Úvod > Eva Mansfeldová "Nová premiéra" aneb meditativní geometrické obrazy jako vizuální poezie, která vyzařuje radost a pohodu

Eva Mansfeldová "Nová premiéra" aneb meditativní geometrické obrazy jako vizuální poezie, která vyzařuje radost a pohodu

28.08.2023 19:09

Eva Mansfeldová 16. 8. 2023 – 10. 9. 2023

Nová premiéra

16. 8. 2023 – 10. 9. 2023

Nová síň

„Eva Mansfeldová je považována za nejvýraznější představitelku

české variace konkrétního umění a svým způsobem i op-artu.

Převládajícím motivem její tvorby je konkretismus,

jeho vyjádření symbolem a často se zabývala i

spirituálními tématy.“

Wikipedia

Výstava v Nové síni představí vůbec poprvé ucelený soubor

ikonických děl Evy Mansfeldové,

výtvarnice, která byla někdy právem nazývána první dámou

české geometrické abstrakce.

Některé z obrazů ještě nikdy nebyly vystaveny,

ačkoli vznikly třeba už před několika desetiletími.

Na této výstavě tedy mají svoji premiéru na veřejnosti.

Proto je také výstava nazvána právem a po pravdě

Nová premiéra.

První dáma geometrické nefigurativní malby

Geometrická abstraktní nefigurativní malba vyžaduje předchozí důkladné plánování vedené na vlně ryze racionálního tvůrčího myšlení. Tedy dílo fakticky vzniká mnohem dřív než je reálně provedeno. Geometrická nefigurativní malba by měla být oproštěna od jakéhokoli citového vyjádření a vyžaduje mimořádnou až matematickou míru přesnosti. Tedy vše, co by v umělecké malbě, člověk mohl očekávat od muže, nikoli však od ženy. Pro tu to není zrovna typické. A přesto, paní Eva Mansfeldová v tomto tak neběžném, zejména pro ženy neběžném, směru tvorby mnohé z mužských přestavitelů geometrické nefigurativní malby předčila. Další to důkaz, že ženám nemusí a není, něco nemožné. V to jak v umění, tak i ve všem jiném.

Malý obraz v levém rohu sálu, nahoře…

První dojem, při vstupu do noblesního funkcionalistického prostoru galerie Nová síň, kde se právě koná mimořádná a nečekaná výstava obrazů Evy Mansfeldové, byl zvláštní. Řeklo by se jenom čáry, linie, linky a barvy… ale ono je to krásné a pohlcující. Neokoukatelné. Neokoukatelné tak jako jiné zcela neabstratkní jevy jakými jsou plápolající oheň, tekoucí voda či plynoucí oblaka. Tedy cosi romantického a snově fantaskního. A neokoukatelného. Tady jsou ale „jen“ geometrické nefigurativní malby a vyjde na stejně. Neokoukatelné. I zde totiž divák hledí a vidí víc, než jen to, co je na obrazech. Při druhém pohledu je to však nějak jiné a při dalším opět.

Pocit ohromení jakého jsme byli ale svědky teď někdy, nedávno. Paměť kvapně listuje pomyslnými stránkami nedávných výstav a … ano, ano, to je ono, Lubomír Přibyl a jeho retrospektivní výstava na Kampě…

Měli jsme štěstí, v galerii byla osobně paní Markéta Poláková, obdivuhodná to žena, nejen jako žena, ale také jako osobnost hledající, nacházející a ozřejmující diváctvu perly z náhrdelníku našich tvůrců o nichž se – k naší škodě – zase tolik neví.

Nesměle tedy špitneme – nejme přece odborníky, jen trochu poučenými diváky - že při pohledu na tvorbu Evy Mansfeldové máme dojem jistého spříznění s tvorbou Lubomíra Přibyla…

Paní Markéta se rozzáří a honem nás vede k nevelkému obrazu v levém roku sálu umístěném nahoře, nad dva jiné, a ukazuje na popisek s názvem, který obrazu dala Eva Manfeldová. Název zní: Pocta Lubomíru Přibylovi…

Je to už sedm let…

Eva Mansfeldová se narodila v roce 1950. Po absolvování studií na AVU v Praze, v atelieru prof. Fišárka (1969-1975) se orientovala na abstraktní malbu. Žila a tvořila v Praze. Zemřela v roce 2016. Je to už sedm let…

Jen čtyři věty, necelé tři řádky textu, asi čtyřicet slov a jeden pozoruhodný tvůrčí život jedné pozoruhodné tvůrčí osobnosti je tím uzavřen…

Uzavřen? Fakticky sice ano, ale díky vytvořenému dílu ne. A nikdy nebude. Tím spíš, že současná, ano, současná, ne, retrospektivní, výstava, je z valné části opravdu premiérou dosud nevystavených autorčiných obrazů. Vlastně tedy – jakoby – nových obrazů. Přičinil se o to především bratr paní Evy Mansfeldové, jenž oněm v depozitu jejího ateliéru spočívajícím obrazům otevřel cestu do života. Mezi nás, vděčné diváky, na premiéře těch děl. Proto se přece také ta výstava jmenuje tak trefně a pravdivě - Nová premiéra.

Takže - po sedmi letech - měla jejich autorka znovu svoji vernisáž, má výstavu svých „nových“ obrazů. A že snad u toho nebyla? Ale ano, byla, jen zůstala skromně neviděna. Ale přítomna byla. Zcela určitě.

Pár slov na odbornou notu

„Převládajícími motivem v raném období její tvorby je civilizace ve velmi symbolickém pojetí. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let byla již významnou představitelkou české nefigurativní malby. Postupně se osvobodila od perspektivního zobrazení a omezila se na čistě dvourozměrný obrazový prostor s uplatněním geometrických prvků a na ně navázaných dalších dimenzí vyjádřených pastózním zpracováním linií a variací barevných odstínů. Zobrazované jevy jsou položené na nečitelné pozadí, ze kterého se linie vynořují podobně jako dráhy fyzikálních experimentálních jevů probleskujících z prvotního vakua, někdy jako symbolické odkazy na proud informací, občas jako kosmologické otázky, to vše s nezvykle působivým výtvarným účinkem.

Eva Mansfeldová po roce 1999 svoji tvorbu prezentovala na řadě výstav, samostatných i společných s jinými umělci, v České republice a v Německu.

Její díla putovala do soukromých sbírek ve Velké Británii, USA, Kanadě a v Japonsku.

Ve veřejných sbírkách například v Národní galerii v Praze.“