Úvod > Fuks aneb i když byl národní umělec, koneckonců byl taky jenom člověk

Fuks aneb i když byl národní umělec, koneckonců byl taky jenom člověk

01.02.2015 21:10

D21 – Praha

31. 1. 2015

O chystané premiéře autorské hry Jana Kačeny o Ladislavu Fuksovi (24. 9. 1923 Praha – 19. 8. 1994 Praha) v divadle D21, nazvané lapidárně ´Fuks´, jsme věděli již nějaký čas. O kontroverzní osobnosti spojované především s jeho nejsilnějším románem, prvotinou z roku 1963 - Pan Theodor Mundstock či literární předlohou kultovního Hertzova filmu ´Spalovač mrtvol´, jsme věděli již od školních škamen a z vlastní i povinné četby.

Proč Fuks?

Proč padla volba právě na tohoto spisovatele, se dalo tušit. Fuks byl autor orientovaný na psychoprózy o úzkosti člověka ohroženého nesvobodou a násilím. Autor zaměřený díky vlastním prožitkům na období II. sv. války a holocaust. A do třetice, autor, jehož většina děl je přímo či skrytě autobiografická (téměř vždy tu najdeme postavu senzitivního, slabého hocha, skrývajícího se ve vnitřním světě, toužícího po citovém přátelství).

Fuks je tedy osobností až ideálně souvztažnou s heslem stávající sezony D21 („Umělec – vizionář nebo parazit“). Zejména přičteme-li k výše uvedené a víceméně všeobecně známé charakteristice ještě fakta a životní příběh (naznačená i doslova naservírovaná) v knize Jana Poláčka ´Příběh Spalovače mrtvol´, jež se stala předlohou scénáře hry.V první části Poláčkovy přínosné knihy z roku 2013 je totiž uveden životopisný příběh Ladislava Fukse. Dočteme se v něm o podivnostech a možných důvodech svatby s Italkou Giulianou, stejně jako o spisovatelově matce (o níž se stárnoucí spisovatel staral v jejich bubenečském bytě až do jejího skonu), o jeho životních peripetiích, obskurních přátelích, vášni pro filmy Luigiho Viscontiho, nechtěných a sužujících pletkách s všemocnou a vydírající STB i o jeho nějak symbolickém skonu. Přičtěme k tomu, že grotesknost, z jeho románů a povídek, patřila k Fuksovi i v osobním žití.

Hlavně jeho sklon k (velmi) netradičním nápadům a zvláštní humor, kdy okolí nikdy netušilo, co je fakt a co mystifikace. K Fuksově charakteristice ale patří i důležité detaily. Byl mimořádný kuřák a piják červeného. Byl fascinován italskou operou.

Prostě, Fuks, a hra o tom všem je námět na divadlo jako z nebe spadlý.

Symbolické peripetie kolem premiéry

Původní termín premiéry hry byl prosinec roku 2014. Nebyla. V D21 nezvyklé. Záhrobní vliv spisovatele, libujícího si v morbidnostech a podobné tématice, jako kdyby se zaměřil i na D21. Nakonec se ale premiéra konala. 31. ledna 2015. Mimo jiné v den narozenin autora těchto řádků. Titulní role se ale musel ujmout autor scénáře a režisér - Jan Kačena. Názory se různily a různí, vně i uvnitř divadla, pro diváka je ale podstatné, že premiéra byla. A budou i reprízy (3. 2. 2015 a 6. 3. 2015).

Hra pro připravené

Premiéra se uskutečnila v dokonale zařízených dekoracích. Výprava Barbory Kačeny přesně navodila ponurou atmosféru bytu podivínského a osamoceně zesnulého spisovatele, tak, jak je známa i z investigativních fotografií pořízených bezprostředně po otevření bytu po autorově smrti. Spolu s osvětlením – povětšině hřbitovním a kostelními svíčkami – vznikla skoro až hororová scéna (nemělo by D21 zauvažovat i nějakém hororu, vlohy na to mají???), která plně odpovídala předsmrtným a posléze záhrobním dialogům spisovatele s matkou, stejně jako temnému blazeovanému primitivizmu všudypřítomné STB, či poněkud dekadentním večírkům s podivnými kamarádíčky a figurkami dobové pražské off scény. Jeviště odpovídalo i průběžné linii značně naturalistického homosexuálního pseudovztahu se spisovatelovým přítelem, alias, placeným a vše-ochotným prostitutem.

Divák byl tedy vtažen do atmosféry a příběh odsýpal bez hluchých míst prošpikován nečekanými ´zjeveními´ postav a postaviček, stejně jako občas až humusoidními hardcorovými špílci. I když vlastně nešlo o nic, co by také na světě neexistovalo, protože lidé jsme různí, a nechť si každý žijeme, jak nám libo jest, bylo znát, že pro nepřipravené diváky to bylo asi přece jen poněkud za lajnou. Možná i těžší sousto k spolknutí. Ale život i takový je…

Herci to taky lehké neměli

Pominu-li hodně složitou pohybovou choreografii povětšině na ztemnělém, kaskádovitém jevišti, kde šlo o ´držkopád´ co chvíli, zbývají dialogy. Náročné, složité a často dost vulgární. Domácí herci D21 potvrdili, že jsou opravdovými herci a opravdový herec musí zahrát i to, co mu není vlastní. Tím se potvrdí jeho schopnosti. Takže potlesk.

Hostující Jan Kačena v titulní roli Ladislava Fukse se předvedl jako judaisticky zádumčivý spojovatel jednotlivých scén, proplouvající příběhem jako důvod hereckých kreací jeho kolegů.

Petr Pochop (s decentně nenápadnými ďábelskými rohy ve vlasech) vystřihl blazeovaného, vlezlého a slizkého hada, ovíjejícího se kolem spisovatele jako svírající smyčka, jadrně komentujícího eskapády a kariéru jím sevřeného spisovatele.

Michal Dudek v nelehké roli spisovatelova přítele – prostituta předvedl záporáckou škálu přeměn od nadšeného svazáka přes kariéristu a amanta schopného všeho, až po prodejnou děvku, ochotnou – ale jen za mrzký peníz.

Šokem, ale současně i mimořádným počinem byla pěvecká spoluúčast objevu pořadu ´Česko má talent´, čímž byl Patrik Battya. Student politologie vyniká u nás zřejmě neopakovatelným talentem. Zpívá falzetem, skoro až koloraturním sopránem, což je u muže značně neobvyklé. Jeho doplňkové či děj podbarvující vstupy, sestavené z nelehkých operních árií (Verdi – Libiamo, Libiamo, Rameau – La Folie, Händel – Lascia ch´io pianga a Puccini – O mia bambino caro), byly jak z jiného světa. A bizarní až hororovou atmosféru dokonale dokreslily.

Nakonec jsme si nechali dámu

Stela Chmelová se po svém mateřství vrací do nových inscenací D21 volněji než před ním. Nicméně, změnu na jejím herectví, postavě a schopnostech to rozhodně nezanechalo. Uhrála tu stejně dobře roli umírající, tušící, klamané a snad opravdu nevědoucí matky spisovatelovy, stejně jako štětku z galerky vymetající mejdany u slavného autora. Vrcholem, oživením a majstrštykem jejích vícerolí byla variace na proslulého, dosud žijícího, herce, tanečníka a mima, Jaroslava Čejku (78). I když účinkoval v bezpočtu pohybových skečů a produkcí, hrál i ve 20 českých filmech, proslul a vepsal se do povědomí všech jako skvělý imitátor Tiny Turner a hlavně pak jedním silvestrovským číslem pro Československou televizi nazvaným ´Pan Slepice´. Čísla, kterého se pak už nikdy nezbavil a byl je nucen opakovat a opakovat při všech možných příležitostech. Nic proti veskrze hodnému člověku panu Čejkovi, ale - o poznání pohlednější Stela ho napodobila s takovou pohybovou grácií, jako kdyby i ona byla rodilá mimka. Věříme, že kdyby to zhlédl sám dobrácký autor a mistr téhle disciplíny, pan Čejka, tak by to nejen zkousl, ale jistojistě i potvrdil.

Malá douška za www.www-kulturaok-eu.cz na závěr

Hra o Ladislavovi Fuksovi je nesporně hrou přínosnou. Oprostíme-li se od konkrétních detailů, uvědomíme si, že i velcí spisovatelé jsou jenom lidé, že mají lidské vlastnosti i neřesti a že jsou právě proto zneužitelní. Světská moc je má proč a čím vydírat. Ocitají se tak pod tlakem, tu pro svou úchylku, tu pro svou orientaci, tu pro své vyznání, či vybočující podivínství anebo ´jen´ pro své názory. V dějinách písemnictví by se takových temných komor našlo v nitrech klasiků mnoho. Jen se o nich nemluví, aby se klasici příliš nezlidštili nebo dokonce nezhanobili. Od Puškina přes Máchu, Vrchlického až po (třeba) Fukse. To je ale nesnižuje co do významu. Proč? Každý jsme jiný a všichni máme mít právo na to, abychom byli, jací jsme. A nemělo by být nikomu nic do toho, jací jsme a co děláme, pokud to neubližuje okolí. Potud hra ´Fuks´ v pořádku. Jiná věc je, zda musela zaznít za každou cenu jména oné řady umělců vesměs již nežijících, zda musely být některé, řekněme, odlišnosti od běžna až tak polopaticky podávány. Divadelní prostředky nabízejí více imaginací chytrým napovídající… Možná že i to mělo vliv na některé šumy a ruchy ohledně premiéry. Ale jak se říká, konec dobrý, všechno dobré. Takže šup na reprízy.

Jan Kačena/Jan Poláček

Titul: Fuks

Obyčejná neděle národního umělce Ladislava F., spisovatele

Režie: Jan Kačena

Výprava: Barbora Kačena

Premiéra: 31. ledna 2015

Nejbližší reprízy: 3. 2. a 6. 3.

Hrají: Stela Chmelová, Michal Dudek, Petr Pochop, Jan Kačena j. h.

Délka: 60 minut

Pěje: Patrik Battya j. h.

Vstupné:

večerní představení: