Glass Excellence VIII. – Agnieszka Leśniak-Banasiak (PL): Line in Space aneb nestabilita křehkého skla
Pražská galerie českého skla 
30. 10. – 25. 11. 2013
Uprostřed jednoho z letošních, už asi posledních, vlahých večerů doznívajícího babího léta, jsme byli pozváni na vernisáž Glass Excellence VIII.. A neudělali jsme chybu. Krásné prostředí, příjemní hostitelé, nádherné artefakty k vidění a zajímavý vhled do jedné zdánlivě křehké profese.
Akci nazvanou Glass Excelence pořádá pravidelně, již druhým rokem, Pražská galerie českého skla. Centrum umění, které spolu s mnoha dalšími aktivitami z oblasti umění, architektury a designu, pořádá známá umělecká agentura Foibos. V tomto případě jedna z jejích odnoží, Foibos Wines s. r. o.
Co je to Glass Excellence?!
Glass Exellence – jak už název napovídá – mapuje to nejprogresivnější ve sklářském umění. Jde o celoroční program výstav spojených s vernisáží a debatou se sklářskými tvůrci. Vše se to koná v noblesním industriálním prostředí moderně a účelově zrekonstruovaného průmyslového objektu. Konkrétně jde o prostory v průmyslové části pražských Nuslí, budovu někdejšího mlýna na sóju, která byla kultivovaně zrekonstruována na moderní loft. Sem může veřejnost bez jakýchkoli problémů vcházet tak, jako se vchází do galerie a každé poslední úterý v měsíci navíc zavítat i večer na zmíněnou akci Glass Excellence. Naskýtá se nám tu jedinečná příležitost seznamovat se postupně s díly mladých, nebo naopak zkušených sklářských umělců. Dne 29. října 2013 od 18 hodin tedy proběhla vernisáž a debata s polskou sklářkou Agnieszkou Leśniak-Banasiak, která se mimo jiné v roce 2009 účastnila vůbec 1. ročníku mezinárodní sklářské výstavyStanislav Libenský Award, pořádané a zajišťované právě agenturou Foibos. Agnieszka se už tehdy stala vítězkou a obdržela hlavní cenu Stanislav Libenský Award. Také loni se této soutěže zúčastnila a stala se laureátkou prestižní Ceny Stanislava Libenského. No, a letos, v Praze, tedy v Pražské galerii českého skla, uspořádala svoji výstavu nazvanou ´Line in Space´, což sama autorka do češtiny překládá jako ´Linky v prostoru´.
Neformální beseda
Uprostřed křehké přehlídky skla a skleněných artefaktů, z nich značná část byla právě z produkce Agnieszky Leśniak-Banasiak, proběhla příjemná neformální beseda s představiteli PGČS, přítomnými novináři, včetně zástupce Polského rozhlasu a dokonce i zúčastněnými diváky. Agnieszka mluvila sice polsky, ale příbuznost našich jazyků byla znát a kontakt s jejími slovy byl tak o hodně bezprostřednější. Navíc otázky mohly být kladeny klidně v češtině, protože Agnieszka česky rozumí. Mluvit se už ostýchá, a tak raději vedení galerie zajistilo dokonalý překlad pracovníkem Polského kulturního střediska, které se také spolu s Foibosem výrazně podílelo za zorganizování kontaktu a dohody s výtvarnicí.
A co jsme se o ní dozvěděli?
- 1978 - narozena
- 2004 - absolvovala fakultu skla a keramiky na Akademii umění a designu ve Vratislavi
- v letech 2002-2003 dostala stipendium na Accademia di Belle Arti v Miláně
- v letech mezi 2004-2008 pracovala jako designérka pro sklárnu specializující se na sodíkové užitkové sklo „Krosno“ a pro největšího výrobce křišťálové skla v Polsku - sklárnu Violetta Crystal
- od r. 2006 působí na Akademii ve Vratislavi jako asistent v ateliéru design skla a věnuje se doktorandskému studiu
- je členkou Akademie mladých badatelů a umělců ve Vratislavi, a také členkou programové rady skla Heritage Centre v Krosno
- její práce jsou už zastoupeny jak ve sbírkách muzeí skla a v soukromých sbírkách v Polsku, ale také v zahraničí
- zúčastnila se řady sólových a kolektivních výstav v Polsku, Německu, Dánsku a Nizozemí
Úvodem nám paní Agnieszka naznačila směrování její tvorby, kdy řekla: „Ve své práci se inspiruji architekturou. Pracuji s tématem stupňování napětí a kontrastu. Každá linie, stejně jako úhel, zkosení, perspektiva či směr mají svůj vlastní význam. Kombinace barev, průhlednost a světlo definuje materiálnost a ne-materiálnost okolního světa.“
Dále jsme se dozvěděli, že vytváří geometrické skleněné plastiky s prvky linearismu. Prozradila na sebe, že se vdala a proto jí ke jménu přibylo jméno druhé, což nám Čechům, navyklým na to, že novomanželka své původní jméno oficiálně ztrácí, přišlo divné. V Polsku je zcela normální, že vdané ženy si alespoň takhle zachovávají nadále své původní vazby ke své původní rodině. Prozradila nám, na všetečné otázky, také to, že s manželem se seznámili právě prostřednictvím skla, ale jak dodala, její muž není sklářský výtvarník.
Další otázky už ale směřovaly k její profesní stránce. A tak jsme zjistili, že ke sklu se dostala už na střední škole, a že sklo, nebo alespoň výtvarné vlohy, v její rodině nikdy žádnou roli nehrály. Autorčina cesta ke sklu tedy nevedla přes nějakou rodinnou tradici. Agnieszka nám na sebe prozradila, že touhu pracovat jako výtvarnice se sklem měla od dětství a dokonce už při rozhodování se pro střední školu si vybrala na prvním místě chemii, ale na druhém místě měla sklářskou školu. Nástup na chemickou školu se nezdařil (dodejme, že naštěstí pro nás), a tak šla na sklářskou. Už na střední škole dostala za své studentské práce stipendium do Milána. Neopomněla si povzdechnout, že chtěla do Benátek, ale to že se jí nepodařilo. Pikantní na tom bylo, že v Miláně navíc musela studovat obor keramika a sochařství, protože sklo jako takové tam nebylo. Její talent ale rozpoznal jeden tamní profesor a přivedl ji ke skutečnému sklu a k tvorbě s ním.
V další části besedy jsme se dozvěděli také zvláštní věc. Přesto, že odjakživa Agnieszka tíhla k volné tvorbě ze skla, a po škole se jí také pilně věnovala, zjistila, že po určité době, zatoužila po tvorbě designové. Samozřejmě se sklem, ale na návrzích pro výrobu. A tak se pustila především do designu, aniž by ale úplně odepsala volnou tvorbu. Design pro ni byl výzvou, protože jak Agnieszka zdůraznila, design je trvalý dialog s příjemcem výrobku. Dnes tedy působí v Krosnu jako designérka. Jenže, doslova dodala, je to pro ni ztráta jejího ega ve tvorbě a už znovu chce návrat k volné tvorbě, tedy jak to sama nazývá „k tvůrčímu egoismu“. Zdá se, a to Agnieszka potvrdila, že její tvůrčí život se bude ubírat v amplitudách a oscilovat mezi volnou – egoistickou - tvorbou a designem, určeným k užitku a spokojenosti budoucích uživatelů.
kud jde ale o její tvůrčí dráhu, Agnieszka si nestěžuje. A skromně ani moc nevyzdvihuje svůj mimořádný talent. Říká, že prostě měla štěstí. Na škole si jen tak tvořila - experimentovala, a mohla klidně dělat chyby. A přesto, že ji oslovili odborníci ze skláren v Krosnu a vzali ji k sobě. Dodnes si toho Agnieszka váží a považuje to za obrovskou zkušenost.
Na otázky týkající se konkrétně vystavovaných objektů, nám docela razantně Agnieszka vysvětlila, že ona si tvoří a ví, proč a ví, co tím chce vyjádřit, ale že respektuje, že někdo jiný v tom může vidět, či vnímat něco zcela jiného. Proto sama své výtvory raději nehodnotí a hlavně nerozebírá. Prostě, její objekty působí sice masivně, klidně, vyrovnaně, stabilně, ale to vše je – jak u skla také jinak – naopak s nějakou hodně křehkou podmínkou. Masiv se opírá o křehký prvek a vše je jedině tak vyváženo. V každém objektu je nějaké napětí, protože ta stabilita může být kdykoli narušena.
