Fotograf/Dámy, radím vám ke klidu aneb nepodepisujme již nic bezhlavě!

07.01.2015 10:55

Jan Saudek je postava zcela se vymykající stereotypu umělců tak, jak je známe. Pro minulý režim zcela nesmyslně neakceptovatelný – fotil nahotiny – no a co?! Avšak ve světě byl Jan Saudek byl považován za fotografickou osobnost, řazenou po bok největších současných fotografů. Osobně si vzpomínáme, jak jsme před rokem 1989 jako zázrakem dostali devizový příslib, abychom navštívili západní Berlín. Všude na každém rohu, v každé trafice či prodejně reprodukcí fotografií jsme zakopávali o Saudkovy fotografie i plakáty, jež byly umístěny  mezi fotografiemi od renomovaných fotografů jako jsou Henri Cartier-Bresson, Helmut Newton, László Moholy-Nagy, Man Ray, Annie Leibovitz, Rankin či Nick Knight a další. Náš Jan Saudek se tam nejen neztratil, ale byl dokonce k nepřehlédnutí. Potvrdilo nám to to, co jsme cítili už dávno, že Jan Saudek je světový fotograf.

 

 

Film Fotograf

Když nás tedy po Vánocích dne 6. 1. 2015 pozvala Jana Šafářová z AQS a.s. - kino divize Bioscop na novinářskou projekci nového a už hezky dlouho avizovaného filmu Fotograf, jež je dílem  režisérky Ireny Pavláskové,  nebylo co řešit. A navíc k tomu přispěl i fakt, že po skončení filmu měla následovat tisková konference za účasti hlavních představitelů a tvůrců filmu. Akreditovali jsme se obratem.

 

Titul filmu je prostý a do světa snadno přeložitelný a slogan filmu, častá a nutná věta pana Saudka, „Dámy, radím vám ke klidu…!“ mnohé naznačuje.  Stejně jako fakt, že scénář filmu vznikl ve spolupráci Jana Saudka osobně s režisérkou Irenou Pavláskovou. Démonický excentrik a erotoman a subtilní něžná dáma, režisérská jitřenka naší moderní a dosti bědné kinematografie. Ta kombinace může být vražedná, nebo naopak nesmírně osvěžující. Prozradíme předem, byla osvěžující. Zvolený slogan tedy reflektuje to, co je pro Jana Saudka klíčové a život určující.  Ženy. Tělem a zpravidla i duší značně všeobjímající a ulítlé. Kypré, nezapomenutelné, divné a lidské. Zemitě a žensky. Ženy všech společenských vrstev a duševních úrovní. Charizmatiská osobnost Jana Saudka je všechny fascinovala.

 

Vzpomínám, jak kdysi, dávno, v dobách, kdy nemohl veřejně publikovat své fotky, letělo Prahou mezi všemi typy žen a dívek jedno veliké přání, jít k Saudkovi, zazvonit tam a dát se od něj fotit. I ty, které se jinak styděly jít na nudapláž, i ty, které stály za katedrou nebo na řečnickém pultíku nějaké té dobově koloritní schůze. A každá v podtextu „fotit“ slyšela nevyřčené erotično a bylo tam i doufání v „nejen focení“. Jan Saudek byl vlastně také underground. Akorát v jiných dimenzích.

 

Samozřejmě, že volná tvorba a volná láska páně Janova vedla k nevraživosti, půtkám oněch návštěvnic jeho svébytného ateliéru a on je přesto zpravidla dokázal stmelit ke kolektivnímu souznění na jednom společném lajntuchu. Inu osobnost. A větu, která se stala sloganem filmu, musel používat často, a tak to fungovalo.

 

Jak to ostatně shrnul oficiální text distribuce:

„… ty, které pózovaly před objektivem jeho fotoaparátu, nezřídka postavy až pitoreskní, či ty, jež ho obklopovaly v soukromí. Dcery, manželky, milenky, sexuální přítelkyně, intelektuální obdivovatelky. Jedny nezištně milující a oddané, jiné podváděné a zhrzené, další sdílející s rozkoší jeho bouřlivý život. Ale i takové, které s proslulým umělcem toužily spojit svou budoucnost, posedlé touhou zkrotit jeho svobodomyslnost, sdílet s ním jeho majetek, talent i geny. Exempláře všech těchto ženských typů jsou pikantním kořením mimořádného filmu, který je příjemně hořkou komedií s erotickými prvky.“

A o tom to je…starý prase a mladá svině

Film není životopisný. Film je zaměřen na jeden několik let trvající příběh ´volně inspirovaný´ smutně známým osudem stárnoucího multiumělce, někoho, koho lze bez výhrad považovat za labužníka života, poživačného erotika, zkušenostmi zmoudřelého filozofa, svérázného poetika a hlavně antiměšťáka. Ten jeho příběh známe z tisku. Pro dnešní dobu, kdy se jako mouchy na lejno slétávají na úspěšné a bohaté lidi, jsou moderní a módní zlatokopky. Ty, které všemi způsoby chladně a bezostyšně pak parazitují na této osobnosti, aby ji připravily o všechno včetně rozumu. Pracují na nich jako larvy lumíků, které napadnou kořist a vysají ji zaživa zevnitř. Pak slupku odhodí a jdou dál…

 

Kdesi jsem slyšel, že zlatokopky jsou jen jinak nazvané kurvy. Nemohu s tím souhlasit. Kurvy se živí tělem jak umí, ale jinak jsou to slušné holky, jak zaznělo i ve filmu. Zlatokopky ne. To jsou harpyje. A o jedné je i film Fotograf.

 

Umění bez talentu ani umění průměrné dnes už nikoho nesere…

Postavu Jana Saudka zahrál samorostlý herec Karel Roden. Blonďák a vysoký urostlý muž. To za třetí. Zjevný – či alespoň zaškatulkovaný introvert. To za druhé.  A vynikající herec, to především. Je dobře, že Irena Pavlásková zvolila právě Karla Rodena. Vyvarovala se takových trapností, jako když Klému musel na věky hrát Bohuš Pastorek, Zápotondu zase Adol Filip a DolfihoHitlera Fritz Dietz. Měli smůlu, byli těm postavám podobni. Roden je prostě "jen" postava, která hraje jinou postavu – vzhledem od něj navíc odosobnělou – čímž vzniká prostor pro odstup. Odhled. Nadhled. A že je Roden introvert? Kdo ví?! Jak zdůraznila i paní režisérka, v každém z nás je skryto i to druhé. V introvertovi extrovert a v extrovertovi introvert. Tak proč ne? A navíc, Saudek není odlidštěné tvůrčí monstrum, ale strašně zranitelný, a svým způsobem odpozemštělý člověk. Ale to je skryto pod tou jeho extrovertností jako druhý plán. Takže Roden byl na místě.

Jeho partnerkou, zlatokopkou, zůstaňme u toho pojmu, je další, také zcela nepodobná, ale přece jen čitelná postava. Roli Libušky dostala Máša Málková. Na rozdíl od Rodena téměř neznámá. I to bylo dobře. Jako chudičká a neznámá se totiž zjevila, aby pak jako bohatá a známá na konci filmu triumfovala. Tedy podle ní. A v jejích chladně pragmatických očích. Ve skutečnosti Saudka nezničila. Jen – možná – trochu zpozorněla. Vše, co dělala – jak tvrdila, pro něj – dělala systematicky pro sebe. A od počátku. A na to, tedy alespoň na to, už snad Mistr bude napříště opatrnější. Film v tom směru i cosi naznačuje. Akorát, že už je tak říkajíc pozdě. I když při vitalitě Saudka to možná bylo tak akorát včas a ne pozdě…

I další postavy jsou dobře zvoleny. Včetně maminkovské Vendelínky Mariky Procházkové. Ta už si podobné šarže odehrála, ale její (ne-)podobnost s Mistrovou současnou ženou a opatrovnicí byla trefná. Hodně exaltovanou roli si tu zahrála i Zuzana Vejvodová, známá všem divákům z nováckého seriálu Ulice, která si ve filmu užila (tak i tak) roli nešťastné postavy Kláry. Zajímavé bylo nesporně obsazení i dalších hlavních rolí, ku prospěchu věci, více méně neokoukanými tvářemi. Hurá! V současné filmové produkci tohoto státu to už totiž vypadalo, že máme asi tak deset herců a hereček, kteří musí uhrát všechny ty tristní pokusy o film.

