Dominique Chapuis: Le vide interrogelevisible aneb když vstoupíme do imaginárního světa ´bílé prázdnoty´…
Winternitzova vila - Praha Smíchov
7. 3. - 17. 5. 2020
Pozvání k Winternitzovým do vily se neodmítá. Noblesa skvostné vily Adolfa Loose a Karla Lhoty je, jak se zdá, věčná. Překonala běsy války i idejí, překonala ztrátu uživatelů a žije dál. Dnes, díky péči, a především niternému vztahu manželů Cysařových, jež jí vrátili dávnou atmosféru a styl 30. let. A tak se pozvání k Winternitzovým, totiž k Cysařovým, neodmítá ani dnes. A máme-li čas a možnost, tak za www.www-kulturaok-eu.cz, ale hlavně za sebe jako takové, ta pozvání neodmítáme ani my.
Viditelná výstava neviditelných obrazů
Pozvání do Winternitzovy vily je vždy spojeno s kulturním zážitkem. Ať už jde o koncert, představení, prohlídku vily či výstavu. I v jeden z posledních předkaranténních dnů se ve vile zahajovala výstava a my byli u toho.
Byla ´u toho´ osobně i autorka, významná francouzská umělkyně Dominique Chapuis, jejíž obrazy jsou tak subtilně minimalistické, že je až není téměř vidět. Proto se už samotná instalace stává uměleckým dílem, navíc v prostorách funkcionalistických. Proto také tuto svébytnou výstavu uspořádali Tadeáš Goryczka a Jaroslav Němec, kurátoři z Kabinetu architektury. A zdařilo se jim vyvolat zcela intimní dialog čistě bílých objektů Dominique Chapuis s neobyčejnou strukturou neméně čistých linií architektury funkcionalistické vily.
O tom, jak ´prázdnota zpochybňuje neviditelné´
Prezentace prací Dominique Chapuis ve Winternitzově vile má název „Le vide interrogelevisible“, což volně přeloženo znamená "prázdnota zpochybňuje viditelné“. Ale dejme teď slovo Tadeáši Goryczkovi, jednomu z obou kurátorů výstavy:
„Autorka navazuje na celou řadu svých experimentů s tímto tématem, kdy se zabývá fenoménem neviditelného, který je v jejím případě téměř vždy zastoupen zdánlivě pouze bílou plochou, ale vždy v rozmanitých a jemně křehce strukturovaných geometrických variacích.
Dominique Chapuis ve své práci využívá lineární prvky tak, aby vytvořila hru plošného a prostorového jazyka. Aplikuje pruhy či pásy z různých materiálů, jakými jsou například dřevo, kartón, umělé hmoty, ale povětšinou papír, a to vše s cílem podtrhnout náladu trojrozměrnosti, jelikož logicky s ohledem na tématiku zkoumá přechod mezi 2D prvky a jejich 3D okolnostmi.
V případě této instalace se stáváme součástí intimního dialogu výtvarného umění a meziválečné architektury, zastoupené Winternitzovou vilou Adolfa Loose.
Když v roce 1932 Adolf Loos naplnil Vitruviovu definici architektury (firmitas, utilitas, venustas) skrze realizaci Winternitzovy vily, učinil tak s pomocí dvourozměrných čistých a bílých ploch, které zde představují fasády objektu. V případě Dominque Chapuis jde o situaci víceméně obrácenou, kdy nás její dvourozměrné plochy nenásilně vybízejí vstoupit do jejich nitra a do jejího imaginárního světa ´bílé prázdnoty´.
Osobnost Dominique Chapuis (* 1952 Chalon sur Saone, Francie)
m.jpg)
- absolvovala Dijonskou univerzitu a Akademii výtvarného umění v Toulouse
- další zkušenosti získala v New Yorku, Washingtonu a Frankfurtu nad Mohanem, kde současně žije a pracuje
- její práce byly k vidění na samostatných výstavách v Itálii, Rakousku, Německu, Slovinsku, Chorvatsku, Polsku, Slovensku, Nizozemsku a Francii, a jsou součástí výtvarných sbírek řady institucí. Mezi jinými v Mondrianhuis, prestižním nizozemském Muzeu konstruktivního a konkrétního umění v Amersfoort, ale také třeba ve Vietnamském národním muzeu výtvarného umění v Hanoji
Profesor Eugen Gomringer, otec konkrétní poezie ve své eseji „Co mudrci vědí o bílé“ píše: „Tvorbu Dominique Chapuis lze charakterizovat jako přísnou a příkladnou prezentaci konkrétního umění. Na rozdíl od výtvorů abstraktního umění její každé dílo není redukcí, ale naopak je expanzí. Mudrci vědí nejen to, čím je bílá, ale také to, jaká je to harmonie a krása.“
A co nám ke své výstavě prozradila sama autorka, Dominique Chapuis?
Především nám všem poděkovala ne za účast, jak bývá u autorů při podobné příležitosti zvykem, ale za důvěru v její tvorbu, která nás sem přivedla. Ke svým obrazům dodala, že to jsou všechno vlastně otázky, které si klade. A že u ní dodnes každá otázka vyvolává otázky další. A ona na ně hledá stále odpovědi. A nikdy není na konci toho hledání, protože už při hledání jí vytanou otázky další. I když její díla - obrazy, vypadají relativně snadná, jsou přesto výsledkem velkého úsilí a četného přepracovávání. Dominique Chapuis vrství tvary, které potlačují vrstvy předchozí, anebo jim naopak dávají vyniknout. A na nás, divácích, je abychom i my hledali také odpovědi na své otázky, ve své práci a po svém. Protože jen tak se totiž člověk vyvíjí…
Kurátoři výstavy: Tadeáš Goryczka a Jaroslav Němec, Kabinet architektury
150 00 Praha 5 - Smíchov
Na Cihlářce 10
Máme otevřeno:
neděle - středa: 12.00 -18.00 hodin (bez záruky)
Výstava vznikla v rámci Roku Adolfa Loose (v prosinci uplyne 150 let od chvíle, kdy se v Brně narodil světově proslulý architekt a průkopník moderní architektury Adolf Loos), jako výsledek spolupráce Kabinetu architektury, Dominique Chapuis a Winternitzovy vily. Partnerem výstavy je kulturní revue Protimluv.
Hodnocení: 69 %
Richard Koníček: připravil s využitím tiskových materiálů Mgr. Kristiny Cysařové
Foto: © Ing. Olga Koníčková, © Vladimír Šulc