Grand Prix architektů 2015 aneb kam kráčíme, architekturo česká?!
Na pozvánce, kterou jsme na www.www-kulturaok-eu.cz dostali, stálo, že ing. arch. Miloš Grigorij Parma, předseda Obce 
architektů, Doc. Dr. et Ing. Jiří Fajt, Ph. D., ředitel Národní galerie v Praze a ing. Pavel Křeček, předseda České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, nás zvou na slavnostní galavečer vyhlašování Grand Prix architektů 2015. Samozřejmě, že jsme pozvání přijali. Je dobré si udělat přehled o stavu české architektury za rok 2014 a je dobré vědět, jaká díla byla do soutěže zadána, jaká v ní před mezinárodní porotou uspěla a proč.
Architektura není kreslení, je to báseň?! Jak kdy…
Touto vzletnou větou uvítala pohotová a zkušená průvodkyně večerem Marie Tomsová přítomnou sešlost desítek našich architektů na každoročním večeru, který bychom mohli přirovnat k udílení takové malé české Pritzkerovy ceny, nebo chcete-li tak jakéhosi českého Oscara za současnou architekturu.
V auditoriu panovaly neformální vztahy, přátelé – mnozí i osobní www.www-kulturaok-eu.cz - se prostě zase jednou sešli a viděli minimálně po roce. Na pódiu při slavnostním ceremoniálu panoval sice poněkud prosakující zmatek, který ale auditorium i aktéři a hlavně Marie Tomsová brali s nadhledem a humorem.
S daleko menším humorem však bylo ale třeba přijímat jednotlivá – byť oceněná – díla. O odraz ryze české architektonické školy rozhodně nešlo. Spíš o odraz vlivu developerů a investorů, kteří dnes totálně ovládli vývoj naší současné architektury za pomoci kalkulačky a rentability plošného metru pozemku. Architektovi pak nezbývá, než přijít o zakázku a zůstat hrdý, nebo se hrdlit s investorem o každý kompromis anebo, to ale jen v tom nejideálnějším - v dnešní době vzácném - případě, narazit na některého z osvícených investorů. I tací se ještě rodí a najdou, i když jsou díky všemocné ruce trhu ohroženým druhem na vyhynutí…
Proto bylo také možno – vyjma kategorii urbanismus – přece jen nějaké ty ceny udělit. Když tak alespoň čestná uznání, když už to nevydalo na cenu opravdovou.
A tak nám naše architektura pozvolna přestává být básní a stává se čím dál víc namnoženinou téhož nebo rovnou karikaturou.
Věřme – ne snad rovnou v lepší zítřky – ale alespoň ve zdravý rozum
Ing. arch. Miloš Grigorij Parma, předseda Obce architektů se ve svém úvodním slově snažil o jistou porci optimismu. Moc to však nešlo.
Úvodem totiž připomněl překvapivý počet zaslaných realizací. Letos to bylo 88 projektů. Ještě loni jen 69. Diplomaticky ale nekomentoval, zda je to dobře, nebo špatně, a o čem, že to svědčí a svědčit může. Namísto toho jen lakonicky konstatoval, že architektura je stále ještě pouze dvojí – dobrá a špatná.
K neudělení ceny v kategorii novostavba, potvrdil to, co platí už delší dobu. Soutěžních projektů bylo málo a také to, že bytové objekty jsou kořistí developerů.
Nakonec si ještě povzdechl, a to jistě se souhlasem většiny přítomných, že v Česku máme sice 8 škol architektury, ale že mu to připomíná spíš socialistickou rotačku, která za dob minulého režimu chrlila v obřím nákladu Rudé právo, aniž by je kdo četl…
Příliš radostný nebyl ovšem ani vstup ing. Pavla Křečka, předsedy České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.
Konstatoval sice plnou podporu udílení ceny Grand Prix za ČKAIT, ale pak nám připomněl jeden z mnoha podobných zarážejících příkladů dění u nás. Karlovarský hotel Thermal architekty Machoninové. Je to na svou dobu unikátní a pokrokový komplex stavěný ´na míru´ potřebám Karlovarského filmového festivalu, kterému také dodnes bezproblémově slouží. Teď však bez ohledu na jeho poslání a na význam festivalu pro město začal rozprodej komplexu po kusech. A nastínil všem přítomným celkem jasné vize konce tohoto mimořádně důležitého objektu. A tak není divu, že – jak řekl – ve Varech vře nejen to vřídlo.
