Halucinace v Rakouském kulturním fóru Praha aneb jak rakouská umělkyně, Claudia Larcher, zvládá člověčí splývání s vizemi AI
Claudia Larcher
Hallucinations
20. 2. - 22. 5. 2025
Rakouské kulturní fórum
Claudia Larcher, renomovaná rakouská umělkyně, se intenzivně věnuje
umělé inteligenci a ukazuje nová díla, která
tématikou souhry člověka a stroje i splynutí reality a uměle generovaných vizí.
V centru pojmu “halucinace” je výzkum AI o
nesprávné interpretaci dat pomocí algoritmů.
Výstava je rozdělena do tří tematických bloků a
zahrnuje tři hlavní díla, která se hlouběji zabývají
vztahy mezi člověkem, technologiemi a životním prostředím.
Výstava – spíš zjevení
Nevelká výstava, spíše výstavka možná na první vstup a pohled překvapí. A to je vše? Ptá se divák diplomat (v duchu) a divák otevřený (nahlas). Ano je, a není to vůbec málo. Jen je třeba vnímat víc, než jen pár panelů s umnými fotkami. (na pánví pohled kytice a na druhý…).
Výstava je totiž daleko víc než pouhá výstava jedné tvůrkyně, výstava je zjevením se jedné velice pokrokové a velice předbíhající osobnosti. Claudia Larcher se veškerým svým umem a aktivitami, snaží přesvědčit nepřesvědčitelné a nevěřící (nejen Tomáše), že s AI se dá vyjít, že s AI se dá spolupracovat a že AI nám může být partnerem (nebo partnerkou, abychom nezpůsobili nějaké generové fax pas…), že AI tu zkrátka může být pro nás a ne my pro ně, jak nám to zatím připadá běžnější, a že zkrátka a dobře, není AI žádné „ÍÍ ÁÁÁ“.
I když se to běžnému návštěvníkovi nezapálenému pro tento malý vývojový skok pro uživatele, ale nesmírný skok pro lidstvo.
Claudia Larcher se snaží o osvětu a také chce být sama důkazem, že optimismus, jehož se nám povětšině zatím krajně nedostává, je na místě.
Jak že formulují organizátoři výstavy počínání Claudie Larcher?
„Výstava Hallucinations přenese návštěvníky do světa, v němž se stírají hranice mezi analogovým vnímáním a digitální tvorbou. Claudia Larcher, renomovaná rakouská umělkyně, která se intenzivně zabývá umělou inteligencí (AI), na výstavě představuje nová díla, která zkoumají vzájemné působení člověka a stroje i prolínání reality a uměle generovaných vizí. Tematickým východiskem je pojem «halucinace», který se ve výzkumu umělé inteligence používá k diagnostice chybné interpretace dat algoritmy. Její práce tyto jevy reflektují a vybízejí ke zkoumání hranic a potenciálu digitálních technologií v umění“.
A pro pořádek (v hlavě)…
„Halucinace, často nesprávně chápaný a mystifikovaný jev, jsou vnímány jako
zásadní aspekt lidské psychiky. Tento fenomén, kdy jedinec vnímá
něco, co není přítomno v realitě, se objevuje v různých formách a kontextech.
Halucinace mohou být vizuální, zvukové, hmatové, chuťové i čichové a
mohou mít hluboký dopad na psychické i fyzické zdraví jedince.“
Viz. „vševědoucí“ Wikipedie
Něco z myšlenek paní C. L.
· Většinou začínám tématem nebo výzkumnou otázkou. Např. Zkušenosti z podivného filmu a literatury, jak může vnitřní prostor sdělit něco o osobnosti svých obyvatel a významu kůže jako součásti vlastní identity?
· Pak začnu dělat výzkum a vlastně ještě nevím, jestli vytvořím video dílo, objekt, fotografie nebo instalaci.
· Vybírám si média, která nejlépe sdělují mé myšlenky.
· Spousta mých projektů probíhá, což znamená, že jsem během let dokončila řadu prací a uvedla je do nových dialogů mezi sebou.
· Třeba v mém snímku nazvaném Self se zaměřuji výhradně na kůži. Snažím se najít co nejpůsobivější sledovací záběr nad krajinou zvětšených částí těla.
· Pro mě je totiž vnímání vlastní kůže vždy nějak zvětšené. Obvykle si totiž uvědomíte vlastní kůži, až když s ní není něco v pořádku. Pak pomocí zrcadla nebo lupy najdete například škrábanec nebo znaménko, nebo objevíte vrásku, která tam předtím nebyla. Snažíme se ji zahalit a nalíčit svou pleť tak, abychom prezentovali ideální verzi sebe sama, nebo se alespoň přiblížili zmanipulovanému vzhledu, který známe z médií a reklam.
· Ve své práci využívám i techniky manipulace. Vytvářím videa a fotografie, které jakoby zobrazují realitu, protože využívají skutečné obrazy, ale technikou koláže vytvářím něco neskutečného a nového.
· V Selfu jsem chtěla ukázat, že všichni žijeme v těchto elastických kožních vacích, že s nimi komunikujeme a budujeme si - jimi – vlastně i svoji identitu. Že jsme nahými zvířaty, která se transpirují, bublají a vibrují.
· Proto vyrábím videa, která fungují jako smyčky, které se nemusí nutně sledovat od začátku do konce. Navíc je možné zobrazit pouze vícekanálová díla nebo třeba jen pohyb diváka v prostoru jako změnu úhlu pohledu v galerii.
· V mé galerijní práci jde spíše o samotné povědomí o prostoru, které se snažím sdělit svému publiku.
· V kině vytvářím domnělé vyprávění, zpochybňující význam reality a fikce.
· Experimentuji také s diváky, konkrétně s tím, zda něco vnímají jako skutečné, nebo jak daleko až mohu zajít, než rozpoznají ‚faleš‘.
· Myslím, že obrazovka je sama o sobě heterotopií, prostorem, který se stává ‚jiným‘ a vkládá se do našeho životního prostředí.
Claudia Larcher
· Rakouská multimediální umělkyně
· Do tvorby svých animovaných videí, fotokoláží a instalací kriticky zapojuje umělou inteligenci, kterou vnímá jako experimentální nástroj.
· Pro její práce je charakteristický zájem o architekturu a stopy historie a paměti, které s pomocí digitální manipulace odhaluje a vzápětí znejisťuje.
· V roce 2023 obdržela Rakouskou uměleckou cenu v oboru umělecké fotografie.
· Tvorba:
· 2022 - Me, Myself and I, 2022 - Umělec ve stroji, 2020 - Collapsing Mies, 2019 - Dramatis Personae Habitat, EP7 Paris, 2018 - Ore, 2015 – SEBE, 2012 – Baumeister, 2011 - Empty Rooms Yama, 2008 – Heim
· Příklad 1: Synopse filmu Me, Myself and I
· Tísnivý proud bezešvé proměny jednoho fotografického portrétu z autorčina domácího archivu do druhého – od miminka po dospělou osobu a zase nějak zpět – ukazuje křehkost a neuchopitelnost identity, jež zůstává – anebo nezůstává? – totožnou napříč proměnami. Nezřetelnou hranici mezi růstem a rozpadem má na svědomí GAN (Generative Adversarial Network), kterou Claudie Larcher nasytila 350 fotografiemi své tváře a doprovodila koláží útržků z rozhovorů o identitě, jež vedla s různými chatboty.
· Příklad 2: Synopse filmu Umělec ve stroji
· Obraz omšelé fasády, jehož proměny uvádí v pohyb umělá inteligence, pozbývá jeden záchytný bod za druhým a nešetrně testuje naši schopnost rozpoznávat tvar. Film spolu s Claudií Larcher vytvořily Generátor a Diskriminátor, neuronové sítě, které se živily papírovými kolážemi Baumeister (2011–2021), jež Larcher vytvořila z výstřižků z architektonických časopisů. Zvukovou stopu z nestabilního vlnícího se obrazu odvodili „pomocníci“ zvaní Dynascore a Imaginary Soundscape.
Umělci a my
Opravdoví a velcí umělci by měli vždy být - co do myšlenky vložené do jejich díla - dál než prostý, byť třeba i poučený divák. Nemusíme přece vše chápat - tady a teď – stačí, když alespoň něco z viděného nám utkví v hlavě a třeba nás to nepatrně, aniž bychom si to dokonce vůbec uvědomili, posune o kousíček dál. Opravdoví a velcí umělci by měli být vizionáři, kteří nám sdělují i to, co my zatím ještě plně či vůbec nechápeme. Avšak jednou, jednou na jejich díla dojde a my je začneme chápat. Claudia Larnech už nesporně k takovým patří.
Text: Richard Koníček
Foto: Marie Kubíčková, DiS.
Claudia Larcher
Hallucinations
20. 2. - 22. 5. 2025
Rakouské kulturní fórum
Jungmannovo nám. 18, CZ - 110 00 Praha 1, prag-kf@bmeia.gv.at
