Úvod > Gerhard Richter aneb co jsem ještě ve svém díle nevyzkoušel?! Čím vás ještě překvapím?!

Gerhard Richter aneb co jsem ještě ve svém díle nevyzkoušel?! Čím vás ještě překvapím?!

27.04.2017 10:37

Národní galerie v Praze - Palác Kinských a Anežský klášter

26. 4. – 3. 9. 2017

Na tiskové konferenci, která se konala za obrovského zájmu médií u příležitosti představení 1. retrospektivy výjimečného německého umělce Gerharda Richtera, jež se poprvé koná ve střední a východní Evropě, výstavy téměř 80 děl jednoho z nejvýznamnějších umělců současnosti, jehož díla patří k těm nejvíce oceňovaným i ve světových aukčních síních, byl autor výstavy Gerhard Richter osobně přítomen.

(V přepočtu za více než půl miliardy korun se prodal v Londýně na březnové aukci 2017 obraz Eisberg (Ledovec) od německého malíře Gerharda Richtera. Olej se tak podle aukční síně stal dosud nejdražší vydraženou krajinomalbou na světě. Ještě není vystaven v Praze... v rámci této výstavy.)

Dále byli na tiskové konferenci přítomni tisková mluvčí Mgr. Tereza Ježková, generální ředitel NG doc. Dr. et Ing. Jiří Fajt, Ph.D., Hansjörg Haber - Chargé d´affaires a. i. za Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze a Berthold Franke, ředitel Goethe – Institutu v Praze.

„Podařilo se nám pro Richterovu 1. retrospektivu, která se koná ve střední a východní Evropě, získat celou řadu stěžejních děl z předních světových galerií jako jsou vídeňská Albertina, londýnská Tate Gallery nebo pařížská nadace Louis Vuitton.

Mnohými kritiky je Gerhard Richter považován za vůbec největšího žijícího umělce. Jeho výstava v Paláci Kinských a Klášteře sv. Anežky České představí průřez jeho bezmála šedesátiletou výtvarnou dráhou. K vidění budou ikonická díla od fotorealistických maleb až po expresivní a geometrické abstrakce,“

uvedl generální ředitel Národní galerie v Praze a kurátor výstavy Jiří Fajt.

Generální ředitel NG doc. Dr. et Ing. Jiří Fajt, historik umění dále svým obsáhlým projevem na tiskové konferenci pokračoval:

„Výstava Gerharda Richtera je mimořádná událost pro Národní galerii stejně jako pro německou stranu a hlavně českou veřejnost. Výstava byla připravena ve spolupráci s německým velvyslanectvím a Goethe - Institutem. Původní domluva, ke které došlo asi před dvěma lety, byla rychlá a všemi zainteresovanými nadšeně přijata. Rozhodující byl ovšem souhlas a ochota samotného autora Gerharda Richtera. I jeho nápad zaujal a aktivně se do přípravy své pražské výstavy také zapojil. Spolupracoval s kurátorem výstavy Jiřím Fajtem i na výběru děl.

Z naší strany splácíme dluh veřejnosti, protože je smutné, že takto světově významný malíř není po desetiletí naší široké veřejnosti prakticky vůbec znám.

Přitom jeho osud je spjat s vývojem obou našich národů v poválečné době.

Richter se narodil a vyrůstal a studoval v temné poststalinské NDR, kterou v roce 1961 opustil.

Jeho cesta vedla do Düsseldorfu,

který byl zejména v té době enklávou zajímavých umělců.

Richtera tam přilákal významný německý malíř - Joseph Beuys.

On mladého Richtera vedl, inspiroval a zásadně ovlivnil jeho další tvůrčí vývoj.

Po 10 letech působení Richtera na düsseldorfské výtvarné scéně

byl Richter jmenován řádným profesorem.

Jeho práce jsou trvalou oslavou malířství jako takového.

Ač to zní možná staromódně, je to tak.

Richter se nedal svést trendem poválečné doby, který razil názor,

že klasické malířství už nemá perspektivu a smysl,

a trend doby že spočívá v konceptuálním umění,

které také v té době opravdu dominovalo.

Richter ale tomuto umění, u nějž je ke každému dílu nezbytný výklad, nepodlehl.

Dál maloval mimořádně humanisticky.

Samozřejmě ne tak, jako se malovalo v meziválečném období,

ale moderně.

V jeho díle i povaze je neustále si ověřovat možnosti malířství jako takového,

v realističtější malbě stejně jako v abstrakci.

Richterova pražská výstava je koncipována vesměs chronologicky.

Uvidíme tedy jak jeho první díla, inspirovaná všedností, každodenností,

a můžeme při ní sledovat vývoj času i Richterovy životní peripetie až do roku 2016,

který představuje jeho nejnovější abstraktní obrazy.

Pražská výstava Gerharda Richtera

probíhá v rámci akce Česko-německé kulturní jaro 2017,

která přesahuje hranice obou států a u nás se dotýká nejen Prahy,

ale i řady míst v naší republice.

Což se projeví například i v tom,

že paralelně probíhá jiná výstava Richterových obrazů také v Drážďanech.

NG ovšem s Drážďanskou galerií spolupracuje,

a proto během obou výstav budou návštěvníci té naší či drážďanské motivováni

zvýhodněnými vstupenkami k návštěvě výstavy konané také v sousedním státě. “

Ph.D., Hansjörg Haber - Chargé d´affaires a. i. za Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze Haber

zdůraznil, že českoněmecké vztahy nezávisejí jen na politicích,

že mezilidské vztahy, zejména ty kulturní, jsou ale také politikum.

Akce Česko-německé kulturní jaro 2017 je

uspořádána v roce 20. výročí významného politického aktu,

jakým byl podpis o spolupráci mezi oběma státy.

Česko-německé kulturní jaro 2017

ale nemá být v žádném případě

nějakou inventurou stávajících vztahů či přehlídkou jednotlivých událostí za tu dobu.

Česko-německé kulturní jaro 2017

má být především hledáním nových a dalších cest v rámci této spolupráce.

Zapojení NG do celé akce je z německé strany ceněno a vítáno.

Německé straně neuniklo,

že v budově Rudolfina souběžně probíhá další výstava dalšího německého tvůrce Eberharda Havekosta

(viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/eberhard-havekost-logik-aneb-homo-erectus-erectus-podle-havekosta/),

který byl ovlivněn právě Gerhardem Richterem.

V Německu budou právě tyto dvě výstavy připomínány turistům,

kteří do České republiky zamíří.

A nejen tyto dvě.

V rámci akce

Česko-německé kulturní jaro 2017

se konají i další výstavy celkem na sedmi místech České republiky.

Berthold Franke, ředitel Goethe – Institutu v Praze nám sdělil,

že nebylo těžké přijít na nápad uspořádat výstavu Richtera v Praze.

„To jsme byli všichni pro.

Realizace takovéto výstavy,

mimochodem zatím vůbec nejtěžšího projektu za dobu působení

Goethe - Institutu v České republice,

už tak snadná nebyla.

Ale podařilo se a všichni zainteresovaní jsme šťastni.

Výstava dává zcela novou,

dosud nebývalou dynamiku ve spolupráci německé strany s českou Národní galerií.

Ve svém důsledku je to jednoznačně významný krok

daleko větší a významnější viditelnosti NG v celé Evropě.

Tato výstava totiž nebude přitahovat jen a pouze návštěvníky z Německa a Česka,

ale z celé Evropy.

Jméno Gerharda Richtera je známé v celé Evropě.

Goethe - Institut v Praze ale nechce,

aby Česko-německé kulturní jaro 2017 zůstalo jen pražskou záležitostí.

Proto organizuje řadu výprav z regionů naší republiky do Prahy,

a to jak na výstavu Gerharda Richtera v NG,

tak i na výstavu Havekosta v Rudolfinu.

Česko-německé kulturní jaro 2017 je a má být dialogem obou národů,

proto i na plakátě je vyobrazena orlice a lev, které setrvávají ve vzájemném dialogu.

A takovýto dialog se chtě nechtě promítá do všech oblastí života obou národů

reflektují ho i umělci na obou stranách.

Najdeme ho i v díle Gerharda Richtera.

I na této výstavě je jeho proslulý obraz

– Strýček Rudi –

který má navíc velice zajímavou historii.

Obraz se v roce 1968 dostal do Prahy.

V srpnových souvislostech ale zmizel.

Znovuobjevil se skoro až symbolicky,

ale hlavně fyzicky v roce 1990,

a to ve sbírce uměleckých děl právě v Lidicích…

No není to symbolické,

není to krásný doklad poválečného dialogu obou našich národů?“

Poté Gerhard Richter velice trpělivě odpovídal na dotazy novinářů:

Jiří Fajt: Jak na vás Praha působí a co pro vás znamená?

Gerhard Richter:

Z Německa jsem zvyklý na zničená města.

Opravená, ale hlavně nově postavená.

Praha mě fascinuje svou původností, tím, že není zničená.

Rozhlas (nejmenovaný):

Jak probíhala spolupráce s Jiřím Fajtem a měl nějaký význam prostor zvolený pro tuto výstavu?

Gerhard Richter:

Pokud jde o spolupráci s kurátorem a ředitelem NG,

tak ta byla skvělá.

Už proto, že mi původně k mé výstavě nabídl prostory Veletržního paláce.

A ten mi vůbec nevyhovoval.

Zeptal jsem se tedy zcela otevřeně – a nemáte i něco jiného?

A Fajt mi v tom případě nabídl okamžitě Palác Kinského.

A ten mě nadchnul. Tak jsme se do toho pustili.

A považuji si také za velkou čest,

že menší část mé výstavy může mít dokonce pokračování v samotném Anežském klášteře.

Deník (nejmenovaný):

Jak nepadnout na zadek z těch všech superlativů,

které jsou vyslovovány v souvislosti s vašimi obrazy?

Gerhard Richter:

Snadno. Jste na omylu.

O mých obrazech nevycházejí jen samé superlativy.

Čtu o sobě i ošklivé články. A že jich už bylo. Tak se to vyrovnává…

Jak jste přijal fakt, že váš obraz Ledovec je uznán za absolutní špičku krajinomalby?

Gerhard Richter:

Co mám dělat? Jsem rád a říkám si, že pořád je to lepší,

než kdyby propadl. Navíc si myslím,

že ten můj druhý ledovec je lepší.

Ale to já nevyřeším…

Doplnil Jiří Fajt:

Byl jsem shodou okolností přímým svědkem,

když tu zprávu Gerhard dostal. A musím potvrdit, že to vzal skoro až nezúčastněně.

Pokrčil ramena a doslova řekl:

„Když za to někdo ty prachy dá, ať je dá…“

Vaše obrazy jsou rozostřené.

A vznikají podle fotografií. Co je dřív?

Rozostřená fotka a pak podle ní i rozostřený obraz,

anebo ostrá fotka a záměrně až pak rozostřený obraz?

Gerhard Richter:

Na začátku je fotka ostrá.

Tedy když to při focení nezkazím, tak je ostrá.

Pro obraz ji až pak podle svého rozostřím.

Ale chci připomenout,

že i když vždy každého zajímají právě ty mé rozostřené obrazy,

tak ze tří tisíců mých dosud namalovaných obrazů jsou dva tisíce obrazů abstraktní.

Máte obraz v Lidicích. Co vás k tomu vedlo?

Gerhard Richter:

Musím říci, že jsem zprvu netušil, co se v Lidicích stalo.

Ale když jsem si to uvědomil,

daroval jsem tam ten obraz.

A dodnes jsem hrdý na to, že jsem to udělal a

že právě tam a právě můj obraz je mezi ostatními.

V průběhu vaší tvorby jste se věnoval mnoha stylům a vždy je to úspěch.

Jaký je toho důvod. Jsou přece malíři, kteří se drží jednoho stylu…

Gerhard Richter:

Důvod?

Nejistota.

Nejistota, co mám vlastně ještě dělat,

abych byl k něčemu na tomhle světě

co mám ještě vyzkoušet dalšího…

Jiří David, umělec:

Sledujete ještě světové umění, nebo je vám to už jedno?

Gerhard Richter:

Ale ano, sleduji a dělal jsem to vždy.

Člověk se tomu prostě nevyhne, i kdyby chtěl.

Dostávám třeba spousty katalogů z výstav.

A musím konstatovat, že opravdového malířství,

tedy malířů, zase tak moc není.

Mnohem víc je dnes performancí….

Jiří David, umělec:

Považujete svoji práci vy osobně za konceptuální nebo intuitivní?

Gerhard Richter:

Víte, když při malování o něčem přemýšlím,

považuji to za normální, a rozhodně netvrdím,

že je to mé snažení konceptuální…

Jiří Machalický, Galerie NOD:

Kteří mistři vás ovlivnili a co vám dali?

Gerhard Richter:

Leonardo da Vinci, Albrecht Dürer, no prostě vše, co bylo dobré.

To nejde a ani nemá smysl vypočítávat. Je jich strašně moc….

Gerhard Richter

v závěru tiskové konference vyjádřil potěšení nad tím,

že může v Praze poprvé vystavit svá díla a dodal,

že

´je nadšený z Prahy, města s tak jedinečnou a bohatou kulturní tradicí,

které má tolik co nabídnout vnímavému návštěvníkovi´.

***********

Gerhard Richter se narodil v roce 1932 v Drážďanech

stal se jedním z prvních německých umělců své generace,

kteří se dokázali umělecky vyjádřit k nacistické historii rodné země.

S nacismem měl Richter ve své rodině bezprostřední zkušenost.

„Sám Richter ale německou historii nepovažuje za svůj námět a nechce,

aby k ní jeho díla odkazovala.

Stejně tak si nepřeje,

aby byla jeho tvorba vykládána didakticky či jakkoli dramatizována,“

vysvětlil Jiří Fajt.

Poválečná léta strávená ve východním Německu byla Richterovi přípravou pro celoživotní poslání: nekončící ověřování možností malířského projevu. Objev západních poválečných umělců, jakým byl například Jackson Pollock, pro něj znamenala otevření širokých obzorů svobodného uměleckého vyjadřování a zároveň rozhodné odmítnutí sklíčené reality života ve východním bloku, v němž ho jenom utvrdila cesta do Moskvy v roce 1961. Gerhard Richter poté emigroval do západního Berlína, dnes žije v Kolíně nad Rýnem.

„Cílem výstavy je představit Richterovu

nebývale širokou paletu uměleckých vyjadřovacích prostředků

návštěvníkům ukázat pestrý soubor jeho zásadních děl,

která byla vybírána a instalována v úzké spolupráci s umělcem,“

doplnil Jiří Fajt.

Gerhard Richter není jednoznačně zařaditelnou uměleckou osobností.

Inspiraci čerpá v širokém spektru historických vlivů,

od realismu k naturalismu, od impresionismu k pop artu,

od konceptuálního umění až k abstraktnímu expresionismu.

Výstava představí všechny aspekty Richterovy tvorby:

ikonické portréty jeho dcer Betty (viz nahoře) a Elly malované podle fotografií,

obrazy reflektující všední každodennost i historická a aktuální společenská témata,

mořské a horské krajiny, monochromatické šedé obrazy,

expresivní abstraktní kompozice,

sérii geometrických digitálně vytvářených pruhů a slavné barevné vzorníky,

na nichž vznikla monumentální zakázka výzdoby okna gotické katedrály v Kolíně nad Rýnem.

Z Lidic je zapůjčen obraz Strýček Rudi,

který umělec před půl stoletím věnoval tamější galerii,

a jenž je portrétem Richterova strýce, nacistického vojáka.

Vystaveny jsou také listy z legendárního Atlasu,

což je soubor jeho autorských fotografií, novinových výstřižků a kreseb,

které Richter systematicky shromažďoval jako přípravný materiál od 60. let 20. století.

Hlavní část výstavy je zpřístupněna v paláci Kinských,

jehož přízemí s novým návštěvnickým zázemím,

s novou pokladnou, infocentrem a galerijním obchodem,

bude k tomuto projektu částečně rekonstruováno.

Nádvořím paláce provede návštěvníky časová osa Richterova života

směřující do někdejší Konírny v přízemí, kde bude promítán jediný autorský film,

jakož i dokumenty o Richterově díle, např. slavný celovečerní film Painting.

Stěžejní umělecká díla pak jsou umístěna ve 2. patře Paláce Kinských.

V nedalekém Klášteře sv. Anežky České je k vidění druhá,

rozsahem skromnější část výstavy,

kde je vystaven Richterův malířský cyklus Březinka,

reflektující utrpení a hrůzy koncentračního tábora v polské Osvětimi,

a monumentální skleněný objekt pracující s hrou dopadajícího a odráženého světla.

(zdroj: tisková zpráva)

Gerhard Richter

1932: Gerhard Richter se narodil v Drážďanech matce Hildegardě, obchodnici s knihami a otci Horstovi, učiteli na střední škole. Rodina se během Richterova dětství stěhuje do Reichenau (dnes Bogatyně) a po začátku války do obce Waltersdorf, která leží u českých hranic na pomezí Lužických hor
1939: otec Horst je odveden do armády, po převelení na západní frontu je zajat spojeneckými vojsky a držen v americkém zajateckém táboře do konce války. Richterův strýc Rudi padl ve válce v roce 1944, jeho portrét se stane námětem obrazu Strýček Rudi (Onkel Rudi) z roku 1965
1945: Richterova teta Marianne trpící schizofrenií je usmrcena v rámci nacistického programu eugeniky. Richter v roce 1965 vytvoří podle společného portrétu obraz Teta Marianne (Tante Marianne).
1946–1948: studuje na řemeslné škole v Žitavě, kde se mu dostane vzdělání v oblasti stenografie. Během školních let vzniká Richterova první výtvarná práce, kopie aktu vytvořená podle obrázku z knihy, a pracuje pro malíře nápisů
1950: pracuje jako pomocný malíř kulis v žitavském městském divadle a jako malíř nápisů. Rozhodne se, že chce být profesionálním malířem a podává neúspěšnou přihlášku na drážďanskou Akademii umění
1951: na 2. pokus je přijat na Akademii umění v Drážďanech ke studiu volné malby a nástěnného malířství. Stěhuje se do Drážďan
1956: promuje na Akademii umění a dokončuje nástěnnou malbu v duchu tradice socialistického realismu Radost ze života (Lebensfreude) pro Německé muzeum hygieny v Drážďanech (ten je později přemalován). Na Akademii dále působí jako vyučující
1957: sňatek s Marianne Emou Aufinger
1959: Richter navštěvuje uměleckou přehlídku Documenta 2 v Kasselu, kde se poprvé seznamuje s tvorbou Jacksona Pollocka a Lucia Fontany
1961: v březnu cestuje do Sovětského svazu. Na zpáteční cestě si v západním Německu uschová zavazadlo a vrací se do Drážďan vyzvednout Emu. Další den ráno cestují do východního Berlína, odkud se metrem dostanou do západního sektoru. Po 8 dnech v uprchlickém táboře se přesouvají do Oldenburgu, kde žijí rodiče Emy a poté do Düsseldorfu. Richter je přijat na uměleckou akademii v Düsseldorfu, kde se v průběhu studia seznamuje s Konradem Luegem (Fischerem), Sigmarem Polkem a Blinkym Palermem
1962: maluje dílo Stůl (Tisch), kterým bude zahájen jeho osobní katalogizační systém catalogue raisonné
1964: první samostatné výstavy v Mnichově, Düsseldorfu a Berlíně
1966: maluje první Vzorníky barev (Colour Charts) a portrét Ema (Akt na schodech) (Ema /Akt aufeiner Treppe/), který je první prací vytvořenou podle barevné fotografie. V prosinci se narodila dcera Babette (Betty).
1967: v berlínské Galerie René Block se uskutečnila výstava věnovaná obětem nacistického vyvraždění Lidic, Hommage à Lidice. Richter se výstavy účastnil obrazem Strýček Rudi, který později Lidicím věnoval. V témže roce vytváří první práci se sklem 4 skleněné tabule (4 Glasscheiben)
1968: Richter tvoří abstraktní i figurální práce, nově se věnuje krajinomalbě a sérii Městských panoramat (Stadtbild). Začíná pracovat na souboru dokumentačních a přípravných materiálů Atlas (Atlas)
1971: stává se profesorem na Akademii umění v Düsseldorfu
1972: na 36. benátském bienále reprezentuje Německo a poprvé vystavuje sérii maleb 48 portrétů (48 Portraits). Série Vzorníky barev je prezentována na Documenta 5 v Kasselu
1973: 1. samostatná výstava ve Spojených státech v newyorské Reinhard Onnasch Gallery
1977: vystavuje na Documenta 6 a maluje portrét dcery Betty. Seznamuje se se sochařkou Isou Genzken, se kterou se později ožení. 18. října 1977 jsou ve stuttgartské vazbě nalezeni mrtví 3 čelní představitelé Frakce Rudé armády. Richter v roce 1988 vytvoří na základě fotografií z tisku a policejního vyšetřování sérii maleb věnovanou této události
1978: Richter je hostujícím profesorem na Univerzitě umění a designu Nového Skotska v kanadském Halifaxu
1981: v Kasselu získává cenu Arnold Bode Prize, vytváří první práci ze série Zrcadel (Spiegel), která je představena na společné výstavě s Georgem Baselitzem v Kunsthalle Düsseldorf
1982: sňatek s Isou Genzken. Richter se účastní přehlídky Documenta 7, maluje sérii Svíčky (Kerzen), o rok později i Lebky (Schädel)
1983: koncem roku se stěhuje z Düsseldorfu do Kolína nad Rýnem, kde žije a pracuje dodnes
1985: ve Vídni získává cenu Oskara Kokoschky, jedno z nejdůležitějších rakouských ocenění pro tvůrce v oblasti současného umění
1986: v Düsseldorfu se koná Richterova 1.retrospektiva Gerhard Richter: Paintings 1962–1985. Výstava putuje také do Berlína, Bernu a Vídně
1987: u příležitosti výstavy Gerhard Richter: Works on Paper 1983–1986 v Amsterdamu Richter poprvé publikuje své poznámky o díle
1988: vzniká cyklus 18. říjen 1977 (18. Oktober1977) a druhý portrét dcery Betty. Richter se stává hostujícím profesorem na umělecké akademii ve Frankfurtu nad Mohanem
1991: 1. britská retrospektiva v londýnské Tate Gallery
1992: setkává se se Sabine Moritz, se kterou se o tři roky později ožení
1993: maluje sérii portrétních obrazů Isy Genzken I.G. (I. G.). Je vydána první souborná publikace Richterových dopisů a textů Gerhard Richter: Text editovaný Hansem Ulrichem Obristem
1994: Richter ukončuje pedagogickou činnost na Akademii umění v Düsseldorf
1995: sňatek se Sabine Moritz, s níž má tři potomky: Moritze (1995), Ellu Marii (1996) a Theodora (2006)
1997: stává se držitelem prestižního ocenění Zlatý lev na 47. benátském bienále
1999: v budově Říšského sněmu je u příležitosti znovusjednocení Německa instalováno Richterovo dílo Černá, červená, zlatá (Schwarz, Rot, Gold)
2002: kurátor Robert Storr pořádá v newyorském Muzeu moderního umění významnou Richterovu retrospektivu Forty Years of Painting
2005: v Drážďanech je založen Archiv Gerharda Richtera vedený Dietmarem Elgerem. Richter vytváří dílo Září (September), které reaguje na newyorské teroristické útoky z 11. září 2001. Richter byl v ten den na cestě do New Yorku a jeho letadlo bylo odkloněno do Halifaxu
2006: Richter maluje sérii abstraktních pláten Cage (Cage), která vznikala při poslechu skladeb amerického skladatele Johna Cage
2007: v katedrále v Kolíně nad Rýnem byl realizován Richterův návrh vitráže, který pracuje s motivem Vzorníků barev. Maluje portrét své druhé dcery Elly
2008: časopis Manager Magazin vyhlásil Richtera po páté v řadě za nejvlivnějšího umělce v rámci hodnotícího systému Kunst-Kompass
2011: vzniká série digitálně procesovaných maleb Pruhy (Strips). V londýnské Tate Modern je u příležitosti 80. Narozenin umělce zahájena retrospektivní výstava Panorama, která byla uvedena i v Berlíně a Paříži
2014: na základě čtyř fotografií z koncentračního tábora v Osvětimi pořízených jedním z vězněných se Richter ve své tvorbě napotřetí pokouší najít vhodné prostředky ke zpracování tématu holokaustu. Původní malby vytvářené podle fotografických předloh jsou záhy přemalovány na abstraktní práce, výsledná podoba cyklu Březinka (Birkenau) je utvářena několik měsíců
2015: v manchesterské Whitworth Art Gallery byla představena společná výstava Gerharda Richtera a estonského hudebního skladatele Arvo Pärta
2016: pracuje na několika sériích nových Abstraktních obrazů včetně cyklu číslo 944
2017: v kolínském Museum Ludwig byla zahájena 9. 2. 2017, tj. v den umělcových 85. narozenin, výstava nových abstraktních maleb, vytvořených v roce 2016, doplněná početnými pracemi z muzejní sbírky. Jejím dalším zastavením budou od května Drážďany, umělcovo rodné město