František Kupka: Cesta k Amorfě. Kupkovy Salony 1899 - 1913
Salmovský palác – Pražský hrad
30. 11. 2012 - 3.3.2013
Národní galerie v Praze (Sbírka moderního a současného umění) ve spolupráci s Museem Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových připravilo výjimečnou výstavu děl Františka Kupky ´Cesta k Amorfě. Kupkovy salony 1899-1913´, kterou představujeme specifickou a jedinečnou cestu Františka Kupky k nefigurativní malbě.
Výstava je připravena jako připomínka sto let od otevření Podzimního salonu v roce 1912, pozoruhodné a pro dějiny světového výtvarného umění zásadní události. V tu dobu se zrodilo abstraktní malířství, kdy díla Františka Kupky vyvolala patřičný skandál! A to v uměleckém světě je docela správné…
Procházíme výstavou od prvního až k posledním obrazům
Konečně jsem na této výstavě zjistila, proč paní Meda Mládková tolik toho svého Kupku propaguje, i když to zde na místě nevysvětlíme hned, proč. Kupkovy práce můžeme považovat za velmi rozmanité – vedou nás od figury až k abstrakci. Františka Kupku máme za zakladatele abstraktního umění spolu s Robertem Delaunayem a Vasilem Kandinským. A právě Kupkova pozvolná cesta od figury (poslední figurativní obraz ´Oválné zrcadlo´)k abstraktnímu projevu, završená v roce 1912 na pařížském Podzimním salonu vystavením dvou abstraktních kompozic – Amorfy, Dvoubarevné fugy a Amorfy, Teplé chromatiky – je hlavním obsahem této pražské výstavy, kterou připravili kurátoři Markéta Theinhardtová a Pirre Brullé. Jde totiž o okamžik, který je tradičně považován za první veřejnou prezentaci abstraktního umění vůbec. Prezentujeme díla, která Kupka vystavoval na pařížských salonech do roku 1913 - ta díla, která Kupka sám považoval za hotová a vystavitelná.
Na výstavě kromě děl Františka Kupky zde nalezneme i dvě díla, která byla roku 1912 rovněž vystavena v sálu XI Podzimního salonu (Jean Metzinger, Tanečnice v kavárně, 1912; Albert Gleizes, Muž na balkoně, 1912).
Dvoubarevná fuga´ podle hudby J. S. Bacha 
Kupka studoval v atelieru historické a náboženské malby na AVU v Praze u mistra Františka Sequense, zástupce tradice tzv. Nazarénů, kteří soustředí na geometrické tvary spíše než na živou, realistickou kresbu. Nazarénem byl i Kupkův další učitel, Eisenmenger (tentokrát již ve Vídni). Kupka se jeden čas živil jako spiritistické médium; mystické a okultní vědy jsou jeho celoživotním zájmem. V Paříži vstupuje do kontaktu s malíři, jež jsou označováni jako "Orfisté", jež usilují o čistou malbu vzdalující se předmětnosti (reálným objektům) směrem k dynamickému koloritu. I s nimi se však Kupka rozžehná, jako individualista a samotář nenáleží žádným "ismům". V Paříži je navíc ovlivněn tvorbou Lautreaca, Cezanna, Gauguina a Muncha. Studuje na Sorbonně přírodní vědy, fyziku, biologii a fyziologii a pomocí mikroskopu se mu otevírá svět "mikrokosmu". Od té doby je fascinován konstrukcí, strukturou a pohybem materiálu na malířském plátně. Směřuje k abstrakci. Usiluje o syntézu malířství a hudby, aby i tuto ideu nakonec zavrhl. Nicméně nejslavnějším výsledkem těchto experimentů je Dvoubarevná fuga, inspirována hudbou J. S. Bacha.
"Kupka byl temperamentem hédonický asketa, myšlením racionalistický romantik, mystik materialismu, fanatik symbolické představy a konstruktér čistého pojmu." (Ludmila Vachtová, 1968)
Zrození abstrakce
Samotná abstraktní tvorba Františka Kupky měla svůj specifický vývoj a zákonitosti. Šlo zde o zpracování tématu pohybu. Až do roku 1930 byly základem jeho nefigurativních obrazů realistické podklady, vrcholné období Kupkovy tvorby však představuje tzv. čistá abstrakce. Důležitou úlohu také sehrál Kupkův vztah k hudbě, vedoucí k rozvinutí výtvarného směru – orfismu. Díla Františka Kupky byla vystavována na mnoha výstavách u nás i v zahraničí. Dosud největší přehlídkou jeho tvorby byla výstava v Japonsku v roce 1994. V roce 1998 byla uskutečněna poslední rozsáhlá domácí výstava v Národní galerii v Praze. Významné sbírky Kupkových obrazů a studií se nalézají v pražském Museu Kampa a v Národní galerii v Praze.
František Kupka - Mistr abstrakce
Díky svým úspěšným karikaturám byl finančně zajištěn tak, že se mohl pustit do velikých abstraktních pláten, o něž sice v jeho době málokdo stál, ale kterými vešel do dějin umění 20. století. Po roce 1909 se tedy začal plně věnovat malířství. Téhož roku také namaloval svůj první abstraktní obraz Nocturno. Zpočátku patřil Kupka do skupiny umělců, která pod názvem Section d`Or vystavovala v roce 1912 v Paříži (Marcel Duchamp, Robert Delaunay a Fernand Legér). Kupka tehdy na Podzimním salonu v Paříži vystavil své abstraktní obrazy Amorfa - Dvoubarevná fuga a Teplá chromatika. Lidé se smáli nebo byli v rozpacích, kritika byla nelítostná. Díla ocenil jen vůdce pařížské avantgardy Guillaume Apollinaire, který nad jeho obrazy přednesl obranu "ryzího umění", které nazval orfismem (franc. orphique = tajemný; směr, kdy abstraktní linie a barevné plochy vyvolávají hudební a poetické dojmy).
"Cítím sílu, která mi umožní udělat něco, co udá směr umění jako takovému." František Kupka svému příteli, básníkovi J. S. Macharovi, 1902
František Kupka – silný individualista
Kupku se brzy distancoval se od ostatní avantgardy, k níž patřil např. i Kandinsky, Malevič nebo Delaunay. Kupka byl vždy silným individualistou a ohrazoval se proti jakémukoliv zařazení. Rozhodl se jít svou vlastní cestou. Odmítl "malovat, kopírovat stromy, když cestou na výstavu lidé vidí lepší", ale chtěl malovat jen "pojetí, syntézy, akordy a podobné". Např. pohled na dítě hrající si s červenomodrým míčem v něm vzbuzoval potřebu namalovat sám pohyb předmětu, víření jeho barev. Hledal vizuální obdobu zvuků a kompozičních forem hudby, chtěl malovat nové struktury s prvky, které nepocházejí z viditelné skutečnosti. V některých obrazech se zpočátku prolíná rovina skutečnosti a abstrakce, např. Klávesy piana, ale postupně reálný prvek mizí zcela. Roku 1931 se připojil ke skupině Abstraction - Création. Jeho abstraktní kompozice rozvíjejí dvě základní témata - pohyb svislý a pohyb v kruhu, dále tvarovou dynamičnost a barevnost, motivy rovnováhy a gradace rytmu, kosmické prvky a děje. Řešil problém pohybu od fázového k rotačnímu, problém barevné harmonie a prostoru, stavby a pohybu organické hmoty, hledal výraz pro přírodní řád a jeho procesy.
Pár slov k obrazu ´Zhroucení vertikál´
Zaujalo mě velmi autorovo vysvětlení o vertikálách. „Ve vertikálách je veškerá vznešenost statiky. Označuje jak to nahoře, tak to dole, obojí spojuje a zároveň rozděluje horizontálně prostor. Když je reprodukován v řadě rovnoběžek, stává se vertikála bolestným tichem, které se horizontálně šíří.“ F. K. Tvoření v umění výtvarném, 1923
“Původní inspirací byla okenní záclona, jíž dopadalo světlo – trámy světla – do pokoje,“ Ludmila Vachtová (1968)
Dlouho přehlížený geniální malíř vizí - František Kupka
Kupka byl ve své době nepochopen, předběhl totiž svou dobu, jeho obrazy byly zatížené meditací a filozofií a byly pro nepřipraveného diváka těžko stravitelné. K nepochopení přispělo i jeho podivínství, nechuť ke společenské prezentaci a odpor proti maloměšťáctví a proti obchodníkům obrazy. Vždyť první smlouvu s galeristou podepsal až ve svých 80 letech. Mezi světové abstraktní malíře byl Kupka řazen přibližně až od 60. let.
"Těžko říci, proč bývá František Kupka často přehlížen. Jisté je jedno: dovednosti, zručnost a talent samy o sobě nestačí k tomu, aby se stal umělec známý, záleží totiž také na tom, jak se projevuje ve svém prostředí. Zdá se, že právě tomuto aspektu nikdy nevěnoval mnoho pozornosti - nedošlo k žádným kontaktům mezi Kupkou a uměleckým trhem, jež by stály za zmínku, proto také nebylo nikoho, kdo by se angažoval v popularizaci jeho prací, a tak se nikdy nestal natolik slavný, jak by zasluhoval. S Kupkou se dalo jen obtížně seznámit. Celých patnáct let mi trvalo, než jsem sehnal jeho adresu, abych ho mohl navštívit, což jsem také konečně v minulém roce učinil. Kupka byl první umělec, který maloval postkubistické obrazy, jak tento pojem dnes chápeme, s jejich přísnou strukturou formy a pohybu. V oněch dobách, kdy Robert Delaunay plánoval svá impozantní Okna a Vasilij Kandinskij vytvářel své první improvizace a abstraktní kompozice, pracoval Kupka na Dvoubarevné fuze a Vertikálních a diagonálních plánech, jež jsou prvními nám známými obrazy vycházejícími z čistého vztahu svislic a úrovní jakožto malířských prvků." Max Bill
Ze života Františka Kupky - Rodáka z Opočna
Narodil se 23. září 1871jako nejstarší z pěti dětí v rodině notářského úředníka v Opočně. Své mládí prožil v Dobrušce pod Orlickými horami, kde se vyučil sedlářskému řemeslu, ale již tehdy maluje vývěsní štíty a obrázky svatých. Projevuje velký malířský talent, a proto na přímluvu rodinného přítele není nucen věnovat se svému řemeslu a je poslán nejprve do řemeslnické školy v Jaroměři (1886) a posléze na pražskou Akademii (1887). Zde studuje jako žák prof. Sequense až do roku 1891, kdy odchází do Vídně. Ve Vídni zůstal až do roku 1895, kdy je poslán jako stipendista do Paříže, kam se dostává oklikou přes severní Evropu. Během studií na L´école des Baux-Arts se živí malováním plakátů, vyučuje náboženství a dokonce vystupuje jako spiritistické médium. Kolem roku 1903 se proslavil publikací svých satirických kreseb v pařížském časopisu L´Assiette au Beurre.
František Kupka – Dobrovolník v I. světové válce
V roce 1914 odchází dobrovolně na frontu, v bitvě u řeky Aisne je raněn. Je vyznamenán Řádem důstojníka Čestné legie a za své zásluhy v armádě získá hodnost kapitána. Pomáhá organizovat československé legie ve Francii, po návratu do Paříže, kde zakládá tzv. Českou kolonii, jejímž předsedou je později zvolen. Po válce je jmenován profesorem pražské Akademie, kde v roce 1920 také přednáší. Přednáškovou činnost pořádá později i v Paříži, kde vyučuje československé stipendisty. Za svůj život uspořádal mnoho výstav a získal mnohá ocenění za svá díla. Mezi lety 1919 až 1938 byl Kupka podporován svým přítelem Jindřichem Waldesem, úspěšným pražským podnikatelem, který kupoval jeho obrazy. Většinu svého života strávil na pařížském předměstí Puteaux, kde také 24. června 1957 umírá. Je mu požehnaných 85 let.
Meda Mládková – Mecenáška umění 
Meda Mládková se narodila 8. září 1919 v Zákupech v severních Čechách. Od roku 1948 žila v emigraci. Po celou dobu svého života v zahraničí, nejdříve ve Švýcarsku, později ve Francii a nakonec ve Spojených státech, pomáhala krajanům - přispívala k šíření děl českých spisovatelů a novinářů, později se rozhodla sbírat díla českých umělců. Od roku 1989 hledala v Praze prostory vhodné pro vytvoření muzea moderního umění, aby mohla své sbírky zpřístupnit veřejnosti. Muzeum Kampa se od svého otevření v roce 2003 stalo významnou kulturní institucí.
´Řád za zásluhu´ pro Medu Mládkovou
Mezi českými osobnostmi, které byly vyznamenány Řádem za zásluhy, jsou například bývalí velvyslanci ve Francii Jaroslav Šedivý, Pavel Fischer a Petr Janyška nebo novinář Petr Uhl, překladatel Karel Kraus a politolog Jacques Rupnik. K nim jsme přidali konečně ženu! Francouzský velvyslanec Pierre Lévy předal 3. prosince 2012 sběratelce umění Medě Mládkové insignie komandéra Řádu za zásluhy. Předání se uskuteční v Buquoyském paláci, sídle francouzského velvyslanectví. " uměleckého projevu obecně Vyznamenání je oceněním činnosti paní Medy Mládkové, která se zasadila o šíření současného umění a svobody," uvádí se v tiskové zprávě francouzského velvyslanectví.
Proč Francie?
Náklonnost Medy Mládkové k Francii má osobní i profesní důvody. V roce 1954 se tam usadila, aby mohla studovat na Sorbonně a na Ecole du Louvre. Potkala tam svého pozdějšího manžela Jana Mládka a setkala se tam také s malířem Františkem Kupkou, jehož díla má ve své sbírce. Velvyslanectví také uvádí, že Meda Mládková je frankofil dokonale ovládající francouzský jazyk. Darovala Praze obrazy za stamiliony, úřad ji trápí. „Jsem unavená“, říká mecenáška umění.
František Kupka: Cesta k Amorfě, Kupkovy Salony 1899 - 1913
30. 11. 2012 – 3. 3. 2013
Salmovský palác
Hradčanské nám. 1 – 2
118 01 Praha 1
Hodnocení: 100 %
Zajímavým počinem Národní Galerie v Praze je vybudování tzv. návštěvnického centra s bazénkem a uvedení projektu TriaNGl, který nám nabízí finančně zvýhodněnou společnou návštěvu tří palácových objektů na Hradčanském náměstí, tj. paláců Šternberského, Schwarzenberského a Salmovského.
Vstupné do TriaNGlu (Salm, Schwarzenberg a Šternberg):
základní 200 Kč
zlevněné 100 Kč
rodinné 300 Kč
školní skupiny 50 Kč na žáka
Lektorské oddělení SMSU a SUDS připravuje celou řadu doprovodných programů, včetně interaktivního prostoru spojeného s vlastní výstavou a speciální edukativní publikace věnující se klíčovým otázkám spojených s dílem Františka Kupky, jako je barva, kosmologie, rytmus apod.
Otevřeno denně:
mimo pondělí od 10.00 do 18.00 hodin
středa, sobota: prodlouženo do 20.00 hodin
P. S. :
Vysvětlivka: amorfní = beztvarý, amorfa = beztvarost
Ing. Olga Koníčková
Foto: Internet