Febiofest 2016: ´Teď správně, potom špatně´ aneb když uděláme silný film v podstatě o ničem
CineStar Anděl – Praha
17. -25. 3.2016
Febiofest každoročně dokazuje, že je opravdu světový festival, a to díky filmům vybraným z produkcí doslova celého světa. Tou – pro nás – asi nejzajímavější je bezesporu filmová produkce z Asie. Na Febiofestu 2016 ji nazvali jako ´Asijské panoráma´. A letos se festival v tom směru téměř překonával. Nabídl bohaté menu. Byl to průlet Asií, co se žánrů týče i co se týče geografického rozložení produkcí. Pestrá byla i skladba režisérů. Od hvězd až po debuty.
Ať už to byl první indický film režiséra S. K. Sasidharana, financovaný crowdfundingovou kampaní (Proudy lásku odnesou), či japonské snímky (An – Zen a lívanečky, režisérka Naomi Kawasakeová, Sedm statečných seniorů, režisér Takeši Kitano a Cesta na pobřeží, režisér Kijoši Kurosawa, iránské Nahid, režisérka Ida Panahandehová a snímek režiséra Vahida Jalilvanda Ve středu 9. května, nepálský Černá slepice, režijní debut Min Bahadura Bhama anebo filipínský Krokodýl snímek z prostředí národa Monobů, jehož komunita je stižena krvavou tragédií.
Nemohla samozřejmě chybět ani filmová produkce jihokorejská. Jedním ze dvou snímků byl film Made in China, režiséra Kim Ki-duka a druhým, jejž jsme za www.www-kulturaok-eu.cz zhlédli, romantický snímek o jednodenním vzplanutí mladého, ale už známého režiséra a mladé, dosud neznámé malířky s názvem, jenž má své opodstatnění Teď správně, potom špatně, oceněný Zlatým leopardem na MFF v Locarnu (2016). Snímek je dílem režiséra Hong Sang-sooa.
Teď správně, potom špatně
Filmový režisér přijede o den dřív do města Suwon, kde má debatovat s diváky po projekci svého filmu. Při prohlídce místních památek se setká s půvabnou malířkou Yoon Hee-jeong. Pozvání na kávu vede k pozvání na večeři, sklenka sodžu v suši baru vede k další sklence, pozvání na večírek vede - možná ke sladké lásce, možná k trpkému vystřízlivění… Mezinárodně uznávaný režisér Hong Sang-soo (In Another Country) snímkem přináší dva pohledy na romantické vzplanutí, v němž může každý okamžik změnit lásku v odcizení. Snímek vyniká subtilním herectvím a nezapře režisérův typický smysl pro humor a ironii. (z tiskových materiálů)
Můj první jihokorejský film…
Když jsem se před lety bavil s kolegou, toho času šéfredaktorem filmového magazínu Cinema o světové kinematografii, doporučoval korejské, rozuměj - jihokorejské - filmy. Oponoval jsem předpojatě, že Asiati jsou historicky krutí, neboť je jich hodně a cena života je tam o poznání nižší než v Evropě. A že se to projevuje pak i v jejich kinematografii. A my na www.www-kulturaok-eu.cz že jsme spíš na romantiku, pohádky a klidné příběhy. Kolega ale protestoval a chválil jihokorejské filmy. Vyzdvihoval na nich jejich něžnost a jemnost a mimořádně oceňoval jejich citově a docela evropsky znějící podbarvující hudbu. Jako důkaz svého horlení nám zapůjčil jeden – podle jeho slov – film, jenž nás osloví. Natěšeně jsme si ho pustili – a byl šíleně krutý. Současný ano, o lásce ano, ale tak děsně surově krutý, že jsme ho nedokoukali. Což se nedělá. Druhý den jsem mu ho v redakci zděšeně vracel, s podezřením, že jestli je tohle - podle něj - něžný film, tak se ho budu nadále bát. Pohlédl na titul, zasmál se a omluvil, že se spletl. No, nevím, ale od té doby jsme se jihokorejským, a pro jistotu raději i severokorejským, filmům vyhýbali jako čert kříži, jak se říkávalo za našeho mlada.
Na Febiofestu 2016 se objevily jihokorejské filmy, co s tím?
Víra, že Febiofest snad není o bohapusté krutosti, alespoň ne v artových filmech, spolu se zvědavostí sváděla. Zkusíme to? Nakonec jsem to zkusil sám. Žena důvěry dosud nenabyla a šok z dávna dál činil v její duši blok vůči všem korejským filmům. Ze severu na jih a zpět.
Usedl jsem v obavách do řady
Usedl jsem a trnul. Ano, v propozicích sice stálo, že je to film o lásce, ale znám Korejce…
Omyl. Korejci, tedy alespoň ti jižní, opravdu umějí natočit film o lásce i bez krutostí. A tenhle film byl přímo balzámem na duši. Nebyl přeslazený. Vůbec. Byl něžný, byl jemný a - ano, přítel měl nakonec pravdu - podbarvovala ho krásná citově laděná hudba.
O mladých lidech, jejichž osudy se protnuly
Stává se to, známe to všichni. Náhoda a osud. A marnost. Z obou stran. Jen tak, aby se to navždy vrylo - mile, ale jen bolestně - do jejich srdcí a aby to po jedné epizodě končilo. Ale pozor, vím, co se právě každému čtenáři těchto řádek vybaví. Vášnivá, nezapomenutelná a sladkobolně marná noc lásky, při níž padají hvězdy a měsíc se cudně halí závojem mraků. Houby s octem. To vše tam sice vlastně bylo, ale bez sexu. Ano doslova jen s jedním jediným polibkem. Protagonisté si vystačili jen a jen se slovy gesty a hráli očima. A v těch jejich očích se to odehrálo v podstatě tak, jak jste si právě mysleli. S úklonami, s věčným děkováním a se vzájemnou něhou a úctou, o jaké se člověku může v současnosti, a v české kotlině zejména, ale asi i v jiných evropských kotlinách – jenom zdát. Tak krásný film už jsem dlouho neviděl.
Ten šílený název filmu má své plné opodstatnění
Asi tak třetina filmu je vyprávěním příběhu, jenž je citový, ale končí hořce a rozčarováním s příměsí trapnosti. Prostě se to nepovedlo. Nepovedl se večer. Nepovedl se dialog. Nepovedlo se navázání pouta, které si zaslouží být navždy uloženo v paměti jako dávná a tajůplná snítka skrytá v herbáři života. Nepovedlo se nic. Nic k zapamatování.
Pak střih, předěl a znovu jde titulek filmu. Vše se odvíjí přesně stejně znova. Některé záběry se snad dokonce opakují. Jiné ale vymizely, jsou nahrazeny dalšími. Jako když opravujete špatně udělanou úlohu, jako když rovnáte špatně složený oblek. Znovu a lépe. Sledujete, že on to nakonec není až takový rozdíl. Sled událostí se přece opakuje beze změny. Ale vše to plyne v detailech jinak a ve výsledku cílí právě k onomu zážitku, na který se tajně ve chvilkách nejtěžších, tak rádo vzpomíná. Je to až neuvěřitelné. Titíž dva, půvabná dívka z maloměsta, která si maluje obrazy po svém a pro sebe a v podstatě stále ještě začínající, i když už známý, mladý režisér z hlavního města Soulu, jenž přijel na maloměsto nedopatřením o den dřív než bylo datum projekce jeho filmu v místním kině a jeho následné besedy s diváky.
Titíž dva, tentýž děj ale přece něco úplně jiného
Druhé dvě třetiny filmu vás ale jejich vzájemnost přímo hladí po duši. A nebojte, opravdu to není nanicovatý slaďák. Sem tam se zasmějete, sem tam trpíte nad nešťastnými formulacemi, oceníte šťastné a do jisté míry jste nenásilně instruováni, jak byste se měli chovat v podobné situaci, abyste neodjížděli s pelyňkem na jazyku, ale se sladkou chutí vybavovanou na věky.
Klobouk dolů…
Klobouk dolů před tvůrci. Vaše - jimi tak rafinovaně zmanipulovaná zvědavost - vás vtáhne do sledování a vnímání. A srovnávání se v jejich rolích. Co by kdyby…
A klobouk dolů před panem promítačem, že nepustil - mylně- jiný jihokorejský film o lásce…
Titul: Teď správně, potom špatně / Right Now, Wrong Then / Jiegeumeun matgo geuttaeneun teullida
Režie: Hong Sang-soo
Země: Jižní Korea
Rok výroby: 2015
Hrají: Jung Jaeyoung, Kim Minhee
Scénář: Hong Sang-soo
Kamera: Park Hongyeol
Střih: Hahm Sungwon
Hudba: Jeong Yongjin
Producent: Kim Kyounghee
Distributor: Finecut
Kopie: Finecut
Délka filmu: 121 minut
Formát filmu: 2k digital
Původní znění: korejsky
Titulky: anglické, české
Trailer:
https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=7sLY9H6OJNo#t=5
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková, www.febiofest.cz