Endre Kovács – Víra a vidění/Hit es látás aneb když nás přitahují ´nalezené pohledy´
Sklepní galerie MI – Praha
10. 10. – 17. 11. 2016
Na vernisáži nové výstavy ve Sklepní galerii Maďarského institutu v Przae, tentokrát výstavy klasika maďarské fotografie, důležité postavy avantgardního hnutí 60. a 70. let 20. století, jímž je Endre Kovács, byl autor rovněž osobně přítomen. Svou hudební vložkou nám zpříjemnila večer Judit Kiss – Domonkos, cellistka Maďarské státní opery.
Výstavu zahájil akademický malíř Lajos Árpád Luzsicza (na foto v zeleném). V jeho pojetí to byla v podstatě velice hlubokomyslná esej věnovaná dílu Endre Kovácse, inspirovaná jeho pražskou výstavou nazvanou Víra a vidění.
Jeho pohled jako malíře na práci předního a značně výtvarně orientovaného fotografa plně vystihl, jak působí nevelké, černobílé fotografie, jež ve své většině zobrazují právě stíny. Stíny, které nabývají v tvůrcově pojetí až spirituálního rázu, duchovně laděné, i když nebyly pořízeny vždy přímo z chrámů. V eseji zazněl mimo jiné i zajímavý příběh autora fotografií, týkající se jeho cesty k nalézání stylu a souboru, které na této výstavě Endre Kovács vystavil.
V dětství, které Endre Kovács prožil ve slunné Budapešti, se prostřednictvím Kovácsova otce, do jeho rukou dostávaly fotopublikace Prahy. Pocházely z děl Karla Plicky.
Na černobílých fotografiích Prahy byly zachyceny šedivé domy, poloprázdné ulice, podivná nostalgie a všeobecná sešlost města, které malý Endre osobně neznal. Působilo to na něj romanticky, fascinovalo ho, a byl tedy zvědav, jaké to ponuré a mysticky působící město je. A jako začínajícího fotografa ho právě takové snímky oslovovaly a inspirovaly.
Po čase se ve své fotografické tvorbě velmi dynamický Endre Kovács také do Prahy dostal. Bylo to v 70. letech a při svém pobytu, při svých procházkách Starým Městem, cestou po Karlově mostě a za toulek noční Prahou zjistil, že fotografie Plicky nelhaly a že skutečně je v tomto městě na březích Vltavy cosi z Kafky a ze starých legend.
Když se ale vmísil do českého prostředí, mezi lidi, do prostinkých a veskrze lidových hospůdek, když se dostal i do rodin, zjistil, že Praha žije. Ale právě a jen za zdmi. Těch hospůdek, nebo těch bytů v těch starobylých omšelých a zanedbávaných domech. Tehdy pochopil i Bohumila Hrabala.
To vše ho inspirovala a motivovalo.
Do Prahy se vracel rád. A znovu a znovu se jí nechával inspirovat. Až jednou přijel po roce 1989 a Praha se mu před očima změnila. Postupně se zaplňovala cizinci, reklamami, ruchem, bulvárem. A i když má Endre Kovács Prahu dál rád, už to není ta Praha, která mu byla po tvůrčí stránce tak blízká, ta Praha Franze Kafky, Karla Plicky, Bohumila Hrabala… Jak pak by asi dnes mohl Karle Plicka fotografovat prázdný Karlův most, který je trvale přeplněn proudícími davy?
Ale Endre Kovács vrací se dál. I když už nenachází na každém svém kroku náměty na fotografie jako kdysi, i když je musí pracně hledat. A tak si uvědomuje, jak úžasný je proces fotografie. Prostor, čas a stiskem spouště fotoaparátu vzniká navždy nezměnitelná přítomnost. Zachycená a zachovaná. Přítomnost okamžiku. Jediného správného, fotografického. Prostor se mění, ale čas vzniku fotografie zůstává zachován. Uloven.
Budoucnost není podstatná, minulost tu zanechala svoji stopu a přítomnost zůstává ve fotografie navždy…
„Pomalý pohled pozorovatele obdaruje klidem, harmonií detailů, vlastně pocitem bezčasí.“
János Géczi
Endre Kovács
- se narodil roku 1947 v Budapešti
- po absolvování střední školy studuje fotografii jako žák Istvána Petráse a věnuje se především fotografování uměleckých předmětů
- 1966 – 1974 se angažuje v avantgardním hnutí, pracuje jako fotograf v divadle Kassák
- 1971 získává státní grant
- 1974 odjíždí do švýcarského Lausanne
- složí přijímací zkoušky na vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Ženevě, kde absolvuje v roce 1980 na katedře audiovizuální tvorby
- poté tvoří krátké filmy a pracuje jako režisér nebo asistent kamery ve Švýcarsku a Francii
- jako fotograf spolupracuje s galeriemi, muzei a vydavatelstvími
- samostatně nebo skupinově vystavuje vlastní tvorbu
- 1993 se vrací do Maďarska a dodnes žije v obci Alsóőrs nedaleko Balatonu
- člen Maďarského svazu umělců a Maďarského svazu fotografů
110 00 Praha 1
Rytířská 398/26 (398/25-27)
Máme otevřeno: po - čt 10.00 – 18.00 + pá 10.00 – 14.00 hodin
Vstup: volný
Hodnocení: 80 %
Richard Koníček, ing. Olga Koníčková
Foto: © Ing. Olga Koníčková