Filip Černý: ´Spíč´ aneb když v době internetu snad při rozhovorech nespíme?!! GalerieNoD
GalerieNoD
5. 12. 2013 - 5. 1. 2014
Na vernisáži 4. 12. 2013 jsme byli kurátorem Jiřím Machalickým seznámeni s novými pracemi Filipa Černého, který připravil pro výstavu v Galerii NoD sérii obrazů s námětem přednášek, proslovů a diskuzí. Obrazovou část výstavy doprovází zvuková instalace, která proslovy s nadsázkou připomíná nesrozumitelným smícháním a překrýváním několika řečí – spíčů (z angl. speech = proslov).
No, známe to všichni, mnohdy se sami přistihneme, že vůbec nevnímáme řeč ani těch blízkých…ať už jsou příčiny jakékoliv…vypneme se…dokonce víme o jedné malířce, která odmítla malovat svým figurám ústa...
- Filip Černý vychází ve svých velkoformátoých obrazech ze zamyšlení nad někdy přínosným, jindy zpochybnitelným smyslem proslovů a zajímá ho jejich vizuální stránka. Všímá si i prostředí, ve kterém probíhají, charakteru zvolených prostorů se všemi jejich charakteristickými znaky. Není pro něj vlastně ani tak důležité, kdo a o čem přednáší či diskutuje, ale poutá ho samotný fenomén hovorů, na které narážíme na každé televizní a rozhlasové stanici, na stránkách většiny novin a časopisů a samozřejmě i na internetu.
V sérii nazvané
´Spíč´
jde sice Filipovi Černému o vytvoření obrazů bez zvuku,
ale přitom v nich zvuk v podtextu hraje hlavní úlohu.
V každém z obrazů se téma poněkud proměňuje,
protože vycházejí z různých inspiračních zdrojů, c
ož také ovlivňuje jejich podobu.
Z některých vyzařuje napětí či naopak harmonie,
vycházející z charakteru a atmosféry proslovů.
Malíř také naznačuje,
že některé rozhovory mohou být zcela zbytečné či dokonce nesmyslné,
protože reportér klade povrchní otázky
a
nemusí vlastně o zpovídaném vůbec nic předem vědět.
Mnohé z proslovů, monologů i dialogů přinášených médii často skoro nevnímáme,
tvoří jen kulisu v prostoru,
ve kterém žijeme.
Na obrazech se objevují základní atributy oficiálních veřejných proslovů,
jako jsou
řečnické pulty,
mikrofony,
obleky,
kravaty,
květiny na stolcích či sklenice vody,
které samozřejmě prostředí výmluvně a působivě dokreslují.
- V některých obrazech tušíme určité společensky nebo politicky významné a známé osobnosti, ale zároveň jde Filipovi Černému o znejistění, a tím i zobecnění svých představ a úvah. Chce, aby projev, zastavený v čase a transformovaný do malby jako znovu načtená a abstrahovaná realita, vzbudil v divákovi intuitivní čtení mezi řádky. Tím mimo jiné nastiňuje, jak může být slovní vyjádření nesrozumitelné a jak je vůbec obtížné dorozumění mezi lidmi. A to právě v době, kdy máme takřka neomezené technické možnosti předávání informací.
Protipól k řadě obrazů tvoří samostatná zvuková instalace, oddělená v temnotě. Na obrazech jsou tedy ´spíkři´ bez hlasu, zatímco v instalaci naopak hlas bez obrazu. Prolínající se různé zvukové projevy působí nejednoznačně, zvuková instalace je převrácenou stranou vizuální části výstavy. Obrazy i interpretovaný zvuk vycházejí z konkrétních situací, ale dochází v nich k zobecnění. Umělcovo vyjádření je v zásadě intuitivní, má několik významových vrstev. Nenásilnou formou upozorňuje, co se kolem nás děje a zároveň nám dovoluje různé výklady podle vlastních zkušeností (podle tiskové zprávy).
www.nod.roxy.cz
Vstup: volný
Hodnocení: 90 %
Ing. Olga Koníčková
Foto: autorka
Galerie NoD jsme otevřeli v roce 2000 jako jeden z článků multikulturní koncepce
Experimentálního prostoru Roxy/NoD.
Určili jsme ji nejen klasickým výstavním prezentacím,
ale rovněž testování hraničních forem
vizuální komunikace a jejím fúzím s dalšími uměleckými oblastmi.
Jádrem programu jsou prezentace mladých českých umělců,
doplňované zahraničními hosty.
Kromě vlastních sálů využíváme
k jednorázovým akcím
i ostatní prostory EP Roxy/NoD.
Stejně tak jsou sály galerie
k dispozici pro krátkodobé projekty ostatních dramaturgií EP Roxy/NoD.
Vzhledem k umístění galerie ´mezi´ café NoD a
sálem pro divadelní,
hudební a přednáškovou činnost,
navštěvuje výstavy širší spektrum veřejnosti než u běžných galeriích.
Zakladatelem a prvním dramaturgem Galerie NoD byl umělec Krištof Kintera.