Úvod > Eduard Ovčáček / Groteska (70. – 90. léta) aneb infuze pro oživení duší

Eduard Ovčáček / Groteska (70. – 90. léta) aneb infuze pro oživení duší

04.11.2022 17:36

Eduard Ovčáček

Groteska (70. – 90. léta)

22/10 2022 – 8/1 2023

Museum Kampa – Jana a Medy Mládkových

„Eduard Ovčáček svým liberálním nakládáním s výtvarnými technikami a svébytnou stylizací tvarů lidského těla, v jejímž rámci se vracel až k pradávným archetypům a antropomorfnímu tvarosloví primitivního umění, Ovčáček uchopil osud člověka druhé poloviny 20. století nejen v dobových společensko-politických souvislostech, ale také v nejširším kontextu duchovní, historické a kulturní tradice.“

Ilona Víchová, kurátorka výstavy

Jméno grafika, sochaře, malíře, fotografa, typografa, kurátora a vysokoškolského pedagoga Eduarda Ovčáčka zní. Zní, a to již celé věky, jako vzorový part pro naše výtvarné umění. Divákům pak, každá jeho výstava, či alespoň jeho účast na výstavě kolektivní, přinese infuzi k oživení duše. I kdyby se ta duše ještě pár vteřin před vstupem do galerie nacházela v sebesložitějším stavu. A za to je mu třeba ne jen poděkovat, ale dlouho děkovat. Není totiž zase až tak moc stálic, které nás svými díly osloví tak jasně a srozumitelně, tak optimisticky, ale i tak trefně kriticky, přesto však vždy s noblesou a moudře, bez dnes tak módního urážení…

Setkávání s Eduardem Ovčáčkem

O výstavě Eduarda Ovčáčka jsme se dozvěděli až od kurátorky jeho nejnovější výstavy, paní Ilony Víchové, spřízněné to duše www.www-kulturaok-eu.cz. Ale pozdě. Prošvihli jsme tak zahájení i naše vzájemné setkání.

Ovšem výstavu autora, který „prolíná“ naším webem už od jeho počátku, jsme samozřejmě neprošvihli. To totiž nejde.

Krásná a výmluvná výstava v příjemném prostředí „Konírny“ Musea Kampa, na dohled od posledního a milovaného příbytku paní Medy Mládkové…

Vzpomínáme rádi na její noblesní zahajování výstav zvonkem a výzvou: „Choďte na výstavy“, které nebylo imperativem, ale laskavým doporučením moudré dámy.

A teď ještě k této atmosféře a kulise navíc - výstava pana Eduarda Ovčáčka.

Autora, jehož výstavy nás vždy povznesly ať už se konaly v Topičově salonu, v Galerii Moderna či v noblesním prostředí Clam Gallasova paláce nebo na Novoměstské radnici, ale hlavně, hlavně a už bezpočtukrát - přímo i kolektivně - v prostředí pro jeho tvorbu asi nejpříhodnějším – v Galerii Hollar. Ostatně právě v čase konání této jeho výstavy na Kampě, nechybí jeho práce na kolektivní výstavě v Hollaru, na výstavě věnované serigrafii, Ovčáčkově to mistrovskému oboru, o níž píšeme na jiném místě našeho webu.

Ani na autorské výstavě nazvané Groteska (70. – 90. léta) jsme na Kampě nebyly - jako vždy - zklamaní. Naopak. Opět jsme si tu - pro nás objevili - něco nového, něco ještě navíc. Jako kdyby Ovčáčkovo dílo bylo nevyčerpatelné. A to je dobře. Tak se nabízí se provolat - po vzoru paní Medy - ´Choďte na výstavy … Eduarda Ovčáčka.´

A od nás také bez imperativu, a také jako - důvodné a přátelské - doporučení.

O Grotesce (70. – 90. léta) Eduarda Ovčáčka

Odborného vyjádření se od nás, jen poučených diváků, nedočkáte. To divácké jsme snad už projevili dostatečně, tak teď raději dejme slovo osobě nejpovolanější, paní kurátorce Iloně Víchové. Nám už přísluší jen bedlivě a nadšeně naslouchat. Nechť se tak děje i čtenářům následujících řádek, návštěvníkům našeho webu.

„Výtvarná cesta mnohostranného umělce Eduarda Ovčáčka (*1933) je od počátku vymezená zájmem o dva tematické okruhy – vizuální a básnickou reflexi písma a znaků, pro niž se ustálil název lettrismus, a o možnosti výtvarné interpretace lidské figury. Obě motivické linie rozvíjené v celé škále výtvarných médií – od grafiky, malby, kresby a koláže, přes fotografii a fotografiku až po sochu a instalaci – se vzájemně prolínají a vypovídají o mnohostrannosti a invenčnosti Ovčáčkovy osobnosti a o jeho bytostném zájmu o technologický i výtvarný experiment.

Zajímavý a doposud ne příliš často vystavovaný okruh Ovčáčkovy tvorby představují obrazy a kresby, v nichž se ve figurálním tématu prosazuje prvek grotesky. K výrazným příkladům se řadí obrazy a asambláže vytvořené v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let, do nichž umělec promítl šeď a absurditu reality, zvrácenost nomenklatury, tupost a prázdnotu veřejných projevů. K typickým příkladům patří obrazy Strašidlo na hradě (1981) nebo Dva na tribuně (1979) ze sbírek Musea Kampa, v nichž umělec s využitím citací národních symbolů vyjádřil bizarnost a marast tehdejší doby.

Ovčáčkův specifický jazyk humoru a nadsázky, mnohdy opředený notou tragikomiky, sarkasmu a bodavého veselí, ovšem necílí pouze na pohlaváry tehdejších režimů a na klíčové momenty temné éry československých dějin, ale zrcadlí i běžné mezilidské vztahy a poměry, a to nejenom v tíživých časech normalizace a komunistického režimu, ale i v dobách překotně nabyté svobody v počátcích devadesátých let (Veselý a šťastný muž – Kelt, 1990–1991).

Výtvarné působení „smutně veselých“ děl Ovčáček umocňoval jemu příznačnými experimentátorskými přístupy. Vedle malby akrylem rozvíjel metodu asamblážování různých textilií, vrstvení hmoty z ručně mletého papíru, propalování, rytí a otiskování. U kreseb se neostýchal využít surovou estetiku asfaltových skvrn, které na papírovou plochu sňal přímým otiskem z vodní hladiny a které následně dotvářel tenkou kresebnou linií (Loutky, 1987). Svým liberálním nakládáním s výtvarnými technikami a svébytnou stylizací tvarů lidského těla, v jejímž rámci se vracel až k pradávným archetypům a antropomorfnímu tvarosloví primitivního umění, Ovčáček uchopil osud člověka druhé poloviny 20. století nejen v dobových společensko-politických souvislostech, ale také v nejširším kontextu duchovní, historické a kulturní tradice.

Ze životaběhu Eduarda Ovčáčka

· Ovčáček Eduard *1933, Třinec

· 1957 – 1963 studium Vysoké školy výtvarných umění Bratislava (profesor Peter Matejka)

· 1962 stáž na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (profesor Antonín Kybal).

· 1963 – 1968 pedagog na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

· od 1991 pedagog na Katedře výtvarného tvorby Pedagogické fakulty Ostravské univerzity, kde vedl ateliér volné a užité grafiky

· od 2001 profesor.

· Už během studií se stal členem uměleckého proudu, který se stavěl proti státem určenému trendu, jímž byl v té době socialistický realismus.

· 1960 zakládá s několika dalšími umělci nezávislou skupinu s názvem Konfrontace, která se zabývala především abstraktním uměním, zejména jednou - v té době nejužívanější - formou, informelem. Cílem skupiny bylo především navázat na tradici moderního umění a na konfrontaci různých výtvarných názorů zpočátku jen v ateliéru, později i na veřejných výstavách.

· 1967 se stává čelným představitelem skupiny spoluzakladatelů Klubu konkrétistů, seskupujícího české a slovenské umělce řídící se programem konkrétního umění a vytvářením novotvarů, tzv. konkrétů.

· Mimo to se stává i členem uměleckého sdružení Parabola (Brno) a Kontrast (Ostrava), Spolku výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar.

· V počáteční tvorbě navazuje vědomě na český kubismus

· V období Konfrontace se přiklání k informelovým strukturám kde se projevuje jako vůbec nejoriginálnější z autorů.

· Jako umělec patří Ovčáček k novátorům v oblasti nových technik a koncepcí.

· Těžištěm jeho celoživotní práce se stalo písmo a znak, které začal používat v šedesátých letech minulého století a problematice písma se věnuje dosud.

· Inspirací mu je jeho vlastní vizuální poezie.

· Stává se čelním představitelem lettrismu.

· Je také autorem jeho původní techniky - propalované koláže (vypaluje pomocí rozžhavených mosazných matric obrysy slov, písmen či pojmů.

· Významné místo v autorově tvorbě patří grafickým technikám.

· Po strukturální grafice se v 60. letech stává průkopníkem serigrafie (sítotisku), kterou dále prohlubuje a zvýrazňuje o konstruktivistický a geometrický charakter.

· Nespokojuje se jen s dvou-dimenzionálním vyjádřením prostoru a práce převádí do menších plastických kompozic.

· Intenzivně se věnuje i počítačové grafice.

Eduard Ovčáček oceněný

· 1965 - Cena za grafiku (Mezinárodní výstava Zlote Grono v Polsku).

· 1968 - Čestné uznání bienále Výzkumy grafiky (Jihlava)

· 1995 - Grand Prix hlavního města Prahy, I. mezinárodního trienále grafiky Inter-Kontakt-Grafik

· 1996 - Cena České spořitelny za kolekci grafických listů.

· 1998 - 1. cena za grafiku na Mezinárodní výstavě grafiky, pořádanou u příležitosti 100 let úmrtí Féliciena Ropse v Muzeum Féliciena Ropse v Belgii.

· 1999 - cena Vladimíra Boudníka za významný přínos moderní grafice.

· 2000 - Čestné uznání v kategorii A na výstavě s názvem Grafika roku, kterou pořádala Nadace Inter-Kontakt-Grafik v Praze.

Eduard Ovčáček vystavující

· 1965 – 1. samostatná výstava v ostravské Galerii G.

· 1966, 1991, 1992 a 2001 - výstavy v ostravském Domě umění.

· 1967 - výstava s názvem: Kleine Graphik-Galerie v Brémách.

· 1980 – Dům kultury, Orlová

· 1981 - Galerie Praxis (Essen).

· 1987 – Artotéca, Opatov

· 1989 - švýcarský Wettingen.

· 1990 - Galerie fur moderne Kunst-Tiller, Vídeň

· 1991 – 2002 pořádal nespočet výstav u nás (Zlín, Brno, Praha, Ostrava, Hradec Králové, Kutná Hora, Karviná aj.), i v zahraničí (Berlín. Bratislava, Bánská Bystrica, Mainz).

· Skupinových výstav, kterých bylo už přes 200 u nás i v zahraničí, se účastní již od roku 1961.