Františkovy Lázně aneb jak jsme dříve horké hlavy zchlazovali?!
1. - 8. 7. 2015
Na www.www-kulturaok-eu.cz jsme navštívili Františkovy Lázně poprvé. A jistě ne naposledy. Proč vůbec, a proč ne naposledy má několik pádných důvodů. Tak sem s nimi…
Začněme od Adama, no přesněji od Františka
Letos je tomu právě docela zajímavých kulatých 222 let, co nám - tehdy zrovna panující - císař František I., založil svým jmenovacím dekretem - Františkovy Lázně. Tedy, abychom byli přesní, tehdy v tom památném roce 1793 to ještě nebyly Františkovy Lázně, nýbrž Ves císaře Františka. Františkovy Lázně se staly Františkovými Lázněmi až 14 let po té, když roku 1807 dostaly jméno, jímž se pyšní dodnes. A to v němčině (Franzensbad) i v češtině. Z faktické vsi to na opravdové město dotáhly, díky svému rozvoji a významu, už za necelé půlstoletí, tedy v roce 1865. Tehdy byly vyhlášeny městem.
Zakladatelem lázní jako takových byl dr. Bernard Vincenz Adler (1753 až 1810)
Něco z místopisu, zeměpisu a geologie
Františkovy Lázně mají nadmořskou výšku 450 m. n. m., panuje tam takzvané podhorské klima a oplývají dvacítkou pramenů. Jsou proto dokonce považovány za přírodní raritu. Dvacet nestejných a z různých hloubek vyvěrajících pramenů se vyznačuje především vysokým obsahem oxidu uhličitého.
Kromě pramenů ale město disponuje také dodnes aktivně těženými a bohatými zásobami sirnoželezité slatiny. Blízká lokalita, nazvaná Soos, je dokonce národní přírodní rezervací rašeliniště s bohatými vývěry minerálních vod, bahenními sopkami a křemelinovým štítem. Národní přírodní rezervací byl Soos vyhlášen v roce 1964. Má rozlohu 221 ha. A ono záhadné jméno ´Soos´ není zkomoleným voláním o pomoc těch, co tonou v bažinách, ale má svůj původ v egerlandském, německý název Chebu je Eger, tedy německém, nářečí a znamená zcela výmluvně - ´močál´.
V sousedství Františkových Lázní se nachází také nejmladší činná sopka ve střední Evropě, nazývaná krásně romanticky - Komorní hůrka.
Nenápadné info o nápadné architektuře
První domy - bylo jich tehdy 19 - tvořily úplně první půdorysný plán nové kolonie a začaly se stavět již v roce vzniku budoucích Františkových Lázní, tedy v roce 1793. Dnes lze říci, že architekturu Františkových Lázní ovládá klasicistní stavební styl. Doplňují jej ale i stavby v empírovém a secesním (Karl a Gustav Wiedermannovi) slohu a nechybí ani styly záměrně různě historizující. Že se to nakonec celé dohromady hodně povedlo, a že to všeliké dějinné skoky, šoky a peripetie ani moc nezkazily, dokládá potěšující fakt, že v roce 1992 bylo celé historické jádro Františkových Lázní zaslouženě vyhlášeno Městskou památkovou rezervací.
My se tam rekreovali, ale ve Frantových se především léčí
A co, že se vlastně v těch Františkových Lázních léčí? Inu, ve stručnosti: potíže srdeční, cévní, pohybového aparátu a páteře a také veškeré nemoci oběhového ústrojí. A nutno dodat, že je to docela věda. Zmíněných 20 pramenů tu totiž není jen pro potěšení a k ochutnání, ale společně pokryjí ještě všechny možné neduhy další. Od celkové slabosti, přes chudokrevnost, ztrátu chuti, až po chronické záněty (dýchacích cest, žlučníku, střev, žaludku), onemocnění močového měchýře a ledvinové i močové kameny, ale třeba i dnu. Ne nadarmo se uvádí pro ty, co se tu mají a chtějí opravdu léčit, aby se informovali u odborníka, kolik kterých pramenů mohou užívat. Je tu prostě pro každého něco a od každého něco, ale aby to pro náš organismus nebylo, jako když vařili pejsek s kočičkou, musí to mít řád. Dodáváme, že my ho neměli. A užívali jsme, co jsme potkali a co nám chutnalo. Ale nebylo to dlouho, a tím mixem to nebylo ani tak moc. A místně čepované pivo Rychtář to jistilo. Z jistých společenských a osobních důvodů jsme se – při vší úctě – vyhýbali pouze pramenům Glauberovým (I. – IV.), které jsou projímavé…
Nejsme sice zrovna lázeňští povaleči, ale milovníky poznávání lázní jsme
Naší srdeční záležitostí jsou samozřejmě a hlavně Poděbrady, ale za naše předlouhé životy už jsme se mnohokrát nalézali také v Mariánských Lázních, v Karlových Varech, v Jánských Lázních, v Luhačovicích a v Lázních Libverda a jednou v minulých dobách, dokonce i v jedněch lázních v Budapešti.
Je nám prostě příjemné, když se o nás také jednou někdo nějak stará a když máme pocit, že se to dokonce děje k našemu prospěchu. Máme pak dobrý pocit, že děláme něco pro své zdraví. A hlavně, co si budeme povídat, když moc a moc pracujete, je občas nutné s tím na chvíli přestat. Máme vyzkoušeno, že nám stačí pár dní, na víc bychom také ani neměli. Tak v takovém případě vypneme počítače a vypadneme pryč. Ven z toho naše pracovního kolotoče, ve kterém jste léta byli nedobrovolně, leč honorovaně. Teď, když už bychom už mohli a měli sedět kdesi na nějakém tom zápraží a koukat, jak nám pomalu ale jistě zapadá slunce, si ten kolotoč vytváříme sami, zadarmo, a proto, že nás to baví a děláme to konečně, tak, jak chceme my sami. To je opojné a strhující. Jenže i to chce občas vyhodit kotvu a vystoupit z řítící se bárky jménem www.www-kulturaok-eu.cz na pevninu.
Vlastně za to mohou naši mladí
Syn s námi, ve své době, trávíval nemálo částí prázdnin. Povětšině v Poděbradech – tedy lázních. Poznal ale v těchže dobách i lázně, které jsme poznávali my. Nyní je už se svou polovičkou navštěvovali také. Letos na jaře oznámili, že pofrčí do Františkových Lázní. Tam jsme my ale ještě nikdy nebyli? Co to? Jak to? Proč to? Odpovědí bylo mlčení a tajnosti. Aha, došlo nám – jasná věc - nemáme vnoučata, tak vyrážejí požmoulat Frantíkovi frantíka.
No, hurá!
Vrátili se, nic moc jsme se od nich nedozvěděli a nedlouho po té se dokonce rozešli.
To nás ovšem zaujalo jako záhada 13. komnaty.
Jaké jsou tedy opravdu ty Františkovy Lázně? To, co jsme se dozvěděli, nebo i věděli, jste už četli v našem obsáhlém úvodu, ale známe to. Není to jen reklama, šalba, klam a mam?
Lázeňské Sanatorium Dr. Peták volá
A tak nám bylo zjara jasno: až budeme z toho našeho psaní úplně vyšťaveni, zkusíme ochutnat Františkovy Lázně.
Čas plynul, síly ubývaly. A jako na zavolanou se v jakémsi magazínu objevil inzerát na ´Léčebné a wellness pobyty ve Františkových Lázních´. A k tomu navíc poutavá poznámka, že takováhle sleva platí ale jen ´od – do´.
No nekupme to!
Uvedený kontakt fungoval skvěle. Odpověď byla zpět za pár minut. Domluva po dvou e-mailech. Takhle kdyby to fungovalo všude a se vším…
Zabalit, vypnout a zabezpečit ´kompíky´ a jedeme…
Pendolino
Přijelo, jelo, dojelo. Františkovy Lázně – konečná – vystupovat! Vzdor zvěstem o kolabujících CD-Romech se nic nestalo a my zdrávi dojeli. Dokonce oproti nějaké té lokálce horní – dolní to byl komfort jako pro pány. Sezení, celkem milé, separé - pro dva.
Netušil jsem totiž, když jsem kupoval jízdenku, že otázka „chcete ty místa vedle sebe nebo naproti sobě“ není jen zábavná hříčka pro prodávajícího. A má impulzivní odpověď, že „manželka je strašně moc živá, cestou se bude vrtět, takže radši naproti“, bude docela zásadní. Kdybychom totiž bývali chtěli sedět vedle sebe, seděli bychom po klasicku na dvojsedadle a naproti nám jiná dvojka. Takhle jsme obsadili dvě křesílka pěkně naproti sobě a stoleček uprostřed mezi námi pod okénkem.
Jeli jsme shodou okolností na přelomu června a července, takže nám stačila menší zavazadla. A to bylo dobře. Vešla se nám totiž nad hlavy do připravených fochů. Kdo toho vezl víc, ten měl kufr v chodbičce nebo ve vzdáleném boxu a každý, včetně obsluhy, mu po něm chtě nechtě šlapal. Jediný to, nám zřejmý, neduh Pendolina.
Hledáme ´své´ sanatorium
Dle pokynů syna i mapy to je - od nádraží přes park pořád rovně a za mostem přes potok. Bylo a je. Akorát, že rovně přes park projít nejde. Nebo jsme to nedokázali. Tu nás navedla směrovka k Sanatoriu dr. Peták, tu logika parkové architektury, a už jsme se motali nějakým malebným zákoutím nekonečného, zeleného pěstěného parku. Ptáci nám k tomu vesele zpívali. Nevíme, zda jsme v těch parcích tvořících Františkovy Lázně slyšeli lépe než jindy a jinde, ale takhle vehementně a masově, ale fakt krásně relaxačně jsme ještě nikdy nikde švitořící ptáčky nevnímali. A vydrželo jim to tak po celý týden…
Ale zpět k cestě za naším Sanatoriem Peták.
Jedinou jistotou nám tedy byl alespoň pokus o přímý směr.
Od nádraží pořád rovně přes park. Mantra vedla skutečně nakonec k cíli. Celý týden jsme to pak při našich výletech nacvičovali pro cestu zpět, ale ´rovně přes park´ od nádraží k Petákům a naopak, to nikdy, opakuji nikdy, nevyšlo. A vždy, to také opakuji, vždy, jsme objevili další malebnou cestičku či zákoutí, kudy jsme do té doby ještě nešli.
Méně chodiví tu ve Františkových Lázních mohou tedy prožít klidně celý týden blouděním tím nádherným a nekončícím parkem, aniž by se jim vůbec stačil omrzet.
Zdrávi došli
Příjem ´pacientů´ a rekreantů je u Petáků od 14 hodin. Pendolino dolétlo do Lázní v půl druhé a něco po druhé, už jsme - i přes naše okouzlené a vlastně už procházkové bloudění - vstupovali do areálu sanatoria dr. Peták.
Říkáme areálu, protože Sanatorium Peták není jen tak nějaká budova. Je to - pravda - stavba moderní (před 13 lety tu prý ještě v tomhle místě nebylo nic), leč pohodlná a pod uzavřením. Je tu zahrada, venkovní bazén (vyhřívaný na 27 stupňů Celsia), altány, terasy, zákoutí pro dva i více, fontána,
jezírko s rybkami, fitcentrum s mnoha mučícími – pardon – posilujícími stroji, velké zahradní šachy, louka, skalky, zelené střechy a kolem zpola les, zpola v zeleni skryté vilky. Stání pro auta ano, ale průjezdní provoz až kdesi v dáli.
Ubytování
Pokojík byl tak akorát pro dva. A k tomu koupelna zvící poloviny pokoje. Navíc terasa, či balkon, či lodžie, jak chcete. Samozřejmě nezbytná telka s desítkami programů, wi-fi, pro nenapravitelné, dvě postele, dvě křesla, dvě židle, dva stolky a jedna lednice. Skříní a úložného prostoru pro tři. Nejméně. Takže, jinými slovy hotel.
Služby
Snídaně od půl osmé, večeře od pěti. Procedury dvě až tři denně, ale příjemně sladěné tak, aby se dvojici nerozbil úplně den. My jsme nemínili obědvat, tak nás brali na sál kolem dvanácté. Do hodiny jsme byli už zase volní. Procedury jsou v domě a běží to jako na běžícím pásu. 
Vezmete si župan, seběhnete v něm o patro níž, pozdravíte se s živým žralokem v akváriu a už vás mají v prádle. Nahřejí vás slatinnou lázní, promasírují na několik způsobů a ještě vám přidají něco z široké nabídky léčebných a relaxačních procedur. Večer je vám k dispozici i vnitřní bazén – a to v ceně pobytu – ale třeba i sauna či solná komora – ty už ale za přiměřený peníz. Zajímavostí je možná to, že ta solná komora, jeskyně, či jak, je spíše komůrkou či jeskyňkou. Také jen pro dva. A má to tam tak své romantické kouzlo…
Strava
Bufet ráno. Výběr z 5 pokrmů a jednotná polévka večer. A myslí se tu na všemožné dietáře a snad i vegetariáni by se chytli. Výběr najdou ale i ti, kdo si na zdravé diety zatím ještě nemusí potrpět. Takže co hrdlo ráčí. Na stole karafa s citronádou, pivo na účet. I když ty naše ´zažívací traktory´ už mají dost najeto, tady nám táhly na plné obrátky a bez zadrhávání.
A teď to hlavní - výlety
Časový rozvrh (snídaně, procedury, večeře) nám jemně naznačil, že tu máme takový jakoby trojčas: dopoledne 2 hodiny, odpoledne 4 a večer asi tak 2. Déle bychom nevydrželi. Od pondělí do pátku to bylo tedy 15 startů. Nyní - samozřejmě jenom skromně - něco z našeho odžitého programu každému nabízíme. Ale nevnucujeme. Každý jsme jiný…
Co dodat?
Minerálky jsme ve Frantových vypili kýble. Kůry absolvovali. A domů se vrátili živi a zdrávi. Jestli jako znovuzrození? No, to ani ne, to už v našem věku bohužel nikdy nepůjde, ale jako odpočatí důchodci určitě. Dokonce asi až moc odpočatí. U svých počítačů jsme se totiž den po návratu rozjížděli jako zatuhlá převodovka veterána. Ale to se poddá.
Bylo to prostě krásné a můžeme to všem jenom vřele doporučit. Včetně Petákovic Sanatoria. Je to ideálně strategické výchozí místo pro ty úplně nejhezčí vycházky vklíněné mezi rehabilitace.
Jo, a při odjezdu, cestou k vlaku na nádraží jsme objevili dvě místa v parku, která jsme do té doby ještě nenavštívili. A to jsme šli samozřejmě rovně od Sanatoria přes park k nádraží.
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková