Digitální blízkost aneb výstava, kterou je dobré vidět na vlastní oči a najít si na ni svůj vlastní pohled
Digitální blízkost
11/11 2021—10/7 2022
Veletržní palác
„Těší mne, že se do Veletržního paláce díky těmto projektům vrací více života, a věřím, že zaujmou nejen mladší generace návštěvníků.
Intimita je velmi citlivé téma, které ve společnosti dlouhodobě rezonuje. Ztráta intimity v souvislosti s rozvojem virtuálního života se prohloubila vlivem všech protipandemických omezení.“
generální ředitelka NGP, Alicja Knast
„Displej se stal tím, čeho se naše ruce nejčastěji dotýkají, nezřídka jako první věci po probuzení. Technologie a intimita, dvě tradičně protikladné oblasti, se dnes pevně propojily a vzájemně zásadně ovlivnily. Technologie vstoupila hluboko do našeho soukromí. Stala se objektem naší péče a touhy, partnerem dialogu a každodenní oporou, ale také nebezpečným důvěrníkem.“
Kurátor výstavy: Michal Novotný
Je tu už Orwell?
Bývaly doby, kdy román George Orwell nazvaný 1984 působil jako děsivá vize budoucnosti, kdy mizí soukromí, intimita je vystavena na nechtěný odiv sledovačům z profese a kdy to vše podporuje režim a dusí osobní svobodu. Autorova temná vize, dotahující až do krajně nežádoucích důsledků ideologii každé z totalit. Připomeňme, že E. A. Blair, uměleckým jménem George Orwell spatřil světlo světa v roce 1903. Román 1984 psal v době, kdy se schylovalo ke druhé světové válce a totalitní režimy na obou stranách se na ni připravovaly. Román 1984 pak vyšel, poprvé, až v roce 1949. Do češtiny byl přeložen teprve v 80. letech a do roku 1989 u nás byl v klatbě. (Proč asi…).
Autorovo varování tehdy vyděsilo temnou budoucností a mělo i odhalovat podstatu vládnoucích totalit a varovat před důsledky, ke kterým se totality snaží dospět. Od vydání románu uplynulo již tři čtvrtě století. Lebedíme si v demokracii, bezbřehé svobodě a jsme závislí na digitalitě, na virtuální realitě, na tom, co nám určí - právě dnes - síť sítí za to jediné správné pro nás a o čem nás i přesvědčí. Dokonce hravě, protože už nemusíme přemýšlet, listovat v knihách, pátrat v knihovnách, porovnávat a analyzovat, ale jen si klineme a víme, co - máme - vědět. Ale je to to, co jsme opravdu měli vědět? Není to jen to, co je nám dáno k vědění? Postulát? A není to už – tentokrát ale globální – anonymně do rukaviček a nenásilně úsměvné masky pokroku a otevřenosti převlečený - Orwell…?
Autor těchto řádek je z generace, která přišla na svět v čase nejbrutálnější formy místní totality a z dnešní digitalizace používá – a potřebuje (!) – jen to, co opravdu nezbytně potřebuje. Možná to tedy celé vidí až moc černě, jak už se na internetu stáří tak rádo a často podsouvá. Asi je to opravdu – jen - nezadržitelný pokrok. Ale to, že nám kdekdo vidí „pod sukně“ až moc, je fakt. A tak, se do hlavy vnucuje dosti nekorektní otázka: Cui bono? – Komu ku prospěchu? (jak jsme se učili v hodinách latiny). Vnucuje se tak nějak samovolně, kacířsky a nepřístojně, ale v téhle souvislosti se zkrátka nabízí…
No nic.
Byli jsme zkrátka a dobře zvědavi na výstavu, která s těmi našimi staromyslnými názory souvisí. Je však pojata očima, myslí a umem generace tvůrců povětšinou mileniálních. Navíc - ze světa, tedy lidiček, s možností vidět ten náš svět také jinak, než jen z lůna české kotliny.
Digitální blízkost ústy kurátora výstavy
Kurátor výstavy, Michal Novotný, vidí jím uspořádanou světovou výstavu umístěnou v mezaninu Veletržního paláce takto:
„Výstava Digitální blízkost reflektuje intimitu a odcizení v době pokročilých komunikačních technologií.
Výstava se zabývá proměnou vnímání našeho soukromí a intimity po virtuální zkušenosti zesílené pandemií a jejím vlivem na lidské vztahy. Prostřednictvím děl mladých umělců si klade otázku, zdali bude další vývoj odpovídat spíše duchu dystopických sci-fi filmů, nebo nám virtuální propojenost naopak pomůže vyřešit alespoň některé palčivé problémy dnešního světa.
Do nejasných vizí blízkosti v post-digitálním světě dává nahlédnout devět současných umělců:
Darja Bajagić, Ivana Bašić, Louisa Gagliardi, Lola Gonzàlez, Daiga Grantina, Rachel Maclean, Pakui Hardware, Viktor Timofeev a Tenant of Culture.“
A závěr?
Nelze téma vidět jen jedněma očima, z jednoho úhlu, na základě jedněch životních zkušeností a postojů, protože, řečeno s klasiky: „Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní, neb nikdy nikdo neví, co se může státi…“ anebo lidovým rčením řečeno, nikdy není nic jen černobílé. Nelze tedy přijmout informaci o viděné výstavě z jedněch úst, jednoho webu, z jedné názorové úrovně, ale výstavu je nutno vidět na vlastní oči a najít si na ni svůj vlastní pohled.
Text a foto: Richard Koníček
Digitální blízkost
11/11 2021—10/7 2022
Kurátor: Michal Novotný
Veletržní palác
Mezanin Veletržního paláce, vstup zdarma
https://www.ngprague.cz/vystavy-a-akce
