Hans Christian Andersen – část 8. - Ošklivé Káčátko - přebásnil Richard Koníček
78. Přetěžko v té zimě žilo,
hledalo si obživu.
Strádalo a živořilo,
zůstalo však na živu.
+++
79. Jak po dlouhé noci jitro,
přichází vždy zas a zas,
tak po dlouhé zimě svitlo
a procitl jarní čas.
80. Uprostřed močálu, v křoví,
ubohé Káče leží.
O čem teď přemítá, kdo ví?
Uhodnout dá se stěží.
81. Přešla zima, končí zlý sen,
zlatavé slunce hřeje.
Káče se chce protáhnout jen...
však... co se to s ním děje?
82. Káče celé popletené
perutí svých slyší šum.
Křídla má, je překvapené,
létat může, zná ten um!
83. Vzneslo se vzhůru, k oblakům,
k slunci, jež vlídně hřálo,
ulétlo všem zlým přízrakům,
kterých se dříve bálo.
84. Vidělo domy, zahrady,
lesy i louky, pole,
vidělo všechny záhady,
maličké, v hloubce, dole.
85. Uprostřed parku jezero,
stříbrné vlnky hrají.
Káčátko dolů sletělo,
v úleku svůj dech tají.
86. Srdce mu buší divoce,
labutě vidí v dáli.
Ukryté v tiché zátoce.
Zaváhá, chvíli, má-li...
87. Touží se kousek přiblížit,
bojí se k nim však přidat.
Nechce už déle samo žít,
na krušnou pouť zas vydat.
88. "Je lépe, když mě zahubí,
než abych samo bylo.
Už nebojím se záhuby
a nemám, proč bych žilo.“
89. Jen mě zabte," řeklo Káče
a sklonilo svou šíji.
Ptáci kol a ono pláče:
"Nezabili mne, žiji!"
90. Pohlédlo kradmo do vody,
kde měl být jeho odraz.
Však jaké klamy přírody,
tam není jeho obraz…
91. Namísto něho, ohavy,
tam krásnou labuť vidí.
Káče má radost, obavy
a trochu se i stydí.
92. Znovu se dívá, nevěří,
svým očím Labuť bílá.
Sotva kdo dnes jí uvěří,
že včera Káče byla.
93. Vážila si svého štěstí,
labutě ji přijaly.
Děti, svolány tvou zvěstí,
novou Labuť vítaly.
94. A jedno z děcek zvolalo:
"Ta nová, ta je nejhezčí."
Ručkama svýma tleskalo
a otec mu přisvědčí.
95. Zmocnil se jí velký ostych,
hlavu skryla v rozpacích.
Ví, že dobrý, nikdy nezpych,
nenosí nos v oblacích.
96. Z radosti náhlé vzletěla,
nad zámek i oboru.
Mohutná křídla šuměla,
nad sloupovím z mramoru.
97. O štěstí ani nesnila,
když byla hrozné Káče.
I když se tomu bránila,
teď od radosti pláče.
***
Foto: © Václav Koníček
www.facebook.com/wenca.nikonicek
Foto: © ing. Olga Koníčková