Do hrobu si to nevemu – Karel Šíp aneb alespoň k něčemu byl ten Covid dobrý, Šíp nám napsal knížku
Do hrobu si to nevemu
Karel Šíp
Ilustrátor: Jiří Slíva
Datum vydání: 25. 11. 2021
Nakladatelství: XYZ
Jsou lidé, kteří se tváří jako někdo, hovoří šroubovaně, dělají vše na efekt a jsou – pomíjivý nikdo. Zejména v zábavě. A zejména té současné a té televizní. Za každou cenu se dostat na obrazovku a do medií a za každou cenu se předvádět, bez ohledu na svoji důstojnost. Od zlatokopek po takybaviče. Jsou ale také lidé, kteří jsou takoví, jací jsou, mluví jak jim zobák narost, dělají vše s úctou k ostatním a s vrozenou slušností a provázejí nás tak zábavou, která má úroveň už dobře půl století. Jedním z mála takových je Karel Šíp.
Sám o sobě říká, že je bavič. Ano, je. Ale pojem bavič je dnes záplavou takybavičů degradován na „pobaviče“. Pobaví, prvoplánově, občas i lacině rozesmějí, ale jen teď a jen tady, a tím to hasne. Nepřekročí svůj stín, protože na to nemají. Karel Šíp je bavič, z rodu Miroslava Horníčka, Vladimíra Dvořáka či Luďka Nekudy. Bavič, který má hlavu, a tak jeho bavení má nejen hlavu ale i patu. Vtip, nápad, moudrá pointa, to jsou zbraně Karla Šípa. A k tomu lidská pokora, úcta k aktuálnímu protihráči, um používat češtinu, nepovyšování se, neurážení, neklesání pod úroveň, jak v řeči samé, tak – a to hlavně - smyslu sdělovaného.
Pracovitost…
Pracovitost se podepsala zjevně na vzniku knížky Karla Šípa. Pandémie, lockdowny, rušení akcí, odklady termínů, to vše způsobilo nechtěné a nepříjemné dění a jeho dopady na nás všechny. Karla Šípa jistě nevyjímaje. N a něho osobně, stejně jako na jeho nejsledovanější zábavní pořad Všechnoparty. Ale proto, že je zvyklý pracovat, musel něco dělat. To, nač při běžném mlýnu pravidelného pořadu a dalších aktivit, se nedostává času. Psaní. A tak jsme se, díky odluce nás všech od konzumace, u vyvolených i provozování, kultury, šťastně dočkali nové knihy, jejímž autorem je doma zablokovaný Karel Šíp. Vznikla tak taková malá milá rekapitulace všeho možného, co se mu honí hlavou, a dostalo to název Do hrobu si to nevezmu. Ještě tak, aby…
Vážený a milý čtenáři.
Však také v anotaci k téhle knížce, nesoucí název „Do hrobu si to nevemu“ (mimochodem autorově třetí, po autobiografii nazvané Bavič a po Karnevalu paměťových buněk, přinášejícím postřehy z předlouhé životní etapy moderátora nepřekonatelné Všechnoparty), autor říká doslova:
„Vážený a milý čtenáři. Oceňuji tvůj vkus, protože tě zaujala tato knížka. Asi bys rád věděl, co uvnitř najdeš. Takhle. V běhu času se mi sejdou nápady, úvahy i zasuté vzpomínky, o které se chci podělit. Takže se třeba dočteš, jak jsem poznal Karla Gotta a co jsem o něm zatím nikomu neřekl. Představím ti i svůj názor na přistání na Marsu. A nejrůznější záhady. Ty mě zajímaly odjakživa. Víc už musíš zjistit sám – snad se u toho zasměješ v míře vrchovaté.“
Zasmějeme se
Zasmějeme se, ne, že ne. Ale nebude to takový ten smích, při kterém se dusíme a válíme, slzíme a bolí nás bránice. Ne, tenhle smích nad autorskou knihou, je tichý, upřímný, hojivý, hřejivý, souznící a rezonující v naší paměti. Zmínky a postřehy z různých dějových událostí, které míjely Karla Šípa a s ohledem na věk čtenářů i mnohé z nás čtenářů - osobně, jsou spíše pohodově úsměvné. Autor se nesnaží vymýšlet srandu, ale bavit a dát nahlédnout do svých myšlenkových pochodů, do své bezbřehé a bujné fantazie. Má totiž dar velkých komiků, chcete-li – bavičů - vnímat cokoli také jako zdroj legrace a vtipu. Někdy už na první pohled, jindy až s postupným domyšlením…
Setkání s tím, koho máme rádi
Nečekejme tedy nějakou převratnou literaturu, nečekejme, že je to zdviž přinejmenším k Pulitzerově ceně, či rovnou nobelovce za literaturu. O to nejde. Ani autorovi. Čekejme setkání s tím, koho máme rádi, o kom víme, že mu to pálí a kdo má rád nás. Nás, jako lidi obecně. A chápe svět kolem po svém, má svou vlastní hlavu a fantazie a ve své knížce, si s námi povídá. Tak, jako by si asi, nebo spíš určitě, s námi povídal, kdybychom se setkali osobně. Přátelský pokec, s přátelským člověkem. A to je víc než tuny šaškáren šklebících se takybavičů, vydávajících se za baviče.
Karel Šíp bavič je.
Doufejme, že ne poslední jsoucí, i když to tak nějak začíná vypadat, a doufejme, že toho, co si Do hrobu nevezme, nám ještě hodně a hodně přidá. Třeba „jen“ v dalších knížkách, když už ten - kolem nás tak podivně vířící - vir, jinak nedá…
Text: Richard Koníček
Ilustrační foto: Nakladatelství Albatros Media
Do hrobu si to nevemu
Karel Šíp
Ilustrátor: Jiří Slíva
Datum vydání: 25. 11. 2021
Nakladatelství: XYZ
Žánr: životopis, humor
Počet stran: 168
Věk: od 15
Formát: 130 x 190 mm
Hmotnost: 0,289
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
https://www.albatrosmedia.cz/tituly/79196264/do-hrobu-si-to-nevemu/
Karel Šíp
Moderátor, bavič, scenárista a textař Karel Šíp vstoupil do povědomí televizních diváků pořadem Hitšaráda, který úspěšně moderoval s Jaroslavem Uhlířem. Na tento pořad navázala televizní show Galasuperšou. Rovněž uváděl řadu televizních pořadů např. Rozjezdy pro hvězdy, Klip-klap, kabaret Šaráda a účinkoval v několika televizních estrádách. Společně s Jiřinou Bohdalovou připravoval pro ČT pořad Za oponou s Jiřinou. V roce 1971 založil skupinu Faraon, kde hrál na baskytaru. O rok později přizval ke spolupráci zpěváka Jiřího Schelingera. Karel Šíp je autorem zhruba pěti set písňových textů.