Domácí mazlíčci (1.) aneb pejsci v bezpečném náručí…
„I když se v minulém století zdálo, že slovo bude kralovat věčně, objevila se fotografie, objevil se film, vznikly mechanické reprodukční techniky a byla vynalezena televize. Zrak se vrací do života v šíři neustále se stupňující. Věříme čím dál tím více oku než sluchu. Většina lidí dá přednost fotografii před literárním popisem, kresbě i filmu před vysvětlováním a popisováním. …(…) Jsme zrakově citlivější a náš zrak dostal pojednou hlad po formách. Po senzacích oka. Oko nám pomáhá rychleji vnímat asociovat představy. Soustředit se ihned na moment pointy.“ (…). (zdroj: Jan Kotík, Údobí zraku, Tvar IX., 1957, č. 1. a 1-2.)
Současné umění miluje zvířata, a nejen umění, ale i svět lidí. Proč? Odkud pramení tato potřeba nových vyobrazení zvířat? Možná je to tím, že v současné době nevíme přesně, čím zvíře vlastně je. Naše pojmy jsou vykolejené. (zdroj: konference Portrétování zvířat/O roli zvířat při uměleckém vypodobnění)
A my lidé, nejen Češi, už nebereme
psy jen jako zvířata.
Žijeme s nimi, spíme s nimi v posteli,
podstrojujeme jim, jak se dá, oblékáme je,
což už je samozřejmost,
kupujeme psí šampóny či parfémy a mnohé další.
Jsou-li určeni pro chov, chodíme s nimi na výstavy,
a doufáme, že získáme pro ně zajímavou cenu.
My na www.www-kulturaok-eu.cz jsme se rozhodli pro seriál o domácích mazlíčcích - pejscích, přestože doma jsme nikdy psa neměli (kvůli alergii), ale protože máme doma archiv fotografií kolem několika tisíců psů. Nyní jsme vybrali ty fotografie, které jsme pořídili na ulici, v tramvajích, ve vlakcích či na vernisážích, kde jsou v bezpečném náručí svých páníčků či paninek. Snad čtenáře potěší tak, jako nás potěšili při jejich pózování...
Ing. Olga Koníčková
Foto: © Ing. Olga Koníčková
Více:
