Divadlo Kulatá kostka v Troníčku aneb ´přelet na Alpami´ a jiná velikonoční nadělení
Divadlo Troníček – Praha
8. 4. 2017
O svébytném divadelním souboru zvaném surrealisticky - Kulatá kostka - jsme na webu psali. Dvakrát. Jednou o pozoruhodném divadelně ´normálním´ (i když, co je dnes normální…?) zpracování slavné hry Zločin lorda Artura Sevila (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/lord/) a podruhé o – ve zcela jiné rovině pojatém - kabaretu, nazvaném přímočaře – Mikulášský kabaret (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/mikulassky-kabaret-kulate-kostky-aneb-i-kulata-kostka-muze-mit-sest-stran/).
Obě přestavení nás nadchla. Byla jiná, než jsme čekali, jiná než byste čekali, prostě jiná. A jinakost se cení. Není-li to ale jinakostí za každou cenu. A to u Kulaté kostky nehrozí.
Osobnost zvaná Paul Merild
I oněm jsme už psali. Kouzelník, především herec, dramatik, hudebník, textař a principál partičky odlišných osobností, jež si jinak jdou svojí cestou, a když se sejdou a principál Merild je srovná do představení, vytěží z nich právě to jejich já a sestaví to do celku, a pak je z toho hodně zajímavý a plně souladný pořad.
Ať už hra na vážno, nebo kabaret na nevážno.
Pojítkem je poetika, odkazy dávného komediantství, jež ani v dnešní komerci nekličkuje podbízivostí a nechutně všudypřítomným produkt placementem dehonestujícím divadelnictví.
Paul Merild kolem sebe soustředil osobnosti podobné krevní skupiny, takže je už předem jasné, že tihle komedianti, nebudou mít nikdy na růžích ustláno. Zato hrají a baví lidi s tvrdošíjností Dona Quichota a bojují s větrnými mlýny komerce a kalkulu, až jim člověk nemůže nedržet palce.
Jen najít tu odvahu zvolit mezi diváckým zhýčkáním televizními hvězdami je a jít se na ně podívat. To je u nás problém. Zkažený vkus a poplatnost mediálně profláklým jménům dělá své. Ke škodě diváka a hlavně jeho dětí. Ano.
Paul Merild umí dát dohromady kus – byť třeba světové divadelní scény tak, že osloví velké i malé (hra), ale i malé a velké (kabaret). A pro malé toho dělá vlastně nejvíc. Štace věnující se například dětem z dětských domovů jsou právě s takovýmto způsobem divadelnictví tím nejcennějším, co pro ně může udělat.
Děti zjistí, že není jen televizní pasivní zábava, ale že může být i hravé – interaktivní, a hlavně aktivní – divadlo, které s nimi počítá, které na ně čeká a které je chytí.
V tom je zásluha – skoro až obroditelská – Paula Merilda a jeho Kulaté kostky.
Velikonoční kabaret…
Pozvání na (v prosinci 2017 slíbený) Velikonoční kabaret Kulaté kostky, opět v komorním prostředí Troníčku, nás zaujalo. Neváhali jsme se znovu posadit mezi převážně přítomné děti a sledovat se zájmem, co si na nás zase ten Merild a jeho Kulatá kostka vymysleli. A bylo se nač dívat.
I když nám osobně chyběly další osobnosti souboru. Ale to může být jen náš názor. Děti, kterých byl plný Troníček a chvílemi i jeho jeviště, protože aktivní děti v akci jsou vždy součástí takovýchto kulatokostkových kabaretů, to viděly nesporně jinak.
Byly unešeny a vtaženy a k nezastavení. A řetězec: pohádka, kouzla, pohádka, soutěž, pohádka, a to vše prošpikováno písničkami v podání Karla Navrátila a Zuzany Velebové z repertoáru jejich mateřské skupiny Fénix, kteří si ale v menších rolích s Paulem Merildem i zahráli. Občas ještě vypomohla i subtilní Lenka Laštovičková.
Paul Merild táhl kabaret jako zkušený bavič. Bariéra hlediště – jeviště zmizela, a bylo se nač dívat (scénky), čemu divit (kouzla) a co poslouchat (písně, vesměs lidové, a tak sborové).
Kouzla byla kouzelná
My za www.www-kulturaok-eu.cz jsme zaujali před začátkem svou strategicky výhodnou první řadu a ´lízali´ pódium. Ale měli jsme pak cenné fotky, pro naše čtenáře.
Rubem bylo, že jsme byli vtahováni do děje tak jako všudepřítomné děti i my přestárlí veteráni. Dokonce se i sako autora řádek stalo prvkem jednoho z kouzel. Naštěstí bylo vhodně zbarvené, do naší webově ´firemní barvy´, tedy skoromodré, a tak na jevišti krásně vyjímalo.
Neposoudíme, neznaje kouzelnickou literaturu, ale Paul Merild nám údajně nabídl i takové majstrštyky velikánů kouzelnického oboru, jakými byl Harry Houdini či Švýcar Christopher Borrer. Nejvíc ale bylo původních kouzel Paula Merilda. Třeba trik s prstýnkem, zvaný mezi kouzelníky šifrou REX. A rozdíly jsme mezi nimi neshledali. Ani to, jak to ten chlap dělá…
Nejen kouzly živ byl kabaret
Uvítala nás loutková pohádka na téma soužití Pejska a Kočičky inspirovaná Josefem Čapkem. Ve strašidelné scénce jsme se dozvěděli, co dělají hyeny na hřbitově a jak se to tam má s živými, nočně opozdilými přišedšími.
Kačenka Lili zvládala roli v loutkové pohádce i vrchol kouzla s kartami. Dávný a klasický příběh O domečku, v němž kdekdo přebývá, stmelil děti a Karla Navrátila, jinak to mírumilovného hudebníka, proměnil v drsného a neurvalého Medvěda. Keňská pohádka nám zase předvedla, jak to bylo, když zvířátka ještě spolu žila v pohodě a proč se už dnes chovají spíše jako lidi, takže se vzájemně mordují a loví.
Nás na www.www-kulturaok-eu.cz ohromil fór s přeletem nad Alpami. Víc neprozradíme. Ztratilo by to kouzlo, kdyby to ještě někdy Paul Merild zařadil do pořadu, ale byla to pecka.
No, prostě bylo toho…Včetně závěrečného rychlokurzu pletení pomlázek, který obětavě vedl – už ve foyer divadla a po představení - sám protagonista celého odpoledne, Paul Merild.
A kdo to neviděl a vidět chce, musí – chtě nechtě - sledovat web Divadle Kulatá kostka (nebo i náš, rubriku Aktuality) a pátrat, kde a kdy, tenhle spolek může zase uvidět na vlastní oči.
My – budeme-li opět u toho – zprostředkujeme reportáž. Ale věřte,že nikdy to není to, jako se zúčastnit osobně.Takže:čtěte https://kouzelnik.eu/Divadlo.Kulata.kostka.html - tam to všechno bude.
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková
