Dětský dům New Generation aneb Hračkářství Hamleys je tu a děti si mají už zase nejen kde hrát!
Obchodní dům Hamleys – Praha
1. 6. 2016
My, pamětníci, co si pamatujeme a chceme pamatovat, jsme už tací, že chtě nechtě srovnáváme, přemítáme a vidíme věci trochu z odstupu, trochu z nadhledu (nebo spíš z podhledu?), prostě jinak. Jinak, než ti, co přišli po nás a rovnou spadli do současnosti odstartované událostmi z roku 1989. Jestli je to tak dobře nebo špatně, nechme nyní stranou. Je Den dětí, je 1. 6., píše se rok 2016 a Praha už od 5. 5. 2016 přichystala pro děti dárek, který si zasloužily a který Praha i její děti, potřebovaly jako – no, jako - medvídek pohlazení.
Dětský dům…
Snad náhoda, možná záměr, ale třeba i ironie osudu. Ulice Na Příkopě byla pro nás děti, přišedší na svět po roce 1950, mimořádně atraktivní. Proč? Bulvár jako bulvár, řeklo by se. Omyl. Veliký. Kdo pamatuje, tuší. Stál tu takzvaný Dětský dům.
Praha měla Dům módy, Dům obuvi, Dům potravin a kdoví jaké ještě domy, byl to tehdy takový styl. A kromě Domu mládeže, Domu pionýrů a dalších podobných domů, které nám - dětem té doby mohly - být více méně ukradeny, měla po nás i cosi o mnoho lepšího – Dětský dům.
Byla tak nazvána a k tomu účelu zvolena, skvostná budova na Příkopech. Vznikla ve funkcionalistickém stylu, přesněji konstruktivistickém, v letech 1925 – 1929 podle projektu modernistického architekta té doby, Ludvíka Kysely, jakožto pojišťovací ústav.
Honosila se původně výrazným parterem s výkladci a nepřehlédnutelným vstupem do pasáže, jež byla časem zrušena. Uvnitř byla středová hala zabírající na výšku několik pater, lemovaná v patrech ochozy. V nejvyšších podlažích budovy byly kanceláře, opatřené - tehdy u nás značně avantgardními - americkými výsuvnými okny. V roce 1950 byl tento dům adaptován a stal se pro nás dětským rájem té doby – ´naším´ Dětským domem, domem hraček.
Dětský dům zanikl
To vše je už ale minulost. Jako Dětský dům budova dosloužila po roce 1989 a po řadě peripetiií a pokusů o nalezení ´smysluplné´ funkce, se z ní staly - po rekonstrukci - tzv. ´kvalitní kancelářské prostory v centru města´. Do budovy jsou dva vstupy. Z ulice Na Příkopě, kde je centrální recepce a z Havířské. Z kanceláří – jak zdůrazňují propagační materiály – je výhled do ulice Na Příkopě. V posledním patře mají kanceláře k dispozici i terasu ´s jedním z nejkrásnějších pohledů na Prahu v lokalitě´. Jenže už ne pro veřejnost...
Vzpomínky na Dětský dům
Jako pražské děti, jsme se nemohly s Dětským domem nesetkávat. Já osobně vzpomínám nejen na hračky, které byly kolem nás a pro nás a všude a z ochozů se dalo dívat dolů – zase na hračky. A s hračkou se dalo i odejít. Když na to rodiče měli. Já ale vzpomínám na Dětský dům také jako prodejnu dětského oblečení, kde na mně mnohé hadříky byly navěšeny a botky obuty. A do třetice pak vzpomínám i na vonící ještě horké Lázeňské oplatky. Ty jsem ale nikdy nemusel. Já tu miloval takovou malou jídelnu v patře nad Havířskou ulicí, kde jsem – jako zvláštní odměnu, třeba za vysvědčení (ta motivace!), mohl usednout na dětskou židličku, za dětský stoleček a pojíst – ´jako pán´ – vlašský salát a rohlík.
S tím souvisí i má ryze specifická vzpomínka. Od dětství jím tak, že to lepší jídlo (z mého pohledu) sním nakonec a to horší (z mého pohledu) ponejprv. Má žena jí například v pořadí opačném. Zdůvodňuje to tvrdě pragmatickou teorií, že kdyby byl právě v době jídla nálet, měla by pak v žaludku to lepší a ostatní oželí. Já až do pádu Sovětského svazu oponoval, vírou ´v mírovou politiku této země´. I když mírová politika byla chiméra a umělé soustátí také. Přesto se toho svého pořadí držím dál. Už ani nevím proč...
Snad proto, že starého koně novým kouskům nenaučíš.
Ale zpět do Dětského domu. Rozjímaje jednou nad donesenou pochoutkou, jsem - zatímco otec mi snaživě stál frontu na limonádu - zbaštil disciplinovaně rohlík a zasnil se nad vlašákem. Využila toho ale sběračka špinavého nádobí a s gestem, jako že když to nechci, tak mi to odnese, mi ten vlašák sebrala. Můj pláč a slzy ji provázely.
Od té doby, ji dodnes nenávidím a dodnes toho lituji. A dodnes – poučen – na veřejnosti si držím vždy talíř se svou závěrečnou pochoutkou - rukou.
Do Dětského domu jsem chodil i později. V námluvách jsem tu koupil mé ženě Olince, knížku O mašince Olince. Byla jak rozjetý rychlík. A trvá jí to už 40 let. Bez zastávek…
V Dětském domě jsme ještě stihli vybavit i našeho syna. Postýlku vlekla žena právě odtud. Nějaký čas jsem se s ním chodil do Dětského domu také dívat na hračky. Dokud to nepřeválcoval jeho zájem o sbírku šutrů v Národním muzeu. Musím říci, že to pro mne bylo o dost méně zábavné. Syn už dorostl a Dětský dům zanikl...
Až do letošního roku byly pražské děti bez Dětského domu 
Tedy, ony ho nemají titulárně i nadále, palác, který je ale vlastně totéž, akorát že v moderním a opravdu světovém provedení, se teď jmenuje - Hračkářství Hamleys. A má to své důvody. Ale pro nás při jeho jarní návštěvě to byl prostě nový a krásný Dětský dům. Dílem náhody, osudu či kalkulu, vznikl naproti někdejšímu Dětskému domu. V budově v ulici Na Příkopě 14.
Jak se osudy budov mění… I tohle byl původně bankovní palác (Průmyslová banka, později Obchodní banka, a ještě později i v současnosti známá ČSOB).
Budova vznikla tři roky po Dětském domě, tedy v roce 1930, podle projektu Bedřicha Bendelmayera. Na rozdíl od tehdy vládnoucího stylu, funkcionalismu, je ale ve stylu moderního klasicismu. Asi aby působila důstojněji coby banka. Vstupní portikus, jak se tomu odborně říká, zdobí pískovcové plastiky od Josefa Kalvody.
Z původní budovy ale nezbyl než vnější obal. Po té, co ČSOB osídlila pozoruhodnou moderní stavbu za Smíchovem, prošla stará původní budova mimořádně razantní modernizací. Připravil ji ateliér DaM a zůstalo jen obvodové zdivo. Není nezajímavé – už vzhledem k současnému poslání budovy – že na jejím místě stával před bankou z roku 1930, dům zvaný U Tří lip, kde dokonala svou pohnutou životní pouť Božena Němcová (21. 1. 1862). Autorka Babičky a osobitá zpracovatelka lidových pohádek, jimiž je - snad pořád ještě - odchovávána i část současných děti. Náhoda? Osud? Kdo ví…
Hračkářství Hamleys
Ohromující ráj pro děti. Na náš Dětský dům - nostalgicky – my pamětníci asi nezapomeneme, ale tohle je něco jiného. A aby ne. Vejdeme a ocitneme se rovnýma nohama v záplavě hraček, medvídků a všeho, nač si lze vzpomeneme. Tak, jako i v jednom z největších hračkářství na světě, v legendárním britském řetězci Hamleys. Prodejní plocha je v Praze přes 6 tisíc metrů čtverečních (!) a to je dokonce víc, než má londýnský obchod, který ročně navštíví okolo 10 milionů lidí! A nenakupují jenom. Jdou se podívat. A nedá se na to vynadívat. Vše interaktivní, vše si jde zkusit a všude mladí lidé, kteří se usmívají (kde to dnes potkáte!) a mnozí dělají i show a zábavu. A nevadí jim, že je vám bezmála čtyřikrát tolik co jim. Klidně vás svezou i na kolotoči. Jako svezli nás. Jen do skluzavky jsme nešli. Ucpal bych svým pupkem tunel.
A pak že prý ten řetězec uvažoval o Vídni jakožto centru a vůbec prvním hračkářství Hamleys ve střední Evropě! Sláva bohu, neučinili tak. Vídeň má atrakcí už hodně. Praha je na tom jako její chudá příbuzná. Dobře, že je Hračkářství Hamleys právě u nás.
Dodejme již jen, že Hračkářství Hamleys funguje od roku 1760. Jeho hlavní londýnský obchod, že má 7 pater a téměř 5 tisíc metrů čtverečních, kde nabízí běžně sortiment více než 50 tisíc hraček. A také to, že řetězec je - mimo jiné - i oficiálním dodavatelem hraček pro britskou královskou rodinu. Hamleys prostě ví, jak na to. Jak na nás. Jak nás chytit a zaujmout. Hračky přece prodává už víc čtvrt tisíciletí a tak tam dobře vědí, co a jak. Důraz je kladen na bezpečnost, přiměřenost věku, zdravotní nezávadnost a ekologii.
Příběh Hamleys, ústy Hamleys
„Když Hamleys poprvé začal v Londýně prodávat hračky, most Westminster Bridge byl čerstvě otevřen pro dopravu – tedy pro koňské povozy. Psal se rok 1760. William Hamley zde prodával hračky, které děti rozesmály od ucha k uchu a které se zapsaly do paměti celé generaci. A tak první obchod Hamleys přímo přetékal hadrovými panenkami a cínovými vojáčky, obručemi a houpacími koňmi. Snem Williama Hamleyho totiž bylo mít nejzábavnější hračkářství na světě.
V roce 1881 otevřel dnes nejslavnější obchod Hamleys v Regent Street. Koncem vlády královny Viktorie se police plnily loutkami, kouzelnými lucernami a modely lodí, ale i soupravami kroketu, kriketovými pálkami a fotbalovými míči. Hamleys jako první uvedl na trh hru, kterou si veřejnost zamilovala a podle zvuku skákajícího míče i pojmenovala jako ping pong.
Ekonomická krize (1931) obchod uzavřela. Walter Lines ale Hamleys koupil a obnovil jeho slávu.
Když nastoupila na trůn královna Alžběta II., stále si pamatovala hračky, které jí kdysi dávala babička. A na oplátku i ona svým dětem darovala hračky Hamleys…
Hračkářství Hamleys
110 00 Praha1
Na Příkopě 14
Máme otevřeno denně: 10.00 – 20.00 hodin
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková