Dětské hřiště a venkovní herní prvky aneb jak pohybové hry pro děti mají zásadní vliv na psychomotorický vývoj
Oldřich Říha - hudba, Ladislav Vostárek - text, rok 1979 – skupina Katapult,
tak řečení Kaťáci, a jejich naléhavý a plně nadčasový titul:
„A co děti, mají si kde hrát?“
Kdo by neznal…
Hraje se už letos jubilejně, 45 let.
Stačí si pustit většinu rádií.
Skoro žádné se tomuto dávnému hitu dosud nevyhýbá.
A dobře tak činí…
Položili-li jsme otázku, je slušnost ji zvednout. Takže, „A co děti, mají si opravdu kde hrát?
Už ano, díky tomu odstupu těch 45 let, ano.
Už si mají kde hrát, neboť hřiště a hříšťátka jsou plná venkovních herních prvků.
Jenže, díky témuž posunu o oněch 45 let dál, si tam děti moc nehrají.
Mají totiž jinou zábavu. Sedět u notebooku, počítače, mobilu a kdo ví čeho všeho.
A opuštěné venkovní herní prvky čekají…
Vyjma těch nejmenších, které ještě - s vypětím sil a nasazením všeho mateřského umu - maminky ven nějak dostanou.
Ty větší těžko. A ty největší, ani náhodou.
Inu, rodič může dítě vychovávat pouze do té doby, než ho dítě přeroste.
Nekorektně se také říká: dokud rodič své dítě přepere.
A herní prvky čekají. Namnoze marně.
Na rozdíl od dob, kdy Olda Říha tu svoji otázku zapěl.
To se ještě na hřišťatech vyskytovala tu a tam nějaká plastová skluzavka.
Začasté již ale téměř plným provozem prošoupaná a na ni se stávala fronta.
Tak jako na ony věčně proklamované a příslovečné banány.
Děti si tak alespoň zvykaly. Nic není jen tak, na všechno se čeká a čeká…
Ve frontě. Dětské. lidské i té tehdejší - Národní.
Ale po přeletu oněch 45 let, zní už otázka z textu páně Vostárkova, jako milé retro.
A na hřištích stojí frontu na děti, ty herní prvky.
Čas zkrátka oponou pořádně trhnul a změněn svět…
Děti vidí svět po svém, tak jim nabídněme variantu
Řeč je samozřejmě pouze o těch dětech, které jsou odtrženy od nějaké té elektroniky. Děti u počítače i ty mimo něj, si dovedou vytvářet svůj svět. Svět fantazie, ty bezočítačové. Svět virtuální, ty počítačové. A je pak na rodičích, zda dokáží (přemohou) děti odtrhnout od ligotavého displeje. Zadaří-li se to však, tak díky nabídce něčeho opravu super. A to by mohlo, a mělo, být hřiště. Ale ne už to s jednou ošoupanou skluzavkou, ale to s moderními venkovními herními prvky, nabízející krnící dětské fantazii alternativní zábavu s prostorem pro oživení té dětské fantazie – herními prvky.
Venkovní herní prvky = zdravý tělesný a duševní vývoj
Venkovní dětské herní prvky dnes patří k mateřským školkám, jejich alternativám - lesním školkám, ale tak četným dětským zábavním parkům a obyčejným hřištím i hřišťátkům. Jsou všude, ochotny přispět ke zdravému tělesnému a duševnímu vývoji našich dětí, vnoučat a o dost mladších sourozenců. Nabízejí se k provozování pohybových her. A k tomu je ideální jedině dětské hřiště s venkovními herními prvky. Odborníci dokazují, že tím je dítě nabíjeno takovými hodnotami, jako jsou radost, pohyb, relativně i čerstvý vzduch a dokonce i sociální postoje a vnímání.
Co má na hřišti být k dispozici?
Na prvním místě je, byla a bude, již zmíněná skluzavka. Ale tou už to dnes dávno nekončí. Takže hitem jsou dětské domečky a houpačky. Úspěchy slaví i dětský zahradní nábyteček a houpadla všeho druhu. Jde-li to, platí to jak pro parky s dětským koutem, školní dvorky a zahrádky ale i dětská sportoviště. Ano, herní prvky, samozřejmě s ohledem na věk dítěte, které lze z tohoto pohledu počítat ve věku od 2 do 15, si najdou vyhovující a dopovídající děti.
Hřištěm proti nedovyvinuté psychomotorice
Hřiště vybavené vhodnými (věku i typu) venkovními herními prvky, má pro dítě dva velice kladné aspekty. Jednak se tam dítko chtě nechtě vůbec pohybuje, protože mu to zvědavost zkrátka nedá. A jednak se tam setkává s dalšími dětmi, a je tak nuceno různě komunikovat, ať už jen fyzicky, nebo dokonce i verbálně. Zejména pro dvou až tříleté, to odborníci se vší zodpovědností doporučují. Vždyť se tam nutně rozvíjí sociální vztahy s ostatními kolem. Děcka se musejí u skluzavky nějak srovnat, je-li jich tam k mání víc, musejí se vystřídat na houpadle, je-li momentálně větší zájem, a tak podobně. To si od nich vyžaduje uspořádání vztahů a vede je to i k jistému nácviku v sebeprosazení. Skvělý výcvik pro pozdější školní kolektivy a vlastně i pro život vůbec. No, a ta koordinace pohybů a všemožné obratnosti díky prvkům z hřiště se také budou hodit celoživotně. Pro předškoláky je hřiště dokonalý „trenažer“ budoucích let života a navíc je venku, ne doma, při nezdravém zkroucení se nad LCD obrazovkou.
Venkovní herní prvky na míru věku dítěte
Kvalitní veřejné hřiště je zpravidla vybaveno venkovními herními prvky pro více věkových kategorií. Je pak už spíše na rodičích, jak ratolest usměrnit na ten správný prvek a jak ho případně zprvu jistit. Obecně platí pro volbu souladu mezi věkem dítěte a volbou prvku z nabídky pár celkem zřejmých, rozumných a vlastně i logických pravidel. Školní dítě už nebude hledat – pokud nechce ovšem vyvádět lumpárny – všemožná houpadla. O pískovišti nemluvě. To je obojí naopak velmi oblíbené u předškoláků. Mladší děti zase ocení houpadlo, předškoláci mají za nejžádanější prvek houpačku. Ale pozor, mrňata budou často lákat i všechny prolézačky a možná dokonce i hrazdy a prvky šplhací, ale tady musejí rodiče zvážit, zda je k takovému objektu vůbec pustit, chtějí-li tam, nebo je raději neponoukat zbytečně, protože to pro jejich věk ještě není to nejlepší. Ale většinou se tma ani sami zas až tak nehrnou. Zato starší děcka se právě na šplhacích prvcích, prolézačkách a dokonce hrazdách rády předvádějí. Zejména před kamarády, s nimiž soupeří, anebo už dokonce před kamarádkami, jimž zase zkouší demonstrovat své schopnosti. I za cenu rizika. Daného však více nevhodným použitím venkovního herního prvku, než rizikem prvku samotného.
Vhodné a praktické pro větší děti jsou zejména venkovní herní prvky označované souhrnně jako Jungle gym (sestavy, velká herní věž s obloukovou plátěnou střechou a dvěma podestami v různých výškách, zpravidla ještě doplněná či obohacená o pohyblivý můstek a skluzavku).
Není nad sjezd po skluzavce
Asi vůbec nejoblíbenějším venkovním herním prvkem celého hřiště, je skluzavka. Obliba jízdy po zadku je věčná od minula do budoucna. Nejlákavější, hlavně pro starší dítka, jsou ty nejdelší. Dospělácké oko by mělo ale spíše hodnotit, z čeho skluzavka je. Obyčejné plastové se sice také prodávají, ale najdeme je častěji na parcelách domků, než na veřejném hřišti. Bezpečnou stabilitu však už garantují skluzavky laminátové. Ty na veřejných místech nacházíme a víme proč. Jsou omyvatelné, mají výdrž co do tvaru a povrchu a jsou i odolné teplotám. I když se to poslední dobou moc nezdá, v zimě tu a tam mrzne, a v létě je zase pár dnů opravdu pořádný hic. A skluzavka tomu musí umět čelit. Ještě vyšší úroveň tvoří skluzavky plechové. Ale jen, co do trvanlivosti a při údržbě a co se týče vzhledu. Mají jednu nedobrou vlastnost, která je činí sezonními. Sluncem se rozpálí jak plech v pečící troubě.
Vyhledejme jen opečovávaná hřiště
Je-li vše, jak má být, pak se dítko pustit na veřejné hřiště bát nemusíme. Je-li opravdu vše, jak má být, nám naznačí už letmý pohled. Není-li to dle našich představ o bezpečnosti a zdravotních rizicích, tak se takovému hřišti obloukem vyhneme. Už kvůli dítku, které naše argumenty o hygieně a bezpečnosti nebude, jsa už na dohled hřišti akceptovat. Ale jsme-li přesvědčeni, že je vše v pořádku, tak dítko na hřiště směle vypustíme. Takové hřiště je totiž opečováváno ze zákona. Nad kvalitou takového hřištěte, stejně jako nad dodržováním hygienických norem a bezpečností herních prvků, dbá provozovatel. A ten je uveden někdy na plůtku i kontaktem Takové hřiště totiž kontrolují, a to detailně, minimálně jednou ročně tím pověření odborníci a čtvrtletně, je prováděna i o něco menší revize. Na takovém hřišti je také každý instalovaný veřejný herní prvek, v souladu s normou bezpečnosti hraček (ČSN EN 71) a je certifikován jako „hračka dle této normy“.
I venkovní herní prvky potřebují údržbu
Zase platí již řečené. Opečovávaná hřiště, mají nejen certifikované herní prvky, ale také mají předepsaný systém pravidelné údržby. Je to jasná a jediná prevence garantující bezpečnost a funkčnost venkovních herních prvků. Umělohmotné materiály se omývají čisticím prostředkem. Dřevěným prvkům se zabrušují narušené ostré hrany, eliminuje se výskyt třísek, utahují se upevňovací prvky a provádí chemickohygienické ošetření. Přetírá se - dle potřeby - povrchový lak, mažou se ocelová ložiska. Pro nejmenší se dokonce dle posudku vyměňuje i píseček, a pod skluzavky se čerstvý písek doplňuje dokonce dle předpisu pravidelně.
Herní prvky nejsou jen skluzavky a houpačky
Dětské venkovní hřiště je místem pro pohyb, rozvíjení, zábavu a hry. Pro děti ale hlavně prostor mimo reálný čas. Ne vždy a ne všude je vše, ale herní servis tvoří celá škála prvků: Základem je věž s nezbytnou skluzavkou. Ta se, dle možností hřiště a odborného posudku tvůrců, dále doplňuje o další venkovní herní prvky. K těm patří:
Domečky, prolézačky, skluzavky, síťové prolézačky, lanové hřiště a dráhy, houpačky a houpadla a samozřejmě i dětské pískoviště. Vše má svůj účel a smysl a vše je prokoumáno odborníky, konstruktéry i řemeslníky.
Na takovém hřišti se není třeba bát o tu naší ratolest, nicméně dozor to přece jen chce. Děti nedomýšlí své konání a sebecertifikovanější venkovní herní prvek nedokáže čelit nevhodnému či přímo rizikovému konání všetečného potomka.
Tak směle na hřiště, kde se krásně a zdravě našim dětem dospívá…
Text: Marie Kubíčková, DiS. a Richard Koníček
Ilustrační foto: Marie Kubíčková, DiS.
