Dominik Forman – Orlové napadají přímo aneb pětkrát jiný a přece stále týž…
ORLOVÉ NAPADAJÍ PŘÍMO
Dominik Forman
9. 1. - 26. 1. 2023
Výstavní síň Antonína Navrátila
Název výstavy cituje filosofa Friedricha Nietzscheho.
Je zvolen s ohledem na snahu neobalovat „umění“ nánosy teoretických kokonů a vyšroubovaných instalačních postupů a představit divákovi malby „pouze“ tak,
jak skutečně jsou.
Dominik Forman (* 1989) vystudoval Fakultě výtvarných umění VUT v Brně a Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.
Společně s obdobně smýšlejícími umělci (Vasil Artamonov, Michael Hauser, Alexey Klyuykov a Avdej Ter-Oganjan) navrhli v roce 2016 Manifest radikálního realismu.
Myšlenka tohoto Manifestu se zaměřuje na realismus druhé poloviny 20. století, mající kořeny především v tehdejším sovětském bloku.
Tento směr se nyní snaží nacházet cesty pro současné umění, jež by i dnes fungovaly na ideologické, formální i socio-politické úrovni.
Autor sám se ve své tvorbě věnuje malbě, v níž zkoumá možnosti realistické metody tvorby. Důležitou částí Formanovy malířské práce jsou městské plenéry, kterým se věnuje pravidelně.
Pět pohledů jednoho autora na svět kolem
· Ozvěny klasiky
Hned u vstupu do Galerie, v první místnosti, na levé stěně, nelze přehlédnout dvě zátiší. Znalci malířské historie poznají tzv. vanitas (latinsky prázdnota či nicotnost, jinak klíčový pojem biblické knihy Kazatel, poukazující na pomíjivost a marnost života a lidského úsilí.
Staří mistři se k tomuto pojmu vyjadřovali svými zátišími.). Učinil tak i Dominik Forman. Jako kdyby nám předesílal nepříliš optimistický obsah své výstavy…
Asi proto se hned na protější stěně této vstupní části Galerie díváme face to face do dvou portrétů. Jedním je velký ánfas, druhým kolektivní portrét vojaček. Ani zde autor netají inspiraci u mistrů. V tomto případ dvou významných malířů 20. století, jimiž byli Geliy Michajlovič Korzhev-Chuvelyov (* 1925, + 2012), sovětský a ruský malíř a Aleksandr Aleksandrovich Deyneka (* 1899, + 1969) rovněž ruský malíř, grafik, figuralista.
· Skok do minulosti
Stačí ale pokračovat galerií v přímém směru a náhle na nás pohlédne sama historie. Tři velkoformátové a zcela výmluvné portréty. Dvě tváře jsou nám chronicky známy – ano, jsou to Jan Hus a Jan Žižka, ale tu třetí tvář … v neméně sugestivním pojetí … si ne a ne vybavit.
Samozřejmě. I nám musel pan Žáček, dobrý duch Výstavní síně Antonína Navrátila napověděl. Napovíme i my a úvah vás ušetříme. Heroickým stylem je tu totiž zpodobněn sám autor všech vystavených obrazů - Dominik Forman. Není to ale autorovo velikášství, co jej řadí po bok oněch dvou velikánů našich dějin, ale ukázka úspěšné snahy o oživení druhdy tak oblíbeného žánru.
· Naproti velikánům, kaleidoskop ze života lidu dělného
Protější strana této prostory přináší protiklad monumentálním heroickým dílům. Nalezneme zda malé obrázky velké bídy. Avšak vlastně docela šťastně jednoduchého života. Série plenérových obrázků přináší momentky s tematickou rázovité Zakarpatské Ukrajiny.
· Architektura včera a dnes
Ozvuk vývoje lidského prostředí naznačují dva obrazy umístěné cudně v průchodu mezi jednotlivými galerijními prostorami. Na jedné straně je tu známé obdivované dílo lidského umu, šikmá věž z italských Benátek.
A na druhé straně jí vzdoruje současná architektura, typický a typicky zatracovaný, panelák z jednoho pražského sídliště. Tenhle je v Bohnicích, ale dá se s klidem říci, že je to vlastně jedno odkud pochází.
· Industriální městská krajina a železnice
Samostatná místnost v boční části galerie dýchne na diváka realizmem. A obdivem k technice a kouzlu industriálu. Plně realistické obrazy. Naštěstí však ne hyperrealistické, který hraničí či dokonce mnohdy až splývají svou dokonalostí s fotografií. Ne, Formanův realizmus, ten i přes všechnu svou technickou dokonalost a přesnost dýchá vždy nějakou atmosférou, která oslovuje diváka.
Formanovy obrazy městské krajiny a železniční tématiky nejsou vybájené, jsou opravdu reálně viděné a tak nutí diváka hádat, odkud asi ten který pohled známe…
Autor, k tomu ostatně dodává, že jeho plenérové malby vznikají převážně metodou „alla prima“ nebo-li laicky řečeno, „na jeden zátah“. Ono to ostatně při tvorbě v plenéru ani moc natahovat nejde. Naproti tomu autorovy obrazy, jako například ona zmíněná zátiší či vystavené velkoformátové malby, vznikají pěkně klasicky v ateliéru a jsou vždy výsledkem dlouhého pracovního procesu.
Osobitost - základ ojedinělosti
Za poučené diváky, za něž se troufáme na www.www-kulturaok-eu.cz považovat, můžeme říci, že ve spleti možností sebevyjádření, v úsilí najít si své vlastní zařazení bez ohledu na uměnovědné zařazováním třídění a škatulkování autorů, si Dominik Forman našel nesporně cestu vlastní a na ní i své specifické vyjadřování.
Nebude mít už asi mnoho následovatelů, všeobecné trendy spějí k povrchnosti, unifikaci, vzájemném ovlivňování (kopírováním) se a hlavně, hlavně k bezbřehé a často jen únikové abstrakci.
Je proto dobře, že ještě existují autoři, jako je Dominik Forman, kteří jsou ochotni uznávat staré mistry, čerpat z nich a snažit se je, i v nepřející době, udržovat v naší paměti a reminiscencemi jejich technik a stylů také připomínat.
Výstava v Galerii Antonína Navrátila je tak malým ostrůvkem malířského snažení v bouřném oceánu všeobecna, zaplavujícího náš galerijní prostor.
Text, s využitím tiskových materiálů: Richard Koníček a Marie Kubíčková, DiS.
Foto: Marie Kubíčková, DiS.
ORLOVÉ NAPADAJÍ PŘÍMO
Dominik Forman
9. 1. - 26. 1. 2023
Výstavní síň Antonína Navrátila
Husinecká 8, Praha 3
Více zde: https://www.nspu.cz/
Více k autorovi: