Foxtrot aneb dva a půl filmu v jednom či válka je vůl
ICP3 - Praha Žižkov
24. 1. 2019
Dramaturgie Informačního centra Prahy 3 neúnavně hledá pro své pravidelné projekce, které se konají každých 14 dnů v prostorách centra na náměstí Jiřího z Poděbrad, filmy, které není běžné vidět v televizi a nehrají se zase tak moc ani v kinech. Jde ale vždy o filmy, které stojí za to vidět a na které bychom běžně asi nešli. Takhle komorně, klubově, dá se už říci, nám připomínají doby různých diváckých klubů za minulého režimu, nebo projekce v kině Ponrepo, které byly sondami do jiných kinematografií a námětů, než nabízela oficiální linie. Dnes už sice nevládně nějaká oficiální linie, ale komerce, a nekomerční filmy v distribuční síti nemají prostě šanci. Takže díky za všechna pozvání od ICP 3, která na www.www-kulturaok-eu.cz dostáváme.
Není to film k potěšení...
Není to příjemný film. Není to ani strhující film. A není to ani jeden film. Spíš se dá říci, že je to film bez příkras a šminek, film deroucí nitro i duši a film, který na povrchu skoro až uhoupává a pod povrchem mrazí a děsí. Nemyslím si, že by se film mohl stát něčím víc, než se stal. Je a zůstal sondou a výpovědí o něčem, co k nám do české kotliny občas probleskne z nějaké zprávy či reportáže, ale my o tom nepřemýšlíme, protože se nás to netýká.
Tenhle film nás donutí nahlédnout dál a hloub.
A zvědět.
A zírat.
Trpíme, smějeme se absurditě, trneme, co bude a nevěříme vlastním očím a smyslům, když se to celé rozuzlí.
Těžký a náročný film, ale potřebný a poučný. A nejednotný. Záměrně.
První část je jiná než druhá a třetí to celé spojuje. Judaistická tématika je vždy čímsi mysteriózní, tajemná, niterná a smutná. I její humor je smutný. Asi to k tomuto národu patří. Ne, že by si to přáli, ale patří. Od nepaměti po dnes. Oni s tím žijí. Oni v tom žijí. A my jim nerozumíme. A neporozumíme.
Jejich život a zejména ten v bojujícím Izraeli je a musí být z našeho pohledu divný. Jsou už zvyklí. My na to hledíme v šoku. Nemyslím si, že film byl vyroben jen interně pro Izrael. Na to byl až moc kontroverzní. Myslím, si, že film byl vyroben pro svět kolem, aby nám ukázal, jistě ne jedinou, ale ve své podstatě určitě základní realitu tohoto bojujícího státu. Je na nás jak moc ji pochopíme a jak moc nás osloví. Ne každý na tem film půjde, ale každý by ho vidět měl. A všechny tři části, na které se zcela otevřeně a záměrně rozpadá.
Část první…
Malý vhled do izraelské rodiny, kterou potrefí ´bingo´ v ruletě smrti. Smrt syna na bojišti. Nebo ne? A o tom to je. Celou první část jsou rodiče syna zmítáni v nejistotě. Padl?! Nepadl?! Stačí se jen vžít a je vám děsně. A když už jste na projekci, tak je to udělané tak, že se zmítáte s nimi. Chtě, nechtě. Je to totiž izraelská realita. Vidíme, že systém s tím počítá, systém je na to připraven, systém je relativně chápající, ale stejně to vyznívá necitlivě, neboť je to pro systém rutina. Denní rutina. A pro rodiče? I oni mají zkušenosti, už se tak děje po víc generací. Ale radost z toho, že to dnes nebyl ten náš syn, ale jiný, je drsná. A logická a přirozená. Ale střídá ji pochybnost a mlčení systému. Tak byl to ten náš, nebo ne? To už systém neřeší. Sorry. Systém musí běžet. Válka trvá. A jestli opravdu padl ten nebo onen, není pro systém v zásadě podstatné. Válka trvá a nastoupit musí další. V zájmu všech. A frčka už padlému nic neřeší.
Část druhá…
Ztracená varta. Totální vopruz. Nic se neděje, nuda v poušti. Primitivizmus a absurdita hodná našeho Kafky… Smějeme se. Je to absurdní komedie. Průnik normálního mládí, které má své zájmy a plány a povinně musí šaškovat v bahně, plechové boudě, otvírat bránu velbloudovi, který si tu nesmyslně bloumá a občas projíždějícímu autu. Jenže. My, diváci po tom prvním nejasnu, krom toho, že bychom se rádi klidně smáli, a bylo by čemu, my trneme.
Kdy se to stane? Jak se to stane? A stane se to vůbec?
Pozornost vojáčků ochabuje, ale nervy mají napnuté. Riziko je všude. A ve všem. Skutečné i jen tušené i domyšlené. A člověk má přece pud sebezáchovy a nemá-li jistotu, ovládá ho strach. Strach tutlaný legráckami a nejistota zakrývaná blbnutím.To dělá a udělá své. Ale jak se vzápětí ukazuje, tak i s tím ten systém počítá. I to umí vyřešit. Systém si poradí. Systém si s tím umí poradit. Systém se zhroutit nesmí a nějaké detaily (!?!) jsou pro něj opravdu jenom detaily.
Systém na to má svůj systém.
A lidé? Tušící či nic netušící, ti už pro systém nejsou podstatní. Systém jim dá najevo, že systém trvá a trvat hodlá a bude. S nimi i bez nich. Musí. A oni ať si poradí se sebou samými - sami.
Část třetí…
Je krátká, pro diváka zprvu nepochopitelná, pak se rozjasňuje a pak - pak už je jasná.
Foxtrot.
Tanec, který v jádru znamená, že tanečník se pohybuje z téhož místa vpřed, pak do strany, pak zpět, a pak zase uhne a je tam, kde byl. A může se to tak opakovat, dokud to ten tanečník vydrží. Ale vydrží? Systém počítá s tím, že vydrží. Za jakou cenu, to systém už neřeší. A dokud se nevyřeší to, proč je systém takový jaký je, tak ani řešit nebude. Tančí se dál…
Proč film vidět?
Chce to odvahu, ale stojí to nakonec zato. Sonda do mýtu o uvědomělosti tohoto národa, sonda do jeho systému, sonda do realit dne, které žádná cestovka nepředvede a žádný turista nepozná. Sonda do neřešitelnosti situace, ve které Izrael je. A do toho, jak se s tím vypořádává navenek a jak se stím vypořádává každý z jedinců tohoto národa. Není divu, že se film státní správě, systému, nelíbil.
Že je kontroverzní.
Ale je ku cti toho systému, že film nevznikal někde v exilu, že nevznikal ani kdesi v undergoundu. Vznikal normálně a vedou se o něm diskuze. Bouřlivé a pochopitelné. Ale vedou, a hlavy tam za něj nepadají. I takové filmy jsou totiž potřeba, a to náročný divák ocení. A povrchní divák? Ten na to prostě nejde.
Závěrečné slovo má samozřejmě distributor:
Jonathan Feldman hlídá spolu s třemi mladíky opuštěný checkpoint kdesi v poušti na severu Izraele. Od četby komiksů a poslechu starého rádia je občas vyruší projíždějící automobil či velbloud, který po cestě prochází sem a tam. Mladé vojáky vytrhne z nudy až nečekaná událost s fatálními následky. Jonathanovi rodiče se mezitím v Tel-Avivu snaží vyrovnat s tragickou zprávou a zjistit, co se vlastně v poušti odehrává. Snímek Foxtrot zprostředkovává surreálnou armádní zkušenost mladých vojáků a zabývá se tématy viny, ztráty a traumat, která se v izraelské společnosti přenášejí z generace na generaci. Vše originálně vypravěčským způsobem, jenž je prostoupen citem pro krásu, absurditou a jemným humorem. Díky protiválečnému vyznění vzbudil snímek ve své rodné zemi silné kontroverze. (Aerofilms)
Titul: Foxtrot
Země produkce: Izrael / Německo / Francie / Švýcarsko 2017
Režie a scénář: Samuel Maoz
Producenti: Viola Fügen, Cédomir Kolar, Eitan Mansuri, Michel Merkt
Kamera: Giora Bejach
Hudba: Amit Poznansky
Hrají: Lior Ashkenazi, Sarah Adler, Yonaton Shiray, Yehuda Almagor, Shira Haas, Irit Kaplan, Firas Nassar, Karin Ugowski, Noam Lugasy, Mussa Zhalka
Střih: Arik Leibovitch
Scénografie: Arad Sawat
Žánr: drama,
Stopáž: 113 minut
Premiéra: 2018
Ocenění:
European Film Awards, 2018 - Samuel Maoz (Nejlepší režie)
a Venezia IFF 2017 - Samuel Maoz (Stříbrný lev - Velká cena poroty)
Hodnocení: 69 %
Richard Koníček
Foto: internet
trailer:
https://www.youtube.com/watch?v=mZLBU3hgZhg