Úvod > Dana Kyndrová – Bez Domova aneb o Naději, pro lidi bez naděje a Armádě spásy pro lidi, kteří už ve svou spásu ani nevěří

Dana Kyndrová – Bez Domova aneb o Naději, pro lidi bez naděje a Armádě spásy pro lidi, kteří už ve svou spásu ani nevěří

13.10.2024 17:17

Dana Kyndrová

Bez Domova

19. 9. – 26. 10. 2024

Galerie 400ASA

Galerie 400ASA na pražském Smíchově hostí od 20. září výstavu

fotografky Dany Kyndrové,

která se dlouhodobě věnuje dokumentování

podmínek lidí žijících na okraji společnosti.

Dana Kyndrová (*1955)

od svých osmnácti let, kdy začala fotit,

se vždy věnovala černobílé humanistické fotografii.

Protože by během minulého režimu pro ni bylo obtížné věnovat se fotografii profesionálně, vystudovala v 70. letech francouzštinu a ruštinu na Filozofické fakultě UK v Praze (1979).

Deset let pak působila na katedrách jazyků pražských univerzit.

Volnou fotografkou je od roku 1992, kdy se

kromě své vlastní fotografické tvorby postupně začala věnovat také

kurátorské, publikační a organizační činnosti v oblasti fotografie.

První dáma české fotografie

Dana Kyndrová stále srší energií, i když by už měla nárok na klid. Kdo se s ní kdy setkal, byť jen při zahájení jejích výstav, je mu jasné, že by sice Dana Kyndrová nárok na klid - už za tu spoustu vykonané a mimořádné práce – po zásluze opravdu nárok měla, ale rozhodně klid a tahle neposedná osobnost k sobě nepatří.

Těžko se hledá – z podhledu laika – charakteristika jejích fotografií. Od počátku mají tutéž podstatu - člověka. Člověka bez příkras, obdařeného všelikými osudy, všelikými vlastnostmi a všelikými postoji. A vždy jde o člověka nějak poznamenaného, nějak směrovaného, nějak odlišného od běžnosti ostatních.

Fotit totéž, co Dana Kyndrová, někdo jiný, než ona, určitě by to hraničilo s bulvárem, s opovrhováním focenými, se zavádějícími postoji a fabulací osudů na základě jednostranného pohledu.

Fotky Dany Kyndrové jsou ale jiné. Snad jde spíše o sociologické studie. Studie odlišnosti a jejích příčin, studie opravdovosti pod tlakem společnosti a všech jsoucích klišé aktuálně platných hranic všeobecné morálky. Ale hlavně to jsou vhledy do prostředí, nad nímž běžný divák ohrnuje nos, prvoplánově je předpojatý, zobecňuje, nevidí rozdíly a důvody a ani je vidět nechce a nepotřebuje. Paní Kyndrová ale dokáže svým objektivem vnímat víc, než jen námět pro technicky zdařilý snímek. Vidí jím člověka. Bez příkras. Bez retuší, ale vždy s taktem empatie a slušností vůči němu.

I soubor snímků vystavený aktuálně v Galerii 400 ASA a nazvaný tak jednoznačně - Bez domova - je takový jako všechny ostatní. Neskandalizují, neurážejí, neponižují, jenom vidí, cítí a vnímají. A vždy je – ať už si o vyfocených objektech, které mimochodem na focení nic nenamítají, myslíme co chceme. Pro Danu Kyndrovou jde vždy a především o lidi. Ať už jakékoli situaci a z jakéhokoli důvodu. Vždy jsou to pro ni lidé a nic míň.

Slovo kurátorky výstavy, Marie Kordovské

„Dokumentární série Bez domova, kterou se Kyndrová poprvé představuje návštěvníkům galerie 400 ASA, není pouhým záznamem života lidí na ulici. Ve skutečnosti jde o oslavu práce, které pro občany na okraji společnosti dělají různá občanská sdružení a organizace, které se zaměřují na pomoc sociálně slabým a nepřizpůsobivým občanům, a které se svou činností významně podílejí na řešení sociálních problémů metropole. Ve výstavě se Kyndrová zaměřila zejména na činnost občanských sdružení Naděje a Armáda spásy.“

Cože, vy ještě neznáte Galerii 400 ASA?

Jedinou dámou mezi otci zakladateli Spolek 400ASA, je fotografka Alžběta Jungrová. Spolu s ní se o vznik Spolku 400ASA přičinili také páni fotografové - Karel Cudlín, Jan Dobrovský, Antonín Kratochvíl, Jan Mihaliček, Tomki Němec a Martin Wágner.

Spolek 400ASA, jako každý správný spolek, mají i svůj zakládající dokument, jemuž říkají po vzoru dávných a proslulých uměleckých spolků - Manifest.

V něm sami sebe deklarují slovy: „Jsme skupina přátel hrdých na svou profesi, na letité archivy plné snímků z celého světa a na nenahraditelné zkušenosti, které při naší práci získali. Ačkoli si každý z členů zakládá na svobodném projevu a na osobní vizi či rukopisu výpovědi, umíme myslet společně. Cítíme výjimečnost okamžiků našeho životního času a také vlastní potřebu zachovat o tom autentické svědectví…“

V manifestu, který je zájemcům volně k přečtení hned po otevření webu Spolku 400ASA, zdůrazňují orientaci na „klasické hodnoty fotografie bez ohledu na žánry“ ale připomínají také, že se všichni zabývají „převážně fotografií dokumentární“, a že jsou spíše autory konzervativními.

Na prvním místě je u nich všech vždy autentické svědectví, osobní a osobitý pohled. Zastávají názor, že „fotograf může přinést svědectví o konkrétních příbězích a nahlédnout do nich hlouběji za hranici povrchnosti.“

Manifest pak končí tímto příslibem:

„Rádi bychom posilovali prestiž dokumentární tvorby jak její kvalitou, tak přípravou fotografických knih a výstav. Svým spojením chceme posílit nejen vlastní práci a vybudovat prestiž spolkové značky 400 ASA, ale rádi bychom přispěli k renesanci zájmu o dokumentární fotografii vůbec. Zkrátka sdílíme potřebu znovu nalézat uplatnění pro cílevědomé autorské záměry a s radostí tak konat.“

Dokladem všech výše uvedených slov, citovaného Manifestu Spolku 400ASA je konec konců i námi navštívená výstava fotografky Dany Kyndrové, autorky. která se dlouhodobě věnuje dokumentování podmínek lidí, žijících na okraji společnosti. Vernisáž výstavy Bez domova proběhla ve čtvrtek 19. září od 17:30 v galerii 400 ASA, Kováků 32, Praha 5.

https://www.400asa.org/?utm_source=search.seznam.cz&utm_medium=ppd&utm_content=hledani&utm_term=galerie%20galerie%20400%20asa%20praha%205&utm_campaign=firmy.cz-13328726

O Galerii 400 ASA

Citujeme z tiskového materiálu 400ASA Gallery:

„Na začátku byla trafostanice z 20. let v dezolátním stavu a idea veřejné klubovny spolku 400 ASA. Idea komorní fotografické galerie a místa setkávání nejen členů, ale všech se vztahem k fotografii. Vzniklý prostor na rohu ulic Kováků a Na Zatlance na pražském Smíchově.

Dnes je 400 ASA Gallery multifunkčním zázemím pro domácí, ale také světovou fotografickou tvorbu.

V šesti výstavních projektech ročně a v dalším doprovodném programu galerie naplňuje ambice spolku vzdělávat, popularizovat a podporovat fotografický žánr, který má u nás bohatou tradici. Mimo pravidelných výstav svých členů nalezneme na programu také další věhlasná zahraniční a domácí jména a mladé talentované tvůrce.

V památkově chráněném objektu s prvky rondokubismu se mimo výstavní prostory nachází i malá kavárna s posezením. Zároveň si zde můžeme prohlédnout či zakoupit všechny autorské printy a publikace 400 ASA a jejich členů.“

Text: Richard Koníček

Foto: Marie Kubíčková, DiS.