Dana Puchnarová: Máj K. H. Máchy aneb obrozenecký večer, jakého nám dnes je tuze třeba
Národní muzeum/Nová budova/sál ´H´ - Praha
- 12. 2016
Básnická sbírka Máj od Karla Hynka Máchy je nesporný klenot české literatury. Tak nesporný, že vzdor všemu a všem, vzdor dobám zlým i potěšujícím, vzdor měnlavosti náhledu na pojmy jako národ, vlast, láska, život, smrt, svoboda, volnost a dokonce i náš jazyk - češtinu, je čten stále a vychází v nových a nových podobách. Text zůstává – naštěstí – původní, zatímco naši nejpřednější výtvarníci se v běhu času, vždy znovu fascinováni, ujímají jeho ilustrací.
A není to jen tím, že Karel Hynek Mácha a Máj bývá jednou z maturitních otázek na gymnáziích a dalších humanitně orientovaných školách. Je to tím, že Máchův Máj je odrazem té nejvlastenečtější prapodstaty našich duší, kterou si moderní Čech zpravidla nahlas nepřiznává, ale přesto v skrytu duší a povah v nás dědičně, a snad i přímo geneticky přetrvává.
Dokladem budiž, že nejen hokej a jiné sporty naši směsici názorů a povah občas stmelí v krásné a ne moc čestně přivlastněné – My. My Češi jsme vyhráli, My Češi jsme uspěli. Zajímavější ale je, že My Češi, aspoň ti pražští, putujeme v průvodech na 1. Máje k Máchovu pomníku s kytičkou, pro polibek pod kvetoucí haluzkou i za zamyšlením.
A také mimopražští činí podobně, jen ne všude najdou samého Mistra v romantické póze. Prostě Máchův odkaz, stejně jako odkaz jeho buditelských souputníků k nám patří, a bůh dej, aby patřit nepřestal.
Letos již po třistasedmdesáté a zase jako poprvé
O nejnovější vydání Máchova Máje, mimo jiné vydané u příležitosti 180. výročí prvního vydání Máje, a v bibliofilském provedení (vyšlo nákladem 500 kusů, z toho 200 číslovaných, autorkou signovaných), se postaralo Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě. Tam bude i kniha k dostání. Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě spolupracovalo s Knihovnou Národního muzea a předními odborníky, od historiků a badatelů po grafiky a tiskaře, pro něž litografie i náročná grafická podoba díla nebyly jistě snadné.
Ale jak nám vysvětlila Jana Fridrichová z Vlastivědného muzea, které již od roku 1960 spravuje mimo jiné i působivý Památník K. H. Máchy v Doksech, nacházející se v tamní - jak jinak než – Máchově ulici, hlavní zásluhu na vydání díla, jež je v historickém pořadí 370., měla a má především grafička a malířka Dana Puchnarová. To ona navrhla citlivou a neotřelou grafickou podobu, ona vytvořila obálku a hlavně výmluvné, promyšlené a procítěné ilustrace.
Od 1. do 370. vydání Máchova Máje 
Ve stručném, poučném a namnoze i pro www.www-kulturaok-eu.cz ne zcela známém úvodu, Pavel Muchka, vedoucí oddělení knižní kultury Knihovny Národního Muzea, v kostce předestřel historii jednotlivých vydání, napříč dějin. Především měl v ruce, ukázal, leč raději nedal kolovat… ono skromňoučké 1. vydání. Dozvěděli jsme se, že vyšlo vlastním nákladem K. H. Máchy, že dnes existují už jen 4 exempláře a ten, co držel v ruce, má jediný dochován původní obal.
Překvapil nás i sdělením, že v našem - tehdy dvojjazyčném státě - Češi dílo nepřijali, zatímco – to bylo překvapivé - Němci naopak ano. Potvrdil i naše už poněkud zasuté školní znalosti, že Máj nebyl původně ani tak zamýšlen jako oslava lásky, ale jako dobově a módně romanticky pojaté líčení skutečné události, reálné otcovraždy, která se skutečně stala na Českolipsku v Dubí.
