Dana Kyndrová: S nimi a bez nich... aneb čtvrtstoletí od konce sovětské okupace
Leica Gallery Prague - Praha
24. 6. – 4. 9. 2016
Když vás za www.www-kulturaok-eu.cz pozve na tiskovou konferenci Olga Chválová, neúnavná a precizní manažerka Leica Gallery Prague, když vás pozve na setkání s Danou Kyndrovou, legendou naší soudobé fotodokumentaristiky, abychom stanuli před jejími proslulými fotografiemi z odsunu Sovětských vojsk, které nafotografovala právě před 25 lety, navíc doplněnými zcela nově pořízenými fotografiemi k tomuto tématu, které nebyly dosud ještě ani nikde jinde vystavovány, zúží se vám tak trochu dech. Zejména, třímáte-li v ruce ´mačkátko´ Nikon Coolpix (fotografie jsou také z videa v galerii promítaného) a za fotografa se nepovažujete ani vy sami před sebou…
Dana Kyndrová – Osobnost (na foto v červeném)
Chodíme na zahájení výstav vždy dřív než včas. Abychom nasáli atmosféru, zorientovali se ve vystavovaných artefaktech a vnímali pak zasvěceněji výklad kurátorů či autorů. V případě nejnovější výstavy, zčásti i nejnovějších fotografií Dany Kyndrové v proslulém fotosvatostánku v Leica Gallery Prague se tento náš zvyk vyplatil stonásobně. Uvítala nás totiž autorka osobně. Loučila se právě s někým, kdo tu byl dokonce ještě před námi a najednou tu - uprostřed svých fotografií - byla jen s námi a jen pro nás.
A my jsme se dočkali soukromé komentované prohlídky od samotné autorky. Obavy, ostych a ztajený dech povolily v té chvíli. Dana Kyndrová zboří v okamžiku bariéry, jež by snad mohly ve vás přežívat. Neformální, skromná, subtilní dáma s velkým charizma. Osobnost. A řeč najednou plynula, jako bychom se znali odnepaměti, a jakokdyby mezi námi nebyl tak velký významový rozdíl. Bavili jsme se o její odvaze, což nepřipouštěla, o rozvaze, kterou si zachovávala a zachovává dodnes, o taktu a vcítění se do situace a pocitů těch, které fotí, což u demoralizované a v podstatě ideově poražené armády nebylo snadné, ale nutné.
Bavili jsme se ale také o kouzlu ženy, která sázela a sází na to, (prý její know-how), že v mocných a dost rozhozených zelených mozcích cíleně vyvolávala pocit naivky, jež si tu něco fotografuje (no tak ať si fotí), ale také o věčném balancování na hraně mezi zákazem a ochotou fotografovaných lidí a objektů.
O tom, jak člověk musí mít vždy soudnost a nejít až za hranice únosnosti. Bavili jsme se ještě o mnohém, a také o tom, že čím víc léta plynou - a od jejích fotografií pořízených v Milovicích a Ralsku uplynulo už čtvrt století - tak se poněkud v člověku mění i pud sebezáchovy. Že tehdy neváhala, v čem by dnes už přece jen váhala. Bavili jsme se také, ale to už velice vážně, o tom, že ti, co tehdy odešli, se s těžkou válečnou technikou nemají důvod zase vracet. Už proto, že vlastně nikdy neodešli a že se vraceli a vracejí dál, ale jinak. A tak jsme se nakonec už zdaleka nebavili jenom o jejím fotografování, ale vlastně i o smyslu celé téhle její výstavy v Leica Gallery Prague.
25 let od odchodu sovětských vojsk
Výstavu víceméně známých a publikovaných fotografií Dany Kyndrové, která by byla - jen – jubilejní, a tak nějak bilanční a vzpomínková, autorka pořádat nechtěla. „Je to uzavřená kapitola a já se k takovým kapitolám už nevracím.“
Proto z principu s návrhem na výstavu k tomuto jubileu předloženým Olgou Chválovou, manažerkou Leica Gallery Prague, zprvu nechtěla nic mít. Než ho ovšem vyposlechla celý. Horní sál vhodně členitého galerijního prostoru měl být totiž podle projektu galeristky věnován týmž místům, ale na aktuálních fotografiích. A to byla jiná věc.
Nápad Danu Kyndrovou zaujal a my diváci dnes máme možnost spatřit její aktuální snímky ve šlépějích dávných vzpomínek. A Dana Kyndrová do toho šla. A jak připustila, ač uzavřený případ, vzpomínky se jí rojily, pocity vybavovaly a místy, a chvílemi, to nebylo vůbec lehké. Duševně. Někdy i fyzicky. Potvrdila nám i naše zkušenosti. Milovice jsou už relativně civilizované a jizvy po okupaci zahladil čas a lidská činnost.
Ale Ralsko, obrovským nákladem zbavené dosud stojících chátrajících objektů tím, že byly někdy před 10 lety vyhozeny do povětří, leč trosky a stavební šrot tam zůstal, neboť už nejsou peníze, stala se klasika, tak Ralsko dál zeje prázdnotou, vyvolává asociace katastrofických filmů a je územím nikoho.
I o tom vypovídají fotografie Dany Kyndrové. Nabízejí srovnání. Rozčarování odcházejících – druhdy nabubřelých – okupantů a nemohoucnost nás se s dědictvím vyrovnat i po 25 letech. S tím duševním i s tím fyzickým. A to prosakují signály, že naši někdejší okupanti budou v následnickém státě bráni jako vojenští veteráni s výhodami z toho plynoucími…
No, 25 fotografií to poví líp než 25 řádek v tomto textu. Ne, ne, dokumentární fotky Dany Kyndrové, ty z tenkrát i ty z dnes, nejsou zdaleka jen dokument. Tvoří koncept a vypovídají v přesahu za tím, co na nich konkrétně vidíme. O úpadku a rozkladu jednoho impéria, o ubohosti a beznaději řadových vojáků, i o tom, jak děsivé bylo pro autorku vracet se na ta místa. Ale - jak apelující a varující a evokující - pro nás, její diváky…
Dana Kyndrová – dokumentární fotografka 
Fakta o autorce shrnula brilantně ředitelka galerie Míla Dubská. Dopřejme tedy slovo i jí:
„Tvorba D. Kyndrové, jedné z nejvýznamnějších českých dokumentárních fotografek současnosti, je široká. Začala fotografovat v 18 letech a věnovala se vždy černobílé humanistické fotografii. Do povědomí české fotografické veřejnosti vstoupila souborem fotografií z afrického Toga, kde strávila půl roku. Fotografickou esej o životě a zvycích jednotlivých národů vytvořila ještě vícekrát.
Spolu s fotografem Karlem Cudlínem zachytila atmosféru prvních uprchlických táborů v Československu. Čtyřicet let soustavného sledování ruského národa vyústilo v rozsáhlou fotografickou publikaci Rusové… jejich ikony a touhy, vydané u příležitosti výstavy na Staroměstské radnici v roce 2015.
Na dráhu profesionální fotografky se dala až v roce 1992, když obdržela půlroční grant na zachycení života švýcarských žen. Projektu, sledujícím život ´evropské´ ženy, se věnovala během 90. let a završila ho autorskou publikací Žena mezi vdechnutím a vydechnutím a stejnojmennou výstavou na Staroměstské radnici (2003).
Mnoho let se věnovala i zachycení atmosféry tzv. normalizace.
Nejen na komunistických masových akcích, ale i v každodenním životě.
Dana Kyndrová má na kontě přes 80 autorských výstav doma i v zahraničí a je držitelkou řady ocenění.
Mimo jiné byla 8krát oceněna v soutěži Czech Press Photo a vyhrála hlavní cenu v národním kole Fujifilm Euro Press Photo Awards za soubor fotografií o hudebním vzdělávání zrakově postižených.
Mimo vlastní fotografickou tvorbu se věnuje i kurátorské a organizační činnosti v oblasti fotografie.
Za kurátorský projekt 1945 Osvobození … 1968 Okupace byla vyhlášena AF ČR Osobností české fotografie 2008.“
Co dodat?
Nic, než to, že bychom měli na výstavu jít a zamyslet se. Ti, kdož jsme to všechno prožili, i ti, kdo o tom možná už ani neslyšeli. A dokonce i ti, kdo o tom všem slyšet nechtějí…
Pořadatel: Leica Gallery Prague
110 00 Praha 1
Školská 28
Vstupné na výstavu: plné 70 Kč, snížené 40 Kč
Máme otevřeno: pondělí - pátek: 10.00 – 21.00 hodin, sobota + neděle: 14.00–20.00 hodin
červenec – srpen/2016: pondělí - neděle: 14.00 – 20.00 hodin
Dana Kyndrová
4. 4. 1955 narodila se v Praze
1973 - začíná fotografovat, věnuje se od počátku černobílé humanistické fotografii
1975- tráví 6 měsíců s rodiči v Togu a vytváří svůj první fotografický projekt
1976 – 1. autorská výstava - Togo, FOMA, Praha
1979- končí studium ruštiny a francouzštiny na FF UK Praha; prezentuje triptych fotografií ´Konec života´ na kolektivní výstavě The Family of Woman, New York, USA
1980 –1992/ působí na katedře jazyků FSI ČVUT a AMU v Praze
1990 - 1991/ společně s Karlem Cudlínem fotografuje první uprchlíky na území Československa a odchod sovětských vojsk z Československa
1991- začíná fotografovat život horalů na Podkarpatské Rusi
1992- končí pedagogickou činnost a působí jako volná fotografka
1993- tráví 6 měsíců ve Švýcarsku na základě grantu kantonu Bern (projekt Žena)
1996- získává grant Ministerstva zahraničních věcí Francie (projekt Žena)
1998- vydává 1. autorskou publikaci ´Nepolepšitelná víra v lepší budoucnost´ (Prostor, Praha); fotografuje hudební vzdělávání zrakově postižených studentů, vydává publikaci ´Per musícam aequo´ pro stejnojmennou nadaci a získává za ni hlavní cenu v národním kole Fujifilm Euro Press PhotoAwards a 1. cenu v kategorii Umění v soutěži Czech Press Photo
2000 - fotografuje v ruském pravoslavném klášteře na pomezí Estonska a Ruska a vrací se po několika letech k projektu Rusové, který započala již v období Sovětského svazu; autorkou monografie ´Miloň Novotný – Fotografie´ (Kant, Praha)
2003- výstava Žena mezi vdechnutím a vydechnutím, Staroměstská radnice, stejnojmenná publikace, Kant, Praha, 2002; publikace Odchod sovětských vojsk 1990 – 1991, Kant, Praha
2006 - v rámci soutěže Czech Press Photo získává za soubor fotografií z ruské pravoslavné pouti grant hlavního města Prahy na fotografování života pražských bezdomovců
2007 - završuje 15 let trvající projekt autorskou výstavou Podkarpatská Rus, Maďarské kulturní středisko, Praha (stejnojmenná publikace, Kant, Praha)
2008 - kurátorka výstavy k 40. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. 8. 1968, výstavní síň Mánes, autorka publikace ´1945 Osvobození … 1968 Okupace / Sovětská vojska v Československu´ vydané k výstavě (Kant a Pražský dům fotografie); autorská výstava Odchod sovětských vojsk 1990 - 1991, Ambit kláštera Františkánů, Praha
2009 - kurátorka výstavy Jan Palach 16. - 25. 1. 1969, Ambit kláštera Františkánů Praha
- autorka stejnojmenné publikace, Kant a Pražský dům fotografie, Praha
- společná výstava s matkou Libuší Kyndrovou Algerie–Togo, Francouzský institut
- stejnojmenná publikace, Kant, Praha; 2008 - titul Osobnost české fotografie
od Asociací fotografů ČR za kurátorský projekt 1945 Osvobození … 1968 Okupace; účast v kolektivní výstavě Tschechische Fotografie des 20. Jahrhunderts, Kunst und Ausstellungshalle der Bundesrepublik Deutschland, Bonn
2011- autorská výstava Rituály normalizace / Československo 70. – 80. let, Staroměstská radnice, Praha (stejnojmenná publikace, Kant, Praha)
2014 -autorské výstavy - Rosfoto, Petrohrad (RU); Národní památník sv. Sofie, Kyjev (UA)
2015- autorská výstava Rusové… jejich ikony a touhy (stejnojmenná publikace, Kant, Praha), Staroměstská radnice
Zastoupení ve sbírkách
Svaz českých fotografů; Galerie hlavního města Prahy; Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha; Moravská galerie, Brno; Musée de l´Elysée, Lausanne; SideGallery, Newcastle; Bibliothèque nationale de France, Paris; ICP, New York; Rosfoto, Petrohrad
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček