Febiofest 2018: Neznámý voják aneb život je jen jeden a čest je důležitá, ale ta až na místě druhém …
Mezinárodní filmový festival Praha - Febiofest slaví 25 let!
Kdo holduje válečným epopejím, ten si jistě přijde na své. Kdo ty filmy nemusí, měl by se snad překonat, aby se ujistil o platnosti českého okřídleného úsloví, že válka je vůl. Je! Bylo a bude natočeno mnoho válečných filmů. Řadu jsme viděli asi každý. Americké i někdejší sovětské.
Ve své době se dokonce říkalo, že za každého padlého (uvádí se téměř 9 milionů vojáků...) za Velké vlastenecké války, hodlají v zemi, kde včera znamenalo zítra, natočit jeden válečný film…No… Pár jsme jich zhlédli dokonce i tuzemských, ale žádný z nás zatím asi neviděl žádný válečný film finské provenience. Zjevně to ve Finsku nepřehánějí a dobře činí. Méně je více. Ovšem na ten, co byl promítán na Febiofestu 2018, se prostě nedá zapomenout. Byl vynikající. Byl sice válečný, byl sice bez všech příkras, ale i ve svém výsledku byl protiválečný víc než který jiný. Drsný, ale ne samoúčelně a hlavně poučný. Nezasvěceným ozřejmil zdánlivé politicko-ideologické kotrmelce Finska v době těsně před 2. sv. válkou, v jejím průběhu a na jejím konci.
Dobrá volba
Febiofest 2018 nabídl divákům celou řadu sekcí. Jednou z nich byla sekce Světla severu.
Filmová ´Světla severu´ dnes září ve světové kinematografii
stále jasněji a různorodost žánrů je zjevná napříč skandinávskými i pobaltskými zeměmi.
Nad všemi ostatními tématy vyčnívá na severu důležitost rodiny.
Bylo to znát z celého výběru.
Od sousedské války, která jako lavina strhne celé islandské předměstí,
přes pohnuté drama otce a syna ze švédského venkova v 70. letech,
až po napínavý příběh o gamblingu z kodaňského podsvětí.
Sestry svištící na hraně zákona ve finské roadmovie,
hybridní filmy o hledání milovaných i
překvapivě surreálný nástin možností volby jedné matky
v nezvyklé gruzínsko-estonské koprodukci ´Říkal snad někdo dysfunkční?´
A do této sekce byl zařazen i finský válečný film Neznámý voják. Zvolili jsme z celé sekce právě tento film, protože o problematice – ne války, jako takové – ale o roli Finska v ní, se zajímáme delší čas a chtěli jsme si ověřit naše znalosti o této malé zemi na hranici Sovětského svazu a dočasně téměř zfašizované Evropy pod diktátem Německé říše. No, a navíc, nás zajímalo i to, jak se staví k válečnému filmu kinematografie takové prazvláštní země, jakou je Finsko. A uspokojily se oba naše záměry.
Jak pravil distributor
Na počátku 2. sv. války se Finsko rozhodlo uzavřít s nacisty dohodu, aby získalo zpět kontrolu nad svým územím, a to rok před tím násilně a po krutých a hrdinských bojích s nerovným nepřítelem, nad svým územím obsazeným Sovětským svazem.
Divák se tak s vojáky ocitne v lesních zákopech na frontě, kde čelí salvám sovětských tanků a propagandy – zatímco Finové jsou vyzbrojeni jen ručními zbraněmi. Komerčně nejúspěšnější finský film všech dob, velkolepý a výbušný, vysoce estetický a s dobrým srdcem stejně jako jeho pěšáci.
Dodejme, že…
…Sovětský svaz vedený Stalinem uchvacoval do svého loutkového svazu Sovětských republik a pod svoji absolutní nadvládu jednotlivé sousedící státy. Tu s větším odporem okupovaných, tu s menším. Když už uchvátil i pobaltské republiky, zaměřil se na Finsko.
To se ale urputně bránilo neskutečné přesile a technické převaze. Finsko-sovětská válka trvala ani ne rok a výsledkem byl fakt, že Sovětský svaz sice anektoval finskou příhraniční oblast Karelii, ale centrální Finsko, v podstatě takové jaké je známe dnes, zůstalo svobodným státem. Finům bylo jasné, že to ale není poslední slovo rudého souseda, a tak s povděkem kvitovalo začátek jiné války, války mezi Hitlerovým Německem a Stalinovým Sovětským svazem. Vidělo v tom šanci využít mocného Německa a osvobodit své před tím ztracené území.
A tak se přidalo k Němcům. Nikoli ideově, ale zcela pragmaticky. S cílem zastavit se na svých původních hranicích. Stalo se. Jenže Němci, jak známo, na Sověty nestačili, měli problémy a dokonce za čas začali ustupovat. Snažili se hledat pomoc u svých dočasných spojenců a Finsko bylo přece jedním z nich. Tím se ovšem Finové dostávali pod diktát německého velení a jejich strategie. A to se neslučovalo s původním cílem. Jenže sovětská vojska postupovala na všech frontách, a tak znovu zaútočila i na Finy na původních hranicích Karelie a znovu se tak vedla válka o finské území. A Finové ji opět nechtěli nechat Sovětům.
Bojovali tak sice fakticky na straně Němců, ale za své vlastní cíle a proti společnému nepříteli. Ubránili jenom svou vlast ale jenom před okupací a vojenskými útrapami války (Finsko nebylo nikdy nikým obsazeno a nikdy na jeho centrálním území neprobíhaly válečné operace), ale neubránili valnou část své Karelie. To byla cena za relativní mír v zázemí. I když to zprvu brali vojáci jako nesplněný úkol, jako porážku, čas ukázal, že to sice byla ztráta, ale z dlouhodobého hlediska to bylo vítězství téhle malé země nad oběma válčícími mocnostmi naráz.
A film?
Film sleduje partu – ne ani tak jednotku – ale spíše partu lidí různých názorů a povah, ale jednotného cíle. Oním Neznámým vojákem je zkušený veterán tzv. Zimní války se Sověty, který v houfu ostatních představuje zdravý rozum a zkušenost. Zprvu celkem pohodová cesta do osvobozované Karelie je jen předvěstí šílenství války při následné obraně znovuzískaného území, a hlavně pak při ústupových bojích zpět do centrálního Finska. Z bojů se stávají jatka. Z idejí zbývá již jen zoufalá snaha přežít. Z povah vzniká jeden celek. Z velitelů jsou zoufalci, kteří nevědí kudy kam (obrazně i doslova) a z vojáků štvanci, kteří mohou už spoléhat jen na svůj pud sebezáchovy.
Nic jiného se nedá dělat. Nevzdávají to, to ne, bojují, i když vědí, že se dostali do pasti, a že se nevrátí, pokud vůbec, rozhodně jako hrdinové. Hlavní roli má onen Neznámý voják. Odmítá vyznamenání, odmítá velící funkce a hlavně odmítá umřít, protože má rodinu. Zprvu ještě věří, že se zase vrátí na své Sověty zničené hospodářství, které má kdesi v Karelii a že nebude muset žít s rodinou v mentálním exilu v centrálním Finsku. Není to žádný superman amerického typu, není to ani bezduchý pseudohrdina z ruských válečných filmů, je to chlap, co se jen snaží přežít, odvést svůj poctivý díl boje za svou vlast a hlavně pomáhat všem, kdo o to stojí, aby přežili také.
Neznámý voják ví, že život je jen jeden a čest je důležitá, ale ta až na místě druhém …
Není to samozřejmě veselý film. Je to opravdu hodně syrový snímek a - kdo z nás, kdo tam nebyl, to můžeme posoudit... – ale hlavně děsně realistický film. Už trvalé záběry kamery přímo mezi vojáky, jak dokumenty od válečných zpravodajů. Přímo máte pocit, že jste mezi nimi, že na vás ten ruský tank opravdu jede a jestli mu kolega z jednotky nevloží (ručně!) včas minu pod pás, tak vás přejede a s vámi i vaše kamarády a pak Finsko a vaše rodiny doma v zázemí.A tak bojujete s nimi. Zoufale a v jádru marně.
Jak to dopadne, se nesluší naznačovat. To už se musí vidět. A prožít až do konce. Rozhodně si ale na www.www-kulturaok-eu.cz myslíme, že všechny superlativy a ceny, které na film Neznámý voják prší, jsou plně oprávněné. A že to s divákem zacloumá po všech stránkách, můžeme odpřisáhnout. A prolitá krev se pod plátnem zbytečně nevytírá, není prolévána samoúčelně a prvoplánově, ale jste ve válce a v té to jinak nejde. No, rozdýcháváte ten tah, co film má, i to stupňující se šílenství té války, cestou z kina ještě dlouho.
Titul: Neznámý voják / Unknown Soldier / Tuntematon sotilas
Země původu: Finsko, Belgie, Island
Rok výroby: 2017
Režisér: Aku Louhimies
Kamera: Mika Orasmaa
Střih: Ben Mercer
Hudba: Lasse Enersen
Kopie: CinemArt a.s.
Producent: Aku Louhimies, Mikko Tenhunen
Distributor: CinemArt a.s.
Scénář: Aku Louhimies, Jari Olavi Rantala
Hrají: Eero Aho, Aku Hirviniemi, Jussi Vatanen, Joonas Saartamo, Johannes Holopainen, Samuli Vauramo, Arttu Kapulainen, Paula Vesala
Stopáž: 135 minut
Původní znění: finsky
Titulky: české
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková, www.febiofest.cz
https://www.youtube.com/watch?v=yr4ds4C6M0s