Máj to neměl lehké ale ani po smrti autora, když jeho bratr, Michal sbírku Máj vydal svým nákladem. Opět bez úspěchu. Přispěla k tomu i negativní reakce buditele Pavla Josefa Šafaříka. O další vydání se postaral vydavatel, Leopold Kobr (1861) a Máj už úspěch měl. Průlom však nastal v roce 1866, kdy Máj vyšel opět u Kobra s ilustracemi. První ilustrátor byl Kroupa. Ohlas na Máchův Máj byl už v té době ale značný, a tak se do dalších vydání pouštěli i další vydavatelé. Máchův Máj se tak postupně stal nejvydávanější českou knihou…
Kompletní sbírka všech vydání Máchova máje…
Kompletní sbírka všech vydání Máchova Máje je ve Vlastivědném muzeu a galerii v České Lípě. Dokládá, že dílo ovlivnilo řadu našich předních výtvarníků. Kompletní sbírka obsahuje celkem 600 exponátů. Máj byl také přeložen do většiny jazyků, včetně Esperanta.
Zajímavý je i přehled nejvýraznějších ilustrátorů Máchova Máje. Počínaje Mikolášem Alšem, jehož ilustrace provázely první československé vydání Máje, v roce 1919. Aleš – byl mimochodem také autorem nejznámějšího portrétu Karla Hynka Máchy a díky tomuto obrazu, se vžila i naše všeobecná představa, jak K. H. Mácha vypadal.
K dalším osobnostem, ilustrujícím Máj, patřili například Cyril Bouda (1922), Jan Zrzavý (1924) a mezi ilustrátory najdeme i Karla Svolinského, Jindřicha Štýrského, Maxe Švabinského, Jiřinu Jiřincovou, Františka Muziku a další. A zatím poslední autorkou je tedy další osobnost našeho výtvarného pantheonu, Dana Puchnarová.
Příběh ilustrací Máchova Máje Danou Puchnarovou
Autorka nejnovějších ilustrací Máje, Dana Puchnarová, není našemu webu neznáma. Setkali jsme se s ní při příležitosti její výstavy obrazů inspirovaných verši indického básníka, filozofa a myslitele Thákura. (viz. článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/dar-radosti-aneb-kdyz-pred-100-lety-r-thakur-dostal-nobelovu-cenu-za-literaturu/) a její obrazy nás nadchly. Především tím, že snově působí a vícevrstevně promlouvají k divákovi, aniž by vybočily ze síly myšlenek, jež ilustrují. Ano, Dana Puchnarová je tou, kdo má právo posunout do nové časové etapy význam Máchova Máje prostřednictvím jejích ilustrací.
Při prvním setkání jsme ale netušili, že něco takového vůbec vzniká a vzniklo. A byla to - jak autorka líčí – skoro náhoda. Nebo osud (?) – dodáváme my...
Dávno před vznikem ilustrací k Máchovu máji byla totiž oslovena – jako i řada jiných výtvarníků – aby připravila grafický list pro výroční Máchovské album. Aby mohla udělat opravdu autentické vyjádření osobnosti Máchy, dala se – jak je jejím zvykem - nejprve do studia Máchova díla. A vzala - po létech - z knihovny i Máchův máj a inspirace byla zažehnuta. Vzpomněla si nejen na léta, kdy dílo četla, ale i léta, kdy po podpisu Charty byla režimem zatracena a tvořila si svůj slavný cyklus - Oblaka. Proto, že oblaka jsou takové sny o civilizované a svobodné civilizaci. A najednou si uvědomila spřízněnost s myšlenkami zachycenými v Máji a začala tvořit. Nejen onen požadovaný grafický list, ale hlavně ilustrace k básni Máj. A tak, jako byl její dávný motiv Oblak jejím impulzivním vyjádřením touhy po volnosti a rozletu, zachycený dvěma protichůdnými barvami, černou a modrou, nebe a nekonečno, tak spontánně a z vnitřního pnutí a pohnutí vznikaly i její ilustrace k Máchově Máji. Vznikaly, až vznikly. A další osud nejnovějšího vydání Máchova Máje už známe.
Křest nebyl křest, ale uvítání do života
Následný křest nejnovějšího vydání Máchova Máje s ilustracemi Dany Puchnarové nebyl jen křest. To se kmotrům zdálo málo vzletné pro takové dílo. A tak, byl akt pojat a vnímán námi všemi přítomnými, jako - uvítání - Máchova Máje do další životní etapy. Neboť takhle kniha není jen pouhá kniha, je to živoucí dílo, navíc teď ještě povýšené ilustracemi Dany Puchnarové.