Závěrečné zvolání ing. Křečka už tedy nebylo ani tak přáním, jako spíš zoufalým zvoláním tonoucího: „Ať už konečně není všechno jen předmětem kšeftu!“
Sklidilo po zásluze potlesk ´na otevřené scéně´.
Co nám sdělili ocenění
Lehce popletený, ale jinak přátelský a důstojný ceremoniál, který s bravurou zkušené profesionálky překlenovala moderující Marie Tomsová, přinesl tradiční rituál předávání cen - tu osobnostmi z řad architektů, tu osobnostmi veřejnými (primátorka hlavního města Prahy Adriana Krnáčová, ředitel NG Jiří Fait aj.), tu nezbytnými sponzory. Nás zajímaly především reakce jednotlivých oceněných architektů. Z nich vyjímáme ty nejčastější a podle nás nejzajímavější:
Většina vítězných autorů děkovala (div ne bohu) za vstřícnost investorů a stavebníků. Bylo vidět, že tam, kde taková více či méně výrazná vstřícnost nebyla, neměl projekt šanci v soutěži uspět a naopak.
Mnozí z autorů se těšili také z toho, že jejich stavby měly – jak zaznívalo v připojených a nám čtených hodnoceních mezinárodní komise – přesah. Že byly pochopeny a vnímány jejich snahy o začlenění stavby do kontextu lokality, o zlepšení klima části města či povýšení významu dané krajiny. Protože i to je úkolem a má být cílem dobrého architekta. Nejen stavba pro stavbu.
V několika případech se dokonce podařilo sjednotit zájmy obyvatel, města a zájmových nadšenců a došlo k záchraně objektu, který by jinak (jak jinak) uchvátil developer či bezohledný investor, a to byl konec objektu, který má pro dané prostředí svou citovou hodnotu (poslední kamenné kino v Liberci aj.)
K nejúspěšnějším pro tvůrce i následné uživatele jsou samozřejmě realizace, kde vznikne na místo starého už skomírajícího něco užitkově srovnatelného, ale povýšeného do parametrů 21. století (zejména se to týkalo parku 4Dvory v Českých Budějovicích, který žije i po revitalizaci a navíc mnohem bohatším životem).
Někteří autoři vysoce oceňovali situace, kdy je klient – jak bylo řečeno – nechal v klidu pracovat. Taková práce pak baví tvůrce a zákonitě aspiruje na cenu (zajímavá Vila Průhonice).
V jednom případě autoři projektu vyzdvihli tak mimořádně přínosnou spolupráci s investorem, kterou jim jistě záviděli všichni přítomní architekti, že investora uvedli dokonce jako oficiálního spoluautora (zdravotnické zařízení s bytem v Litomyšli).
Autoři také vyzdvihovali jako důležitou, ochotu investora – zejména při rekonstrukcích - nesmyslně neskrblit (ať to stojí co nejméně, a ať je to co nejdřív), ale dát si říci, že rozumnou investicí získá násobně hodnotnější realizaci, která se mu po čase vrátí (jako v případě Pavilonu skla v Klatovech).
O případu, kdy architektům pomůže ´zpracovat´ a přivést ke správným rozhodnutím investora hlas lidu, v tomto případě místní nadšenec, rodák a patriot, hovořili autoři ocenění v kategorii novostavba, kteří vybudovali v obci Nevřeň na místě vyhořelé místní hospody namísto další hospody tzv. Centrum Caolinum Nevřeň, reflektující místní těžbu kaolinu.
Našla se i vstřícná a pohodová spolupráce, přímo souznění, při vzniku novostavby (Centrum obnovy památek Brno) s památkáři, což nebývá u novostaveb ve staré zástavbě právě zvykem,´ale také s investorem a dokonce i s veřejností.
Zkušenosti a ohlasy oceněných autorů se tak v podstatě staly neformálním zrcadlem úspěšných možností a souhrnem všeho optimálního, co by bylo, kdyby to platilo vždy a všude, ku prospěchu krásné a užitné architektury. Žel, takto vzniká jen málo staveb a ostatní jsou deklasovány už předem nesmyslnými a čistě komerčními postoji investorů.
A která stavba tedy získala hlavní cenu?
Nejlepší stavbou v České republice dokončenou v roce 2014 a oceněnou cenou Grand Prix architektů 2015 se stala výrokem komise chata u Máchova jezera v Doksech. Ocenění právě této, víceméně nestandardní stavby, bylo překvapením pro většinu přítomných. Ale i to o něčem v naší architektuře vypovídá. Malá a v podstatě i nenápadná chata se stává nositelkou Národní ceny za architekturu.