 

Zpestřením je obsazení reálných okrajových, ale rozhodně ne zbytečných (opravdu není malých rolí) postav reálnými postavami, které tu hrají sami sebe. Dominuje jim ale nesporně věčně ježatý Jan Rejžek. Stačily mu k tomu prakticky jen dvě sekvence a v nich dvě věty (z nichž jednu jsme použili právě v našem mezititulku). A jak jim, panečku, posunul děj o kus dál!

 

Úvodní slovo scenáristky a režisérky Ireny Pavláskové

 

Zde si dovolíme opět citaci z tiskových materiálů:

Jana jsem poznala jako člověka nesmírně citlivého, vnitřně bohatého a moudrého a trochu jiného, než jak se prezentuje před veřejností A ten jeho způsob, kterým vystupuje před lidmi, je určitá sebeobrana před světem. Líbilo se mi spojit ty dvě polohy umělce, který má velmi zajímavý život, prožil si své, prošel dvěma totalitami, nacistickou a komunistickou, a přesto zůstal vždycky svůj, nezaprodal se.  Zůstal věrný tomu, co jemu se líbí, a dokázal tím oslovit celý svět. Příběh je okořeněn humorem, neboť náš hrdina je smyslem pro humor vrchovatě obdařen. Film poodkrývá tajemství Janovy tvorby, ponořuje se do bizarního a sugestivního světa žen, které ho obklopují.“

 

A tři citace Jana Saudka, první dvě z tiskových materiálů, třetí z jeho vstupu na tiskové konferenci.

 

  •  „Irula (paní režisérka, poznámka autorů) je komplikovaná bytost, intelektuálka. Já zase primitiv – tohle jde dobře dohromady. Osobně si ale myslím, že v mém životě se nic zvláštního nestalo – ona to ale vidí jinak. Ten film je příběh takového života jednoho chlapa, jak to vidí ženská. Jistě, ve filmu je to posun trochu jinam. Bylo to roztomilé se s Iren znovu po mnoha letech potkat. My jsme dost spřízněni, bohužel, ne fyzicky.“

 

  • „Pan Roden je velký herec – mnohokrát jsem byl ohromen, jak vystihl ty mé úzkosti a tápání. On, v osobním životě suverén, zahrál mistrně roli rozervaného, na povrch cynického chlapa, ale plachého a fanfarónského. Vůbec nezáleží, že vypadá neskonale líp než já – on hrál duši, ne povrch. Karel mě překvapil svým náhledem a smýšlením o roli, kterou hraje.“

 

  • „Film se jmenuje geniálně a výstižně. Je to srozumitelné, je to pravda a vymyslela to Irenka. Já o tom dlouho přemýšlel a můj návrh byl, aby se film jmenoval „Starý prase a mladá svině“. To by, myslím, také vystihovalo, o co tam jde. A ještě by to víc přitahovalo diváky. Ale neprošlo to. A já to beru.  

 

Závěrem už bez citací, podle www.www-kulturaok-eu.cz

 

Po dlouhé době vznikl vynikající lidský film o osobnosti, která je tak silná, že to vše ustála a překonala. Ten, kdo ví, jak to všechno je, může říci, že se nic nového nedozvěděl, ale ten, kdo neví přesně, nebo dokonce netuší, bude tak říkajíc v obraze. Film je správně odosobněn, od konkrétního Saudka jako takového, i když to zcela samozřejmě nikdy úplně nejde. A proč také. Žel, takových příběhů je totiž nepočítaně. Pánové si naběhli tu z furiantství, tu z blbosti, tu z naivity, ale vždy je to tak jako ve filmu. Stačí sledovat bulvární rubriky. To není dobrý obraz doby. Ale pravdivý. A to, že Jan Saudek nevěří ve spravedlnost, jak kategoricky prohlásil, je dost otřesné v té dnešní, tak zvaně, posttotalitní demokratické době. A také pravdivé. A není sám. U něj je to celé ale vyhrocenější tím, že se jedná o národní kulturní dědictví, které je takto znehodnoceno a možná – nedej bůh – i ztraceno. A to je zlé. Moc zlé.

 

Doporučujeme...

Jděte na ten film. Jděte. Pobavíte se, poučíte, a jak říkal kdysi Jiří Grossmann na jevišti mladinké štíhlé Milušce Voborníkové, která se mimo vzrušující hlas, vyznačovala také neskutečně dlouhýma nožkama a neskutečně kratinkou miniminisukénkou: „Miluško, takhle si sedni, aby si divák nemrava přišel na své.“ Bylo to milé a bylo na úrovni. Dnes je doba trochu jiná a Saudek není Grossmann, ale ve filmu Ireny Pavláskové si i ten divák nemrava přijde na své. I když v jiné váhové a proporcionální kategorii, než byla ona zmíněná Miluška. A stejně tak, jako tehdy se ani dnes neurazí. Jan Saudek prostě ukecá každou, i tu nejtlustší,  a soudný divák mu to žere. „Muž není  totiž, jak řekl Karel Roden ve své hlavní roli, pes a  kosti nežere“.

 

Titul: Fotograf

Premiéra: 8. 1. 2015

Produkce:  Česká republika

Režie: Irena Pavlásková

Scenář: Irena Pavlásková a  Jan Saudek

Kamera: David Ployhar

Střih: Alois Fišárek

Hudba:Jiří Chlumecký

Architekt: Petr Pištěk

Zvuk: Jiří Klenka

Kostýmy: Jaroslava Pecharová

Ved. produkce: Kristýna Drozdová

Dramaturgie: Jaroslav Sedláček (ČT), Jiří Blažek

Hrají:

Karel Roden ..... Jan [51]   

Máša Málková ..... Líba [30]   

Vilma Cibulková ..... Věra [50]   

Václav Neužil ..... Marek [34]   

Marika Procházková ..... Vendelína [39]   

Zuzana Vejvodová ..... Klára [33]   

Patrik Děrgel ..... Badarel [24]   

Jenovéfa Boková ..... Anička [21]   

Jitka Sedláčková ..... Alice [52]   

Lukáš Jůza ..... lékař [34]   

 

Formát: 1:1.85, 2D digital

Žánr: tragikomedie 

Stopáž: 133 minut

Přístupnost: nevhodný do 15 let

www.bioscop.cz

www.magicbox.cz

www.filmfotograf.cz

 

Irena Pavlásková – režie a spoluautorka scénáře

  • filmová režisérka, scenáristka a producentka. Absolventka FAMU v Praze
  •  již její studentské filmy vyhrály řadu cen
  • její celovečerní filmy  získaly řadu prestižních mezinárodních ocenění na největších festivalech světa
  • točila také dokumentární filmy, televizní příběhy, reklamy a hudební klipy

 

Filmografie Ireny Pavláskové:

ČAS SLUHŮ - celovečerní hraný autorský film scénář a režie (1989)

CORPUS DELICTI – celovečerní hraný autorský film – scénář a režie (1991)

1986 až 2009  - televizní povídky a skeče (např. Nevěra podle G. Gorina)

řada dokumentárních filmů, reklam, hudebních klipů

cyklus GEN:   Jan Saudek, Věra Chytilová, Jiřina Jirásková, Jefim Fištejn,    

Roman Šeberle, Hokejové legendy, cyklus Táta jako máma

NESMLUVENÁ SETKÁNÍ - Televizní film podle bratří Strugackých (1995)

ČAS DLUHŮ - celovečerní hraný autorský film  - scénář, režie a producent (1998)

MUŽ, KTERÉHO CHTĚJÍ -  televizní příběh podle scénáře Olgy Dabrowské (2004)

BESTIÁŘ -   celovečerní hraný film  - scénář a režie (2007)

ZEMSKÝ RÁJ TO NAPOHLED - celovečerní hraný film  - scénář a režie (2009)

BLUDIČKY – třídílný cyklus televizních filmů (2010)

 

Karel Roden  (Jan)

  • (nar. 18. 5. 1962, České Budějovice) patří k nejrespektovanějším českým hercům své generace
  • po absolvování DAMU hrál v několika divadlech (DISK, Divadlo na Vinohradech, ústecké Činoherní studio, Národní divadlo, Divadlo v Dlouhé, Labyrint)
  • momentálně ho můžeme vidět například na pražské divadelní scéně Studio DVA
  • účinkoval v desítkách filmů tuzemské i zahraniční produkce

Filmografie (výběr):

Fotograf (2015), Krásno (2014), Čtyři slunce (2012), Alois Nebel (2011), Lidice (2011), Habermannův mlýn (2010), Hlídač č. 47 (2008), Bestiář (2007), Sklapni a zastřel mě (2005), Vaterland – Lovecký deník (2004), 15 minut (2001), Oběti a vrazi (2000), Kuře melancholik (1999), Čas dluhů (1998), Král Ubu (1996), Don Gio (1992),  Corpus delicti (1991), Čas sluhů (1989)

 

Máša Málková (Líba)

vystudovala pražskou konzervatoř

  • už v průběhu studia hostovala a posléze byla v angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích
  • účinkovala na scénách řady pražských divadel (Divadlo na Vinohradech, divadlo Viola, divadlo Na Prádle, A Studio Rubín, Divadlo v Řeznické, Divadlo pod Palmovkou, divadlo bez Zábradlí, divadlo Palace, Komorní Činohra, Městská divadla pražská, která jsou v současné době její domovskou scénou
  • byla dlouholetou moderátorkou televizního magazínu České televize o počítačových hrách Game Page

 

Filmografie (výběr)

Fotograf (2015), Donšajni (2013), Aplaus (TV, 2012), O rodičích a dětech (2007), Obsluhoval jsem anglického krále (2006)

 

Jan Saudek

  • narozen 13. května 1935 v Praze
  • fotograf, věnuje se zejména ateliérové fotografii s typickým a nezaměnitelným rukopisem. Nejčastějším předmětem jeho fotografií je žena, ženské tělo a motivy vztahu ženy a muže
  • v počátcích se zabýval i tematikou dětství a vztahu mezi dospělými a dětmi
  • od roku 1977 fotografie koloruje
  • je dobře znám i ve světě a získal řadu ocenění, mimo jiné se stal rytířem Řádu čestné legie
  • je bratrem (dvojčetem) výtvarníka Karla Saudka

Roku 1939 začíná v Evropě II.  sv. válka, kdy jako malé děti byly svědky německé okupace hlavního města. Na konci druhé světové války se kvůli svému polovičnímu židovskému původu dostali i s bratrem Karlem do koncentračního tábora ve Slezsku pro tzv. míšence. Otec Gustav, který žil ve smíšeném manželství, strávil tři měsíce v ghettu Terezín.

  • Jan vystudoval grafickou školu v Praze a od roku 1950 pracoval jako produkční fotograf v tiskárnách a poté začal kreslit, a když dostal svůj první fotoaparát Kodak Beau Brownie, i fotografovat
  • 1954 až 1956 absolvoval povinnou vojenskou službu
  • 1958 se oženil s Marií a měl s ní dvě děti - Samuela a Davida
  • 1959 začal používat středoformátový fotoaparát Flexaret 6×6
  • na konci 60. let odletěl do Ameriky, kde se seznámil s Hughem Edwardem, šéfem oddělení fotografie v Institutu umění v Chicagu
  • jeho první vlastní výstava se uskutečnila v University ofIndiana v Bloomingtonu
  • 1970 se se svou ženou Marií rozvedl
  • o dva roky později se objevila „z“, která se stala typickým prvkem jeho tvorby
  • pracoval s nejrůznějšími umělci z celého světa
  • vystavoval v muzeu moderního umění v Paříži a vyšla jeho první monografie Svět Jana Saudka
  • stal se členem Spolku českých malířů a pořádá mnoho výstav.
  • 1990 získal francouzský umělecký Řád umění a literatury
  • francouzský režisér Jerome de Missolz o něm natočil film Jan Saudek – český fotograf
  • v jeho životě měla důležité místo jeho dlouholetá přítelkyně a zároveň manažerka Sára Saudková, která přijala jeho jméno, i když nebyli oddáni…

 

 

Hodnocení: 99, 9 %

Richard Koníček

Foto: © Ing. Olga Koníčková, Bioscop