Vítalo se stylově - vodou z Máchova jezera
Na vítací akt přivezla Jana Fridrichová z českolipského muzea – vodu z Máchova jezera. V karafě. A přidala k tomu i příběh. Před cestou do Prahy do Nové budovy Národního 
muzea, kde se akt konal, požádala kolegyni, aby do karafy nabrala vodu v Máchově jezeře. Ta nadšeně souhlasila. Jenže si ani jedna z nich neuvědomila, že na zimu se jezero vypouští. A to tak, že zásadně. Navíc je v té oblasti už pravá zima. A byla i vichřice, o níž vypovídá i zborcený vánoční strom na náměstí v České lípě. Naštěstí bez zranění. A tak obětavá kolegyně musela putovat vypuštěným dnem jezera až do jeho hloubky, kde voda byla. Ale pod ledem. Musela tedy ještě ke všemu vyhloubit díru a pak teprve šlo karafu plnit. Vzdor tomu všemu v ní ale byla voda čirá a při polévání jednoho z výtisků prokázala kmotrům díla své služby.
Putování časem rovnou mezi buditele
Večerem nás provázeli - a opravdu stylově - členové vokálně instrumentálního souboru Ludus Musicus z malebných Dobřichovic u Prahy, jež se pyšní mimo jiné i pozoruhodnou sbírkou soch ve veřejném prostoru, díky pořádání proslulých sochařských sympozií (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/socharska-%c2%b4cesta-mramoru%c2%b4-v-dobrichovicich-aneb-proc-se-sejdou-socharici-sochari-%21/).
O kulturymilovnosti obyvatel Dobřichovic pak svědčí soubor Ludus Musicus, jež se věnuje interpretaci vážné hudby a realizaci jevištních hudebních děl. Tvoří jej studentky a studenti, stejně jako absolventi hudebních škol, a dokonce i zkušení zpěváci a instrumentalisté. Dramaturgie se zaměřuje na středověká, renesanční a barokní díla. Velkou pozornost věnují českým autorům (A. Dvořák, L. Janáček, J. J. Ryba aj.). Mají ale i několik ojedinělých programů, věnovaných hudbě antické, a třeba dokonce čínské.
V našem případě to byla hudba ryze máchovská. Vybrali jednak zhudebněné Máchovy verše, jednak písně a skladby, které K. H. Mácha hrával (kytara je zachována) a dokonce zpívával. A protože v zájmu autenticity používají pro představovaná historická období i kopie dobových nástrojů a kostýmů, měli jsme, dojati k slzám, skoro až dojem, že jsme se ocitli na večírku dávných českých buditelů. A bylo tam krásně…
Ne nadarmo je Soubor Ludus Musicus zván na hudební festivaly a koncertní pódia pocelé České republice, ale účinkuje s velkým úspěchem i při nejrůznějších příležitostech v zahraničí. Zejména ve Francii a Německu, kam je zván nejčastěji.
Kapelníkem je František Běhounek (byl s námi) a připravil nám i speciální máchovský program.
Autor řádek sice s hlubokým obdivem ocenil hudební složku, hlavně ale recitátora, jenž perfektně zvládal nelehké máchovské jazykolamy, zvukomalebnou zvukomalbu veršů i časomíru a výborně frázoval. Klobouk dolů! Sám autor těchto řádek býval v mládí častým recitátorem a Máchu přednášel i obdivoval. Dokonce snil, že bude mít K. H. Máchu jako maturitní otázku, a povedlo se. Ale takto skvělý recitační výkon dosud nezažil. A sám ví nejlíp, jak náročné to je...
Nakonec ještě, zdalipak víte, že…
… v roce 1995 byla po Daně Puchnarové pojmenována nově objevená planetka. Má označení „11105 Puchnarová“ a objevila ji Češka, Jana Tichá. Kolikpak opravdových hvězd má dnes svou opravdovou hvězdu na nebi… Tak, ať autorce září tím nejhřejivějším světlem dobra...
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček, © Ing. Olga Koníčková