Helena Horálková: Ohlížení aneb když ´napodobit je méně než tvořit´?!
Galerie 9 - Praha
13. 1. – 5. 2. 2015
Na vernisáži, tentokrát na schodech v přízemí vysočanské radnice, výstavy výběru z dosavadní tvorby grafičky Heleny Horálkové nás uvítala externí kurátorka Mgr. Eva Kořánová, která již kdysi připravovala výstavu syna paní Heleny Horálkové, Vojtěcha Horálka. Sdělila nám také, že grafika je pořád v naší zemi upozaďována, že v současnosti stále ještě nemá své patřičné renomé, že paní Horálková je neskutečně schopná grafička, nesmírně inteligentní, silná a složitá, a že má vynikající nápady. Například můžeme zhlédnout figurální grafiky (především barevné linoryty), jimž nechybí satira a humor - z prostředí metra, z úřadů...šedé nevýrazné tváře politiků....
Hubební doprovod zajistili Ilja a Vladimír Kučerovi, a nakonec jsme se osobně seznámili s přívětivou autorkou, s paní Helenou Horálkovou. Prozradila nám, že si ráda zkoumá všechny grafické techniky, že využívá jak tisk z výšky, tak naopak – akvantitu, že ryje i z obou stran, že snad už má ve svých 60 letech rozum, a že přesto ji práce stále baví, a že ráda vaří a pracuje v kuchyni, že je prostě takový ´kuchyňský grafik´. No, pohoštění pro hojné účastníky vernisáže bylo vskutku připraveno s láskou, počínaje domácí paštikou a konče domácím jablečným štrúdlem. Na závěr své řeči nás Horálková pozvala na září 2015 do Galerie Hollar na svou výstavu ´Theatrum mundi´.
Proč se výstava jmenuje ´Ohlížení´? Když podlehneme svému údělu…
„Ve věku, kdy už dobře poznám své meze, ohlížím se po tom, co jsem se kdy snažila udělat. Mám potřebu vracet se k některým námětům a chci doříci, co se mi tak docela nepodařilo dopovědět. Jedním takovým vábivým tématem je velkoměstský člověk.
Velkoměsto nabízí kolemjdoucímu pohled na sta oken, za nimiž se žijí stovky životů. Jeden vjem v rychlém sledu střídá druhý. Na ulici okna tramvají a aut překrývají míjející tváře chodců v proměnlivých kulisách ulice. Tenhle kaleidoskop má svůj rytmus a mně neznámý řád. Vytváří neopakovatelné obrazce. Ty nenávratně mizí, přece však něco zůstává: útržky vět, pohled, gesto, plno jakýchsi nedokončených příběhů. Někdy jsou lidé sami uprostřed davu, jindy je spojuje s druhými nepatrné gesto, slovo, ohlížení. Zneklidňuje mě, že neznám konce těch příběhů, proto se snažím napodobit ten kaleidoskop překrýváním různých figur a neustálým kombinováním mých matric.
Jsem si vědoma, že mé prostředky jsou velice statické, aby dokázaly napodobit tep
města. Navíc vím, že napodobit je mnohem méně než tvořit. Proto se k tomu neustále vracím, mnohdy marně.
Mojí touhu po nalezení řádu vždycky naplnila příroda. Proto často opouštím své figurální labyrinty a snažím se pochopit tu věčně platnou geometrii. Příroda představuje dokonalost a věčnost, jenže já mám ráda prchavý okamžik, grimasu, anekdotu. A tak znovu zase začínám dělat lidi.
Obdivuji chrám, ale bohužel mě i silně přitahuje panoptikum. Obávám se, že tam jsem i opravdovější.
Možná není dnes úplně taktické zhotovovat pracnou technikou realistické figury, ale vždycky u toho skončím. Asi to tak má být, každý nakonec podlehne svému údělu. “
(Helena Horálková, převzato z magazínu MČ Prahy 9, str. 20)
Ze životapisu
- narozena 1955
- 1971-74 studium - Střední odborná škola výtvarná V. Hollara v Praze
- 1974-79 Kunsthochschule Berlín, Ateliér ilustrace a grafiky (prof. W. Klemke)
- od 1988 vyučuje na Umělecké škole v Praze 5, Praze 3 a v Ateliéru Kaštan
- 1995-2004 vede ateliér grafických technik na Institutu restaurování a konzervačních technik v Litomyšli (nyní Fakulta restaurování Univerzity Pardubice)
- Ilustrace, drobné grafiky
- samostatně vystavuje doma i v zahraničí (Německo, Švýcarsko)
- 2003, 2004, 2006, 2007 cena Grafika roku,
- 2004 Cena SČUG Hollar za drobnou grafiku
- 2007 cena Pražské plynárenské na 5. Mezinárodním trienále
Přízemí vysočanské radnice - Praha 9
Sokolovská 324/14
Vstup volný: pondělí až čtvrtek 10.00 – 19.00 hodin
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková