkeho, byla profesionální fotografkou.

· Helena, dívčím jménem Pospíšilová, maturovala v roce 1957 na Státní grafické škole

· Specializovala se rovněž na fotografii.

· Po studiu pracovala pro Archeologický ústav AV ČR a pro časopis Umění a řemesla.

· 1967 se v Londýně seznámila s Kanaďanem Paulem Wilsonem.

· Oba v Čechách, kde žili vešli v kontakt s nonkonformními umělci z okruhu Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu.

· H. W. se stala fotografkou akcí a událostí a dokumentovala díla jednotlivých členů společenství (např. Karel Nepraš, Jan Steklík, Rudolf Němec, Naděžda Plíšková, Otakar Slavík, Olaf Hanel, Eugen Brikcius ad.).

· Tyto fotky patří dnes k nejpřipomínanějším

· Mimo to se ale věnovala i svým vlastním výtvarným projektům (cykly Vltava, Vejce, ale i souborům dokumentaristických fotografií.)

· Po roce 1989 se vrátila do vlasti, kde opakovaně vystavovala (např. v Galerii Josefa Sudka v knihovně Libri Prohibiti (2011).

· Aktuální výstavní projekt GHMP v Domě fotografie, vznikl ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem, kterému autorka věnovala svůj archiv.

· Tvorba heleny Wilsonové je významným svědectvím o neoficiální umělecké scéně v nejtemnější době československé normalizace, osobním svědectvím o dobové „paralelní kultuře“.

Text připravil z tiskových materiálů GHMP: Richard Koníček

Foto: Marie Kubíčková, DiS.