Něco podobného rozhodně nebývá zvykem, v architektonických soutěžích vůbec, a v naší historii udělování Grand Prix zejména. V podstatě ale udělení ceny chatě potvrdilo vše, co bylo kladně hodnoceno autory všech oceněných staveb. Architekti skvěle a bez problémů dlouhodobě spolupracovali s klientem, sportovního ražení, jachtařem, jehož hlavním přáním bylo, aby stavba chaty byla využitelná celoročně bez ohledu na vnější vlivy. Čili stavba vznikla takříkajíc na míru investorovi.
Překvapení hodnotitelů přiznal i sám předseda Obce architektů Parma, ale potvrdil, že to bylo rozhodnutí nezávislé mezinárodní komise a že bylo naprosto jednomyslné.
Díky tomuto ocenění, byla tedy chata nominována za Českou republiku do celosvětové soutěže Mies van der Rohe Award. Nesporně i díky své specifice, tam ale mezi nejlepší nepostoupila.
Pro zajímavost připojujeme oficiální znění hodnocení chaty autorů Pavla Nasadila a Jana Horkého (FAM Architekti) vzniklé ve spolupráci s Ondřejem Freudlem, tak jak je vypracovala hodnotitelská komise:
„Dřevěná chata se střechou s jednostranným sklonem se vznáší stopu nad zemí u okraje jezera. Nenásilně ukryta mezi vysokými okolními stromy chata nejenže rámuje nádherné výhledy přes jezero, avšak také poskytuje nezbytné přístřeší směšně jednoduchým, ale luxusním způsobem. Přístup do interiéru chaty je skrz obrovské posuvné okno v čele stavby. Okno lze otevřít jen trochu nebo hodně, podle přání a potřeb uživatelů.
Jednoduchost interiéru odráží jednoduchost venkovní krajiny, to se týká jak trvanlivé, pískově zbarvené betonové podlahy, tak světlým dřevem obložené stěny. Tmavošedý kovový žebřík vede na velkou spací plošinu nad minimální, avšak plně funkční koupelnou a stejně malou kuchyní.
Otevřený obytný prostor s výškou přes dvě patra má krb a důmyslnou úložnou stěnu, která funguje i jako izolace. Při odchodu se chata zabezpečí nejprve zasunutím okna, potom zatažením žebrovaných dřevěných okenic.
Budova není okázalá ani stydlivá, ale respektující a chápající jak místo, tak potřeby uživatelů.“
Stavba je nesporně důkazem, že dobrá architektura není otázkou jen peněz, objemů, významu stavby, ale především otázkou kvality.
Tradiční cena časopisu Architekt
Jako každý rok, byla i letos udělena mimořádná cena časopisu Architekt, kterou předával za časopis jeho šéfredaktor Mgr. Julius Macháček. Magazín architektů ocenil Rodinný dům v Brně autorů z kolektivu Pilař Architekti.
Krásné vyvrcholení – cena za celoživotní dílo
Do pomyslné síně slávy byl přijat dosud aktivní a nezdolný ing. arch. Miroslav Řepa (85). Skromně to komentoval slovy, že získané ocenění patří i všem jeho celoživotním spolupracovníkům a kamarádům. Bez nich by ho nedosáhl. Krásně pak udělení ceny glosoval sentencí, že je rád, že se tohoto ocenění dožil, dokud ještě nemusí mít ruce složené v klíně, ale jeho ruce mohou stále kmitat na jeho rýsovacím stole. Že je i ve svém věku šťastný, že se může s kolegy bavit o architektuře a popřál všem mladším kolegům, aby se i oni v takové konstelaci dožili těch jeho 85 let.
Poslední slovo patřilo řediteli Národní galerie Jiřímu Faitovi
Vyslovil radost, že NG mohla a nadále i míní poskytovat prostor takovéto významné akci a přislíbil za NG, v případě zájmu ze strany Obce architektů, i případnou další spolupráci a pomoc.
Výstava Grand Prix architektů 2015
Panelová výstava dokumentace všech 88 zaslaných projektů je ke zhlédnutí ve Veletržním paláci až do 14. 6. 2015 v 5. patře Veletržního paláce. Poté putuje do dalších českých a zahraničních měst. Návštěvníci spatří zejména novostavby (24 staveb), dále rodinné domy (16), zatímco třeba zahrada byla do soutěže zaslána jen jediná.
Ceny a čestná uznání Grand Prix architektů 2015
Grand Prix 2015: chata u jezera, Doksy; autoři: Pavel Nasadil, Jan Horký (FAM Architekti), spolupráce Ondřej Freudl
Kategorie Novostavba
- Cena: Centrum obnovy památek architektury 20. století Brno; autoři: Milan Rak, Alena Režná (ARCHTEAM)
Čestné uznání: Archeologická základna v Mikulčicích, autor: Petr Pelčák.
Spolupráce: Marcela Uřídilová, Petr Eliáš, Miroslava Blechová, Viktor Kvita, Petr Uhrín
Čestné uznání: Centrum Caolinum Nevřeň; autoři: Jakub Chvojka, Radek Dragoun
Kategorie Rekonstrukce
Cena: Pavilon skla Klatovy - PASK; autoři: Martin Kožnar, Jiří Bíza (Atelier25).
Spolupráce: Pavel Táborský, Norbert Gáfrik, Michal Slusar, Kateřina Margoldová, Marek Šilar, Myro Bachura, Zahrada: Martina Forejtová, Sandra Chlebovská - A05, grafika: Pavel Svoboda – Designjesvoboda
Čestné uznání: zdravotnické zařízení s bytem, Litomyšl; autoři: Pavel Griz, Patrik Zamazal, Karel Šrámek (MOLO Archtekti).
Kategorie Interiér
Čestné uznání: „T – Salonek“, Praha; autoři: Marek Deyl, Jan Šesták (Studio Pha)
Kategorie Krajinná architektura a zahradní tvorba
Čestné uznání: park 4 Dvory, České Budějovice; autoři: Markéta a Petr Veličkovi (M&P architekti), David Prudík.
Spolupráce: Terezie Havlíková, Kateřina Koudelová, Pavla Drbalová, Jitka Daňková, Jan Cyrany, Eva Teplická
Kategorie Architektonický design, drobná stavba a umělecké dílo v architektuře
Cena: Kinokavárna - rekonstrukce foyer kina Varšava v Liberci; autoři: Petr Hubáček, Zuzana Koňasová, Ondřej Pleštil, Jiří Žid (Spolek Zachraňme kino Varšava)
Čestné uznání: Památník obětem železné opony, Mikulov; autoři: Tomáš Pilař, Ladislav Kuba (Kuba & Pilař architekti).
Spolupráce: Jan Kopecký, Jitka Balabánová
Kategorie Rodinný dům
Cena: novostavba rodinného domu ve Světicích; autoři: Jiří Poláček, Václav Škarda (Atelier K2).
Spolupráce: Tomáš Balej, Eva Vopátková
Čestné uznání: dům V Úžině, Praha; autoři: Michal Procházka, Lukáš Bezecný, Pavel Cihelka, Jiří Deyl (Atelier SAEM)
Čestné uznání: vila Průhonice; autoři: Radek Teichman, Pavel Machar (Jestico+Whiles)
Cena časopisu ARCHITEKT
Rodinný dům Rezkova, Brno; autoři: Tomáš Pilař, Vít Košťál, Ladislav Kuba (Kuba & Pilař Architekti)
Cena Obce architektů za celoživotní dílo
Akad. arch. Ing. Miroslav Řepa
Odborná mezinárodní porota pracovala ve složení:
László Mikó Maďarsko, předseda poroty
Isabelle Lomholt, Anglie
Irina Raud, Estonsko
Wlodzimierz Mucha, Polsko
Regina Loukotová, Česká republika
“Dobrá architektura potřebuje dobré klienty. V nynější době existuje široká propast mezi architekty a ne-architekty. Veřejnost nerozumí cílům a jazyku současné architektury, zatímco my architekti většinou komunikujeme mezi sebou. Taková příležitost jako tato Grand Prix poskytuje výjimečnou možnost rozvoje komunikace mezi profesí a veřejností prezentací dobrých příkladů,“László Mikó.
Starší ročníky: 2013, 2014
2013: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/%c2%b4konverze-jako-tema-%e2%80%93-uhelny-mlyn-v-libcicich%c2%b4-aneb-co-nam-patrik-hoffman-prozradil-%21/
170 00 - Praha 7
Veletržní palác - NG - 5. patro
6. 5. - 14. 6. 2015
Hodnocení: 80 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková