Febiofest 2018: Eric Clapton aneb jak přezdívku slowhand (pomalá ruka) získáme …?!
Mezinárodní filmový festival Praha - Febiofest slaví 25 let!
Osobnosti to nemají lehké. Jsou středem pozornosti, i když nechtějí, a to může být unavující nebo … opájející. Zejména opravdové osobnosti, ty, které mají výjimečné schopnosti. Zatímco třeba vědci či myslitelé nebývají až tak miláčky davů, muzikanti se tomu nevyhnou. A je na nich, jak se s tím vypořádají.
Ty nejexponovanější to zpravidla přeženou a jejich turbulentní dráha je katapultuje k výšinám až nadpozemským, mnohdy až k sebedestruktivnímu životu a - jak doba umožňuje - i k drogám, alkoholu, takže se život změní v permanentní flám. To vede buď přímo zániku hvězdy, anebo - v lepším případě - k jejímu pádu do hlubin. Tam buď dojde k sebeuvědomění a novému začátku, nebo je to už jen definitivní cesta do pekel.
U životopisného dokumentu s živým a na špičkové úrovni tvořícím i vystupujícím Ericem Claptonem nelze tutlat, jak to dopadne. Dobře. Slyšíme ho a jeho skladby denně v rádiích a ti šťastnější ho mohou sledovat i na pódiích na živo, dvakrát už i v Praze (2006 a 2013). Stejně tak jeho životní peripetie jsou poměrně očekávatelné a fanouškům i dobře známé. Jenže je něco jiného o tom číst, dozvídat se pikantnosti a něco jiného je si to nechat vyprávět - a natvrdo, bez příkras – samotným protagonistou celého příběhu. A o tom film Eric Clapton je.
Docs, neboli dokument
Docs byla sekce Febiofestu, věnovaná dokumentům. A bylo z čeho vybírat.
I my na www.www-kulturaok-eu.cz
jsme nenechali samozřejmě tuto sekci bez povšimnutí.
Dokumenty, do této sekce pečlivě vybrané,
nabídly totiž široké spektrum, z něhož si mohl každý vybrat dle svého zájmu.
Byly zde zastoupeny nové a zajímavé pohledy z říše zvířat stejně a lidí,
kamery dokumentaristů zaváděly do džungle i do nikde nekončícího vesmíru.
Už samy názvy vybraných snímků hodně napovídají:
Archa světel a stínů,
Hranice vesmíru,
Když myslím na Německo v noci,
Jane,
Nokia: příběh mobilního telefonu,
Moře smutku či
Trofej.
V nabídce této sekce byla ale i pozoruhodný tříhodinový (ale neunavující) snímek
Ex Libris: Knihovny New Yorku,
který jsme si jakožto knihomolové rozhodně nenechali ujít
(viz. náš článek:
A byly zastoupeny i doklady, že seriózní a i přes všeobecnou povědomost lze natočit zajímavé dokumenty i o zdánlivě nedotknutelných osobnostech hudebního světa.
O snímku Faithfull jsme už psali
(viz. náš článek:
A zcela jednoznačně, jsme nemohli vynechat ani snímek - lahůdku, určenou především všem fanouškům kytarového mága Erica Claptona, nazvanou na Febiofestu zcela prostě: Eric Clapton.
Distributor naznačuje…
Dokumentární snímek Eric Clapton přináší velmi otevřený pohled na život a kariéru legendárního kytaristy. Prostřednictvím výpovědí samotného hudebníka, jeho rodiny a přátel se postupně rýsuje nepřikrášlený obraz muže se všemi jeho vzestupy a pády. Poprvé se na veřejnosti objevují soukromé archivy, domácí videa, osobní dopisy či fotografie nejen Erica Claptona, ale i dalších slavných osobností.
… my dodáváme
Autenticita výpovědi je jasná. Celým snímkem se nese hlas Erica Claptona, a dokonce i v českých titulcích to je jasně deklarováno. Ostatní hovořící jsou v titulcích pečlivě odlišeni.
Eric Clapton sám, ale zdaleka nejen, že vypráví nepřehledný, leč v úhrnu glosuje neskutečně úspěšný svůj život.
Eric Clapton, dnes už usedlý, uvážlivý muž, ale dál špičkový muzikant, život glosuje. Tvrdě, bez pardonu, ale i s humorem a hlavně s odstupem. Nejen s odstupem svého věku jako takového, ale i díky vnitřnímu zmoudření, konečnému dospění a také z nadhledu giganta, který ví, co to stálo, jaké propasti ho pohltily a jak nesnadné bylo se z nich zase vyškrábat. Možná si dokonce i uvědomuje, že z nadhledu byl ten jeho život docela fajn, a že zůstat v osidlech alkoholu a drog, zůstat tam na tom dně, kterého si okusil dosyta, by bylo bývalo vlastně docela škoda.
Kdo zná životní příběh Erica Claptona, prožije ho s ním a uvidí jeho očima. Kdo vše podrobně nezná, odejde poučen, a to bohatě nasáknut jeho skvělou muzikou, kterou film přímo přetéká.
Titul: Eric Clapton / Eric Clapton: Life in 12 Bars / Eric Clapton: Life in 12 Bars
Země původu: Velká Británie
Rok výroby: 2017
Režisér: Lili Fini Zanuck
Střih: Chris King
Hudba: Gustavo Santaolalla
Kopie: CinemArt a.s.
Distributor: CinemArt a.s.
Scénář: Scooter Weintraub, Larry Yelen
Hrají: Eric Clapton, Sylvia Clapton, Ben Palmer, John Mayall, Mike Vernon, Roger Waters, Hughie Flint, Pattie Boyd, Steve Winwood, Cathy James, Steve Turner, Bobby Whitlock, B. B. King
Žánr: autobiografický dokument
Stopáž: 135 minut
Původní znění: anglicky
Titulky: české
Hodnocení: 89 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková, internet, www.febiofest.cz
Trailer:
https://www.youtube.com/watch?list=PL7zILOySLIVO5DeMjg-IEtN0-iQmZX-dl&v=ajGownJnhoI
Eric Clapton/Eric Patrick Clapton (* 30. 3. 1945 v Ripley /Anglie)
- přední světový hudebník, skladatel a producent
- zaměřil se na rock, blues rock, psychedelický rock a hard rock
- svůj zpěv doprovází na kytaru (je brán za jednoho z nejlepších světových bluesových kytaristů) nebo na klavír
- muziku dělá od 17 let (od roku 1962) dosud
- dočkal se řady ocenění
- do rokenrolové síně slávy byl uveden 3x (1992, 1993, 2000)
- 2004 získal Řád britského impéria
- 2006 získal cenu Grammy za celoživotní dílo (Silver Clef Award)
V 15 letech zaujal syrový černošský blues (Muddy Waters, Chuck Berry). Na střední umělecké škole si vydělával hraním po hospodách. V roce 1963 založil skupinu Roosters, (hráli tam pozdější členové Manfred Mann Paul Jones, Tom Mc Guinness a Brian Jones, později v Rolling Stones). Po té působil v The Yardbirds, s nimiž vydal 3 alba. V roce 1965 se přidal k The Bluesbreakers, kde konečně plně uplatnil osobité bluesového hraní a získal popularitu. Po vzniku alba Bluesbreakers with Eric Clapton (1966) jeho styl hraní začali kopírovat další muzikanti.
Základem je jeho osobní styl, zakládající se na dlouhých ´houslových´ tónech, díky jimž získal i přezdívku slowhand (pomalá ruka). V roce 1966 spoluzaložil skupinu The Cream, s níž se stal hvězdou první velikosti. A přišly i psychické problémy, záchvaty malomyslnosti a opojení alkoholem a drogami. Po rozpadu The Cream střídal kapely (např. Blind Faith), hostoval na deskách přátel, spolupracoval s Harrisonem a hrál v Lennonově skupině Plastic Ono Band.
Od roku 1970 působí na sólové dráze, ale opět propadne depresím a několikaleté drogové a alkoholové závislosti. Na dva roky dokonce zmizel z veřejného života.
Po návratu (1974) už nahrává jednodušší, příjemné skladby a vydal několik hudebně zajímavých alb. Experimentoval i s popem a country. Jeho alba čítáme na desítky, jeho písní na stovky. Eric Clapton zkomponoval hudbu i k 8 filmům. Zatím poslední album Old Sock vyšlo v roce 2013.