Febiofest 2018: Euforie aneb vzdor názvu filmu to rozhodně žádná přehnaná radost nebyla
Mezinárodní filmový festival Praha - Febiofest slaví 25 let!
Srovnání názvu snímku, jenž se i v originále jmenuje Euforia s obrázky, trailerem i oficiální anotací nehraje. Představa o euforii totiž napovídá, že je to vrcholná radost. A výše uvedené zdroje nic podobného nenaznačily. A i vševědná Wikipedia to potvrdila:
„Euforie je lékařsky uznaný duševně/emoční stav definovaný jako subjektivní pocit velké (obvykle přehnané)
radosti, štěstí a tělesné či psychické pohody.
Technicky je to afekt;
termín je však často hovorově používán i k definování emoce
jako intenzivního stavu mimořádného štěstí,
kombinovaného s ohromným pocitem psychické pohody.
Slovo je řeckého původu.“
Znovu do (sekce) Central Parku
Již po několikáté jsme na Febiofestu volili film ze sekce Central Park. A výše naznačený antagonismus názvu a distribučních podkladů nám nedal, než, že jsme při výběru dalšího z filmů Febia zabrousili opět do Central Parku, do sekce, plné filmů určených všem divákům, jež mají zaujmout pravidelné návštěvníky festivalu, i ty, co na Febiofest zavítali poprvé.
Sekce nabízela 20 filmů: Souboj pohlaví, Berlínský syndrom, Hvězdy neumírají v Liverpoolu, Pět prstů pro Marseilles, Gangsterdam, Pobav mě, Tlumočník (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/tlumocnik-aneb-pribeh-o-necekanem-pratelstvi-ci-muz-ktery-se-nikdy-ani-neusmal),
Do větru (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/febiofest-2018-do-vetru-into-the-wind-aneb-jakou-podobu-ma-svoboda-jako-takova-a-jake-jsou-jeji-limity/), Poslední mise, Lola Pater, Slečna Paradis,
Matilda (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/matilda-mathilde-aneb-kdyz-vzdy-z-jejich-oci-odvaha-cisi/),
Nico, 1988 (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/nico-1988-aneb-kdyz-v-hlave-stale-duni-zvuk-porazky-ci-proc-cestu-k-synovi-zpet-nenalezame/), Na Chesilské pláži, Příslib úsvitu, Roman J. Israel, e.s.q., Teherán tabu, Krásný únik,
Okouzlení (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/febiofest-2018-okouzleni-aneb-cernobila-a-barevna-mystika/) a předmětnou Euforii.
Vše filmy, jež byly distribučními předpremiérami, českými premiérami, komedie, historická dramata, melodramata, roadmovie anebo představovaly legendární herecké hvězdy opět v hlavních rolích. A to byl další důvod, proč jsme volili snímek Euforie. Hraje v něm legendární Charlotte Rampling. A možnost setkat se s ní znovu by neměla zůstat opominuta.
Co prozradila distribuce?
Vlastně nic. Jen, že ceněná švédská režisérka natočila podle vlastního scénáře drama o otevírání a léčení starých ran. Film, zasazený do blízké budoucnosti, sleduje cestu dvou povahově odlišných a léta odloučených sester na tajemnou evropskou kliniku. Ines doprovází Emilii a do poslední chvíle netuší, kam sestra výletem do luxusního resortu míří. V hlavních úlohách bytostně hereckého snímku se objevují AliciaVikander, Eva Green a… Charlotte Rampling.
A co prozradíme my?
Také nic. To nejde. Do půlky filmu je nejasné, o co jde a když se to ví, tak se tomu nechce věřit a stejně nevíte, jak to dopadne. Tak to nekažme. Rozhodně můžeme garantovat napětí. Ne akční, to ne, ale psychické. Divák si ho užije víc než dost. Až chvílemi běhá mráz po zádech, chvílemi má chuť se nedívat.
Ale nejde o hrůzáky, ani krev, a není to ani horor. Jen jde zase o tu psychiku. Chvílemi vám zůstává rozum stát, celou dobu nevíte, ke které ze sester se přimknout a proč, která má pravdu a proč, co byste dělali vy na jejich místě, a proč. No, není to lehký film ani náhodou.
Ale ať už ho vidíte a vnímáte z jakéhokoli konce, a ty se budou lišit nesporně i vašim věkem, a to dost podstatně, tak – alespoň podle nás - tu Euforii ve smyslu jaký známe, tam nenajdete. Nebo že by přece jen ano?
Že by konec a rozuzlení byl tou euforií? Pokud ano, tak by se ale musela ta definice rozšířit.
Jak - za jistých okolností - může být euforií úplně něco jiného, než jste za euforii dosud pokládali. Vy i Wikipedia.
A co ta Charlotte Rampling?
No právě, Charlotte Rampling. Zjevuje se jako vedlejší role. A přece má vlastně hlavní. Zjevuje se. Civilně, vlídně, normálně. Ale není to tak normální. Je tu osudem, je tu skoro bohem, ač to nijak nedemonstruje, ani neprovádí, je tu ale i unaveným chápajícím člověkem, který vstřebal všechno lidské utrpení i naděje, reálné i marné, je soucítící zdí nářků i zpovědní vrbou. Šílená role. Mistrovská role. Klíčová role. Obě dámy v tzv. hlavních rolích ať prominou. Velký doklad, že není malých rolí, když jde o velké herečky.
Titul: Euforie / Euphoria / Euphoria
Země původu: Německo, Švédsko
Rok výroby: 2017
Režisér: Lisa Langseth
Kamera: Rob Hardy
Střih: Dino Jonsäter
Hudba: Lisa Holmqvist
Producent: Patrik Andersson, Frida Bargo, Charles Collier, Alicia Vikander
Distributor: Great Point Media
Scénář: Lisa Langseth
Hrají: Alicia Vikander, Eva Green, Charlotte Rampling, Charles Dance, Adrian Lester and Mark Stanley
Žánr: psychodrama
Stopáž: 98 minut
Původní znění: anglicky
Titulky: české
Hodnocení: 89 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková, www.febiofest.cz
Trailer:
https://www.youtube.com/watch?v=B3_DtXbjfoQ
Charlotte Ramplin (narodila se 5. 2. 1946 v Anglii)
- točila relativně málo, ale zato to stálo od počátku
- už počátkem herecké kariéry patřila k výrazným hereckým osobnostem a skoro hned, celoevropským
- má také pěknou sbírku prestižních filmových cen z mnoha zemí
Otec byl sportovec, olympijský vítěz v běhu z roku 1936, tedy z tzv. Hitlerovy olympiády v Berlíně, pak vysoký důstojník armády a po 2. sv. válce i v NATO. Ji i její sestru vychovával v přísně vojenském duchu
- Charlotte absolvovala dívčí akademii i obchodní školu
- pracovala v reklamní agentuře, ale prosadila se v modelingu a záhy už hrála na jevišti, a také před kamerou
- debutovala v komedii Fortel a jak ho získat (1965), ale hlavně hrála v prestižním londýnském divadle Royal Court Theatre
- do filmu vstupovala vzácně, ale vždy významně
- Luchino Visconti ji obsadil například do snímku Soumrak bohů (1968)
Charlotte Rampling dokázala ztvárnit naprosto odlišné charaktery. Většinou ale vynikala chladnou krásou a nepřístupným obličejem. To ji předurčilo k rolím odměřených osudových žen. Hrála ve vypjatých filmech jako Giordano Bruno (1973), Jindřich VIII. a jeho 6 žen (1972), představovala Annu Boleynovou
Vybral si ji i Hollywood (Sbohem buď, lásko má, 1975, Orka zabiják, 1977 a Woody Allen ji zařadil do Vzpomínek na hvězdný prach, 1980)
- mimo herectví je Charlotte Rampling vášnivá a celoživotní fotografka a po matce, malířce i malířka
- Charlottin 1. manžel byl Bryan Southcombe (1937-2007), sochař, herec a spisovatel
- syn Barnaby Southcombe (*1972) je TV režisér
- 1978 se vdala znovu, a to za francouzského hudebního skladatele Jeana-Michela Jarre (*1948)
Charlotte Rampling ve své sbírce má řadu nominací na Césara a v roce 2001 k nim přibyl Cézar za celoživotní přínos francouzské kinematografii
- na divadle i ve filmu stále aktivně pracuje
- velmi ceněná je její Lady Spencerová, matka titulní hrdinky, v historickém filmu Vévodkyně (2008)
- zatím natočila téměř 80 filmů
O své filmové kariéře Charlotte Rampling říká, že jí nešlo o to bavit diváky, a že raději hrála náročné postavy, jež ji nutily k uměleckým výkonům. A tak i filmy, co si vybrala, nikdy nebyly jednoduché divácké trháky, což plně potvrzuje i námi zhlédnutý film Euforie.