Eva Škrovinová: Máš to pěkné/That‘s nice aneb když malířské plátno čisté ponecháme...
Galerie kritiků - pražský Palác Adria
17. 12. 2015 – 17. 1. 2016
Na tiskové konferenci k nové výstavě Evy Škrovinové, která se živí jako infografka vytvářením grafických vizuálů a tak hodnocení „Máš to pěkné“ slýchává pravidelně. Možná také proto se snaží ve své aktuální umělecké práci co nejvíc odstoupit od obrazu a zredukovat jeho zobrazovací funkci na minimum. Tj. aktuálně ve své malbě to pěkné zobrazování na ploše plátna skrývá anebo plátno ponechává čisté. Zaměřuje se na konstrukční možnosti závěsného obrazu a upozorňuje tak na vrstvy pod povrchem malby.
Výstava je o stereotypním vnímání malby, naplněných nebo nenaplněných očekávání z výstavy a nenásilné manipulaci s divákem. Je malířskou výstavou a současně místně specifickou instalací, připravenou pro Galerii kritiků.
Eva Škrovinová (na foto uprostřed) je malířka, kterou už delší dobu baví balancovat na hranicích malby a působit intermediálně. Malba pro ni neznamená jen plochu plátna, ale i její konstrukci a všechny části technologické přípravy, až po způsob umístění v galerii. Začalo to všímáním si fyzikálních vlastností plátna při jeho napínání, vrstvením barvy, pokračovalo to variacemi se zavěšením obrazu, úplným oddělením souvislé vrstvy malby od podkladu, až k zájmu o zadní stranu malby, rozkládání a skládání nových tvarů. Momentálně její malby polemizují o nevyhnutelnosti stěny pro zavěšení. Potřeba zobrazovat byla tak nahrazena takřka obsesivní fascinací technologií. Systematicky a vědomě tak navazuje na principy, které v 60. letech 20. stol. přinesl silný proud konceptualismu.
Prostor Galerie kritiků není typickou bílokrychlovou galerií, má svá specifika díky umístění v rondokubistickém Paláci Adria. Nachází se v pvním patře a její centrální částí je i prosklený strop atria, okolo něhož je situován ochoz. Ten je lemován třemi výstavními prostorami, oddělen širokými sloupy. Ačkoli je prostor galerie velkorysý, výstavy jsou vesměs instalované na stěnách místností.
Škrovinová tuto konvenci porušuje. Hned při vstupu do galerie překvapí 13,5 metrů dlouhým a 1,1 metru širokým plátnem, které začíná na stěně, ale leží na podlaze a kopíruje každý detail vyvýšeného předělu mezi místností a ochozem, a končí až v atriu. Autorka používá tohoto vtipu k otestování návštěvníků výstavy. Určuje jim 3 možnosti, jak překážku překonat. Mohou na ni vkročit, přeskočit ji anebo obejít úzkou uličkou v atriu. Na druhé straně atria tato překážka pokračuje, ale už je v náznaku páskou na podlaze. Rozděluje půdorys galerie na dvě nepravidelné části. Autorka zkoumá formát závěsného obrazu a další možnosti manipulování a zavedení diváka i před plátno, které visí na stěně, ale je rozčleněné na několik částí a poskládané jako harmonika. Široké je dva metry a výška, tedy formát před poskládáním, je označená na stěně tužkou. Otázkou, je, jestli je pravdivá. Takto radikální destrukci plátna provádí autorka poprvé. Jediným plátnem na výstavě, jehož povrchovou vrstvu tvoří barva, je velké plátno, které leží na zemi v hlavní části galerie. Očekávaný účinek ze zobrazeného motivu je posunutý. Střední část plátna je poskládaná a z původní malby zůstává jen dojem.
Ivana Hrončeková (kurátorka výstavy)
Eva Škrovinová (* 1989 Nitra - Slovensko) je laureátkou 8. ročníku Ceny kritiky za mladou malbu 2015. Studovala nejprve malbu na 
Výtvarné akademii v Banské Bystrici v ateliéru Stanislava Balka. Je absolventkou ateliéru intermédií FaVU VUT v Brně pod vedením Václava Stratila. Studovala poté ještě na pražské AVU v ateliéru intermédií III. Tomáše Vaňka. Sama o sobě humorně sdělila, že se tak často stěhovala, že začala vymýšlet ´malbu, která se vejde do ruksaku´ a je snadno přenosná. Její dílo Rakvička se totiž 
zakládalo na matematickém výpočtu objemové redukce tak, že se dal obraz složit, aniž by se tím narušily jeho typické znaky....(Vlasta Čiháková Noshiro)
Hodnocení: 49 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková