DOV znamená Dolní oblast Vítkovic aneb navštívili jsme ´ostravské Hradčany´
DOV – 2. 9. 2015
Když jsme byli – i když jen na pouhý týden - v Ostravě, nemohli jsme vynechat dominantu města, přezdívanou ´ostravské Hradčany´, správně zvanou Dolní oblast Vítkovice, která je dnes – přesněji od roku 2012 - naší světově unikátní Národní kulturní památkou.
Co jsou Vítkovice?!
Vítkovice byly i ´ocelové srdce republiky´, ale to bych sem teď nepletl. Začněme hezky od počátku. Ten se datuje do roku 1828. Tehdy olomoucký arcibiskup Rudolf Jan Habsburský založil ve vsi Vítkovice, kousíček od Moravské Ostravy, huť. A udělal dobře. Stačilo pár let a byla tu vybudována vysoká pec a k ní pudlovna (nejedná se o ty roztomilé pejsky, co vypadají jako ovečky, ale o přeměnu železa v ocel…)
A byla, mimochodem, první v celém Rakousku.
Po jeho smrti převzal Vítkovice Salomon Meyer Rothschild, a zahájil modernizaci huti. A přizval na to odborníky z celé Evropy. Rozvoji Vítkovic také výrazně – ostatně jako všude, kam vedla - napomohla dráha. V roce 1847 dospěla Dráha císaře Ferdinanda až k Ostravě a Vítkovice - a jejich huť – tím získaly kolejové napojení na ostatní části Rakouska. Ostrava takměla rázem 3 trumfy.
Ideální lokace, moderní huť a suroviny v místě
´Vítkovická hutní a horní společnost´ kolem roku 1880 těžila 50 % revírního uhlí. A vedla si úspěšně. Vlastnila doly ve městě i okolí (vč. dolu Šalamoun), a záhy to ještě doplnila o další důl spojený s koksovnou - Karolina. ´Vítkovická hutní a horní společnost´ prosperovala a tak podnikala, i ve výstavbě bytů, v přidružené industrializaci a veškeré nezbytné infrastruktuře.
Uhlí z Vítkovic ale probouzelo i průmysl. Těžký (rafinerie petroleje a parafínu) i lehký (lihovary, cukrovary a pivovar). Vítkovice se staly klíčové pro celé Rakousko-Uhersko.
Po roce 1918 se význam Vítkovic nezměnil. Naopak.
Z Ostravy se stalo 3. největší město republiky. Za 2. sv. války patřily Vítkovice i k motorům německého těžkého průmyslu (už kvůli malé bombardovatelnosti počátkem války). A po roce 1948 tu vznikla Nová huť…
Těžba uhlí skončila v roce 1994. Doly se zavřely a gigantický areál pustnul, reznul a chátral. V roce 1995 se zastavila 6. vysoká pec a 4. koksová baterie.
V roce 1998 již stojí 4. vysoká pec a 5. koksová baterie.
A na podzim téhož roku i 1. vysoká pec.
Rok 1998 byl rokem definitivníhokonce výroby železa ve Vítkovicích, která trvala nepřetržitě 162 let.
Nový život starých Vítkovic
Nejdříve nebylo nic než rozporuplná a dost temná diskuze. Ale pak se začalo pozvolna vyjasňovat, Vítkovicím se ukázalo ono příslovečné světlo na konci tunelu a v roce 2002, tedy po čtyřletém vakuu nejasností, se oficiálně ´Důl Hlubina, vysoké pece a koksovna Vítkovických železáren´, stal nařízením vlády č. 337/2002 Sb. národní kulturní památkou. A 6 let na to, v roce 2008, dokonce součástí Evropského kulturního dědictví.
To stačilo, aby vzniklo ´Zájmové sdružení právnických osob Dolní oblast Vítkovice´, s cílem„připravovat a realizovat projekty na proměnu území Dolní oblasti Vítkovice a spravovat tamní (ale nejen tamní) industriální památky“. A tak připravují a realizují.
Projekt regenerace a oživení technických památek v Dolní oblasti Vítkovic získal právem významné ocenění. V 5. ročníku prestižní soutěže o ´evropskou destinaci nejvyšší kvality Eden 2011´ převzali zástupci sdružení Dolní oblast Vítkovice Cenu ředitele Czech Tourism ´za unikátní projekt k rozvoji národní technické památky a Evropského kulturního dědictví, které spravují a rozvíjej´. Porota dokonce své ocenění udělila jako ´speciální cenu´.
Co areál DOV nabízí…
To nejnovější je, že od 1. 5. 2015 byla pro návštěvníky zpřístupněna vysoká pec č. 1, vylepšená o nástavbu – vyhlídkovou terasu. Nově se celek jmenuje Bolt Tower. Prohlídkový okruh vede do výšky téměř 80 metrů, odkud je vidět Ostravu jinak než z věže Nové radnice. (viz. https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/vyhlidkova-vez-nove-radnice-aneb-ostrava-z-ptaci-perspektivy/ ). Nemine ale ani nitro vysoké pece. Nový je i tzv. Uhelný okruh, procházející bývalým dolem Hlubina, vylepšený o návštěvu těžní věže. V rámci této prohlídky jsou přístupné i zrekonstruované objekty v areálu, sloužící jako kulturně-společenská čtvrť Provoz Hlubina. Sem patří i další zrekonstruované objekty, včetně tzv. Jantarové lávky. Uhelný okruh nabízí návštěvníkům šanci porovnat původní, dosud neopravené a již nefunkční technologie vysokých pecí č. 4 a 6 s rekonstruovaným areálem dolu Hlubina. Je to prostě něco pro milovníky dávného industriální bohatství a důvtipu našich předků.
Ostatně stačí pohled na webovou kameru areálu, abychom si udělali vlastní představu dřív, než se tam vydáme. A stojí to za to, podívat se tam (i na kameru) také za tmy.
https://www.holidayinfo.cz/cs/camera/dolnivitkovice
… co jsme stačili zhlédnout…
Když jsme se vydali do areálu my, byla středa 2. 9. 2015. Šílené vedro končícího léta 2015 od toho dne však jako když utne a naše přehřátá těla jásala nad plně zataženou oblohou. Déšť se naštěstí nekonal, a tak jsme se vrhli do nitra areálu DOV – Dolní oblast Vítkovic.
Na prohlídku jsme vyjeli tramvají (č. 1, 2, 6 a 10). Zastávka se jmenuje polopaticky Vítkovice vysoké pece, případně lze vystoupit i na stanici neméně polopaticky nazvané Důl Hlubina.
A už tím začíná první divácké ohromení. Uvědomíte-li si, že tramvají (!) dojedete na normální zastávku, normálně vystoupíte, normálně přejdete ulici a v té chvíli se ocitnete v jiném světě.
Nejsme až tak technicky vnímaví, mnohem víc nás uzemnila atmosféra areálu. Opticky a hlavně pocitově. Pár kroků od normálního světa je svět, jaký jsme dosud nepoznali. Svět ohromujících strojů, technických staveb, které jsou samy součástí strojů, a vy se nalézáte v jednom dokonalém stroji na zpracování rudy na jeho začátku a výlisků z oceli na jeho konci. Lidský rozměr tu mizí a technický vás pohlcuje. Rázem se stáváte pranepatrnými mravenci v mraveništi techniky. Neskutečné tvarově i rozměrově naddimenzovaná monstra vám dokladují, jak je jeden človíček malý a nicotný. Je to jako člověk a velehory, člověk a kosmos nebo podmořské hlubiny.
Akorát, že tohle si ten člověk stvořil sám. A tak, jako vše co stvořil, je mu to ku prospěchu, ale i ke škodě.
Mohutné železné konstrukce, obří roury, kterými se valilo surové železo, aby se z něj, právě z něj mohlo vzniknout i samo tohle veledílo lidského ducha.
Vše je tu ale umrtveno. V prostu i čase. Jako v nějakém smutně apokalyptickém filmu. Navíc černobílém. Či spíše - rezavě, ocelovém – filmu s patinou šedi. Technika, která lidem sloužila až do konce své životnosti a dokonce do konce životnosti zdrojů, které zpracovávala. Vytěženo. Do dna a nuly. Doslova. Symboly i mementa. Němí či spíše oněmělí svědci naší malosti a naší lačnosti po vytěžení všeho. To, co vás tam prostoupí, není ani tak pokora jako to bývá někde v mohutném chrámu páně, ale ohromení, obdiv a také smutek. Na jednu stranu úcta k lidskému géniu, lidské dřině a obětování zdraví lidí, ale na druhé straně, pochybnosti o tom, zda si to naše planeta zaslouží a jak dlouho to ještě může vydržet? No nic…
Druhý dojem, když vydechnete z ohromení a racionálně se rozhlédnete, je, že v mohutné hradbě šedi jsou světlé body. Jako když zjara ze sněhu a umrzlé hlíny vyraší sněženky. Či na úhoru zániku se vzbudí cosi nového. Jako když na padlém stromu vyrůstají nové zelené větvičky.
Staré Dolní Vítkovice se mění v Nové. A ocenění za mimořádný přínos architektuře, cena Architekt roku 2014 která patří Josefu Pleskotovi je ve správných rukou. Vítkovice nesou jeho podpis, rukopis a hlavně ozvěnu vnímání starého jako něčeho nádherného, čemu lze vdechnout znovu život. A tím to nekončí. I když už tu - možná – to hlavní vytvořil, mnohé ho ještě čeká. Už vzniklé skvosty, jež jsme viděli, i ty, co nám unikly, to naznačují. Koncertní hala Gong, bývalý plynojem, s galerií Plato, které jsme navštívili (viz. https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/vaclav-magid-autonomie-autonomy-aneb-lze-pomoci-estetiky-kultivovat-lidstvo/ ).
Úchvatný Velký svět techniky (viz. https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/velky-svet-vedy-a-objevu-ostrava-aneb-nejkrasnejsi-je-stale-priroda/ ) a jemu protikladný a dokonce protilehlý Malý svět techniky, hala U6 (viz. https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/maly-svet-techniky-u6-aneb-kdyz-jules-verne-je-skoro-porad-mezi-nami/).
Jak že odborná komise zdůvodnila udělené ocenění Dolním Vítkovicím a jejich znovustvořiteli?
„Postindustriální oblast Dolní Vítkovice je přetvářena vizí kreativního vzdělávání a průmyslu, směrujícího k redefinici identity dlouho zanedbávané části města. Současná architektura v tomto případě posiluje typicky průmyslový charakter místa s novým ambiciózním konferenčním, kulturním, výtvarným, hudebně festivalovým programem nadregionálního významu… Science centrum má za cíl podpořit prestiž vědy a výzkumu u veřejnosti, změnit přístup ktechnickým oborům, jejich popularizaci a zpřístupnění široké veřejnosti. Stavba je posazena na půdorysu rovnoramenného trojúhelníku, se zaobleným pravoúhlým rohem, vyniká 125 m dlouhou a 12,5 m vysokou zrcadlovou hlavní fasádou.“
Slavnostní otevření proběhlo téměř přesně rok před naší návštěvou - 26. 9. 2014.
Ač jsme Dolní oblasti Vítkovic, a tomu, co jsme zhlédli, věnovali celý 1 den z 5, které jsme v Ostravě měli možnost strávit, nestihli jsme ještě minimálně dvě další mimořádnosti.
.. a na co nezbyl čas?
Unikla nám novinka areálu. Vysoká pec č. 1 s nástavbou. Samozřejmě opět od architekta Pleskota, jež od zpřístupnění pro veřejnost (1. 5. 2015) nese název Bolt Tower a je Stavbou roku 2013. Proč? No, jednak už jsme neměli sil, ale hlavně, dnes, po odstupu a po vytřídění materiálů, které jsme používali jako vodítko kudy a kam v Ostravě, jsme v danou chvíli na daném místě o Bold Toweru vůbec nevěděli.
Ano, smůla, člověk je prostě omylný a nevědomost hříchů nečiní. Náš hřích byl tedy spíše naší smůlou. Tak snad někdy příště…
No, a tou 2. pozoruhodností, kterou jsme nespatřili na vlastní oči, byl právě v den našeho pobytu v DOV otevíraný klub Jaroslava Nohavici – Heligonka. Sice jsme se před tím, viděli a zdravili s jeho autorem, opět architektem Josefem Pleskotem, kterého známe už dobře čtvrt století, ale ani on, ani nikdo z pořadatelů netušili, stejně jako my, že právě v této době bude řádit v Ostravě www.www-kulturaok-eu.cz. Jinak bychom tam jistě nechyběli.
Přišli jsme tak o dvouhodinový Nohavicův zahajovací recitál. A také o možnost vidět, jak se dá v představách umělce a architekta přetvořit – zdánlivě banální – prostor, jakým je – či byla - tzv. bývalá vrátnice a koupelny Dolu Hlubina. No, snad tedy také někdy příště…
Ono se toho brzy jistě ještě nahromadí víc. Nezapomeňme, že Ostrava má rozlohu 214 km čtverečních a Dolní oblast Vítkovi z toho zaujímá pouhé tři. Takže pro nás dva a spolu s námi i pro téměř 300 tisíc obyvatel 3. největšího města ČR je a bude jistě ještě mnoho co k vidění.
A to už byly Dolní Vítkovice vyhodnoceny jako nejoblíbenější zpřístupněná kulturní památka!
Ty Vítkovice, kde se v 70. letech 20. stol. odlévalo 1,5 milionu tun oceli ročně
a 22. 11. 2010 proběhl v budově AV ČR seminář o tristních výsledcích výzkumu nazvaného Program Ostrava, jenž musel konstatovat, že
„znečištění ovzduší je tu z hlediska koncentrace jemných prachových částic (PM 2,5) a karcinogenního benzo(a)pyrenu (B/a/P) nejhorší v EU…“
Čas ale oponou trhnul, a i když se ještě v roce 2014 vyrobilo posledních 300 tisíc tun, dnes se v těchto prostorách už konalo bezpočet akcí (mimo jiné i Smalt Art https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/smalt-art-vitkovice-2015-aneb-trochu-jine-umeni/ ), včetně té nejproslulejší, Colours of Ostrava. A tak nám nezbývá než držet Ostravakům palce a těšit se zase někdy nashledanou.
e-mail: dov@vitkovice.cz
tel.: 595 95 2570, 724 267 678, 702 094 845
Informační linka - denně od 10:00 do 18:00 hod. (rezervace prohlídek, informace k akcím)
M: +420 724 955 121
Návštěvnické centrum:
Prodej vstupenek, začátky prohlídek, průvodcovský servis
Bílá budova se zeleným i, pod Bolt Tower (vysokou pecí č.1)
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková