Úvod > Dimitrij Mandzyuk - KOSMICKÝ ORNAMENT aneb „snažím se najít vizuální obraz, který by mohl sdílet analogický zážitek…“ D. M.

Dimitrij Mandzyuk - KOSMICKÝ ORNAMENT aneb „snažím se najít vizuální obraz, který by mohl sdílet analogický zážitek…“ D. M.

25.10.2022 19:45

Dimitrij Mandzyuk

KOSMICKÝ ORNAMENT

18. 10. - 29. 10. 2022

Beseder Gallery

,,Žijeme v realitě, která je poměrně roztříštěná, je velmi těžké uchopit celek, přesto se mi to párkrát podařilo, bylo to něco jako prozření. Zažil jsem to, když jsem pozoroval krajinu nebo umělecké dílo. Byl to okamžik, kdy jste měli pocit, že rozumíte pravému účelu. Nevím, co to bylo konkrétně, spíš to byl hluboký pocit vhledu. Od té chvíle se snažím najít vizuální obraz, který by mohl sdílet analogický zážitek."

Dimitrij Mandzyuk

Dimitrij Mandzyuk je mladý umělec, který se narodil na západní Ukrajině v městečku Černovice. Záhy po jeho narození se však s rodinou přestěhoval do Prahy. Oba rodiče Dimitrije jsou akademičtí malíři, kteří vystudovali Muchinskou školu v Petrohradě a od malička ho inspirovali k umělecké praxi. Dimitrij absolvoval střední uměleckoprůmyslovou SUPŠ, kde studoval prostorový design, který ho posunul k práci s instalacemi nebo technologiemi, jež spojuje s uměním. V současné době studuje Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (UMPRUM) v ateliéru Malba pod vedením Jiřího Černického a Michala Novotného.

Ú(v)lety do kosmu

Malba a výsledný obraz, by vždycky měly být současně zprostředkováním vjemu, který může vidět každý z nás po svém, ale přetavený nitrem, duší, srdcem či fantazií autora, ve sdělení, jež nám předkládá jako své poselství.

Zní to sice nadneseně, ale je to tak. Umělec, malíř, by přece neměl být pouhým reproduktorem jevů, věcí, událostí, tak, jak je vidíme všichni my - neumělci. Má dar a má poslání, vidět viděné jinak a hlouběji. Vnímat vnímané neběžně a silněji. Není to snadné. Ale je to potřebné. Pro sebeuspokojení autora a pro osvícení nás diváků.

Obrazy musejí povznášet obě strany. Tvůrce i pozorovatele. Platí to plně jak pro obrazy realistické, až třeba hyperrealistické, stejně jako pro obrazy abstraktní. U realistických maleb vidíme sice na první pohled, co vidět máme, ale ve druhém - a daleko důležitějším plánu - objevujeme nevídané, netušené, to, co je v obraze sděleno formou pocitu. U abstraktních maleb je to do jisté míry proces opačný. Zprvu vnímáme jen to ireálné a to, autorem a posléze i námi cítěné, k tomu se postupně dopracujeme transformací neviděného, leč tušeného a nakonec i objeveného.

Dimitrij Mandzyuk se ubírá ve své tvorbě, zejména té, kterou vystavil v galerii Beseder, právě touto cestou. Postojíme-li trpělivě u jeho obrazů, uvolníme svoji mysl, oprostíme ji od příboje děsu současnosti, podaří se nám vzlétnout spolu s autorem do nadoblačných, ba až kosmických, výšek a světů, jenž nám obrazy otevírají.

A dáme-li průchod své probuzené fantazii, objevíme v nich, či spíše kdesi za nimi, v jejich hloubi i onu realitu. Avšak jinak a lépe.

Díky za to…

Konečně samostatná výstava nadějného autora

Nevíme, že by se už někde Dimitrij Mandzyuk přestavoval samostatnou výstavou. Je-li tomu tak, pak nám to v záplavě pražských výstav uniklo. K naší škodě. Víme zatím pouze o řadě kolektivních výstav, kde jeho práce nezůstávaly nepovšimnuty.

Tím spíš, je třeba ocenit vyspělou dramaturgii – koneckonců již standardní – Beseder Gallery, že tuto samostatnou expozici Dimitrije Mandzyuka připravila.

Samozřejmě se vyskytnou hlasy, že jde o skluz na vlně „ukrajinství“ nastoupeného právě v tomto čase napříč našim galerijním, hudebním, dramatickým a dalším světem.

Není tomu tak. Výstava byl v dramaturgickém plánu galerie již v roce 2019 domluvena a plánována na rok 2020. Avšak díky všem těm covidovým opatřením a z toho plynoucím nezbytným přesunům a změnám v termínech výstav, mohla být výstava Dimitrije Mandzyuka, konečně, uskutečněna až teď. Žel, v době postižené vymknutostí dění právě na Ukrajině.

Takže, ano, je tu autorova vazba na tuhle nešťastnou zem, ale autor sám už je opravdu „naturalizovaný“ Pražák, a to, že se jeho rodiče kdysi přesídlili k nám, je historie.

Každý z nás je přece také vlastně odněkud, ne…?

Nejde tedy o dramaturgický kalkul, ale dlouho odkládanou příležitost představit nám konečně mladého autora. Ale to, že by jistě nejeden obyvatel aktuálně tolik týrané země nejraději odplul někam do kosmu nabízeného Mandzyukem, je nabíledni.

Kosmický ornament…

Dejme ale slovo pořadatelům výstavy.

„Unikátní výstava světelných obrazů Dimitrije Mandzyuka s názvem KOSMICKÝ ORNAMENT zprostředkovává divákům hluboký visuální a interaktivní zážitek.

Dimitrij se totiž v současnosti zaměřuje na velkoformátové obrazy, často vychází z plochy do trojrozměrného prostoru, kde experimentuje se světlem, které interaktivně programuje, to vše pojednává vlastní geometrickou ornamentální malbou, doplněnou gestickým rukopisem, vycházející z moderní kaligrafie. Zdrojem inspirace nachází v pozorování krajiny. Je fascinován její pluralitou.

Vytváří strukturální obrazy s výraznou grafickou kresbou, přeplněné ornamentálními detaily a synchronizujícími prvky, zkrátka obrazem žijícím svým vnitřním životem.

Na výstavě představí své gravírované svítící transparentní panely, světelný triptych, plastické a velkoformátové malby…“

Autor o sobě, v první osobě

„Jsem mladý moderní umělec, ovlivněný digitálním světem. Moje umění je jako síť, obrazy přenášejí kapacitu informací zakódovaných v ručně psaných rytmech.

Ve své práci se snažím vytvořit ornament, který by definoval naši současnost. Velký impuls pro volnou tvorbu nacházím v kaligrafii, více než na čitelnost písma se soustředím na kompozici textu, ve kterém se jednotlivá písmena shlukují a tvoří šifru, kterou dokáže rozluštit pouze autor sám.

Postupně jsem svou tvorbu posunul ještě dál a začal spojovat organickou linii s geometrií, čímž jsem narušil pravidelné vzory a dal vzniknout novému spojení, které je založeno na kontrastech často vyvolávajících napětí.

Pravidelné asketické geometrické tvary, které vnímám jako produkt naší civilizace, se dostávají do konfliktu se subtilním organismem, který neustále narušuje svůj konstrukt.“

Dimitrij Mandzyuk

Text: Richard Koníček a Marie Kubíčková, DiS.

Foto: Marie Kubíčková, DiS. (7 x) a Beseder Gallery (1 x)