DVD ´Powaqqatsi´ - když na úkor jiných žijeme aneb oživlé fotografie bídy, nejen civilizační
DVD ´Powaqqatsi´, když na úkor jiných žijeme aneb oživlé fotografie bídy, nejen civilizační 
(po.waq.qatsi (from the Hopi language), n. 1. sorcerer life, an entity, a way of life that consumes the life forces of other beings in order to further its own life)
Nesmírně náročný projekt filozoficky laděných dokumentů režiséra Godfrey Reggia pokračuje dílem ´Powaqqatsi´. Strhujícím stylem a bez jediného slova referuje o křiklavých rozporech na naší planetě, o hrozbě jaderné a ekologické katastrofy, ale je především velkolepou symfonií o proměnách života, o těsném sepětí člověka s přírodou a kulturou. Nedílnou složkou je přímo pro tento film zkomponovaná symfonická hudba Philipa Glasse, nahrazující veškerá slova, přičemž se ve své hudbě nebrání vlivům africké, brazilské a peruánské hudby a využívá bohaté škály domorodých nástrojů, lidských hlasu i civilizačních ruchů i z jejich střetání.
´Powaqqatsi´ není film jen odpočinkový!
Americký film ´Powaqqatsi´ je druhý díl trilogie dokumentů režiséra Godfreye Reggia, odkazujících svými názvy k jazyku indiánského kmene Hopiu . Když zhlédneme celovečerní film, který přestože je natočen bez komentáře, měli bychom získat obraz života, lidi a krajiny 3. světa. Pozorujeme ničení kulturních a historických kořenů vlivem civilizace, jež způsobuje uniformitu a podléhání bezduché práci a odcizujícímu se systému. Můžeme ho považovat sice za dokument s etnografickým a antropologickým cílem, přesto doporučujeme vnímat snímek spíše jak sled nádherných fotografických záběrů…které bychom měli často chuť zastavit a pokochat se jimi… jako na výstavě fotografií…i když mnohé záběry jsou vskutku šokující. Některé jsme totiž již mohli spatřit před několika lety na putovní výstavě fotografiií o důsledcích globalizace ve vagonu na Hlavním nádraží v Praze. 
Berlín, Paříž, Peru, Keňa, Izrael, Tibet…
Ve filmu můžeme v rychlém sledu poznávat některá místa jako Berlín a Paříž, Peru, Brazílii, Egypt, Nepál, Izrael, Keňu, Hongkong, Tibet, Indii. Film konfrontuje blahobyt v metropolích nejbohatších společností s bídou a ožebračeností obyvatel třetího světa, zejména Indie, Afriky, Střední a Jižní Ameriky.
Deset kapitol filmu ´Powaqqatsi´
Film si můžeme pustit po kapitolách. V první nejdrastičtější kapitole, bezútěšnou podívanou nabízejíc, která nás dojímala - s hrůzou pozorujeme k smrti těžce pracující špinavé muže a ženy v příšerných brazilských dolech na zlato, kde přenášejí v mokrých, obrovských pytlech zmáčelou a odporně vyhlížející surovinu, mnohdy i přenášejí své zemdlelé, či mrtvé kolegy, kteří už dále nemohou to nekonečné chození v povrchovém dole snášet… a když si představíme ty teplotní podmínky, neboť těla neustále pochodujících dělníků se po celou dobu lesknou nekonečným potem… bylo nám z toho úzko, že v dnešní době se může ještě něco takového – galejnického – otrockého – vyskytovat…. brr!!!
No, naštěstí v dalších kapitolách už můžeme pozorovat optimističtější snímky, jako staré a směšné kejklíře na náměstí měst, rozzářené nic netušící tváře opálených dětí, tvář papeže Pavla II., mladou černošskou sebevědomou generaci oproti skvělým dílům architektů, kde se tyčí mrakodrapy vskutku až do mraků, aniž by byly obklopeny nějakou zelení…stromy či keři…nic vůbec nic, a to si lidstvo představuje jako blahobytné bydlení… no, ani v paneláku nemusím…
Nůžky globalizace rozdělují populaci na chudé a bohaté. Posláním filmu je nést toto poselství, a proto by tento film neměl být opomíjen.
Opálené děti skotačí a pracují...
Ve filmu se tedy zabýváme spíše humanitárními a sociálními problémy. Můžeme sice vnímat půvab tradičních civilizací, jejich karnevaly, svatby, jejich slavnosti, pouliční stánky s řemesly, ale domníváme se, že je to spíše pohled náš, diváků, protože tyto slavnosti jsou vykoupeny draze …pak následuje těžká práce, kde odpočinku není – pozorujeme generační rozdíly, kdy mladí již v unifikovaných uniformách spokojeně pochodují ulicemi, zatímco stará žena dál hrdě tradičně nosí břemena na hlavě…a hlavně pozorujeme nekonečné hemžení národů…kdy máme pocit, že pozorujeme mraveniště…kam ti lidé, klademe si otázky, vědí vůbec, kam pořád jdou? …davy procházejí urputně a bezmyšlenkovitě mezi auty, motocykly, krávami…cpou se do dopravních prostředků…a vůbec netuší, že jim život uniká…jako to netušíme ani my v civilizovaných zemích západních…do toho se konci snímku začnou promítat zběsilé, přes sebe promítané záběry válečných hrůz, teroristických výbuchů, požárů, skládek s odpady, koncentračních táborů a nekonečného množství Číňanů… kdy v prachu automobilů kráčí mladý hoch vstříc čemu? Lepší budoucnosti? Musíme doufat, že se mu to podaří, když se z prachu silnic konečně vynoří…
Proč filmy vznikly?
Filmy vznikly na popud Instituce pro oblastní výchovu, na jeho uvedení se podílel Francis Coppola a George Lucas.
- V roce 1983 měl ve světě premiéru film ´Koyaanisqatsi´, ´který je pokusem o komplexní pohled na současnou podobu industrializované Ameriky. Je o uspěchanosti moderní civilizace.
- ´Naqoyqatsi´ (2002) (bez záruky)
Na vysvětlenou:.
:qatsi je slovo indiánského původu, označující život
: powaqa odkazuje na ty, kdož se přiživují na jiných
Film nepůsobí uklidňujícím dojmem, ale víme aspoň, že někdo je na tom hůře než my!
Titul: Powaqqatsi
A Golan Production - A Francis Coppola – George Lucas
Produkce: USA 1988
Režie: Godfrey Reggio
Hudba: Philip Glass
Fotografie: Graham Berry , Leonidas Zourdoumis
Hrají: Cheryl Tiegs
Žánr: dokumentární , hudební
Stopáž: 99 minut
Distributor: Magic Box
Hodnocení: 80 %
Premiéra: na DVD od: 10.04.2013 Magic Box
na Blu-ray od: 10.04.2013 Magic Box
Ing. Olga Koníčková
Foto: Magicbox