GABRIEL LOCI aneb honem navštivte impozantní smíchovský benediktýnský klášter, než z něj bude zase další poloprázdný hotel
Bývalý benediktínský klášter
Gabriel Loci
Smíchov, 13. 11. 2021
Není málo, ale žel, už také ne zase tak moc, staveb, které vykazují vysokou estetickou úroveň, zdobí lokaci, do níž byly kdysi zasazeny, a zejí prázdnotou, chroupány zubem času a odsouzeny k zániku následnickými žabomyšími spory, vychytralostí neviditelné ruky trhu či dokonce totálním nezájmem. Je zázrak, pokud ožijí. A byl by hřích nevyužít možnost, jsou-li ještě lidem přístupné, prohlédnout si je také zevnitř.
Ke stavbám, které stojí za to navštívit, dokud je čas dá se, patří rozhodně 1. ženský benediktinský klášter otevřený u nás, jenž vznikl z iniciativy hraběnky Gabriely Sweerts-Šporkové. Základní kámen pro stavbu byl položen v roce 1888. Autory návrhu i výzdoby byli sami příslušníci řádu beuronských benediktinů, a to především architekti, Gislin Bethun a Hildebrant Heptirn. Klášter byl vystavěn v neorománském – tedy tzv. beuronském - slohu, inspirovaným starým Egyptem. Což mimo jiné znamená upřednostnění barevných geometrických vzorů a různých symbolů…
Řeč je – ano – samozřejmě o benediktýnském klášteře na Smíchově, v Holečkově ulici, který jsme měli v sobotu 13. 11. 21 u příležitosti výstavní akce Art Festival navštívit.
Klášter klášterem na tři desetiletí
První řeholnice, řádové sestry obývající klášter, přesídlili na Smíchov do nového krásného kláštera z opatství nacházejícím se až v dalekém Salzburgu. Inu, byli jsme tehdy jeden stát – Rakousko-Uhersko, tak to vlastně bylo jen z jednoho města do druhého. Jejich řady ještě doplnily řeholnice české, ale z německých rodin, zde běžně žijících. Po roce 1918, tedy o třicet let později, bylo rakouským sestrám jasné, že se vývojem dějin, ocitají už v pro ně cizím
státě, a rozhodly se pro návrat zpět do jejich vlasti, do Rakouska. Klášter, který opouštěly, sebou vzít nešlo, tak ho nabídly k prodeji. Prodej se uskutečnil a kupec byl dost nečekaný s ohledem na to, že se jednalo o funkční, relativně nový a hlavně krásný klášter na významném místě hlavního města. Ale vzdor tomu všemu, o klášterní budovu projevilo překvapivě zájem tehdejší „Ministerstvo pošt a telekomunikací“. A ač se během dějin této značně tematicky odlišné instituce měnil název, jak chtěl, poslání měla stále totéž. Doručování pošty. A k jejím potřebám uzpůsobený klášter pošťákům vyhovoval. Dokonce tak, že ho vlastnili – naposledy pod názvem Česká pošta - až do nedávna.
Jen přilehlý kostel sv. Gabriela, pošta neuchvátila, ani jej neodsvětila. Zůstal k dispozici církvi, konkrétně farnosti sv. Václava.
A tak se zrodil - Gabriel Loci
Unikátní prostor dnes nese název Gabriel Loci. Najdeme kousek cesty směrem ke Strahovu Holečkovou ulicí za Kinského zahradou. Komplexu dominuje samozřejmě věž kostela sv. Gabriela), který byl v čase naší návštěvy (13. 11. 2021) kláštera, uzavřen. Zato byl přístupný – díky akci nazvané Art festival, o níž referujeme na jiném místě našeho webu – celý bohatě členitý interiér opuštěného kláštera s místy poměrně zachovalou výmalbou, bezpočtem místností, zčásti zjevně pozůstatkem kanceláří, ale z části naopak až tajemně a mysteriózně působících místní a místnůstek. A především s naprosto ohromujícím, obrovským, zastřešeným vnitřním atriem – označovaným jako Rajská zahrada.
Spása jménem CIMEX?
