Gejša a samuraj - půvab, nebo udatnost?
Gejša a samuraj - půvab, nebo udatnost?
V Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur, v Praze, probíhá v současné době zajímavá výstava týkající se dvou asi nejznámějších a nejspecifičtějších symbolů starého Japonska nazvaná Gejša a samuraj.
Návštěvníci zde mohou obdivovat více než 800 předmětů, 588 exponátů vyprávějících příběh japonských samurajů a 214 exponátů věnovaných gejšám.
Výstava potrvá do 3. dubna 2011.
Návštěvník výstavě se zde setká s řadou ozdob a potřeb gejš, s jejich oblečením, pestrými kimony doplňovanými rozmanitými pásy. Ke gejšám ale patří i hudební nástroje, takže expozice pamatuje i na ně. Pejorativní a nesmyslný evropanský pohled na gejšu jakožto lehkou ženu, je zcela zcestný. Exponáty zde vykreslují gejši jako představitelky a nositelky elegance a etikety.
Výstava upozorňuje zejména na preciznost japonských tradičních řemesel a jejich zvláštnosti. Dokladem toho jsou pak především plně restaurované čepele samurajských mečů, kompletní soubor mečových záštit, dvě soupravy krátkého a dlouhého meče, soupravy mečů v tradičních stojanech, samurajský oděv, třmeny, klobouky a další drobnosti.
I když lze většinu artefaktů datovat až do 19. a 20. století, některé čepele a mečové záštity jsou mnohem starší a tím i cennější.
Celkovou atmosféru výstavy dokreslují zástěny oken s obrazy krásek, které by mohly být gejšami, a postavami samurajů.
Nutno dodat, že zatímco samurajové dnes již existují skutečně jenom v historických filmech nebo televizních seriálech, gejši, byť v redukovaném počtu, stále ještě patří i k dnešnímu Japonsku. Jsou to dál ty tradiční společnice, které zpívají, vedou duchaplnou konverzaci a hrají se zákazníky hry. Jejich historie se datuje od poloviny 18. století, kdy nahradily mužské baviče v čajovnách zábavních čtvrtí. Mimo Japonsko se ovšem často zaměňuje profese gejši s profesí prostitutky. Je to omyl. Úkolem skutečných gejš bylo naplňovat romantické představy samurajů a bavit jejich společnost. Svět se ale mění a to i v Japonsku. Zatímco ještě ve 20. letech 20. století pracovalo v Japonsku cca 80 000 gejš, v 80. letech 20. století, o pouhých šedesát let později už jejich počet klesl osminásobně na pouhých 10 000. A lze reálně předpokládat, že nastoupený trend pokračuje. Na začátku 21. století, jich je nesporně ještě mnohem méně. Jedním z důvodů je existence hostesek moderního typu v barech západního stylu. Dalším jsou nezbytné a rozhodně nemalé finanční náklady na výchovu budoucí gejši.
Přežívají-li gejši v Japonsku v omezeném množství dosud, samurajové se moderní doby nedočkali. Skuteční samurajové měli velmi podstatný vliv na japonskou společnost a kulturu po velmi dlouhé období. Téměř 700 let (1185 - 1868). Byli to především válečníci dvou extrémů. Přestože byli cvičeni k dokonalému a mimořádně efektivnímu zabíjení, na druhé straně se také stejně intenzivně učili obdivovat krásu básní, květů i myšlenek. Samo slovo samuraj je v původním chápání odvozeno od japonského slovesa s významem sloužit. Zajímavé je, že slovo samuraj, i když je v podstatě správné, se v Japonsku příliš nepoužívá a daleko častější je označení prakticky stejného významu, a to buši.
Hlavní příčinou vzniku této svébytné vojenské třídy bylo špatné fungování císařského dvora v Kjótu. Ten zanedbával obranu v provinciích, ve kterých se proto začaly vytvářet samostatné vojenské oddíly. Jakési soukromé armády mocných regionálních vládců, v širším pojetí pak i jakási domobrana. Jejich původním posláním ale byla jednoznačně obrana majetku svých pánů.
Ing. Olga Koníčková
Foto: Náprstkovo muzeum