K otázkám na technické ´fígle´ přiznala, že její trik, jak tvořit svá díla, je v tom, že taví sklo v různých barvách, po vychladnutí je rozřezává na kusy a pak je lepí různě dohromady. Dodala, že sklo také brousí za studena, a to mu dodává různé lesky a odlesky. Potvrzuje jí to, že problém cesty k dokonalému artefaktu není v ní, ale uvnitř skla.
Kde bere inspiraci, nás zajímalo i proto, že kromě vystavených exponátů v Pražské galerii českého skla, byla spuštěna ve smyčce na obrazovce prezentace jejích dalších děl. Často i situovaných už do reálného prostředí, pro které vznikaly. Agnieszka se nad otázkou, kde bere inspiraci, trošku zamyslela, ale pak nám oznámila, že asi v architektuře, kterou vnímá jako „to, co je uvnitř a to, co je vně.“A nápadů, že má nadbytek. Nápady ji prý totiž provázejí všude a tak si všude čmárá na papírky a nemá problém s tím, co tvořit. Spíš, co dřív. A jak už zdůrazňovala, tak každé nově vzniklé dílo jí nutí k tvorbě dalšího, s využitím toho, co objevila, či toho co se na tom předchozím naučila.
Odpověď na otázky, jak její díla konkrétně vznikají, byl překvapivá a stručná. Tahle drobná vitální tmavovláska si totiž vše snaží dělat sama. I když je to obrovská dřina,
Otázku její další budoucnosti, i to nás zajímalo, zodpověděla tak, že teď dělá doktorandskou práci a že pokud všude dobře dopadne, získá doktorandský titul příští rok. A protože bude zase už končit její touha po tvorbě zcela nezávazné, a protože už zase bude chuť dělat designové a užitné věci pro lidi.
Samozřejmě nás zajímal i její vlastní názory na její práce. Kam míří, co chce vyjádřit, jak pracuje? A Agnieszka nám zcela otevřeně nabídla svoji uměleckou zpověď. Za ta léta, co pracuje se sklem, zjistila, že je na tom přitažlivé to, že ke svému překvapení neustále objevuje a následně se snaží využívat stále další a další možnosti skla. Každým novým objektem, který vytvoří, objevuje nějaké nové tajemství skla a na dalším objektu se ho hned snaží využít, aby při něm objevila zase další, a tak pořád dokola. Momentálně ji prý ze všeho nejvíc přitahují vztahy mezi barvou a průzračností skla. Vazby mezi čárou a plochou.
Line in Space (Linky v prostoru)
Nakonec dejme ještě slovo kurátorce výstavy AgnieszkyLeśniak-Banasiak, napsané jako anotace k výstavě ´Line in Space.´ „Jde o výsledek nepřetržitého procesu hledání ideální prostorové formy, který je výchozím bodem linie. Skleněné plastiky, připomínající architektonická, monumentální díla jsou ostře vymezená v prostoru a přesto mají materiální přesah. Ve své umělecké praxi se snaží dosáhnout určitého řádu, který je ideální pro čistotu linií a lehkost formy. Kombinace kontrastu - nehmotná transparentnost a barva materiálu skla je základem pro její tvorbu objektů. Snaží se tak zvizualizovat své objekty v "geo-metrickém" pojetí. "Geo" se rozumí země, hmota, a "metrie" je rozměr, prostornost. Autorka vytváří objekty, které v divákově vnímání neexistují a je tak architektem stávajícího prostoru.“
Pražská galerie českého skla, o.p.s.
29. 10.- 25. 11. 2013
Glass Excellence VIII.
Agnieszka Leśniak-Banasiak (PL) – Line in Space
Bartoškova 26
Praha 4 – Nusle
Hodnocení: 80 %
Richard Koníček
Foto: Ing. Olga Koníčková