Filip Horyna: Boží srst/God´s Fur aneb boží světlo zde zatím nechybí…
Nau Gallery - Praha
17. 3. – 25. 5. 2018
Na vernisáži nové výstavy Boží srst, která se konala v prostoru žižkovské Nau Gallery, která se ve své dramaturgii profiluje mnohem kreativněji než doposud, jsme zhlédli výstavu olejů na plátně, jež jsou dílem Filipa Horyny. V zšeřelém přítmí byla expozice obrazů doplněna o nevšední autorskou instalaci, o živou světelnou okenní iluminaci, která, když pražské jaro opět zašlo za hory, nás velmi zahřála. Autor obrazů, Filip Horyna, byl osobně přítomen na zahájení.
Malby všedních témat současného života.
Malby jako změkčovadla neosobní reality ruční prací.
Popisem a výběrem se dělím o všechno, co mi uvízlo v paměti tak,
aby se to v jemnější duševní formě dalo strávit.
Instalace jako soukromý zšeřelý prostor, kde probíhá trávení boží srsti.
Filip Horyna
Nám na www.www-kulturaok-eu.cz to nedalo,
a zapsali jsme vskutku vynikající filozofickou úvahu o úloze paměti ve světě,
jež je textem kurátora Jaroslava Grodla, prosím, užijme si ji…
„V našem jazyce byl prý výraz svět odvozen od slova světlo.
Svět je tedy cosi, co je zjevené, objasněné, přítomné, prozářené,
co se díky světelnému proudu navzájem zrcadlí až do výsledné jednoty.
Svět vplývá do našeho vědomí
na podkladě
našich smyslů značným dílem díky světlo - citlivé sítnici.
Zjevné, zdá se, zakládá i naši veškerou možnou metafyziku,
kterou nedovedeme hledat jinde než zde, ze zřídla bytí v přítomnosti,
a destilovat ji z tajemných vztahů mezi jevy.
Vysloveným opakem světla by pak nebyl termín tmy,
nýbrž úplná absence světla – světa,
tedy obtížně představitelné prázdno nepřítomného, také bezčasí alias věčnost,
neboť svět je živý, plný pohybu, děje se.
Možná by však velmi blízko skutečnému opaku světla
- té nicotě -
mohla být paměť bez vstupních dat,
jakkoliv je to nesmyslné, když je vázána na živého tvora,
nicméně uvažujme, jakou je paměť zvláštní dutinou.
Může připomínat dokonce černou díru - pohlcující události, jevy, veškerou hmotu,
stanuvší na jejím prahu.
Je selektivní, křivící a vyvolat z ní zpět do světa můžeme
nanejvýš znaky původních klastrů, ochablé, nehmotné.
Ostatně i paměť, zásobená impulsy, se nakonec podobá onomu,
ne zcela dokonalému opozitu světla, totiž tmě.
Obě (paměť i tma) ohlodávají bohatou diverzitu do podoby torza,
zakrytého splývavou mlhou.
Chabá paměť je blíže temnotě noci,
Zdatná paměť blíže pouhému nedostatku světla - stínu,
přesto může paměť svět zpodstatnit, když podává jeho jinou tvář.
Zůstává však bolestnou daností nemožnost úplného prolnutí světla a paměti do jedné množiny.
V duchu nadhozené poetiky lze doplnit,
že ochabnutí kolektivní paměti
může v důsledku odpovídat temnějším historickým obdobím
- krajinám soumraku, nebo dokonce krajinám v čase tmy.
Nicméně kdosi dokázal v protektorátní tmě popatřit přízrak nahé existence.
Nočního chodce, fantomatický stín;
hvězdy tonoucí v inkoustových mracích,
hvězdy připíchnuté anténami;
souhvězdí jako neuronové spojnice;
biografy, promítající schizofrenní sny;
na obzoru přeludné platónské těleso – libeňský plynojem – duše města,
duše stroji stvořené bytosti.
Ve zpětné perspektivě i přes svou tísnivost ustálený obraz!
Ale jak se přeformátoval do dnešních dnů?
Co lze rozpoznat na pozadí současného stmívání,
když ´sídliště nám zpoza dálnic na hvězdy svítí´?,
ptá se z křižovatky Anděl, ze svého axis mundi, malíř Filip Horyna.
Z bublajícího kotle světelného smogu stoupá
narkotická vůně ingrediencí téhle instantní
šlichty –
multikin, obchodních center, hypoték, padlých existencí,
novodobé oligarchie –
šlichty ,
pikantně kořeněné zářícími čísly jackpotů i proudy bajtů kyberválky.
Tvoří lidské příběhy, byť vždy jedinečné, ve spotřebním rámci šílený fraktál?
„…igelit, letěl nad parkovištěm, byl vysoko…
a jeho vír ho vynes výš,
než normálně vidíš jeřáb anebo věžák… Lidl, Mainl, Tesco,
a to je všecko… na mapě města je to centimetr,
já z toho kilometru znám už každej metr…“
Filip Horyna (* 1985) má smysl pro symptomy,
pro mnohdy až pábitelské projevy obecnějších časoprostorových konstelací,
nelne ovšem k didaktice kritického komentáře,
nýbrž na výstavě s názvem Boží srst promlouvá prostě syrovými otisk,
zjevenými na podkladě zšeřelé matrice dění.
(text: Jaroslav Grodl)
Kurátor výstavy: Jaroslav Grodl
Filip Horyna (* 1984)
- 2006 – 2012: studium - Akademie výtvarných umění v Praze, atelier Jiřího Sopka
- 2011: studium - Akademie der Bildenden Künste München
- 2010: studium - Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér Vladimíra Kokolii
Samostatné výstavy
2014 Svěrák, Nau Gallery, Praha
2013 Malby z hlavy, Galerie ABF, Praha
2012 Drobné malby, NoD Mini, Praha
2012 Kresby, kavárna Jarda Mayer, Praha
2010 Pod lipami, kavárna Pod lipami, Praha
Ocenění
- 2012 cena atelieru Jiřího Sopka
130 00 Praha 3 - Žižkov
Kubelíkova 22
Máme otevřeno: út - so / 13.00 - 18.00 hodin
V rámci akce Berlínský Model 2018
máme výjimečně otevřeno
v sobotu 17. 3. 2018 od 13.00 - 20.00 hodin!
Vstup: volný
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
https://www.naugallery.cz
https://www.facebook.com/Naugallery/
www.naugallery.cz/artist/filip-horyna/