09.12.2013 15:36

GalerieNoD

5. 12. 2013 -  5. 1. 2014

 

Na vernisáži 4. 12. 2013 jsme byli kurátorem Jiřím Machalickým seznámeni s novými pracemi Filipa Černého, který připravil pro výstavu v Galerii NoD sérii obrazů s námětem přednášek, proslovů a diskuzí. Obrazovou část výstavy doprovází zvuková instalace, která proslovy s nadsázkou připomíná nesrozumitelným smícháním a překrýváním několika řečí – spíčů (z angl. speech = proslov). 

 

No, známe to všichni, mnohdy se sami přistihneme, že vůbec nevnímáme řeč ani těch blízkých…ať už jsou příčiny jakékoliv…vypneme se…dokonce víme o jedné malířce, která odmítla malovat svým figurám ústa...

 

• Filip Černý vychází ve svých velkoformátoých obrazech ze zamyšlení nad někdy přínosným, jindy zpochybnitelným smyslem proslovů a zajímá ho jejich vizuální stránka. Všímá si i prostředí, ve kterém probíhají, charakteru zvolených prostorů se všemi jejich charakteristickými znaky. Není pro něj vlastně ani tak důležité, kdo a o čem přednáší či diskutuje, ale poutá ho samotný fenomén hovorů, na které narážíme na každé televizní a rozhlasové stanici, na stránkách většiny novin a časopisů a samozřejmě i na internetu.

 

V sérii nazvané

´Spíč´

jde sice Filipovi Černému o vytvoření obrazů bez zvuku,

ale přitom v nich zvuk v podtextu hraje hlavní úlohu.

V každém z obrazů se téma poněkud proměňuje,

protože vycházejí z různých inspiračních zdrojů, c

ož také ovlivňuje jejich podobu.

Z některých vyzařuje napětí či naopak harmonie,

vycházející z charakteru a atmosféry proslovů.

Malíř také naznačuje,

že některé rozhovory mohou být zcela zbytečné či dokonce nesmyslné,

protože reportér klade povrchní otázky

a

nemusí vlastně o zpovídaném vůbec nic předem vědět.

Mnohé z proslovů, monologů i dialogů přinášených médii často skoro nevnímáme,

tvoří jen kulisu v prostoru,

ve kterém žijeme.

Na obrazech se objevují základní atributy oficiálních veřejných proslovů,

jako jsou

řečnické pulty,

mikrofony,

obleky,

kravaty,

květiny na stolcích či sklenice vody,

které samozřejmě prostředí výmluvně a působivě dokreslují.

• V některých obrazech tušíme určité společensky nebo politicky významné a známé osobnosti, ale zároveň jde Filipovi Černému o znejistění, a tím i zobecnění svých představ a úvah. Chce, aby projev, zastavený v čase a transformovaný do malby jako znovu načtená a abstrahovaná realita, vzbudil v divákovi intuitivní čtení mezi řádky. Tím mimo jiné nastiňuje, jak může být slovní vyjádření nesrozumitelné a jak je vůbec obtížné dorozumění mezi lidmi. A to právě v době, kdy máme takřka neomezené technické možnosti předávání informací.

 

Protipól k řadě obrazů tvoří samostatná zvuková instalace, oddělená v temnotě. Na obrazech jsou tedy ´spíkři´ bez hlasu, zatímco v instalaci naopak hlas bez obrazu. Prolínající se různé zvukové projevy působí nejednoznačně, zvuková instalace je převrácenou stranou vizuální části výstavy. Obrazy i interpretovaný zvuk vycházejí z konkrétních situací, ale dochází v nich k zobecnění. Umělcovo vyjádření je v zásadě intuitivní, má několik významových vrstev. Nenásilnou formou upozorňuje, co se kolem nás děje a zároveň nám dovoluje různé výklady podle vlastních zkušeností (podle tiskové zprávy).

 

www.nod.roxy.cz

Vstup: volný

 

Hodnocení: 90 %

Ing. Olga Koníčková

Foto: autorka

 

Galerie NoD jsme otevřeli v roce 2000 jako jeden z článků multikulturní koncepce

Experimentálního prostoru Roxy/NoD.

Určili jsme ji  nejen klasickým výstavním prezentacím,

ale rovněž testování hraničních forem

vizuální komunikace a jejím fúzím s dalšími uměleckými oblastmi.

Jádrem programu jsou prezentace mladých českých umělců,

doplňované zahraničními hosty.

Kromě vlastních sálů využíváme

k jednorázovým akcím

i ostatní prostory EP Roxy/NoD.

Stejně tak jsou sály galerie

k dispozici pro krátkodobé projekty ostatních dramaturgií EP Roxy/NoD.

Vzhledem k umístění galerie ´mezi´ café NoD a

sálem pro divadelní,

hudební a přednáškovou činnost,

navštěvuje výstavy širší spektrum veřejnosti než u běžných galeriích.

Zakladatelem a prvním dramaturgem Galerie NoD byl umělec Krištof Kintera.