Bývalý klášter vystavěný v novorománském slohu, přestavující celkovou užitnou plochu 16 000 m², zakoupila prestižní společnost CIMEX Invest v roce 2020. Od prvních měsíců musela Českou poštou opuštěný objekt alespoň v tom nejnutnějším zrenovovat, aby byl vůbec nějak použitelný pro veřejnost. I když je ještě mnoho další práce na řadě, už po prvním možném zprovoznění, se ukázalo, že investice ze strany společnosti Cimex Invest měla smysl. Zájem o tyto originální historické prostory umístěné navíc prakticky v centru Prahy, nesoucí už název Gabriel Loci, překonal veškeré očekávání. Objekt, jeho poloha a jeho „genius loci“ přivábil mimořádné, především umělecké akce jako byl event Mercedes-Benz, Prague Fashion Week či Designblok. Znovuzrozený klášter, dostal tedy druhou šanci v oblasti, která – žel, ale hlavně až po pandemických opatřeních – je Praze víc než vlastní – v oblasti kultury. A pro ni není v Praze stále dostatek tak vhodných a - doslova - příhodných míst a objektů jako je komplex Gabriel Loci.
Ba co víc, provozující společnost Cimex Invest, nabídla také část prostor objektu, českým a slovenským umělcům, jakožto rezidentům, pro využití formou uměleckých ateliérů. A nabídka je díky rozloze a členitosti komplexu široká. Místnosti – použité na ateliéry – jsou ve skladbě od 17 m², někdejších řeholních cel, později úřednických kanceláří až po místnosti o rozloze do 500 m². A pro výstavy, jako byla námi navštívená akce Art Festival, jsou k dispozici i sály ještě větší, včetně zmíněné obří Rajské zahrady. Vše si lze pronajmout. Kromě vlastních ateliérů, také pro různé krátkodobé výstavy a vyloučeny nejsou dokonce ani stálé expozice.
Držme palce klášteru i jeho současnému provozovateli, aby to tak zůstalo a nezasáhla do toho obávaná developerská neviditelná ruka trhu…
Genius Loci, aneb Duch místa
Název Genius loci, latiníci překládají přesně jako „genialita místa“, což je přesné, ale málo romantické, tak se provozovatelům zalíbil volnější překlad, téhož smyslu, Duch místa. A ten pro komplex jednoznačně odpovídá. Již při pohledu z dálky působí objekt tajemně a vábí, odvěkou lidskou touhu po odhalování tajemna, vstoupit, objevovat a nechat na sebe působit ono přitažlivé a vzrušující - tajemno. Vždyť mnoho let nám byl dopřán jen pohled zvenčí a naše fantazie si dokreslovala, co je či mohlo by být asi uvnitř. Teď to už lze okusit na vlastní kůži, jako jsme to učinili my. A nelitovali jsme.
„Chceme vrátit na toto unikátní místo lidi a život,“ řekl při převzetí komplexu ředitel investiční společnosti Cimex Invest, Miroslav Kosnar. A rok po převzetí, po nezbytných nejnutnějších opravách, se – zdá se – zatím opravdu ona vyřčená vize daří naplňovat.
A to vše by měl být podle provozovatele teprve pouhá začátek. Plánů je na řadě ještě plno.
Od svateb v přilehlém kostele a následném svatebním veselí v objektu kláštera, před již odzkoušené divadelní scény, kina pod širým nebem, bar, kavárnu… a veškeré nezbytné zázemí pro diváky a návštěvníky stejně jako pro provozovatele a účinkující. I když zavirovaná doba podobným projektům nepřeje jak bychom si přáli, ukázalo se, že to funguje a tím spíš bude až… A jak naznačují zástupci provozovatelů, není to stále ještě konec chystaných a možných aktivit.
Pár slov na téma beuronský styl
Beuronský styl, je širším pojmem, zahrnující víceméně umělecké směry. Tzv. Beuronskou uměleckou školu, založil totiž umělec, malíř. Jmenoval se Peter Desiderius Lenz, a v jeho pojetí, šlo mimořádně důrazné pojetí víry, z hlediska umění. Proto jsou vnitřní prostory kláštera, bez ohledu na fakt, že šlo relativně účelový prostor, pro řeholní záležitosti, jsou interiéry bohaté na pestré fresky. V jiných stejně účelových křesťanských stavbách až nevídané. Nebrání se odkazům na starořecké či egyptské umění. jedná se o sofistikovaný styl, který rozhodně nebyl a není běžný, a jehož cílem bylo vizuálně, umělecky odlišit beurony, od jiných řádů. Na rozdíl od barokních maleb a sousoší, mohutné figury, v nadživotní velikosti, nemají vzbouzet strach a srážet přítomné na kolena pokání, ale nabízet jim povznesení duchovní i tělesné. Proto obrazy a fresky počítají se svitem slunce z venku a pomocí paprsků reálného svitu, dotvářejí díla tak, že až jakoby zázračně ožívají.
Není divu, že „Beuronský styl“ si našel oblibu u veřejnosti. U nás, v zemích koruny české, nabyl značné popularity což, až do amerického náletu v roce 1945 dokládaly nešťastně zničené Emauzy, nebo, naštěstí válku přečkavší nedaleký smíchovský Sacré Coeur. Mimochodem, právě představený Emauz, kdysi, při příchodu beuronů k nám, byl prvním, kdo je tu vítal…
Co nám z původního kláštera a pošty zbylo?
Zde si ovšem dovolíme pro jistotu zalovit v článku Lidových novin, ze srpna 2021. Ten uvádí poměrně rozsáhlý výčet reliktů dějinného vývoje původního kláštera do současnosti.
Především je zdůrazněna krypta. V té jsme za naší návštěvy nebyli. „Jedná se o kryptu, rozprostírající se přímo pod oltářem kostela, jejíž tajemné podsvětí dnes láká především filmaře.“
Dalším pozůstatkem minula, je tzv. „trezorová místnost s robustními, přes století starými trezory, které kdysi střežily mnohé církevní poklady.“
Každý klášter měl klášterní knihovnu. I klášter námi navštívený. A i z ní se mnohé zachovalo. Jedná se o „knihovnu s dochovaným nábytkem. Na místě jsou sice jen prázdné regály bez knih, stačí ale nasát vůni naolejovaného dřeva, a člověk má před očima obrázek jeptišek šplhajících po historickém kovaném žebříku pro svazek ke studiu.“ uvádí mile poeticky článek v Lidovkách.
Poetiku si text zachovává i v případě tzv. sloupového sálu. „Sloupový sál oslní nejen impozantními sloupy a zdobenými klenbami, ale také ozvěnou: stačí promluvit, a hlas zavibruje prostorem, až z toho naskočí husí kůže.“
A nakonec i námi již zmíněná Rajská zahrada. „Názorným příkladem spletité historie Gabriela Loci, kde duch místa prostupuje každým koutem, je takzvaná Rajská zahrada. Přezdívá se jí tak proto, že to kdysi bývala skutečná zahrada, kde sestry pěstovaly bylinky. Pošta ji zakryla skleněnou střechou a těžko lze uvěřit, že za chodu úřadu tam až ke stropu stály balíky složenek. Nynější sloupy jsou sice repliky, ale alespoň v novoromantickém stylu. Dnes jde o nejvýznamnější místnost areálu.“
Světlá budoucnost přece jen trochu zamlžená
„Areál jsme převzali ve velmi špatném technickém stavu, je potřeba rozsáhlá rekonstrukce a musíme pečlivě zvážit, jaké řešení bude nejvhodnější,“ jak řekl pro výše uvedené Lidové noviny, ředitel společnosti Miroslav Kosnar, a současně dodal, že odhad nákladů na opravu areálu, dosahují výše dvou miliard korun. Dá se tomu věřit. A má-li rekonstrukce objektu za
něco stát, tak to jinak nepůjde. Jenže dvě miliardy nákladů je částka, kterou provoz kulturních aktivit, těžko vykompenzuje a rozhodně by to nebylo tak hned. A dvě miliardy, budou vyžadovat návratnost téhle investice rychle a ziskovost co nejdřívější, to je zákon obchodu. Takže, opakujeme úvodní výzvu. Navštivte areál Gabriel Loci, při jakékoli příležitosti, ale co nejdříve. Nebo bude pozdě. Sice ku prospěchu této stavby (od roku 1964 je kostel spolu s klášterem benediktinek zapsán v seznamu kulturních památek), avšak k lítosti nás, běžných návštěvníků. A zase se budeme na celý klášterní komplex – v tu dobu ovšem už k dokonalosti vyšperkovaný - dívat jenom zdálky a protějšího chodníku.
Text s využitím wikipedie, Lidových novin a informací z internetu připravil: Richard Koníček
Foto: Richard Koníček (9 x) a Internet (1 x)
Bývalý benediktínský klášter
Gabriel Loci
Smíchov, 13. 11. 2021
Holečkova 106/10, Smíchov,
150 00 Praha – Praha 5
Otevřeno 24 hodin
Telefon: 731 867 210
Více k tématu: