Grafičanka: jam session aneb 45 let hudební legendy české grafiky (1972 - 2017)
Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy - nádvoří zámku
20. 5. 2017
V rámci opožděné vernisáže výstavy Hudební sdružení českých umělců grafiků - Grafičanky , kterou v rámci Roku grafiky 2017 připravilo Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy k 45. výročí založení Grafičanky a ke 100. výročí založení SČUG Hollara, se o víkendu 20. 5. 2017 na nádvoří zámku v Roztokách konal jam session – koncert kapely Grafičanka (Anderle (*1936) - Demel (*1942) - Slíva (*1947) – Kořínek - Suchánek (*1933).
Koncertní akci za velkého zájmu návštěvníků zahájil kapelník Grafičanky - Vladimír Suchánek velmi vtipně:
„Řešíme technický problém. Jiří Andrle si zapomněl paličky. Problém řešíme, musíte mít strpení.“
Jan Schmid (ředitel Studia Ypsilon) dodal: „Začínáme mystifikací. Paličky došly.“
Vladimír Suchánek na to rychle reagoval: „Nedošly. Našly se. Jiří Anderle ztrácí paměť. Což ovšem ještě neznamená, že už je dementní.“
Poté se ujala slova ředitelka Středočeského muzea Roztoky, PhDr. Zita Suchánková:
„Připomínáme si 100 let Hollara, je Rok grafiky a 45. výročí Grafičanky. Vítám současného předsedu sdružení Hollar Pavla Piekara, ale i dvojjediného čestného předsedu Vladimíra Suchánka. Vítám ale i ženy těch, kdo už tu s námi nejsou. Paní Kulhánkovou, paní Pacákovou, paní Procházkovou, paní Bornovou. Výstava je uspořádána ze zápůjček tvůrců ještě stávajících, i těch, kteří už mezi námi nejsou. “
Blanka Stehlíková, historička umění, nám ve zkratce předeslala, že…
„otec zakladatel Grafičanky byl Kamil Lhoták. Razil i krásné heslo: zaznamenávat svět, ve kterém žijeme.
Jaroslav Hořánek – hledal vždy ty nejvlastnější cesty. Od imaginace dospěl až k abstrakci a stal se u nás první propagátorem serigrafie
Vladimír Suchánek – nejdéle sloužící předseda sdružení Hollaru, jehož litografie se bravurně pohybují na hranici mezi skutečností a snem
Jiří Anderle ve svém díle mění svoji tématiku v závislosti na plynoucím čase
Jiří Slíva – původem ekonom, má tři múzy: výtvarnou, humoristickou a hudební
Karel Demel – démon metafyzického vyjadřování
Jan Antonín Pacák – keramik, malíř, člen Olympiku, milovník lidového umění, což dokládá i jeho signatura ´Jeňýk´
Adolf Born – byl ideologem celé Grafičanky
O Grafičance vypovídají na výstavě fotografie Miroslava Hucka, dvorního fotografa Grafičanky. Proslulá je ta fotografie, kde je soubor na Karlově mostě, protože se už nikdy nemůže něco podobného opakovat.
Celá Grafičanka je dokladem o přátelství mezi generacemi a názorovými proudy.
Sestava kapely dnes:
Jiří Slíva – kytara, Jiří Anderle – bicí, Vladimír Uhlíř – bicí, Jaroslav Suchánek – klarinet, Karel Demel - Hoboj
Vladimír Suchánek ještě ke Grafičance dodal: „Naposledy v tomto složení jsme hráli před 20 lety. Na Portheimce. Jsme známí tím, že zásadně nikdy nezkoušíme. Takže uslyšíte, jak ladí koncert po 20 letech nezkoušení. “
Grafičanka
- vznikla v roce 1972 v neutěšené době tzv. normalizace
- malíř Kamil Lhoták tehdy pozval Vladimíra Suchánka (klarinet) a Jaroslava Hořánka (harmonika), aby na vernisáži výstavy zahráli k jeho šedesátinám v pražské Galerii Platýz
- při další příležitosti se přidal Jiří Anderle, který se dostavil s bubnem, na který štětcem napsal GRAFIČANKA
- postupně pak přicházeli další hudbymilovní grafici – Jiří Slíva na kytaru, Karel Demel na pozoun
- posledním byl Jeňýk Pacák, který ukončil svou úspěšnou kariéru bubeníka v Olympiku. V Grafičance se však musel naučit na kontrabas, bicí nástroje už byly obsazeny Jiřím Anderlem
„To vše se odehrávalo v temných normalizačních dobách 70. let a hudba byla pro nás vítaným uvolněním v kruhu přátel, kteří podobně jako my (Hollar byl zakázán) stáli mimo oficiální proud současné socialistické kultury. Hrávali jsme totiž výhradně jen přátelům na vernisážích, při životních jubileích či na výletech a dosáhli tak jisté obliby nebo chcete-li popularity. Hráli jsme lidové písničky i swingovou muziku, samozřejmě bez not – a taky bez zkoušení, podle hesla ´zkoušejí jenom zbabělci´!
Mezi naše nejbližší přátele patřil vedle našeho ´zakladatele´ Kamila Lhotáka i Adolf Born, který se stal naším ´teoretikem´. Slovenského kolegu Albína Brunovského jsme jmenovali ´čestným dirigentem´ a autora českých bankovek Oldřicha Kulhánka ´ministrem financí´ (i když dalším interním zákonem bylo hrát za všech okolností zadarmo). Pestré dění kolem Grafičanky svým fotoaparátem neúnavně zaznamenával náš dvorní fotograf Miroslav Hucek.
Od 80. let jsme často dostávali pozvání i ke společným výstavám, dokonce i do zahraničí (Slovensko, Holandsko, Německo, Rusko).
Pro návštěvníky bylo bezpochyby milým překvapením, když vystavující umělci vzali na vernisáži do ruky nástroje a postarali se sami o hudební program.
Běžela léta a odchodem na věčnost nás opustil nejprve Jaroslav Hořánek a v roce 2007 i Jeňýk Pacák, jehož ztrátou se vlastně uzavřelo dlouholeté působení Grafičanky. Jen tu a tam jsme si ještě zahráli s klavíristou Mirkem Kořínkem z pražského divadla Ypsilon.
Letošní 100. výročí Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR, jehož jsme všichni členy, nás přimělo k rozhodnutí, že ho oslavíme společnou výstavou. Ta by měla připomenout
i 45 let od vzniku kapely grafiků, kterou odvál čas…“
Vladimír Suchánek, kapelník
Zlata Adamovská – herečka (dříve) řekla o Grafičance
Jsou to jediní chlapi, které mně manžel toleruje v ložnici. Visí mně tam na zdi.
Už se těším, až mně tam budou i hrát!
Doprava
vlakem: Masarykovo nádraží, Libeň, Holešovice, Podbaba, 4x za hodinu,
doba jízdy 14 minut
autobusem: Vítězné náměstí - Metro Dejvická, linky 340 a 350, 2x za
hodinu, doba jízdy 13 minut
přívozem Klecánky - každých 30 minut
Hodnocení: 100 %
Zapsal Richard Koníček
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
